ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.967.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 967/2018- 27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2018 o dovolání obviněného P. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 6 To 109/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 153/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 9 T 153/2017, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 25.2.2016 kolem 18.50 hodin v P., po ulici V., ve směru jízdy od ulice D. k ulici J., řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW 320 D, ve vlastnictví jeho otce K. K., bytem P. p., P. – K., ačkoliv téhož dne požil svoji obvyklou denní dávku 95 mg metadonu, přičemž v důsledku své nepozornosti a nepřizpůsobení rychlosti jízdy klimatickým podmínkám a svým schopnostem, narazil pravou přední částí jím řízeného vozidla do poškozeného T. S., který v tu dobu přecházel po zde vyznačeném přechodu pro chodce z pohledu jízdy obviněného zleva doprava a nacházel se již při pravém okraji jízdního pruhu obviněného, čímž způsobil poškozenému mnohačetná zranění, v jejichž důsledku dne 29.7.2017 zemřel a tímto svým jednáním porušil ustanovení §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) a č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.“
Za uvedené jednání byl obviněný P. K. odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 4 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020 škodu ve výši 2 258 464 Kč.
Dále byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 9 T 153/2017, podali státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 a obviněný P. K. odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 6 To 109/2018, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil pouze výrok o trestu a při nezměněném výroku o vině přečinem usmrcení z nedbalosti dle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. K. odsoudil podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 6 let. O ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 6 To 109/2018, podal následně obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž nesouhlasí s výrokem o trestu v části týkající se trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 let. Odvolací soud tuto vyšší výměru zákazu činnosti zdůvodnil poukazem na důkaz v podobě Evidenční karty řidiče, v níž jsou zaznamenány čtyři přestupky včetně již jednou uloženého zákazu činnosti. K tomu obviněný namítá, že od výkonu tohoto správního trestu ke dni vydání rozsudku uplynulo již 5 let. V průběhu této doby se s výjimkou této tragické události žádného podobně závažného protiprávního jednání nedopustil. Jednání ze dne 3. 1. 2016 do této kategorie zahrnout nelze, neboť žalovaný skutek není trestným činem a řízení o přestupku bylo Ministerstvem dopravy pravomocně zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí doby. Zbylé tři v kartě zaznamenané přestupky byly bagatelního charakteru, jako např. jízda s nezapnutým bezpečnostním pásem dne 21. 6. 2016. Odvolací soud toto zpřísnění trestu dále odůvodňuje poukazem na důkazy o průběhu substituční léčby obviněného, z nichž jsou patrné výkyvy v jeho chování, na druhé straně však zpochybňuje závěry znaleckého posudku MUDr. Léblové o tom, že samotné užívání metadonu vylučuje schopnosti obviněného řídit motorová vozidla. Závěrem obviněný dodává, že pracuje jako manažer nákupu pro maloobchodní společnost Norma. K výkonu své pracovní činnosti automobil používal, což nyní nemůže, předpokládá z tohoto důvodu komplikace v zaměstnání. Domnívá se, že šestiletý trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu je nepřiměřený. Jeho prodloužení odvolacím soudem je zdůvodněno ryze formálně a obhajoba se má důvod domnívat, že dvě věty pro odůvodnění zvýšení výměry tohoto trestu o třetinu není dostatečné jak pro prevenci ze strany obviněného, tak pro ochranu dalších účastníků silničního provozu pro jeho obecnost.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 6 let zrušil a aby přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v tomto rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaného přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítl, že v řízení před soudem druhého stupně došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení z hlediska ukládání trestu a došlo tak k uložení nepřiměřeně přísného trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti let.
Jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu (např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu). Námitka obviněného ohledně pochybení soudu druhého stupně při ukládání trestu není tedy dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze na ni uplatnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ve vztahu k námitkám obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu