ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.826.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 826/2018- 21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 7. 2018 o dovolání obviněného Z. Š. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 9 To 388/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 75/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 33 T 75/2017, byl obviněný Z. Š. uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 17. 3. 2017 kolem 02:00 hodiny v bytě v P., v ulici J. napadl svou spící manželku P. Š., údery do nohou, dále ji zakleknul, vulgárně jí nadával, přičemž jí dával opakované facky a údery do hlavy a obličeje, poté jí přiložil polštář na obličej, který na obličeji manželky váhou svého těla přidržoval, až poškozená nemohla dýchat, svíral jí krk se slovy, že je mu to jedno, že ji zabije, čímž poškozené P. Š., způsobil kožní oděrku a podkožní krevní výron na zadní straně levé paže, kožní oděrku a podkožní krevní výron na zadní straně levého boltce ušního, pohmoždění a podkožní výron v levé spánkově temenní krajině hlavy, což si vyžádalo lékařské ošetření poškozené, přičemž útok na krk je ohrožující jednak kvůli možnému omezení průchodu vzduchu a jednak kvůli možnému stlačení karotidového nervového uzlíku, které může vést k mozkové hypoxii.“
Za uvedená jednání byl obviněný Z. Š. odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené P. Š., trvale bytem S.– H., doručovací adresa P., J., částku 12.564 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 33 T 75/2017, podal obviněný Z. Š. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 9 To 388/2017, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 9 To 388/2017, podal následně obviněný Z. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že skutková zjištění, pro které byl uznán vinným, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Odvolací soud vzal za spolehlivě prokázané, že se obviněný dopustil jednání, které je mu dáváno za vinu, ač sám připustil, že se jedná v této věci pouze o tvrzení proti tvrzení, což je ale podle názoru soudu v případech domácího násilí zcela obvyklé. Podle odvolacího soudu není v tomto případě žádný důvod, proč nevěřit poškozené, která u hlavního líčení měla dopodrobna popsat jednání obviněného, což obviněný, který se v přípravném řízení odmítl vyjádřit, neučinil. Odvolací soud sice sám uvádí, že právo odepřít výpověď nemůže být přičítáno k tíži obviněného, přesto podle názoru obhajoby toto odvolacímu soudu stačilo k tomu, aby nepřímo označil poškozenou za věrohodnou a obviněného za nevěrohodného. Už soud prvního stupně došel podle obhajoby ke zcela nesmyslnému závěru o tom, že poškozená nemá žádný motiv k podání křivého obvinění, když její věrohodnost byla prokázána tvrzením, že obviněný alkohol příliš nekonzumuje. Pokud by byla výpověď účelová, soud by naopak očekával tvrzení, že obviněný konzumuje alkohol ve vysoké míře. Vzhledem k tomu, že obviněný vede spořádaný život a je trestně zcela bezúhonný, považuje závěr soudu za zcela nelogický a nespravedlivý. Hlavním důkazem je tedy pouze výpověď poškozené, která je navíc tvrzením proti tvrzení, přičemž podle obviněného má poškozená důvod křivě vypovídat vzhledem k jejich dlouhotrvajícím neshodám, s čímž se soud vůbec nevypořádal. Má za to, že soudy rozhodly o jeho vině na základě naprosté důkazní nouze. Dále ve svém dovolání uvádí, že podle vypracovaného znaleckého posudku se zdravotní újma poškozené nedá hodnotit ani jako újma na zdraví, ale pouze jako ublížení na zdraví. Jednalo se pouze o drobné otoky, odřeniny a hematomy, které mohly být navíc způsobeny pouze menší až střední silou. Soudní znalec sice konstatoval, že k tomuto poranění mohlo dojít tak, jak uvádí poškozená, ale podle obhajoby se jedná o tak zanedbatelnou zdravotní újmu, která bez znalosti soudního lékařství mohla být předmětný den poškozené způsobena v jiné situaci jiným způsobem. Poškozená navíc v předmětný den nebyla v ranních hodinách doma a její zdravotní újmu, která je navíc zcela bagatelní, jí mohla během několika hodin strávených ve městě přivodit jakákoliv jiná třetí osoba nebo událost.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek jemu předcházející a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 6. 3. 2018 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný Z. Š. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně výpovědi poškozené P. Š.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (skutečnost, že zranění poškozené mohla přivodit jakákoliv jiná třetí osoba nebo událost), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku či přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nejvyšší soud navíc konstatuje, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatněny v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
Obviněný v rámci svého dovolání dále namítl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozené P. Š. a v dalších listinných důkazech, konkrétně v lékařské zprávě o ošetření poškozené, fotodokumentaci poškozené bezprostředně po činu, na níž jsou patrná zranění, jakož i ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vypracoval soudní znalec MUDr. Leo Havelka. Z těchto citovaných důkazů jsou jednoznačná poranění poškozené, když právě ze znaleckého posudku vyplývá jejich intenzita, jakož i skutečnost, že mechanismus vzniku poranění odpovídá její výpovědi. Z lékařské zprávy a fotodokumentace navíc nevyplývá nic, co by svědčilo pro to, že poranění poškozené vznikla jindy a jinak, než v souvislosti s předmětným fyzickým napadením. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu