ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.516.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 516/2018- 33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2018 o dovolání obviněného R. T. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 5 To 78/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 4/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2017, sp. zn. 53 T 4/2016, byl obviněný R. T. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1) „v době od 19.1.2012 do 20.5.2015 v B. i jinde, v úmyslu se obohatit, uvedl v omyl poškozeného M. P., tak, že pod záminkami půjček na údajné odblokování jeho účtů a na sázky v sázkové kanceláři Tipsport, a.s., které mu vrátí v krátké době, jakmile mu účet odblokují, resp. jakmile mu výhry vyplatí, od něho po částkách 300 Kč až 80 000 Kč postupně vylákal 571 100 Kč, takto: hotovostními vklady na herní účty v Tipsport 205 000 Kč,
hotovostními vklady do Raiffeisenbank 23 000 Kč,
hotovostními vklady do ČSOB 115 000 Kč,
bezhotovostními bankovními převody 228 100 Kč,
slib vrátit půjčky v dohodnuté době však nesplnil, ani splnit nechtěl a poškozenému M. P. tak způsobil škodu ve výši 571 100 Kč,
2) v době od 13.6.2013 do 13.7.2015 v B. i jinde v úmyslu se obohatit, uvedl v omyl poškozeného L. P., tak, že pod záminkami půjček na odblokování svého účtu v bance Raiffeisenbank, a.s., který má údajně blokován z důvodu podezřelé výhry a nutnosti dotování svého výherního účtu v sázkové kanceláři Tipsport, a.s., na který musí údajně vkládat peníze proto, aby s ním mohl disponovat, od něho postupně vylákal 9 259 690 Kč takto: hotovostními vklady na herní účty v Tipsport 1 731 800 Kč,
hotovostními vklady do Raiffeisenbank 1 775 590 Kč,
hotovostními vklady do Komerční banky 575 000 Kč,
hotovostními vklady do ČSOB 177 000 Kč,
hotovostními vklady do GE Money bank 763 500 Kč,
bezhotovostními bankovními převody 3 789 800 Kč,
hotově 447 000 Kč,
s tím, že půjčky sliboval vrátit v krátké době, v řádu dnů až týdnů, po odblokování svého účtu, slib vrátit půjčky v dohodnuté době však nesplnil, ani splnit nechtěl, v průběhu doby poškozenému vrátil celkovou částku 1 253 000 Kč a způsobil mu tak škodu ve výši 8 006 690 Kč,
3) v době od 6.11.2013 do 1.7.2015 v B., Z. i jinde v úmyslu se obohatit, uvedl v omyl poškozeného M. K., tak, že pod záminkami půjček na odblokování svého účtu v bance Raiffeisenbank, a.s., který má údajně blokován z důvodu podezřelé výhry a nutnosti dotování svého výherního účtu v sázkové kanceláři Tipsport, a.s., na který musí údajně vkládat peníze proto, aby s ním mohl disponovat, od něho postupně vylákal 4 141 880 Kč takto: hotovostními vklady na herní účty v Tipsport 747 000 Kč,
hotovostními vklady do Raiffeisenbank 386 580 Kč,
hotovostními vklady do Komerční banky 395 000 Kč,
hotovostními vklady do ČSOB 56 200 Kč,
bezhotovostními bankovními převody 2 557 100 Kč,
s tím, že půjčky sliboval vrátit v krátké době, v řádu dnů až týdnů, po odblokování svého účtu, slib vrátit půjčky v dohodnuté době však nesplnil, ani splnit nechtěl, v průběhu doby poškozenému vrátil celkovou částku 380 000 Kč a způsobil tak poškozenému M. K. škodu ve výši 3 761 880 Kč,
4) v přesně nezjištěný den kolem 22.3.2014 v B., v úmyslu se obohatit, vylákal pod záminkou výhodného nákupu 2 000 Euro od poškozeného J. R., částku 48 000 Kč, ve slíbeném termínu v řádu dnů Euro nenakoupil a přes urgence poškozenému nevrátil 48 000 Kč, způsobil tak poškozenému J. R. škodu ve výši 48 000 Kč
5) dne 30.4.2014 v B., v úmyslu se obohatit, vylákal pod záminkou výhodného nákupu 2 000 USD od poškozeného J. R., částku 36 000 Kč, ve slíbeném termínu v řádu dnů USD nenakoupil a přes urgence poškozenému nevrátil 36 000 Kč, způsobil tak poškozenému J. R. škodu ve výši 36 000 Kč
6) dne 24.7.2014 ve V. H., okres O., na ulici S., v bydlišti L. a K. N., se záměrem se obohatit, vylákal pod záminkou obstarání měny Euro od K. N. částku ve výši 98 000 Kč, avšak následně Eura nedodal, převzaté peníze nevrátil a od počátku ani nehodlal vrátit, a to ke škodě obou manželů,
7) dne 13.8.2014 ve V. H., okres O. na ulici S., v bydlišti L. a K. N., se záměrem sebe neoprávněně obohatit, vylákal pod záminkou obstarání měny Euro od K. N. celkem částku ve výši 96 800 Kč, kterou si nechal zaslat na bankovní účet L. G. (nar. M.), avšak následně Eura nedodal, převzaté peníze nevrátil a od počátku ani nehodlal vrátit, a to ke škodě obou manželů,
8) v létě 2014 v B., v úmyslu se obohatit, uvedl v omyl poškozenou K. G., tak, že potřebuje vložit peníze na svůj účet, který mu banka zablokovala s tím, že ihned po odblokování, ke kterému mělo dojít v prvním případě do 10 dnů, ve druhém případě do 14 dnů jí peníze vrátí. Takto od ní 30.7.2014 vylákal 280 000 Kč a 28.8.2014 dalších 250 000 Kč, slib vrátit půjčky v dohodnuté době nesplnil a poškozené K. G. tak způsobil škodu ve výši 530 000 Kč,
9) dne 2.10.2014 ve V. H., okres O. na ulici S., v bydlišti L. a K. N., se záměrem sebe neoprávněně obohatit, vylákal pod záminkou obstarání měny USD od L. N. částku ve výši 49 500 Kč, kterou si nechal zaslat na bankovní účet K. G., avšak následně USD nedodal, převzaté peníze nevrátil a od počátku ani nehodlal vrátit, a to ke škodě obou manželů,
10) v době od 1.8.2013 do 30.6.2015 v B. i jinde, v úmyslu se obohatit, uvedl v omyl poškozenou R. P., tím, že postupně od ní vylákal po částkách 14 000 Kč až 60 000 Kč celkem 196 000 Kč, a to prostřednictvím jejího syna, poškozeného L. P., kterému obžalovaný R. T. tvrdil, že uvedené částky musí být na účet obžalovaného, třeba i matkou poškozeného L. P., zaslány podle instrukcí obžalovaného, v jím uvedených termínech i s poznámkami k účelu vkladu, na údajné odblokování účtů obžalovaného R. T., s tím, že tyto půjčky vrátí poškozenému L. P. v krátké době, v řádu dnů až týdnů, jakmile mu účet odblokují, resp. jakmile mu výhry vyplatí, slib vrátit půjčky v dohodnuté době však nesplnil, ani splnit nechtěl a R. P. tak způsobil škodu ve výši 186 000 Kč,
čímž způsobil celkovou škodu ve výši 13 383 970 Kč“.
Za uvedené jednání byl obviněný R. T. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- K., a L., N., společně bytem S., V. H., částku ve výši 244 300 Kč,
- M. K., bytem N. L., K., částku ve výši 3 761 880 Kč,
- L. P., bytem U., částku ve výši 8 006 690 Kč,
- J. R., bytem M., částku ve výši 84 000 Kč,
- K. G., bytem G. T., O.-P., částku ve výši 456 500 Kč,
- M. P., bytem U., částku ve výši 576 100 Kč,
- R. P., bytem U., částku ve výši 186 000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození:
- M. K., bytem N. L., K.,
- L. P., bytem U.,
- M. P., bytem U.,
- R. P., bytem U.,
odkázáni se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2017, sp. zn. 53 T 4/2016, podal obviněný R. T. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 5 To 78/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestu a o náhradě škody ohledně poškozených M. K. a L. P. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému R. T. byl uložen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání na 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- M. K., bytem N. L., K., částku ve výši 3 761 880 Kč,
- L. P., bytem U., částku ve výši 7 553 090 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození M. K. a L. P. odkázáni se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 5 To 78/2017, podal následně obviněný R. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud nerozhodl o odvolání obviněného ve výroku o vině. Z výroku rozsudku odvolacího soudu se sice dá dovodit, že odvolání obviněného bylo zamítnuto, avšak takový výrok v rozsudku obsažen není. Dále dovolatel namítl nesprávné užití §45 a §116 tr. zákoníku, a to v souvislosti s otázkou, zda a ohledně jakých útoků pokračujícího trestného činu měl či neměl být uložen společný trest. Obviněný vyjádřil názor, že odvolací soud nesprávně označil za nedůvodnou námitku, aby do viny obviněného pokračujícím trestným činem podvodu byly zahrnuty i skutky (resp. dílčí útoky), pro které byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 1 T 129/2012 a které byly právně posouzeny jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2017, sp. zn. 53 T 4/2016, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že k námitce obviněného, že odvolací soud nerozhodl o zamítnutí jeho odvolání, odkazuje na rozhodnutí č. 14/2005 Sb. rozh. tr., podle něhož má ponechání části napadeného rozsudku beze změny při jeho pouze dílčím zrušení odvolacím soudem stejný význam jakoby byl opravný prostředek zamítnut. Ve výroku rozsudku odvolacího soudu tedy žádný výrok nechybí a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto naplněn nebyl.
Pokud dovolatel namítl nesprávné užití §45 a §116 tr. zákoníku, tímto způsobem by mohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o otázku, zda a ohledně jakých útoků pokračujícího trestného činu měl či neměl být uložen společný trest. Zejména i takovou otázku uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. mezi námitkami, které by mohly naplnit citovaný dovolací důvod. Dále poznamenává, že nauka původně vycházela pouze z vázanosti skutkovým zjištěním, jak je patrno například z komentáře k obdobnému ustanovení trestního zákona z roku 1961, tedy k §37a zákona č. 140/1961 Sb., k němuž autoři citovaného komentáře uvádějí v roce 2001 pouze vázanost soudu skutkovými zjištěními a nikoliv též právním posouzením. Teprve po rozhodnutí č. 56/2008 Sb. rozh. tr. vychází nauka z názoru, že podle §45 trestního zákoníku je nově rozhodující soud vázán nejen učiněným skutkovým zjištěním, ale právní kvalifikací užitou soudem dřívějším – s odkazem na shora citovaný judikát. Má za to, že požadavek, aby byl podle §45 tr. zákoníku nově rozhodující soud vázán vedle skutkových zjištění i právním posouzením skutku, citovanému ustanovení neodpovídá a v tomto směru si dovoluje vyslovit pochybnost o tom, zda se jedná o názor správný – byť zastávaný soudobou naukou i judikaturou. Z hlediska podaného dovolání se však jedná o spor nerozhodný. Již podle popisu skutku v trestním příkazu Okresního soudu v Nymburce jednal dovolatel v březnu 2012 třemi útoky tak, že poškozeným nevrátil peněžní prostředky, které mu tito před tím svěřili na nákup měny Euro. V popisu žádného z útoků není uvedeno nic, co by nasvědčovalo podvodnému úmyslu dovolatele. Není uvedeno, že by snad obstarání cizí měny bylo pouhou záminkou k tomu, aby se dovolatel obohatil – že by poškozené tímto způsobem uvedl v omyl. Ani ze skutkových zjištění tedy není možno učinit dovolatelem požadovaný závěr, že by se i tímto jednáním dopustil podvodu.
Ať již soudy argumentovaly jakkoliv, jejich konečné rozhodnutí je správné – ke zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce nebyl dán žádný důvod, neboť dovolatel jím byl správně uznán vinným pro zpronevěru a nikoliv pro podvod.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., dle kterého lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Citované ustanovení se týká případů, kdy soud ve výroku rozsudku nebo usnesení nerozhodl o všem, co bylo předmětem rozhodnutí. Jde o případy, kdy soud v důsledku toho, že něco pominul, nevyčerpal výrokem rozsudku nebo usnesení celý předmět rozhodnutí.
K ničemu takovému ve věci obviněného R. T. nedošlo, zejména ne napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci. Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o odvolání obviněného R. T., které bylo podáno proti všem výrokům rozsudku Krajského soudu v Brně. Jestliže Vrchní soud v Olomouci po přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Brně dospěl k závěru, že odvolání obviněného není důvodné, pokud směřovalo proti výroku o vině, a že je částečně důvodné, pokud směřovalo proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody ohledně poškozených M. K. a L. P., pak postupoval v souladu se zákonem, rozhodl-li tak, že zrušil výrok ve výrocích o trestu a o náhradě škody ohledně poškozených M. K. a L. P. Ostatní výroky rozsudku Krajského soudu v Brně týkající se obviněného zůstaly tím pádem nedotčeny a nabyly právní moci, aniž bylo nutné, aby nedůvodná část odvolání obviněného byla výslovně zamítnuta zvláštním výrokem.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Takto odvolací soud postupuje pouze za podmínky, že může odvolání téhož odvolatele zamítnout jako celek. Citované ustanovení nepřipouští, aby odvolací soud zamítl odvolání téhož odvolatele pouze „částečně“. Jestliže odvolání bylo podáno proti více výrokům a odvolací soud je shledal důvodným jen ohledně některého z přezkoumávaných výroků, který zruší a nahradí novým výrokem, pak nemůže zamítnout odvolání v části směřující proti výrokům, které shledal správnými. V naznačené situaci odvolací soud podle §258 odst. 2 tr. ř. zruší jen ten z přezkoumávaných výroků, v němž shledal některou z vad uvedených v §258 odst. 1 tr. ř., postupem podle §259 odst. 3 tr. ř. ho nahradí novým výrokem a zbývající výroky ponechá nedotčeny bez nějakého výslovného rozhodnutí, zejména bez rozhodnutí výrokem podle §256 tr. ř.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je evidentní, že tím, jak Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání obviněného R. T., vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí. Je tedy jasné, že v napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný. Z hlediska námitek, které obviněný uplatnil s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný R. T. byl trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 1 T 129/2012, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2013, uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
1. dne 26. 3. 2012 po předchozí dohodě o obstarání měny Euro za výhodnou cenu 21 Kč za 1 EUR, si nechal zaslat na bankovní účet finanční částku ve výši 48.300 Kč od V. T., bytem D. L., okr. B.-v., avšak následně Eura nedodal, převzaté finanční prostředky nevrátil a s poškozenou přestal komunikovat, čímž způsobil škodu ve výši 48.300 Kč,
2. dne 26. 3. 2012 po předchozí dohodě o obstarání měny Euro za výhodnou cenu 21 Kč za 1 EUR, osobně převzal finanční částku ve výši 21.000 Kč od I. P., bytem N., okr. B., avšak následně Eura nedodal, převzaté finanční prostředky nevrátil a s poškozenou přestal komunikovat, čímž způsobil škodu ve výši 21.000 Kč,
3) dne 30. 3. 2012 po předchozí dohodě o obstarání měny Euro za výhodnou cenu 21 Kč za 1 EUR, si nechal zaslat na bankovní účet finanční částku ve výši 21.000 Kč od J. M., bytem K. Z., okr. N., avšak následně Eura nedodal, převzaté finanční prostředky nevrátil a s poškozeným přestal komunikovat, čímž způsobil škodu ve výši 21.000 Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný R. T. odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Tímto trestním příkazem bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.
K námitce zaměřené proti nesprávnému užití §45 a §116 tr. zákoníku je třeba uvést, že tímto způsobem lze naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o řešení otázky, zda a ohledně jakých útoků pokračujícího trestného činu měl či neměl být uložen společný trest.
V dané trestní věci však Nejvyšší soud souhlasí s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl ve svém vyjádření, že z hlediska podaného dovolání se jedná o spor nerozhodný.
Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Skutkem, jak ho zjistil, a popsal v trestním příkazu Okresní soud v Nymburce, byly evidentně naplněny znaky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný poškozeným nevrátil peněžní prostředky, které mu tito před tím svěřili na nákup měny Euro. Jednání obviněného spočívalo ve třech dílčích útocích, z nichž každý znamenal naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, neboť ponecháním finančních prostředků pro vlastní potřebu si obviněný vždy přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena.
Aby uvedené útoky mohly být posouzeny jako trestný čin podvodu, muselo by být zjištěno, že obviněný již v době přijetí peněžních částek měl úmysl si tyto peníze ponechat pro svou potřebu a nic za ně poškozeným neopatřit. Soudy ovšem takové zjištění neučinily a vycházely ze zjištění, která plně odpovídají zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, tj. tomu, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena. V popisu žádného z útoků tedy není uvedeno nic, co by nasvědčovalo podvodnému úmyslu dovolatele ani to, že by obstarání cizí měny bylo pouhou záminkou k tomu, aby se dovolatel obohatil – že by poškozené tímto způsobem uvedl v omyl.
V popise skutkového děje jsou vyjádřeny všechny znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, a proto nelze učinit závěr, že se jedná o dílčí útoky pokračujícího zločinu podvodu podle §209 tr. zákoníku.
Je tedy evidentní, že ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. 53 T 4/2016, soudy nepochybily, pokud nezrušily trestní příkaz Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 1 T 129/2012, neboť dovolatel jím byl správně uznán vinným pro zpronevěru a nikoliv pro podvod.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud považuje uvedenou dovolací námitku obviněného za neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož dovolání obviněného bylo shledáno zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného R. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu