ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.731.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 731/2018- 57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 o dovolání obviněného R. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 9 To 56/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 11/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2017 sp. zn. 47 T 11/2015 uznal obviněné D. L. a J. H. (za jednání uvedenými pod body I.1; I.2; II.; III. ) vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obviněné M. Č., Z. Č., A. P. (za jednání uvedené pod bodem I.1 ) vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, obviněné R. B. , V. S., M. Z. (za jednání uvedené pod bodem II. ) vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, čehož se dopustili tím, že
I. v průběhu června 2014 v P. obž. D. L., jako organizátor trestného činu, vymyslel způsob možného nelegálního získání finančních prostředků z cizích bankovních účtů, přičemž za tímto účelem se dohodl s obž. J. H. tak, že ten bude vkládat do sběrných boxů České spořitelny, a. s. padělané platební příkazy, dále se obž. L. s obž. H. dohodli s obž. M. Č., že bude obž. H. do jednotlivých poboček bank vozit svým automobilem a zároveň zajistí další fyzické osoby, které si budou ochotny založit bankovní účty, na které následně budou poukázány finanční prostředky neoprávněně získané z bankovních účtů poškozených a tyto finanční prostředky poté ze svých účtů vyberou a předají obž. H. či obž. L., a za tímto účelem si v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky uložené na cizích bankovních účtech doposud blíže nezjištěným způsobem opatřili čísla účtů klientů České spořitelny, a. s., a to poškozeného Z. H., a poškozené O. S., ze kterých, bez vědomí jejich majitelů, se pokusili a částečně získali finanční prostředky, když na pokyn obž. D. L. obž. J. H. společně s obž. M. Č. pod příslibem finanční odměny přiměli obž. A. P., aby si založila na své jméno bankovní účty, na které budou poukázány nelegálně získané finanční prostředky, které následně vybere a odevzdá obžalovaným, a to u České spořitelny, a. s., IČ: 452 44 782, Praha 2, Jugoslávská 19, u Fio banky, a. s., IČ: 618 58 374, Praha 10, Moskevská 268/53, u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., IČ: 649 48 242, Praha 2, Jugoslávská 29 a u Oberbank AG pobočka Česká republika, IČ: 260 80 222, Praha 2, nám. I. P. Pavlova 5, a současně pod příslibem odměny přiměli obž. Z. Č., aby si založila na své jméno bankovní účty, na které budou poukázány nelegálně získané finanční prostředky, které následně vybere a odevzdá obžalovaným, a to u Československé obchodní banky, a. s., IČ: 000 01 350, Radlická 333/150, 150 00 Praha 5 – Radlice, a u Raiffeisenbank, a. s., IČ: 492 40 901, Hvězdova 1716/26, 140 78 Praha 4, a následně:
1) celkem v šesti případech bez vědomí oprávněného disponenta Z. H. vybrali nebo se pokusili vybrat finanční prostředky z jeho účtu prostřednictvím padělaných jednorázových platebních příkazů opatřených napodobeninou podpisového vzoru uvedeného oprávněného disponenta, a to tak, že:
a) dne 23. 6. 2014 v P., K. na pobočce České spořitelny, a. s. obž. J. H. vhodil do sběrného boxu jednorázový platební příkaz k převodu částky ve výši 300 000,- Kč na účet bez uvedení kódu banky, který se shoduje s číslem účtu vedeným u Československé obchodní banky, a. s. na jméno Z. Č., a tento příkaz nebyl bankou realizován,
b) dne 24. 6. 2014 v P., J., na pobočce České spořitelny, a. s., obž. J. H. vhodil do sběrného boxu jednorázový platební příkaz k převodu částky ve výši 480 000,- Kč ve prospěch účtu vedený u České spořitelny, a. s., na jméno A. P., na který byly bankou požadované finanční prostředky převedeny dne 25. 6. 2014, a následně dne 26. 6. 2014 v P., J., na pobočce České spořitelny, a. s., obž. A. P. realizovala z účtu hotovostní výběr ve výši 478 000,- Kč, a dále téhož dne v P., S. na pobočce České spořitelny, a. s. realizovala hotovostní výběr ve výši 1 000,- Kč, přičemž tyto obě částky předala obž. J. H., který je ihned předal obž. D. L., který z této částky pak každému vyplatil podíl za provedenou transakci,
c) dne 25. 6. 2014 v P., J., na pobočce České spořitelny, a. s., obž. J. H. vhodil do sběrného boxu jednorázový platební příkaz k převodu částky ve výši 485 000,- Kč ve prospěch účtu vedeného u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a. s., na jméno A. P., na který byly bankou požadované finanční prostředky převedeny, avšak dne 26. 6. 2014 byly bankou na uvedeném účtu zablokovány,
d) dne 26. 6. 2014 v P., Č., OC Galerie H. na pobočce České spořitelny, a. s., obž. J. H. vhodil do sběrného boxu jednorázový platební příkaz k převodu částky ve výši 480 000,- Kč na účet, vedený u Fio banky, a. s., na jméno A. P., který nebyl bankou realizován,
e) dne 27. 6. 2014 v P., K. na pobočce České spořitelny, a. s., obž. J. H. vhodil do sběrného boxu jednorázový platební příkaz k převodu částky ve výši 470 000,- Kč na účet, vedený u České spořitelny, a. s., na jméno A. P., který nebyl bankou realizován,
f) dne 1. 7. 2014 v P., V. na pobočce České spořitelny, a. s., obž. J. H. vhodil do sběrného boxu jednorázový platební příkaz k převodu částky ve výši 300 000,- Kč na účet, vedený u Československé obchodní banky, a. s. na jméno Z. Č., který nebyl bankou realizován,
2) dne 15. 7. 2014 v P., N. P., na pobočce České spořitelny, a. s., na základě předchozí dohody a rozdělení úloh, obž. J. H. na pokyn obž. D. L. vhodil do sběrného boxu hromadný platební příkaz na částku v celkové výši 278 043,- Kč, z účtu majitelky O. S., podaný bez jejího vědomí a opatřený napodobeninou jejího podpisového vzoru, přičemž finanční prostředky měly být připsány ve prospěch účtu, vedeného u Raiffeisenbank, a. s., na majitele obž. J. H., avšak tento příkaz nebyl Českou spořitelnou, a. s., realizován, a jednáním pod bodem I/1 písm. a) – f), 2) byla České spořitelně, a. s., způsobena škoda ve výši 965 000,- Kč a jednání obžalovaných směřovalo ke způsobení další škody ve výši 1 828 043,- Kč, která nevznikla díky tomu, že bankou nebyly platební příkazy realizovány,
II. v blíže nezjištěné době obž. D. L. vymyslel způsob, jak nelegálně získat finanční prostředky z cizích účtů a za tímto účelem se dohodl s obž. J. H., že společně získají vhodné osoby z řad bezdomovců či narkomanů k tomu, aby si založily účty u jednotlivých bank, na které pak obž. H. padělanými platebními příkazy poukáže finanční prostředky odčerpané z účtů poškozených, což se jim podařilo, k realizaci svých plánů získali nejprve obž. V. S., který následně zajistil další osoby, a to obž. R. B. a obž. M. Z. a M. K., který dne 28. 3. 2015 zemřel, kterým zajistili společné ubytování na ubytovně v Z. ulici v P., kde tito čekali pod dozorem obž. S. do doby, než jim obž. H. s obž. L. opatřili padělané platební doklady a následně dne 10. 10. 2014 se na základě pokynu od obž. D. L. dostavil obž. J. H. na pobočku České spořitelny v P., Č., OC Galerie H., s úmyslem obohatit sebe a jiného, kde se pracovnici obsluhující na přepážce představil jako předseda Spolku menšinových akcionářů Agrobanky Praha, a. s., IČ: 660 00 084, se sídlem Žukovského 887/4, Praha 6 – Ruzyně, J. K., k čemuž předložil padělaný občanský průkaz se skutečnými osobními údaji J. K., avšak opatřený svojí podobenkou, na základě něhož vybral v hotovosti částku ve výši 400 000,- Kč, a současně požádal pracovnici na přepážce o vyplnění celkem 4 příkazů k převodu finančních částek v celkové výši 10 710 630,- Kč z účtu, vedeného u České spořitelny, a. s., pobočka Praha 6, Vítězné náměstí, pro Spolek menšinových akcionářů Agrobanky Praha, a. s., IČ: 660 00 084, se sídlem Žukovského 887/4, Praha 6 – Ruzyně, a to na níže uvedené účty, kdy vyplněné příkazy obž. H. podepsal jménem oprávněného disponenta J. K., a na základě takto vyplněných příkazů byly bankou následně převedeny finanční částky na jednotlivé účty založené obžalovanými a na základě pokynů od obž. L. poté obžalovaní B. , S. a Z. a K. poukázané finanční prostředky ze svých účtů vybrali a takto získané peníze odevzdali obž. L., za což dostali provizi, a takto byly z napadeného účtu neoprávněně jednáním obžalovaných odčerpány finanční prostředky, a to:
a) částka ve výši 2 815 305,- Kč byla převedena na účet založený dne 1. 10. 2014 u Komerční banky na jméno neexistující osoby A. K., ze kterého vybral v hotovosti na pobočce Komerční banky P. – P. obž. M. Z. dne 13. 10. 2014 částku ve výši 100 000,- Kč a dne 14. 10. 2014 rovněž částku ve výši 100 000,- Kč, dále dne 20. 10. 2014 vybral na pobočce Komerční banky P. – B. částku ve výši 200 000,- Kč a téhož dne na pobočce Komerční banky P., na V. n., vybral částku 100 000,- Kč, a následně dne 22. 10. 2014 na pobočce Komerční banky P., na V. n. vybral částku 2 315 000,- Kč, celkově tedy v hotovosti vybral částku ve výši 2 815 000,- Kč,
b) částka ve výši 2 735 210,- Kč byla převedena na účet založený dne 2. 10. 2014 u GE Money Bank na jméno neexistující osoby H. M., ze kterého dne 13. 10. 2014 vybral v hotovosti R. B. na pobočce GE Money Bank P. P. částku ve výši 2 325 000,- Kč a následně týž den na pobočce GE Money Bank P. P. částku ve výši 400 000,- Kč, celkově tedy v hotovosti vybral částku ve výši 2 725 000,- Kč,
c) částka ve výši 2 529 300,- Kč byla převedena na účet založený dne 3. 10. 2014 u Raiffeisenbank, a. s., na jméno neexistující osoby J. H., ze kterého vybral dne 13. 10. 2014 v hotovosti obž. V. S. na pobočce Raiffeisenbank Gemini P., N. P. částku ve výši 100 000,- Kč, dále z bankomatu České spořitelny v OC A. v P. částku 60 000,- Kč, následně z bankomatu na pobočce GE Money Bank v P., N. P., částku 40 000,- Kč a poté opět na pobočce Raiffeisenbank, a. s. Gemini P., N. P. částku ve výši 1 000 000,- Kč, následně dne 16. 10. 2014 na pobočce Raiffeisenbank Gemini P., N. P. částku ve výši 1 200 000,- Kč, a dále dne 20. 10. 2014 z bankomatu České spořitelny v OC A. na P. částku 50 000,- Kč, a následně z bankomatu na pobočce GE Money Bank v P., n. P., částku 40 000,- Kč a opětovně z bankomatu České spořitelny v OC A. na P. částku 10 000,- Kč, celkově tedy v hotovosti vybral částku ve výši 2 500 000,- Kč,
d) částka ve výši 2 630 815,- Kč byla převedena na účet založený dne 1. 10. 2014 u Československé obchodní banky na jméno neexistující osoby D. L., ze kterého vybral dne 13. 10. 2014 naráz v hotovosti nyní již zemřelý M. K. na pobočce Československé obchodní banky N. Ž., P., částku 2 630 000,- Kč,
a jednáním pod bodem II. obžalovaní způsobili České spořitelně, a. s., škodu v celkové výši 11 110 630,- Kč,
III. dne 21. 10. 2014 v P., R. na pobočce České spořitelny, a. s., Centrum Ch. na pokyn obž. D. L. se obž. J. H. ve 13:42 hodin, za použití padělaného občanského průkazu se skutečnými osobními údaji J. K., avšak opatřeného svojí podobenkou, vydával za poškozeného J. K., kde s úmyslem obohatit sebe a jiného neoprávněně v hotovosti vybral z osobního sporožirového účtu poškozeného J. K. vedeného u České spořitelny, a. s., pobočka P., V. n., finanční částku ve výši 100 000,- Kč,
a tímto jednáním způsobili České spořitelně, a. s., škodu v celkové výši 100 000,- Kč.
Za to byl obviněnému R. B. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej soud prvního stupně pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 99/2015 ze dne 19. 6. 2015 v právní moci dne 9. 7. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněnému M. Č. byl podle §234 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku soud obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to peněžní částky ve výši 110 000 Kč, která je na depozitním účtu Městského soudu v Praze.
Obviněné Z. Č. byl podle §234 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Obviněnému J. H. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to peněžní částky ve výši 100 000 Kč, která je na depozitním účtu Městského soudu v Praze.
Obviněnému D. L. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu pracovní činnosti ve prospěch pojišťovacích ústavů v trvání pěti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud prvního stupně zrušil výroky o trestech z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 1 T 79/2015, ze dne 7. 10. 2015, v právní moci dne 21. 1. 2016, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 16/2015, ze dne 11. 3. 2015, v právní moci dne 11. 3. 2015, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 21 T 60/2014, ze dne 14. 7. 2014, v právní moci dne 2. 8. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky o trestech obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněné A. P. byl podle §234 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Obviněnému V. S. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněnému M. Z. byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným D. L., J. H., M. Č., Z. Č. a A. P. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené České spořitelně, a. s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČO: 452 44 782, škodu ve výši 965 000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným D. L., J. H., R. B. , V. S. a M. Z. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené České spořitelně, a. s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČO 452 44 782, škodu ve výši 11 110 630 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným D. L. a J. H. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené České spořitelně, a. s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 000, IČO: 452 44 782, škodu ve výši 100 000 Kč.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění R. B. , M. Č., Z. Č., J. H., V. S. a M. Z. odvoláními a na jejich podkladě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 9 To 56/2017 rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněných M. Č. a J. H. podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestu a náhradě škody, V. S. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. a z důvodů uvedených v §261 tr. ř. ve výrocích o trestu a náhradě škody, R. B. a M. Z. podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o zařazení pro výkon uloženého trestu odnětí svobody a náhradě škody, Z. Č. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě škody a z důvodů uvedených v §261 tr. ř. ohledně obviněných D. L., a A. P., ve výrocích o náhradě škody, napadený rozsudek zrušil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, při nezměněných výrocích o vině, které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, následovně.
Obviněnému M. Č. podle §234 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Obviněnému J. H. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněnému V. S. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku za tyto trestné činy a za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za které byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 2017, sp. zn. 33 T 22/2017, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 3. 2017, sp. zn. 33 T 22/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obvinění R. B. a M. Z. byli podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pro výkon uložených trestů odnětí svobody, které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, zařazeni do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené České spořitelně, a. s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČO: 452 44 782, a to J. H. spolu s odsouzeným D. L. částku 11 654 916 Kč, přičemž co do částky 11 074 916 Kč byla tato povinnost spolu s nimi uložena i R. B. , V. S. a M. Z. a co do částky 480 000 Kč byla tato povinnost uložena spolu s nimi i M. Č. a odsouzené A. P.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla Česká spořitelna, a. s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla Česká spořitelna, a. s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 odkázána s celým uplatněným nárokem na náhradu škody vůči obviněné Z. Č. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 9 To 56/2017 podal dovolání pouze obviněný R. B. V něm nejprve rekapituloval průběh předchozího trestního řízení a znění vydaných rozhodnutí soudů a posléze obsahově vymezil uplatněný dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný nesouhlasí s právním posouzením jeho jednání, které měl i podle rozhodnutí odvolacího soudu spáchat jako člen organizované skupiny, resp. že jako člen organizované skupiny způsobil škodu ve výši 11 074 916 Kč. Je zároveň přesvědčen, že mu nebylo prokázáno jeho zavinění ve vztahu k jednání, které odvolací soud shodně se soudem prvního stupně kvalifikoval jako jednání obviněného v organizované skupině. Pokud by přesto právní kvalifikace jednání obviněného jako jednání v organizované skupině obstála, nebylo mu každopádně prokázáno, že způsobil škodu v částce 11 074 916 Kč, tzn. škodu velkého rozsahu, neboť z výroku rozsudku soudu prvního stupně nikterak nevyplývá, jakým způsobem se obviněný měl jako člen organizované skupiny podílet na způsobené škodě přesahující částku ve výši 2 725 000 Kč, kterou obviněný skutečně podvodným způsobem vybral. V návaznosti na uvedené je pak jednání obviněného chybně kvalifikováno, když s ohledem na výši způsobené škody by měla znít právní kvalifikace skutku jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, kdy je trestní sazba nižší, než podle které byl obviněnému trest ukládán, a to i s přihlédnutím na trestní sazbu obviněným spáchaného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kdy je trestní sazba tři léta až deset let odnětí svobody.
Pokud soud ukládal obviněnému trest s přihlédnutím ke všem relevantním skutečnostem a jeho osobnosti při spodní hranici trestní sazby, měl by podle těchto zásad být uložen mírnější trest podle výše uvedené právní kvalifikace a v trestní sazbě za uvedené zločiny.
Ze všech těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené výroky rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 9 To 56/2017, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a na něj navazující výroky o vině, trestu a náhradě škody.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného (§265h odst. 2 tr. ř.) uvedl, že návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu podle §265 l ˗ §265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a vzhledem k tomu, že návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejde podle jeho názoru o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Uplatněné námitky však státní zástupce nepovažuje za důvodné.
Obviněný především v uvedené konkrétnější argumentaci brojí proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno jako spáchání členem organizované skupiny. Jeho námitky jsou poněkud rozporné, když na jiném místě dovolání se domáhá právní kvalifikace skutku podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, kdy znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku přitom je právě okolnost, že pachatel čin spáchal jako člen organizované skupiny.
Podle hledisek zformovaných dlouhodobě konstantní judikaturou jednání obviněného plně odpovídá spáchání trestného činu jako člena organizované skupiny. S ohledem na sofistikovaný charakter trestné činnosti byla organizovaná součinnost více osob podmínkou k tomu, aby trestná činnost vůbec mohla být úspěšně spáchána.
Pokud se týká zavinění, tak již z výpovědi samotného dovolatele vyplývá, že od počátku věděl, že jedná jako člen širší skupiny lidí, byl plně informován o činnosti dalších osob, které stejně jak on prováděly výběry, a měl povědomost i o činnostech dalších osob do páchání trestné činnosti zapojených. Je tedy zřejmé, že obviněný o tom, že páchá trestnou činnost v rámci organizované součinnosti skupiny osob, věděl a do této skupiny se zapojit chtěl. Lze tedy i ve vztahu k členství v organizované skupině dovodit na straně dovolatele úmyslné zavinění ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Co se týká výše obviněným způsobené škody a s tím souvisejícího odmítání aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pak dovolatel ignoruje skutečnost, že se trestné činnosti dopustil jako spolupachatel. Nesprávně se zřejmě domnívá, že mu lze přičítat pouze tu část škody, na jejímž způsobení se fyzicky podílel. Dovolateli je samozřejmě nutno přičítat celou škodu ve výši 11 074 916 Kč, kterou skupina spolupachatelů způsobila, čemuž odpovídá právní kvalifikace podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jejímž znakem je způsobení škody velkého rozsahu.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 9 To 56/2017 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolatelem uplatněný důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak již bylo uvedeno výše, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
Trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem organizovaná skupina, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 6 Tdo 956/2017). Ke znaku člen organizované skupiny se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.). Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se podle §15 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Trestní odpovědnost pachatele u tohoto znaku skutkové podstaty je tak podmíněna existencí nejen intelektuální složky úmyslu (pachatel má představu o tom, že je členem sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob za výše popsaných předpokladů, tj. organizované skupiny), ale též složky volní (pachatel buď chce čin spáchat jako člen organizované skupiny, nebo je s takovou účastí na činu alespoň srozuměn). K námitce obviněného zpochybňující, že čin spáchal jako člen organizované skupiny, není od věci poznamenat, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se např. nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). To, že obviněný jednal jako člen organizované skupiny, vyplývá z popisu jednotlivých skutků, na které lze pro stručnost odkázat, a to včetně jejich odůvodnění, kde nalézací i odvolací soud pečlivě a velmi podrobně vylíčil, jakým způsobem se obviněný na trestné činnosti podílel. Je třeba zdůraznit, že ne každý z pachatelů musí svým jednáním naplnit všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu. Postačí, že se na konečném spáchání činu podílel, byť jen dílčím přispěním.
Součinnost obviněných, včetně dovolatele, totiž svou kvalitou výše uvedeným znakům organizované skupiny nepochybně odpovídala. Obviněný L. celou trestnou činnost vymyslel a řídil, společně s obviněným H. zajistil skupinu osob z řad bezdomovců a narkomanů pro její páchání. Pod příslibem finanční odměny tak k páchání trestné činnosti získali obviněné S., B., Z. a již zemřelého K., kdy tito dokonce poskytli obviněnému S. osobní údaje a fotografie pro padělání občanských průkazů. Obviněný H. pod cizí totožností učinil kroky vedoucí k odeslání finančních prostředků z účtu Agrobanky P. a z osobního sporožirového účtu J. K. na uměle vytvořené účty, které na neexistující jména pomocí falešných občanských průkazů založili obvinění B., S., Z. a již zesnulý K., ze kterých pak pod touto identitou vybrali finanční prostředky, a předaly je obviněnému L. nebo obviněnému H. Obviněný B. se tak na celé akci nepodílel jen formou nějaké podpůrné činnosti, ale vystupoval velmi aktivně a bez spoluúčasti jeho a dalších obviněných, kteří vybírali finanční prostředky zaslané na jimi vytvořené účty, by taková trestná činnost nemohla být spáchána. Z jeho výpovědi je patrno, že od samého počátku věděl o všech zmíněných osobách a o jejich rolích při páchání trestného činu. Jedná se tak o sofistikovaný charakter trestné činnosti, která byla organizována primárně obviněným L. Mezi obviněnými tak byla patrná jistá hierarchie a organizační uspořádání, v němž každému z obviněných byla svěřena určitá úloha s větší či menší mírou důležitosti pro jimi páchanou trestnou činnost jako celku. Ve vztahu k členství v organizované skupině lze tedy z výše uvedeného dovodit na straně obviněného B. úmyslné zavinění ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Byť každý ze spolupachatelů svým jednáním nenaplnil veškeré formální znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu, nýbrž pouze některé, ale celkové výsledné jednání všech spolupachatelů pak již naplnilo skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za daných okolností proto soudy přesvědčivě konstatovaly, že obviněný jednal jako člen organizované skupiny. Takový závěr je i podle názoru Nejvyššího soudu za dané důkazní situace plně přijatelný a nelze mu nic vytknout.
Dále nelze obviněnému přisvědčit ani v tom, že měl způsobit pouze škodu ve výši 2 725 000 Kč, a tudíž podle jeho názoru měla právní kvalifikace skutku znít jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku. K tomuto je nutno uvést, že obviněný spáchal trestný čin jako spolupachatel. Při spolupachatelství se čin každého ze spolupachatelů posuzuje tak, jako by ho spáchal sám. Každému spolupachateli se tak přičítá celý rozsah spáchaného činu včetně celého následku, resp. účinku (celá škoda, celé zranění poškozeného, apod.), pokud byly způsobeny společným jednáním a vztahoval se k nim jejich společný úmysl. To má právě význam zejména v případech, kdy si spolupachatelé svou trestnou činnost rozdělí tak, že každý provede jen část této společné trestné činnosti nebo jen někteří ze spolupachatelů trestný čin dovrší, jak tomu je v tomto případě.
Byl-li tedy obviněný v projednávané věci stíhán jako spolupachatel, pak je z hlediska subjektivní stránky rozhodující společný úmysl, což je vyjádřeno slovní vazbou „ D. L. vymyslel způsob, jak nelegálně získat finanční prostředky z cizích účtů a za tímto účelem se dohodl s obž. J. H., že společně získají vhodné osoby z řad bezdomovců či narkomanů…k realizaci svých plánů získali nejprve obž. V. S., který následně zajistil další osoby, a to obž. R. B. a obž. M. Z. a M. K. … “ ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, kdy znak společného úmyslu je zejména rozveden v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 50 a 51). Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednání (objektivní podmínka) a úmysl k tomu směřující (subjektivní podmínka). Spolupachatelství je možné tehdy, pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním naplnil všechny znaky jednání uvedeného ve zvláštní části trestního zákona, nebo jestliže každý ze spolupachatelů naplnil jen některý ze znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, avšak souhrn jednání spolupachatelů naplňuje souhrn znaků jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona, anebo také v případě, kdy jednotlivé složky společné trestné činnosti sice samy o sobě znaky jednání uvedeného v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona nenaplňují, ale ve svém souhrnu představují jednání popsané v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona. Společné jednání je tedy třeba chápat jako jednání, které může probíhat buď současně, nebo i postupně, pokud na sebe časově navazuje a jednání každého spolupachatele je článkem řetězu společných činností, ve kterém předchozí činnost je bezprostřední a nutnou součástí další činnosti, a takové společné jednání směřuje k přímému vykonání trestného činu a ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. V takovém případě každý ze spolupachatelů vykoná určitý díl činnosti, kdy souhrn těchto činností ve svém celku tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Obviněný B., stejně jako další spolupachatelé dosud jednali tak, aby souhrn jejich činností tvořící jednotlivé články řetězce směřoval k zamýšlenému následku, tj. neoprávněnému převedení finančních prostředků z účtu jiné osoby na účty jimi vytvořené, aby je poté pod falešnými jmény v hotovosti vybrali a rozdělili, kdy každý z nich provedl dílčí část jednání, která však byla součástí uceleného jednání vedeného stejným úmyslem a bez jejíhož uskutečnění by realizace celé akce nebyla možná. Je zřejmé, že k provedení činu byly nezbytné dílčí na sebe navazující vzájemně se podmiňující úkony více osob, které musely jednat ve vzájemné součinnosti tak, že každá z nich vykonala pouze určitou dílčí část úkonů. Jednání obviněného spočívalo v tom, že po dohodě s ostatními poskytl osobní údaje a fotografii pro padělání občanského průkazu obviněnému S., pomocí kterého založil účet na jméno neexistující osoby H. M., ze kterého poté podle dohody vybral v hotovosti částku 2 725 000 Kč, kterou předal obviněnému D. L. Tím, že obviněný po dohodě s ostatními založil falešný účet, ze kterého vybral peněžní prostředky, které předal obviněnému L., stejně jako obviněný S., obviněný Z. a již zesnulý K., je třeba na jeho jednání nahlížet jako na součást jednání všech spoluobviněných.
Je tak bezesporu zřejmé, že mezi jednotlivými spolupachateli existoval společný úmysl obohatit sebe tím, že uvedou jiného v omyl a způsobí tak na cizím majetku škodu. Společný úmysl tak zahrnoval jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. S námitkami obviněného proto nelze souhlasit. Ze skutkových okolností, jak jsou popsány ve výpovědi samotného obviněného B., je zřejmé, že mu byl od obviněného L. nabídnut „kšeft“, kdy obviněný S. za ním přišel, že by bylo potřeba sehnat ještě další dvě osoby. Stejně tak je zřejmé, že od počátku věděl, že není jediný, kdo má podvodným způsobem vybrat z účtů cizí platební prostředky. Byl si vědom toho, že obvinění S., Z. a již zemřelý K. stejným způsobem jako on vybírali z účtů založených pod neexistujícími jmény finanční prostředky nemalých částek. V odůvodnění nalézacího soudu na str. 14 a 15 obviněný B. ve své výpovědi sám popisuje, že obviněný Z. měl s výběrem peněz nějaké komplikace, ale obviněný K. vybral peníze bez problému. Od začátku si tedy byl vědom toho, že kromě něho jsou domluveny minimálně další dvě osoby, které z bankovních účtů pod falešnou identitou vybíraly peněžní prostředky, které poté předaly obviněnému L.
Je tak evidentní, že obviněný spáchal trestný čin s několika dalšími spolupachateli, kdy věděl, že kromě něj mají finanční prostředky vybrat ještě další osoby, a poté je předat obviněnému L., jakožto organizátorovi celé akce. Spolupachatelství, jakožto formu účastenství na spáchání trestného činu, ve svém dovolání ani žádným způsobem nezpochybňuje. Pouze to, že nešlo o organizovanou skupinu. Obviněnému je tedy nutno přičítat celou způsobenou škodu ve výši 11 074 916 Kč, kterou skupina spolupachatelů způsobila, čemuž odpovídá právní kvalifikace podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jejímž znakem je způsobení škody velkého rozsahu. Jelikož k této okolnosti postačuje zavinění z nedbalosti, a to i z nedbalosti nevědomé [§17 písm. a) tr. zákoníku], nebylo tudíž nutné, aby obviněný B. znal přesnou výši částek vybraných z bankovních účtů dalšími spolupachateli. Z jeho výpovědi je ovšem zřejmé, že si byl vědom toho, že jsou tu další osoby, které vybíraly finanční prostředky z dalších bankovních účtů, a také to, že alespoň rámcově věděl, v jaké výši se tyto částky pohybují.
Pokud jde o požadavek obviněného na uložení mírnějšího trestu vzhledem k okolnostem případu a jeho osobě, tento se zjevně nachází mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Tento požadavek navíc dovolatel odvozuje ze zmírnění právní kvalifikace, což nebylo dovolacím soudem akceptováno. Jelikož naopak Nejvyšší soud zcela souhlasí se skutkovými závěry a právní kvalifikací, jak je uplatnil ve svém rozhodnutí nalézací soud a následně potvrdil soud odvolací, není zde ani žádného důvodu k hodnocení uloženého trestu jako extrémně nepřiměřeného a vybočujícího ze zásad pro ukládání trestů. Trest uložený obviněnému co do druhu trestní zákoník připouští a jeho výměra se nachází v rámci rozmezí trestní sazby stanovené v tomto zákoně na trestný čin (nejzávažnější), jímž byl obviněný uznán vinným, k čemuž je třeba zdůraznit, že na její samé spodní hranici. Tedy ani v tomto ohledu nebylo důvodné uvažovat o nutnosti zásahu ze strany dovolacího soudu.
Napadené výroky v rozsudku odvolacího soudu vztahující se k zařazení obviněného k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou, jakož i k jeho povinnosti podílet se na náhradě způsobené škody v celkové výši 11 074 916 Kč, byly v podaném dovolání vymezeny zcela obecně a nebylo nikterak konkretizováno, v čem mají být tyto výroky chybné. Nejvyšší soud se proto touto částí mimořádného opravného prostředku nezabýval, neboť není jeho povinností domýšlet za dovolatele jakoukoli jeho dovolací argumentaci. To je výhradně jeho povinností, resp. povinností jeho obhájce, jehož prostřednictvím dovolání podává (§265d odst. 2; §265f odst. 1 tr. ř.).
S ohledem na veškerá výše uvedená zjištění a vyslovené závěry Nejvyšší soud jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) odmítl dovolání obviněného R. B., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu