ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5559.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5559/2017-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. K. , zastoupeného Mgr. Pavlem Vraným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šmilovského 1264/5, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 97/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č.j. 70 Co 122/2017-106, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 12. 2016, č.j. 42 C 97/2016-88, tak, že vyslovil místní nepříslušnost uvedeného soudu a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Berouně. Konstatoval, že obsah pojmu „bydliště“ není totožný s obsahem pojmu „trvalý pobyt“ podle předpisů správního práva, které upravují evidenci obyvatel. Bydlištěm fyzické osoby je obec (městský obvod), v němž tato osoba bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale, přičemž trvalost je skutečností objektivně (fakticky) existující, která může být odlišná od administrativního vyjádření v dokladech či registrech, v nichž se údaj o trvalém pobytu zaznamenává. Žalovaný ve vyjádření a v odvolání uvedl, že se sice zdržoval na více místech, nicméně k datu podání žaloby měl bydliště (bydlel) v Berouně.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že v době zahájení řízení (30. 3. 2016) žalovaný spolu s rodinou bydlel v B., zatímco v P., Vokrojova 3377/6 (stejně jako v B.) se zdržoval (s úmyslem zdržovat se tam trvale).
Názor žalobce, že vzhledem k výše uvedenému mohl volit mezi dvěma místně příslušnými soudy (§11 odst. 2 a §85 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i odbornou komentářovou literaturou (srov. usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1593/2017, obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3436/10, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 557 a násl.). Pojem „bydliště“ ve smyslu §85 odst. 1 o.s.ř. jako místa, v němž fyzická osoba bydlí s úmyslem se tam zdržovat trvale, je totiž definován oběma znaky – bydlením a úmyslem trvale se zdržovat –, které musí být splněny kumulativně; má-li fyzická osoba úmysl v daném místě se trvale zdržovat, ale nebydlí tam, nejde o bydliště pro účely určení místně příslušného soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1593/2017, a ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2832/2017).
Z výše řečeného vyplývá, že žalobcem předestřenou otázku procesního práva vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu; proto bylo jeho dovolání odmítnuto (§243c odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. března 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu