ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.723.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 723/2018- 26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného L. L. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 5 To 212/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 47/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 2 T 47/2017, byl obviněný L. L. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku [pod bodem 1) dokonaným, pod bodem 2) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku] a za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému L. L. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. P. částku ve výši 2.000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému L. L. se spoluobviněným N. K. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému V. O. částku ve výši 400 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený V. O. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného N. K.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 2 T 47/2017, podali obvinění L. L. a N. K. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 5 To 212/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 5 To 212/2017, podal následně obviněný L. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že soud pochybil při ukládání trestu, přičemž na podkladě podrobného rozboru časových návazností svých dalších odsouzení dospěl k závěru, že mu měl být ukládán souhrnný trest, a to za současného zrušení výroků o trestu z dalších rozhodnutí pro trestnou činnost, jež je dle jeho názoru ve vztahu k souběhu s trestnou činností projednávanou v nyní předkládané věci. Upozorňuje pak, že z hlediska postavení obviněného je příznivější uložení jediného souhrnného trestu oproti uložení více trestů samostatných. Z dovolání vyplývá, že je obsahově zaměřeno proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze výhradně v tom rozsahu, v jakém tento odvolací soud přezkoumával výrok o trestu z rozsudku soudu prvého stupně. Z hlediska rozsahu tak je zaměřeno pouze proti výroku o trestu, jakožto oddělitelného výroku.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 2 T 47/2017 a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z podaného dovolání vyplývá, že z hlediska rozsahu je zaměřeno pouze proti výroku o trestu, jakožto oddělitelného výroku. Z aktuálního opisu rejstříku trestů (vyžádán dne 5. 1. 2018) však vyplývá, že takto napadený výrok o trestu byl v mezidobí zrušen postupem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 9. 2017 sp. zn. 6 T 15/2017, jímž byl obviněnému ukládán souhrnný trest, a to za současného zrušení výroku o trestu uloženého právě v nyní předkládané věci. V tomto směru má státní zástupce za to, že lze zcela odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1542/2016, podle něhož: „ K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí dojde k jeho zrušení, popřípadě dojde ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak dovolací soud už nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, ze dne 9.12.2010, sp. zn. 4 Tdo 1093/2010, ze dne 28.11.2012, sp. zn. 8 Tdo 1378/2012, aj.).“ Vzhledem k tomu, že nyní předkládané dovolání obsahuje výhradně námitky zaměřené proti tomuto již neexistujícímu výroku o trestu, má státní zástupce za to, že jde o dovolání v celém rozsahu nepřípustné. Tento závěr státní zástupce činí s výhradou, že jde o skutečnosti vyplývající pouze z dostupného podkladového spisového materiálu státního zastupitelství a aktuálního opisu rejstříku trestů.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých dalších podmínek je dovolání přípustné. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, a proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, neboť není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o rozhodnutí soudu a bylo učiněno ve věci samé . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je veden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Ve smyslu těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné mimo jiné také tehdy, směřuje-li proti již zrušenému rozhodnutí.
V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně dne 3. 10. 2017 (tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, když rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno do Věznice V. dne 11. 8. 2017 a jeho obhájci dne 4. 8. 2017).
V době, kdy bylo dovolání obviněného předloženo (20. 11. 2017) Nejvyššímu soudu, však již bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 6 T 1/2017 (č. l. 399 tr. spisu), který nabyl právní moci dne 6. 9. 2017, rozhodnuto tak, že byl obviněnému podle §205 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku v nyní projednávané věci, tj. Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 2 T 47/2017, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 5 To 212/2017.
V důsledku toho již neexistuje výrok o trestu uvedený v rozhodnutí (a výroky mající ve zrušeném výroku o trestu svůj podklad), proti němuž dovolání obviněného směřuje. Jestliže dovoláním napadené rozhodnutí neexistuje, tak nelze ani v intencích ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat takové „neexistující“ rozhodnutí. Proto je nutno v takovém případě pokládat dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí za nepřípustné. Dále je třeba zdůraznit, že se jedná o zcela odlišnou situaci oproti tomu, dojde-li toliko ve vtahu k odsouzení založeném pravomocným rozhodnutím pouze ke vzniku tzv. fikce neodsouzení (např. v důsledku vykonání trestu), neboť vznik takové fikce (tj. že se na pachatele hledí jako by nebyl odsouzen) nijak nebrání přezkoumání rozhodnutí, jež založilo odsouzení, neboť takové rozhodnutí stále právně existuje, na něj se žádná fikce nevztahuje.
V této souvislosti je třeba poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž „není překážkou přípustnosti dovolání skutečnost, že v době rozhodování dovolacího soudu napadené pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, oproti stavu v době podání dovolání, již neobsahuje výrok o trestu. Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení (srov. §265i odst. 3, 4 tr. ř.), na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu dovoláním napadené rozhodnutí (popř. dovoláním napadený výrok rozhodnutí) vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí či jeho části v souvislosti s ukládáním společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku nebo souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro úplnost je třeba dodat, že naproti tomu okolnost, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen ( např. §24 odst. 2 tr. zák., §60 odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb.), není na překážku přípustnosti dovolání, neboť rozhodnutí, jež se stalo podkladem odsouzení i nadále právně existuje“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004 uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod. č. 683, sešit 4, Nakladatelství C. H. Beck 2004, obdobně též i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 35, č. T 988).
V posuzovaném případě není dovolání obviněného proti takto zrušenému výroku o trestu ve smyslu shora uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přípustné. Nejvyšší soud tak neměl zákonný podklad pro to, aby mohl z podnětu dovolání přezkoumat správnost a zákonnost napadeného výroku o trestu.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu