ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.2.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 2/2018 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2018 o dovolání obviněného M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 6 To 229/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 4/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 27 T 4/2013, byl obviněný M. T. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (bod I. rozsudku) a jednak přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod II. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (ve znění pravopisných chyb a překlepů)
I.
„v přesně nezjištěné době od 17.00 hodin dne 22. 12. 2011 do 9.00 hodin dne 25. 12. 2011 v Ú. n. L.– N., v ulici N. V., před domem, vnikl po rozbití skleněné výplně okna a vytržení kovové mříže na pravé straně zadních dveří do zde zaparkovaného užitkového vozidla tov. zn. Peugeot Partner G, a z nákladového prostoru tohoto vozidla odcizil celkem 2531 kusů šperků z chirurgické oceli v přepravních obalech, tj. v černých látkových taškách, v kufru na šperky černé barvy se čtyřmi šuplíky, v plastových pouzdrech a papírových krabicích, čímž poškozené společnosti MPM - QUALITY v.o.s., IČO: 479 874 30, se sídlem Frýdek-Místek, Příborská 1473, způsobil škodu ve výši 532.675,- Kč, přičemž celkem 55 kusů šperků v celkové hodnotě 14.435,- Kč bylo poškozené společnosti následně vráceno,
II.
1) dne 12. února 2013 v 10.35 hodin v Ú. n. L., v ulici M., před domem, za užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, po rozbití skleněné výplně okna u pravých zadních dveří vnikl do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního automobilu tov. zn. Opel Corsa 1,3 CDi, 16V, bílé barvy, v majetku poškozené společnosti Business Lease, s.r.o., IČO: 250 71 025, se sídlem Praha 5, Radlická 714/113a, v užívání obchodní společnosti Lyreco CE, SE, IČO: 275 92 537, se sídlem Praha 4, Na Strži čp. 1702/65, a poté z vozidla ke škodě poškozené obchodní společnosti Lyreco, CE, SE, odcizil 1 ks tašky na notebook zn. Targus a mobilní telefon zn. Samsung GT S-5610 s nabíječkou, vše v celkové hodnotě 2.500,- Kč, ke škodě poškozené T. N., bytem Ú. n. L., Š., odcizil notebook zn. Acer Aspire S3-951 s napájecím kabelem, sportovní tašku zn. Diadora, látkovou tašku na kosmetiku zn. Diadora, kulmu zn. Philips, diář zn. Lyreco, 1 ks T-mobile mobilní připojení USB, reklamní předměty společnosti Lyreco, a dále kosmetické přípravky – roztok na čočky zn. Opti-fre, minerální vodu na odličování zn. Bioderma, lak na vlasy zn. Loreal, zubní pastu zn. Opalescence, parfém zn. Paco Rabanne, krém na obličej zn. Bioderma, šampon, masku, kůru, tělové mléko zn. Sephora, hřeben Toni a Guy, odličovací tampóny zn. Caterine, zrcátko, oční stíny zn. Urban Decay, Make-up Bourjois, oční stíny zn. Sephora, sadu štětců zn. Mac, řasenku zn. Lancome, pudr zn. Sephora, tvářenku zn. Sephora, štětec zn. Sephora, bázi pod Make-Up zn. Sephora, oční stíny Nyx, pudry, Make-Up zn. Inglot a řasenku zn. Loreal, tedy věci v celkové hodnotě 20.920,- Kč, následně tašky s odcizenými věcmi v celkové hodnotě 23.420,- Kč, vložil do kočárku, který měl s sebou a odešel do ulice M., kde tašky s odcizenými věcmi odložil u vchodu za domem, kde byly všechny odcizené věci krátce po činu nalezeny hlídkou Policie ČR a vráceny poškozené T. N., a poškozením vozidla způsobil jeho majiteli, poškozené společnosti Business Lease, s.r.o., další škodu ve výši 2.571,- Kč,
2) dne 17. dubna 2013 v době od 16.05 do 16.23 hodin v Ú. n. L., v ulici M., před domem, za užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, po rozbití skleněné výplně okna u pravých předních dveří, vnikl do zde zaparkovaného a uzamčeného osobního automobilu tovární značky Mercedes Benz ML 250 Bluetec 4Matic 1, bílé barvy, rok výroby 2012, v majetku poškozeného J. J., a poté z vozidla ke škodě poškozené L. Ch., odcizil dámskou kabelku světlešedé barvy v hodnotě 700,- Kč, černou koženkovou peněženku v hodnotě 10,- Kč, finanční hotovost ve výši 4.500,- Kč, 202,- Euro tj. v přepočtu aktuálního kurzu ČNB v hodnotě 5.222,- Kč, 100,- chorvatských kun, tj. v přepočtu aktuálního kurzu ČNB v hodnotě 339,- Kč, nepřenosnou platební kartu Poštovní spořitelny, 2 ks kartiček s číslem účtu, 3 ks karet VZP na jména L. Ch., P. N. a J. J., řidičský průkaz L. Ch., 3 ks rtěnek zn. Kiko v celkové hodnotě 500,- Kč, bavlněnou čepici v hodnotě 100,- Kč, černý papírový diář, 3 ks malých kabelek v celkové hodnotě 15,- Kč, 3 ks klíčů od domů s pagerem v hodnotě 200,- Kč, parfém zn. Dior Jadore v hodnotě 1.800,- Kč, sportovní batoh s 2 ks dětských lahví s čajem, několika dětskými hračkami, plenami a oblečením v celkové hodnotě 2.000,- Kč, přičemž odcizením peněz a věcí tak způsobil poškozené L. Ch. škodu v celkové výši 15.386,- Kč a dále z vozidla odcizil klíč od vozidla Mitsubishi Outlander, čímž poškozenému J. J. způsobil škodu ve výši 7.094,- Kč, když odcizením peněz a věcí tak způsobil škodu v celkové výši 22.460,- Kč a poškozením vozidla způsobil jeho majiteli další škodu ve výši 20.000,- Kč (převzato z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2013, č.j. 4 T 52/2013-70, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2013), a celkem tak uvedenými dvěma útoky způsobil odcizením věcí škodu ve výši nejméně 43.380,- Kč a poškozením další škodu ve výši nejméně 22.571,- Kč.“
Současně byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 4 T 52/2013, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2013, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Za uvedené jednání byl obviněný M. T. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti MPM - QUALITY, v. o. s., IČO: 47987430, způsobenou škodu ve výši 303.365 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému T. K., způsobenou škodu ve výši 214.875 Kč.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněných P. K. a D. L.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 27 T 4/2013, podali obviněný M. T. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 6 To 229/2017, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil k odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných P. K. a D. L. ve zprošťujících výrocích týkajících se obou těchto obviněných a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Odvolání obviněného M. T. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 6 To 229/2017, podal následně obviněný M. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti uvedl, že soudy vyšly při svém rozhodování ohledně skutku krádeže šperků mezi dny 22. 12. 2011 až 25. 12. 2011 (bod I. rozsudku soudu prvního stupně) z důkazů, které svědčí o spojitosti obviněného s odcizením menší části šperků, a přitom obviněnému přičítají vinu v celém rozsahu. Obviněného soud uznal vinným z odcizení celkem 2531 ks šperků z chirurgické oceli. Přitom z výpovědi T. K. vyplynulo, že toto množství mělo vážit okolo 100 kg. Z této skutečnosti je zřejmé, že není možné, aby jedna osoba unesla takové množství. Dále obviněný uvedl, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy a nebyl proveden žádný důkaz o odcizení všech šperků ze strany obviněného.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 16. 11. 2017 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný M. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného a výpovědi svědka T. K.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný v dovolání sice uvedl, že „skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným“, avšak nejedná se o relevantní dovolací námitku. To je jasné z další bezprostředně navazující části, v níž obviněný vytkl, že soudy vyšly při svém rozhodování ohledně skutku krádeže šperků mezi dny 22. 12. 2011 až 25. 12. 2011 (bod I. rozsudku soudu prvního stupně) z důkazů, které svědčí o spojitosti obviněného s odcizením menší části šperků, a přitom obviněnému přičítají vinu v celém rozsahu. Obviněný v dovolání neuvedl nic bližšího v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyly podle jeho názoru naplněny skutky uvedenými ve výroku o vině. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný nevytkl nic, co by se dalo považovat za právní vadu ve smyslu 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že ve vztahu k tomuto ustanovení založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách směřujících proti skutkovým zjištěním soudů. Tím se obviněný ocitl mimo meze uvedeného dovolacího důvodu. Lze konstatovat, že obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které s ním co do svého obsahu nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Pro úplnost zbývá dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku mají jasný obsahový základ v částečném doznání obviněného M. T., ve výpovědi spoluobviněného P. K. a dále v listinných důkazech (protokol o ohledání místa činu, protokoly o vydání věci atd.). Soudy si byly vědomy obhajoby obviněného, že vzal z vozidla pouze několik náramků a že z vozidla neodcizil veškeré zboží, a již z toho důvodu hodnotily důkazy velmi pečlivě a obezřetně. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 1. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu