ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2943.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2943/2016-293
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně MESANA Real s.r.o. , se sídlem v Tachově, Máchova 2161, identifikační číslo 29065895, zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská 579/7, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu výrokem soudu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 6 C 39/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 8. 2015, č. j. 17 Co 639/2013-228, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Žalobou ze dne 8. 2. 2011 se žalobkyně domáhala „stanovení smlouvy o připojení výrobny elektřiny (FVE) s instalovaným výkonem 1.800 kW v lokalitě obce M. H., parc., k. ú. M. H., k distribuční soustavě společnosti ČEZ Distribuce, a. s. mezi společností MESANA Real s. r. o., se sídlem Máchova 920, Tachov, IČ: 29065895, jako žadatelem o připojení a společností ČEZ Distribuce a. s. se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, IČ: 24729035, jako provozovatelem distribuční soustavy,“ jejíž text se měl stát součástí výroku soudního rozhodnutí, s tím, že vydaný rozsudek „nahrazuje rozhodnutí předsedy Energetického regulačního úřadu ze dne 10. 11. 2010, č. j. 04419-23/2010-ERÚ, kterým zamítl rozklad podaný žalobkyní proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 25. 10. 2010, č. j. 04419-18/2010-ERÚ.“
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2013, č. j. 6 C 39/2012-138, „stanovil“ smlouvu o připojení fotovoltaické elektrárny v blíže specifikovaném znění; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že stanovisko provozovatele distribuční soustavy (žalované) ze dne 11. 8. 2009 nemá povahu stanoviska předběžného, nýbrž je závazné a konečné s odkazem na §3 a §4 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) ve spojení s ustanovením §25 odst. 11 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) v rozhodném znění, s vyhláškou č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě ve znění účinném do 31. 3. 2010 a čl. 4. 1. přílohy č. 4 Pravidel provozování distribučních soustav (PPDS). Podle stanoviska žalované bylo připojení FVE do distribuční soustavy vázáno na předložení studie připojitelnosti, která měla ověřit možnost a podmínky připojení FVE. Vzhledem k tomu, že podmínky připojení žalobkyně splnila, neboť studie připojitelnosti potvrdila možnost připojení FVE a distributor vydáním stanoviska rezervoval kapacitu pro připojení výrobny, měla žalovaná povinnost uzavřít s žalobkyní smlouvu o připojení, přičemž již nemohla dne 22. 3. 2010 vydávat další - zamítavé - stanovisko z důvodu ohrožení spolehlivosti provozu distribuční soustavy. Možnost „ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy“ jako důvod pro nepřipojení FVE žalobkyně podle §25 odst. 11 písm. a) energetického zákona je distributor (rozuměj žalovaná) povinen zkoumat vždy ke dni, kdy rozhoduje o souhlasu s připojením do distribuční soustavy. Jestliže ke dni vydání stanoviska ze dne 11. 8. 2009 nebyly zjištěny žádné okolnosti odůvodňující takový závěr, nelze jimi již později argumentovat.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 8. 2015, č. j. 17 Co 639/2013-228, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zrekapituloval, že žalobkyně požádala žalovanou dne 15. 7. 2009 o připojení jejího zařízení - výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (FVE) - s instalovaným výkonem 1800 kW, rezervovaným příkonem pro vlastní spotřebu výrobny 120 kW v lokalitě M. H., na pozemku parc., v k. ú. M. H., k distribuční soustavě žalované. Dne 11. 8. 2009 vydala žalovaná pod č. 4120469261 stanovisko k této žádosti, podle něhož předběžně bude možno realizovat připojení do stávající distribuční sítě za splnění technických podmínek a způsobu připojení zařízení. Se zřetelem k výkonu výrobny a dalším požadavkům připojení požadovala žalovaná zpracování studie připojitelnosti výrobny, která by ověřila možnost a podmínky připojení, ve lhůtě do 9. 11. 2009, přičemž až do doby jejího předložení žalované bude požadavek žalobkyně evidován a bude jí rezervována kapacita pro připojení výrobny. Žalovaná upozornila na to, že konečné stanovisko k žádosti o připojení vydá po předložení studie připojitelnosti. Ze studie připojitelnosti fotovoltaické výrobny M. H. zpracované firmou EGÚ Praha Engineering a. s., která měla zodpovědět na otázku zpětného vlivu připojení výrobny žalobkyně na distribuční síť žalované v návaznosti na pravidla provozování distribučních soustav, vyplývá, že zpětný vliv této FVE na distribuční síť nesplňuje všechny požadované limity uvedené v pravidlech provozování distribučních soustav, a není tak možné připojit celý plánovaný výkon 1800 kW. Při snížení výkonu FVE na 92 % současného výkonu dojde ke splnění požadovaných limitů a výrobnu s takto sníženým výkonem by již bylo možné k distribuční soustavě připojit. Na základě modelových výpočtů chodu sítě, které ovšem nejsou součástí posouzení podle PPDS, bude výrobna podmínku nepřevýšení změn napětí o 2 % splňovat i při plném plánovaném výkonu 1800 kW. Dne 22. 3. 2010 vydala žalovaná stanovisko č. 4120469261 zamítající požadavek žalobkyně se zřetelem k možnému ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy. Z informace provozovatele přenosové soustavy společnosti ČEPS a. s. a aktuálních technických analýz vyplývá, že součet instalovaného výkonu realizovaných fotovoltaických a větrných elektráren a objem vydaných kladných stanovisek k žádostem o jejich připojení překračuj bezpečný limit spolehlivého provozu elektrizační soustavy České republiky. S přihlédnutím ke stavu elektrizační soustavy a jejího vlivu na distribuční soustavu provozovanou žalovanou je zřejmé, že nelze vyhovět dalším žádostem o připojení solárního nebo větrného zdroje nad rámec již vydaných povolení. Cituje §4 odst. 1 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, §25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, §1, §3 odst. 1 ve znění účinném do 31. 3. 2010, jakož i ve znění účinném od 1. 4. 2010, §5 odst. 3 ve znění účinném do 31. 3. 2010, §5 odst. 5 ve znění účinném do 31. 3. 2010, jakož i ve znění účinném od 1. 4. 2010 vyhlášky č. 51/2006 Sb., odvolací soud uzavřel, že stanovisko žalované ze dne 11. 8. 2009 bylo pouze předběžné, nebylo závazné a konečné, což mimo jiné vyplývá z jeho samotného textu, podle něhož konečné stanovisko k žádosti o připojení bude vydáno po předložení studie připojitelnosti. Účelem vydání předběžného stanoviska byla rezervace kapacity připojení podle žádosti žalobkyně včetně stanovení podmínek a předpokladů připojení, mezi které patřilo i předložení kladné studie připojitelnosti a faktická možnost připojení, se zřetelem na důsledky pro celou elektrizační soustavu. I po předložení kladné studie připojitelnosti byla žalovaná oprávněna posoudit možné ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy a odmítnout připojit výrobnu žalobkyně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze znění §237 o. s. ř., neboť má za to, že dovoláním napadený rozsudek závisí na řešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla zodpovězena, a to, zda stanovisko ze dne 11. 8. 2009 označené za předběžné je svou povahou konečné. Není srozuměna se závěrem, že mělo pouze předběžný charakter, předpokládalo vydání dalšího - konečného – stanoviska, a nebránilo tomu, aby žalovaná později zamítla požadavek žalobkyně na připojení její FVE z důvodu možného ohrožení stability distribuční soustavy; prosazuje názor, že po jeho vydání už žalovaná nemohla rozhodnout negativně. Má zato, že nelze zamítnout požadavek na připojení její FVE v situaci, kdy studie připojitelnosti vyznívá v její prospěch s pouhým argumentem, že kvůli vysokému počtu souhlasných stanovisek s připojením jiných výroben elektřiny k distribuční soustavě žalované je ohroženo spolehlivé fungování elektrizační soustavy České republiky. S tímto odůvodněním navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu
Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout. Poukazuje na to, že již z textu stanoviska ze dne 11. 8. 2009 je zřejmé, že na něj bude navazovat stanovisko konečné. Akcentovala, že distribuční soustava je provozována ve veřejném zájmu, a tento zájem je nadřazen zájmům individuálním, přičemž žalovaná má podle energetického zákona povinnost zajišťovat bezpečný a spolehlivý provoz distribuční soustavy. Tomu odpovídá zákonná úprava, která umožňuje odmítnout žadatele o připojení z důvodu možného ohrožení spolehlivosti distribuční soustavy.
III. Přípustnost dovolání
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. Zákona č. 296/2017 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale že přípustnost dovolání nastává až tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila. Není totiž úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Platí, že uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového závěru, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Uvedené dopadá na dovolací argumentaci žalobkyně, vztahující se k závěrům studie EGÚ Brno a. s., která nepředstavuje polemiku s právními závěry odvolacího soudu, nýbrž zpochybňuje skutkové závěry, k nimž tento soud dospěl.
Dovolání žalobkyně (posuzováno podle celého jeho obsahu - §41 odst. 2 o s. ř.) je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, a to, zda na základě stanoviska žalované ze dne 11. 8. 2009 jí vzniklo právo (a žalované naopak povinnost) na uzavření smlouvy o připojení. Ačkoli dovolatelka obsáhle polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl, ve vztahu k jiným právním otázkám nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
Dovolání je sice přípustné, není však důvodné.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil odvolací soud, a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Je nezbytné předeslat, že řízení podle §244 a násl. o. s. ř. nepředstavuje způsob přezkumu správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby – bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu – požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Jak zjistil odvolací soud ve věci sporu ohledně uzavření smlouvy o připojení mezi žalobkyní a žalovanou, Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“) rozhodl dne 25. 10. 2010, pod sp. zn. ÚP-4419/2010-ERÚ, č. j. 04419-18/2010-ERÚ, tak, že tento správní orgán zamítl návrh žalobkyně, aby byla stanovena smlouva mezi žalobkyní a žalovanou o připojení výrobny elektřiny (FVE) s instalovaným výkonem 1800 kW v lokalitě obce M. H., parc., k. ú. M. H. k distribuční soustavě žalované ve znění návrhu smlouvy ze dne 19. 5. 2010; předseda ERÚ rozhodnutím ze dne 10. 1. 2011, č. j. 04419-23/2010-ERÚ, zamítl rozklad žalobkyně proti shora uvedenému rozhodnutí. Uvedeným rozhodnutím předcházela žádost žalobkyně ze dne 15. 7. 2009 o připojení fotovoltaické výrobny elektřiny s požadovaným instalovaným výkonem 1800 kW, bez požadavku na zvýšenou spolehlivost dodávky, k distribuční soustavě žalované, s umístěním v obci M. H. Žalovaná vydala dne 11. 8. 2009 „Stanovisko k žádosti připojení výrobny“, v němž uvedla, že „ předběžně je možno uvést předpoklad, že daný požadavek bude možné realizovat ze stávající DS“ po splnění blíže rozvedených podmínek. Zároveň stanovila technické podmínky ke zřízení nového odběrného místa a způsob připojení výrobny k DS. Vzhledem k požadovanému výkonu výrobny a dalším evidovaným požadavkům na připojení z transformovny 110/22 kV M. a shodného výkonu VN je nutno možnost a podmínky připojení ověřit zpracováním studie připojitelnosti výrobny. Studii připojitelnosti požadovala zpracovat nezávislou odbornou institucí a předložit do 90-ti dnů, tj. do 9. 11. 2009. Po tuto dobu bude její požadavek evidován a rezervována kapacita pro připojení výrobny. Konečné stanovisko k žádosti o připojení vydá po předložení studie připojitelnosti. Ze „Stanoviska k žádosti o připojení č. 4120469261“ ze dne 22. 3. 2010 se podává, že žalovaná žalobkyni sdělila, že předmětné výrobní zařízení nelze (…) připojit k distribuční soustavě z důvodů stanovených energetickým zákonem. Ohledně konkrétních důvodů zamítnutí požadavku na připojení žalovaná uvedla, že z aktuálních informací od provozovatele přenosové soustavy společnosti ČEPS a. s. a aktuálních technických analýz vyplývá, že „součet instalovaného výkonu realizovaných fotovoltaických a větrných elektráren a objemu vydaných kladných stanovisek k žádostem o jejich připojení, překračuje bezpečný limit pro spolehlivý provoz elektrizační soustavy České republiky. Důvodem tohoto ohrožení je především charakteristika výše zmíněných větrných a fotovoltaických zdrojů jako tzv. špičkových zdrojů, které musí být vyrovnávány rezervními zdroji, jejichž charakteristika to umožňuje. Distribuční soustava provozovaná společností ČEZ Distribuce, a. s. je přitom nedílnou součástí elektrizační soustavy České republiky. Ohrožení spolehlivého provozu přenosové soustavy, jakožto soustavy nadřazené soustavě distribuční nebo ohrožení provozu elektrizační soustavy jako celku tak přímo působí i na spolehlivost distribuční soustavy provozované ze strany společnosti ČEZ Distribuce, a. s. Z výše uvedeného (…) je zřejmé, že nelze vyhovět dalším žádostem o připojení solárního nebo větrného zdroje nad rámec již dosud vydaných povolení. V opačném případě by docházelo k prohloubení již nyní reálného ohrožení spolehlivého provozu elektrizační soustavy ČR a tím i spolehlivého provozu distribuční soustavy provozované společností ČEZ Distribuce, a. s.“
Podle §22 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 27. 12. 2009, účastníky trhu s elektřinou jsou: a) výrobci elektřiny, b) provozovatel přenosové soustavy, c) provozovatelé distribučních soustav, d) operátor trhu, e) obchodníci s elektřinou, f) zákazníci.
Podle §25 odst. 1 energetického zákona, provozovatel distribuční soustavy: a) zajišťuje spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy na území vymezeném licencí, b) umožňuje distribuci elektřiny na základě uzavřených smluv, c) řídí toky elektřiny v distribuční soustavě při respektování přenosů elektřiny mezi ostatními distribučními soustavami a přenosovou soustavou ve spolupráci s provozovateli ostatních distribučních soustav a provozovatelem přenosové soustavy.
Podle §25 odst. 11 písm. a) energetického zákona, provozovatel distribuční soustavy je dále povinen připojit k distribuční soustavě zařízení každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování distribuční soustavy, s výjimkou případu prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo při ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy.
Podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění účinném do 31. 3. 2010, podmínkami připojení zařízení žadatele k přenosové nebo distribuční soustavě jsou: a) podání žádosti o připojení, b) souhlasné stanovisko provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy k žádosti o připojení, vydané postupem podle §5, a c) uzavření smlouvy o připojení mezi žadatelem a provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy nebo změna stávající smlouvy o připojení.
Podle §4 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., žádost o připojení zařízení žadatele k přenosové nebo distribuční soustavě se podává před výstavbou nebo připojením nového zařízení, před zvýšením rezervovaného příkonu, popřípadě výkonu stávajícího připojeného zařízení nebo před zásadní změnou charakteru odběru.
Podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy posuzuje žádost o připojení s ohledem na: a) místo a způsob požadovaného připojení, b) velikost požadovaného rezervovaného příkonu nebo výkonu a časový průběh zatížení, c) spolehlivost dodávky elektřiny, d) charakter zpětného působení zařízení žadatele na přenosovou nebo distribuční soustavu.
Podle §5 odst. 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb., pokud nelze zařízení žadatele připojit z důvodů stanovených energetickým zákonem, vyrozumí provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy písemně žadatele o konkrétních důvodech zamítnutí jeho žádosti o připojení ve lhůtě podle předchozího odstavce.
Stanovisko žalované, vyjadřující se k její žádosti ze dne 11. 7. 2009, informuje žalobkyni o obdrženém požadavku na připojení FVE, přičemž zdůrazňuje, že konečné stanovisko k žádosti žalovaná vydá až po předložení studie připojitelnosti, jež byla požadována se zřetelem k vyžadovanému výkonu výrobny a dalším evidovaným požadavkům na připojení z transformovny 110/22 kV Mníšek. Nelze mít pochybnosti o tom, že studie připojitelnosti měla též sloužit k ověření skutečnosti, jaký vliv bude mít výrobna žalobkyně na chod distribuční soustavy. Tomu odpovídalo i návěstí stanoviska, že „předběžně je možno uvést předpoklad, že daný požadavek bude možné realizovat ze stávající DS po splnění následujících podmínek…“ Uvedený dokument tedy svědčí o tom, že žalovaná se jeho vydáním nechtěla závazně vyjádřit k žádosti žalované o připojení, předpokládala obstarání dalšího dokumentu, který měl být podkladem pro její konečné rozhodnutí o požadavku na připojení do její distribuční soustavy. Smyslem tohoto „předběžného“ stanoviska byla rovněž rezervace (blokování) kapacity pro připojení výrobny a evidence požadavku žalobkyně, jako nezbytného předpokladu pro konečné rozhodnutí o požadavku na připojení. Jeho vydání bylo motivováno požadavkem ověřit možnost připojení výrobny žalobkyně do distribuční soustavy; žalovaná nemohla na základě dosavadních informací vydat závazné a konečné stanovisko, a zároveň nebyl (zatím) důvod žádost žalobkyně o připojení zamítnout.
Žalovaná jako provozovatelka distribuční soustavy , ačkoli má podle §25 odst. 11 písm. a) energetického zákona povinnost připojit k distribuční soustavě každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá, splňuje-li podmínky připojení a obchodní podmínky stanovené v Pravidlech provozu distribuční soustavy, nemá tuto povinnost bezvýjimečně, neboť může odmítnout připojit žadatele (mimo jiné) v situaci ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy. O takové hrozbě (viz žádost ČEPS a. s. ze dne 3. 2. 2010) se žalovaná dozvěděla v období od sdělení předběžného stanoviska do okamžiku vydání stanoviska konečného dne 22. 3. 2010.
Ze shora uvedených důvodů tak žalobkyně nemohla legitimně vycházet z přesvědčení, že stanoviskem ze dne 11. 8. 2009 jí byl udělen souhlas s připojením její FVE k distribuční sítě žalované, neboť byla seznámena s tím, že k vydání konečného stanoviska dojde až v souvislosti s předložením studie připojitelnosti. Jestliže se v mezidobí změnily okolnosti rozhodné pro posouzení žádosti o připojení, s ohledem na charakter stanoviska ze dne 11. 8. 2009, mohla [a se zřetelem k zákonné povinnosti podle §25 odst. 11 písm. a) energetického zákona] a musela žalovaná své předběžné stanovisko revidovat. Z pohledu shora uvedených závěrů je rozhodnutí odvolacího soudu v řešení dovoláním vymezené právní otázky věcně správné a zcela konvenuje s judikaturou dovolacího soudu týkající se výkladu projevu vůle (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 30/1999, nebo rozsudky ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 81/2000, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2006/2009, ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2978/2010, ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1569/99, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1421/2013, ze dne ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, a ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 603/2012).
V. Závěr
Dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu je tudíž správný.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proto zamítl [§243d písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bodu 5, §9 odst. 3 písm. b) a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 3.388 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 588 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu