ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1257.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 1257/2018- 22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2018 o dovolání obviněného M. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2018, sp. zn. 7 To 66/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 70/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 6 T 70/2015, byl obviněný M. N. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 26. 4. 2014 v době od 00:30 hodin do 00:55 hodin v O.-M. O. na ul. S. před barem M. za přítomnosti několika dalších osob, poté, co svým jedoucím vozidlem s označením Taxi údajně ohrozil v bezpečné chůzi poškozené J. P., a T. S., na což poškozený T. S. zareagoval tak, že v okamžiku, kdy jej toto vozidlo míjelo, udeřil svou rukou do vozidla poškozeného, načež obviněný M. N. vozidlo zastavil a z vozidla vystoupil, následně přišel k poškozenému S. a nastříkal mu do očí pepřový sprej, poté se poškozený sehnul a obviněný jej kopl do oblasti brady, následně obviněný přistoupil k poškozenému P., kterému nastříkal do očí pepřový sprej a poté jej udeřil pěstí do hlavy v oblasti obličejové a čelisti, čímž způsobil poškozenému T. S. poranění, a to tržnou ránu v oblasti dolní čelisti vlevo délky 1 cm s dobou léčení do 7 dnů a poškozenému J. P. tržně zhmožděnou ránu na čele, zhmoždění měkkých tkání v oblasti prstu levé nohy, zlomeninu kloubového výběžku dolní čelisti vpravo bez posunu kostního úlomku, zlomeninu zadní stěny dutiny horní čelisti a otřes mozku, přičemž se jedná o poranění středně těžká s dobou léčení v trvání 4-5 týdnů“.
Za uvedené jednání byl obviněný M. N. odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, částku 1.232 Kč,
- Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, částku 6.530 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. P., a T. S., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 6 T 70/2015, podal obviněný M. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2018, sp. zn. 7 To 66/2018, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný M. N. byl uznán vinným ze spáchání jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 26. 4. 2014 v době od 00:30 hodin do 00:55 hodin v O.-M. O. na ul. S. před barem M. za přítomnosti několika dalších osob, poté, co svým jedoucím vozidlem s označením Taxi údajně ohrozil v bezpečné chůzi poškozené J. P., a T. S., na což poškozený T. S. zareagoval tak, že v okamžiku, kdy jej toto vozidlo míjelo, udeřil svou rukou do vozidla poškozeného, načež obviněný M. N. vozidlo zastavil a z vozidla vystoupil, následně přišel k poškozenému S. a nastříkal mu do očí pepřový sprej, poté se poškozený sehnul a obviněný jej kopl do oblasti brady, následně obviněný přistoupil k poškozenému P., kterému nastříkal do očí pepřový sprej a poté jej udeřil pěstí do hlavy v oblasti obličejové a čelisti, čímž způsobil poškozenému T. S. poranění, a to tržnou ránu v oblasti dolní čelisti vlevo délky 1 cm s dobou léčení do 7 dnů a poškozenému J. P. tržně zhmožděnou ránu na čele, zhmoždění měkkých tkání v oblasti prstu levé nohy, zlomeninu kloubového výběžku dolní čelisti vpravo bez posunu kostního úlomku, zlomeninu zadní stěny dutiny horní čelisti a otřes mozku, přičemž se jedná o poranění středně těžká s dobou léčení v trvání 4-5 týdnů, po kterou byl omezen v běžném způsobu života bolestivostí a přijímáním toliko tekuté a měkké stravy“.
Za uvedené jednání byl obviněný M. N. odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, částku 1.232 Kč,
- Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, částku 6.530 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. P., a T. S., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2018, sp. zn. 7 To 66/2018, podal následně obviněný M. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že předmětem dovolání je polemika s vyhodnocením výsledků dokazování soudem, přičemž v podstatě se jedná o rozpor mezi tvrzením poškozených v tom směru, kdy uvádí, že oni byli napadeni obviněným, a tvrzením obviněného, který naopak uvádí, že byl napaden poškozenými a jednal v nutné obraně. Dále obviněný uvedl, že považuje za podstatnou tu skutečnost, že všichni svědci buď potvrdili jeho verzi, nebo se vyjádřili tak, že počátek konfliktu ani jeho průběh neviděli. V rámci dovolání pak rozebírá svou výpověď, výpovědi jednotlivých svědků (M. K., P. K., M. P., H. H.), výpověď poškozeného P. a jejich hodnocení soudy. V této souvislosti obviněný dovodil, že odůvodnění napadeného rozsudku je ve své podstatě a naprosté většině použitých argumentů nepravdivé.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 6 T 70/2015.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 19. 9. 2018 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. N. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně jeho výpovědi, výpovědí poškozeného J. P., výpovědí svědků M. K., P. K., M. P. a svědkyně H. H., a dále znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a výpovědi znalce MUDr. Igora Dvořáčka) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný pojal dovolání jako polemiku s uvedenými skutkovými zjištěními, a to v návaznosti na svou obhajobu, že se žádného jednání popsaného ve výroku o vině nedopustil. Námitky obviněného tím nabyly skutkové povahy a ocitly se mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněný tedy formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale uplatnil pouze námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, konkrétně ve svědeckých výpovědích poškozených J. P. a T. S., které korespondují se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, s lékařskými zprávami, odbornými lékařskými vyjádřeními i protokolem o ohledání místa činu. Soudy připustily existenci dvou verzí události, avšak přiklonily se k verzi poškozených, kterou považovaly za prokázanou bez důvodných pochybností, a která je podporována rovněž výpovědí svědkyně H. H. Učinily tak poté, co provedené důkazy podrobně zhodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§2 odst. 6 tr. ř.) a zabývaly se obhajobou obviněného. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů jsou řádně odůvodněna. Není smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud sám přehodnocoval provedené důkazy a vytvářel vlastní skutková zjištění. Uplatněné námitky dovolatele nemohou vést k závěru o nutnosti zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně za účelem ochrany základního práva obviněného na spravedlivé řízení. Toto právo nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem trestného činu popsaného ve výroku odsuzujícího rozsudku a že skutkový děj proběhl tak, jak je ve výroku uvedeno.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu