ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.910.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 910/2018- 22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 75/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377/2017 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 66 T 75/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 66 T 75/2017, bylo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. v návaznosti na §188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §171 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že trestní věc obviněného M. H., stíhaného pro skutek, v němž byl okresním státním zástupcem v Bruntále spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a spočívající v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 10.2.2017 v době od nejméně 21.15 do 21.55 hodin z O. do K., okres B., po předchozím požití nezjištěné konkrétní návykové látky řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Octavia z majetku P. Z. a na ulici A. při kontrole hlídkou Policie ČR bylo testerem DrugWipe 5S zjištěno jeho ovlivnění návykovými látkami typu amfetamin/metamfetamin a z následného rozboru tělních tekutin odebraných ve 23.05 hodin vyplynulo, že se v těchto ještě nachází 53,0 ng/ml metamfetaminu a 7,0 ng/ml amfetaminu, což jsou návykové látky syntetických drog vyráběných z efedrinu a s ohledem na časový odstup odběru krve a začátku řízení motorového vozidla mohla koncentrace těchto látek v jeho krvi dosahovat až 90,0 ng/ml a nacházel se tak ve stavu akutního ovlivnění těmito návykovými látkami, přičemž z objektivního hlediska byly narušeny jeho schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování a nebyl proto schopen bezpečně řídit motorové vozidlo“,
byla postoupena Městskému úřadu v Krnově, neboť skutek by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 66 T 75/2017, podal státní zástupce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377/2017, tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377/2017, podal následně nejvyšší státní zástupce podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání v neprospěch obviněného M. H., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť napadeným usnesením soud druhého stupně zamítl jako nedůvodnou stížnost proti usnesení ve smyslu §265a odst. 2 písm. d) tr. ř., ačkoli jím bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
V dovolání nejvyšší státní zástupce zopakoval závěry Okresního soudu v Bruntále, který v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při dosažení hodnoty 25 ng/ml v krevním vzorku se osoba stává ovlivněnou návykovou látkou, přičemž takový stav ovšem neznamená vyloučení způsobilosti k výkonu konkrétní činnosti. Dále ve svém rozhodnutí odkázal na závěry Ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, z něhož vyplývá, že stav vylučující způsobilost k výkonu činnosti specifikované v §274 tr. zákoníku nastává v případě látek ze skupiny metamfetaminu či amfetaminu až při koncentraci dosahující nejméně 200 ng/ml této látky v krvi. Na základě těchto skutečností dospěl nalézací soud k závěru, že jsou dány pochybnosti o tom, zda byl obviněný v době řízení vozidla ovlivněn návykovou látkou natolik, aby byla vyloučena jeho způsobilost k takové činnosti. Krajský soud v Ostravě se potom v odůvodnění svého usnesení, vydaném ke stížnosti státního zástupce, v podstatě ztotožnil se závěry nalézacího soudu.
V návaznosti na výše uvedené nejvyšší státní zástupce namítl, že nesouhlasí s názory soudů obou stupňů. Uvádí, že hranice pro množství omamné látky v organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena pouze pro případy řízení motorového vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů. V případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem nebyla doposud stanovena hranice množství jednotlivých druhů těchto látek v tělních tekutinách pachatele, při které by již žádný řidič nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně ovládnout. V této souvislosti státní zástupce dodává, že neexistuje žádné závazné sjednocující stanovisko řešící problematiku ovlivnění jinou návykovou látkou, které by připouštělo použití jakéhokoliv násobku hodnoty stanovené nařízením vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jehož dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 41/2014 Sb.“), jako byť i orientační hranici mezi možným posouzením jednání pachatele jako přestupkem či již jako trestným činem. Zmíněné tvrzení odvolacího soudu, podle kterého množství drogy v těle do trojnásobku hodnoty stanovené citovaným nařízením vlády by mělo mít za následek toliko přestupkovou odpovědnost, nemá dle státního zástupce žádnou oporu ve stávající judikatuře, natož v obecně závazném právním předpisu. Výše uvedené však nic nemění na tom, že §274 tr. zákoníku mezi návykovými látkami nečiní žádný rozdíl. Proto je nutné i u jiných návykových látek, než je alkohol, zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele návykovou látkou.
Nejvyšší státní zástupce uvádí, že v případech, kdy pachatel řídí motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, je zapotřebí zjistit druh a množství této látky. K tomu je potřeba vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, z něhož je možné určit druh a množství návykové látky. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, však samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti. Pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie může určit, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení a zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti. V projednávaném případě byl opatřen znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a rovněž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Nejvyšší státní zástupce dále konstatuje, že znalecký posudek, a v tom je namístě se se závěry soudů obou stupňů ztotožnit, jako každý jiný důkaz podléhá hodnotícímu procesu podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud se však soudy neztotožňují se znaleckými závěry, neopravňuje je to k tomu, aby samy řešily odborné otázky. V takovém případě je namístě vyžádat si vysvětlení od znalce a v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrat znalce jiného. Takto však soudy v předmětné věci nepostupovaly a ve stadiu přezkoumání návrhu na potrestání podle §314c tr. ř. ani postupovat nemohly (zmíněný procesní postup neumožňuje provádění důkazů jako v hlavním líčení, tudíž je třeba vždy pečlivě zvážit, zda předložený spisový materiál umožňuje, bez pochybností či nejasností a bez projednání věci, konečné rozhodnutí). Soudy v projednávaném případě dospěly k závěru, že obviněný nebyl natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla, čímž se jejich právní závěry dostaly do extrémního rozporu s provedenými důkazy.
Nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že vada skutkových zjištění spočívající v tzv. extrémním nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů umožňuje průlom do skutkových zjištění soudů v rámci dovolacího řízení na půdorysu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie tzv. extrémního nesouladu přitom nelze považovat pouze za projev základního práva obviněného na spravedlivý proces, tj. práva svědčícího toliko obviněnému jakožto jednotlivci. Spravedlivé a zákonné rozhodování soudů je totiž nutno považovat za obecně platný komponent ústavního vymezení České republiky, jakožto demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy, ve vazbě na čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 357/2009). Pro úplnost dodává, že okolnosti, na které poukázal nalézací soud, ani nebyly způsobilé znalecké závěry zpochybnit. Zejména skutečnost, že pachatel není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, ještě neznamená, že by se ovlivnění návykovou látkou muselo neustále a zjevně projevovat na způsobu jeho jízdy. Pro závěr, že řidič není v důsledku požití návykové látky způsobilý řídit motorové vozidlo, rovněž není nutné, aby i při běžné komunikaci vystupoval jako osoba opilá, resp. „zfetovaná“. Zde je totiž nutné doplnit, že projevy požití drogy určitou osobou nejsou shodné jako projevy požití alkoholu, jak se patrně soudy domnívaly. Zatímco osoba opilá bude typicky např. vrávorat nebo bude možné z ní cítit alkohol, projevy požití amfetaminu jsou charakteristické např. vizuálními, sluchovými a hmatovými halucinacemi, což nemusí případnou kontrolu provádějící policista nutně poznat, ovšem při řízení vozidla může mít takový stav naprosto fatální následky.
Pokud se potom týká znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, zpracovaného k předmětné problematice ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, Nejvyšší státní zastupitelství nijak nezpochybňuje odbornou erudici jeho zpracovatelů. Závěry znaleckého posudku zpracovaného v jiné trestní věci však nemohou vést k odmítnutí závěrů znaleckého posudku znalce MUDr. Milana Karase. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 979/2015, ve kterém Nejvyšší soud přihlédl k závěrům znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, nebylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Navíc se toto rozhodnutí týkalo věci poněkud skutkově odlišné, když se v krvi řidiče nacházela látka delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) pouze v koncentraci 2,5 ng/ml, což je množství, které skutečně jen nepatrně překračuje hodnotu 2 ng/ml stanovenou nařízením vlády č. 41/2014 Sb. jako limitní hodnotu pro ovlivnění řidiče předmětnou návykovou látkou. U obviněného M. H. však byla tato hodnota překročena o více než dvojnásobně. Další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 10/2017, se potom ke zmíněnému znaleckému posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice staví spíše negativně.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377 / 2017 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 66 T 75/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému M. H. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377/2017 i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že Okresní soud v Bruntále opřel své rozhodnutí o skutečnost, že při dosažení obecně známé minimální hodnoty 25 ng/ml v krevním vzorku se osoba stává ovlivněnou návykovou látkou metamfetaminem. Takový stav však podle nalézacího soudu neznamená vyloučení způsobilosti k výkonu konkrétní činnosti, např. řízení vozidla, ve smyslu §274 tr. zákoníku. Nalézací soud se dále zabýval stavem obviněného v době policejní kontroly, kdy tento nevykazoval žádné výrazné odlišnosti od normálního chování s jedinou výjimkou, když bylo zjištěno zarudlé bělmo očí obviněného. Následně okresní soud ve svém rozhodnutí odkázal na závěry ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, který byl právě k předmětné problematice vypracován ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 11/2014, když ústav se v uvedené věci vyjádřil v tom směru, že ke stavu vylučujícímu způsobilost k výkonu činnosti specifikované v §274 tr. zákoníku dojde v případě látek ze skupiny metamfetaminu či amfetaminu až při koncentraci dosahující nejméně 200 ng/ml této látky v krvi. V souhrnu těchto skutečností dospěl nalézací soud k závěru, že jsou dány výrazné pochybnosti o tom, zda byl obviněný v době řízení vozidla ovlivněn návykovou látkou natolik, aby byla vyloučena jeho způsobilost k takové činnosti. Ve výroku popsaný skutek proto nenaplnil znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní vzhledem k objektivizovaným hodnotám návykových látek, způsobu řízení motorového vozidla obviněným, který se ničím nevymykal z obvyklého způsobu řízení motorových vozidel, obsahu úředního záznamu Policie ČR o kontrole řidiče, toxikologického vyšetření při zachování určité přípustné hranice rozmezí, kdy se jedná o přestupek či trestný čin, pak do trojnásobku hodnoty 25 ng/ml s přihlédnutím k časovým údajům výsledku krevní zkoušky, protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření závěr soudu prvního stupně akceptoval.
Trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel nebyl zcela schopen vozidlo ovládat, např. tím, že upadá do bezvědomí, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena způsobilost vykonávat činnost, při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, a to již v přípravném řízení i v řízení před soudem a je nutné zjistit všechny okolnosti, za nichž k jízdě pod vlivem návykové látky došlo, jakož i to o jaký druh a množství se v konkrétním případě jednalo (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 54/1968 Sb. rozh. tr.). Pro stav vylučující způsobilost s výjimkou požití alkoholu tedy neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na každého člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti. Proto je pro účely trestního řízení nutné v každém jednotlivém případě zjistit, jakou měrou byla užitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 4 Tdo 765/2014, též Šámal a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání Praha: C. H. Beck, s. 2790).
Jak ve svém dovolání uvádí i nejvyšší státní zástupce, pevná kvantitativní hranice pro množství omamné látky v organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku zatím byla judikaturou a rozhodovací praxí stanovena pouze pro případy řízení motorového vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů, což je nejběžnější v praxi se vyskytující forma páchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. (Rozhodovací praxe českých soudů vychází z respektovaného stanoviska lékařské vědy, podle kterého není žádný, ani nadprůměrně disponovaný řidič, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg). V případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou nežli alkoholem se dosud rozhodovací praxe nesjednotila na obecně akceptované hranici množství jednotlivých druhů těchto látek v tělních tekutinách pachatele, při kterém by již žádný řidič bez ohledu na individuální vlastnosti a schopnosti nebyl schopen motorové vozidlo bezpečně ovládnout.
S odkazem na své rozhodnutí ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010 (publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud uvádí, že pokud pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku. Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele poté znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení a zda se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti. Bez všech těchto zjištěných a objasněných skutečností nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 odst.1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud konstatuje, že orgány činné v trestním řízení v předmětné věci podle výše uvedených zásad postupovaly. Z připojeného spisového materiálu je zřejmé, že byl opatřen znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., který po chemickém toxikologickém vyšetření krevního vzorku obviněného stanovil, že v krvi obviněného se v době jejího odběru, tj. více než hodinu později oproti době řízení motorového vozidla, nacházelo 53,0 ng/ml metamfetaminu a 7,0 ng/ml amfetaminu s tím, že hladina metamfetaminu nebyla v čase 20.00 hodin dotčeného dne pravděpodobně vyšší než 90 ng/ml a v čase 21.55 hodin téhož dne pravděpodobně vyšší než 65 ng/ml. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí byl k posouzení míry ovlivnění obviněného návykovou látkou opatřen rovněž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v němž znalec MUDr. Milan Karas konstatuje, že obviněný byl při zjištěné koncentraci akutně ovlivněn výše zmíněnou látkou a nebyl způsobilý k bezpečnému řízení vozidla. Z objektivního hlediska byly u něj narušeny schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na situace a koordinovat tak své chování. K otázce, zda stav obviněného vzhledem k ovlivnění vylučoval bezpečné řízení motorového vozidla či nikoli znalec uvedl, že schopnosti potřebné k bezpečnému řízení motorového vozidla byly u posuzovaného v době řízení motorového vozidla vyloučeny.
Ve shodě s názorem nejvyššího státního zástupce lze uvést, že znalecký posudek jako každý jiný důkaz podléhá hodnotícímu procesu podle §2 odst. 6 tr. ř. Jestliže však soud nabude pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů, neopravňuje ho to k tomu, aby sám řešil odborné otázky. V takovém případě je namístě postup naznačený v §109 až 110 tr. ř., tj. vyžádání vysvětlení od znalce a v případě, že tento postup nepovede k výsledku, přibrání jiného znalce, přičemž ve výjimečných a zvlášť obtížných případech může jít o vyžádání posudku ústavního. Jestliže soudy toliko na základě vlastních hodnotících úvah dospěly k závěru, že obviněný v době řízení motorového vozidla nebyl, resp. nemusel být natolik ovlivněn návykovou látkou, aby to zcela vylučovalo bezpečné řízení motorového vozidla, pak učinily opačné skutkové zjištění, než jaké bylo obsahem provedených důkazů, konkrétně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Milana Karase. Pokud za této situace dospěly soudy k závěru, že stíhaným skutkem nebyly naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, dostaly se jejich právní závěry do extrémního rozporu s provedenými důkazy. Citovaným znaleckým posudkem bylo totiž zjištěno, že v době řízení motorového vozidla se řidič - obviněný M. H. nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, přičemž tento stav si přivodil užitím návykové látky. Nejvyšší soud dodává, že nalézací soud měl ve věci nařídit hlavní líčení a vyslechnout znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Milana Karase k otázce způsobilosti obviněného k bezpečnému řízení vozidla, případně dále postupovat dle §109-110 tr. ř.
Ke znaleckému posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice Nejvyšší soud jen ve stručnosti dodává, že ač byl tento posudek zpracován k předmětné problematice, nemohou závěry znaleckého posudku zpracovaného v jiné trestní věci vést bez dalšího k odmítnutí závěrů znaleckého posudku znalce MUDr. Milana Karase, který svůj posudek zpracoval na základě znalostí konkrétních okolností projednávané trestní věci obviněného M. H.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále, pokud tento soud dospěl k závěru, že skutek může být posouzen pouze jako přestupek, a z tohoto důvodu postoupil věc podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. v návaznosti na §188 odst. 1 písm. b) a §171 odst. 1 tr. ř. k projednání Městskému úřadu v Krnově, spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku, a bylo jím rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Šlo tedy o rozhodnutí zatížené vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. Krajský soud v Ostravě, který jako soud stížnostní toto pochybení nenapravil a stížnost státního zástupce zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou, pak své rozhodnutí zatížil též vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Napadené rozhodnutí tak nemohlo obstát, když byly úspěšně naplněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 6 To 377/2017 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 66 T 75/2017. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud může napravit pochybení, kterého se dopustil, a to zejména tím, že nařídí hlavní líčení, v němž vyslechne znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Milana Karase.
Při novém projednání věci bude Okresní soud v Bruntále vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a provede procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 7. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu