ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1030.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 1030/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 11 To 22/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 103/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 2 T 103/2017, byl obviněný P. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
2. Tohoto činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
„v přesně nezjištěné době, nejméně však od 26. listopadu 1999 do 26. listopadu 2014, na adrese L., v T., na odběrném místě, z neoprávněně provedené přípojky na elektrické vedení mezi hlavní domovní pojistkovou skříní a elektroměrovým rozvaděčem osazeným elektroměrem, napojil přes tuto přípojku část elektroinstalace rodinného domu a vědomě neoprávněně odebíral neměřenou elektrickou energii mimo měřící zařízení, jíž zásobil spotřebiče v části domu, garáži, bazénové technologie a od 1. 1. 2004 také přístřešku, kdy tímto jednáním poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČO: 247 290 35, se sídlem Děčín - Podmokly, Teplická 874/8, způsobil škodu nejméně ve výši 848.730,- Kč za neoprávněně odebranou elektrickou energii a škodu ve výši 14.723,- Kč za odstranění neoprávněného odběru, tedy celkem škodu ve výši nejméně 863.453,- Kč.“ .
3. Za tento zločin byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let a 3 měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb ve výši 200 Kč, a pro případ nevykonání tohoto trestu ve stanovené lhůtě mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., (dále jen „poškozená společnost“) škodu ve výši 863.453 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 11 To 22/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně vyslovil nesouhlas s rozsahem a výší způsobené škody, což má podle něj vliv především na nesprávné hmotně právní posouzení věci z hlediska jeho viny a v druhé řadě na nesprávnost adhezního výroku o náhradě škody. Se soudními rozhodnutími se však neztotožnil ani v jejich skutkovém základu, když soudu druhého stupně vytknul, že nereflektoval jeho skutkové námitky stran údajně neoprávněně provedené elektrické přípojky, která doposud nebyla zjištěna. Vyjádřil přesvědčení, že v otázce stanovení rozsahu a výše způsobené škody se jedná o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, která označil za neúplná a postrádající oporu v provedeném dokazování, a dodal, že v rozhodnutích soudů nižších stupňů absentuje řádné a srozumitelné odůvodnění ve vztahu k namítanému způsobu stanovení rozsahu a výše způsobené škody.
7. Nejprve zpochybnil určení doby trvání neoprávněného odběru elektřiny, která byla soudem prvního stupně stanovena „nejméně od 26. 11. 1999“ s tím, že jde o datum výměny elektroměru na odběrném místě. Dané odůvodnění podle něj nemůže obstát, neboť provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že na totožném odběrném místě byl elektroměr měněn rovněž dne 15. 6. 2009, přičemž z rozhodnutí soudů nižších stupňů neplyne důvod zvolení dřívějšího počátku neoprávněného odběru. Konstatoval proto, že z provedeného dokazování nelze učinit skutkový závěr o době trvání neoprávněného odběru elektřiny „nejméně od 26. 11. 1999“, jenž byl stanoven výhradně policejním orgánem a následně bez dalšího převzat soudy nižších stupňů. Namítl rovněž, že stanovení takto rozsáhlé doby trvání neoprávněného odběru elektřiny kontrastuje nejen s provedenými důkazy, jelikož mu byla vypočítána škoda za užívání bazénové technologie v době, kdy bazén prokazatelně nebyl napuštěn, ale je v rozporu i s maximální dobou neoprávněného odběru podle energetického zákona, který stanoví maximální rozsah neoprávněného odběru elektřiny – pokud provozovatel distribuční soustavy nezjistí skutečnou dobu trvání – od předposledního pravidelného odečtu provedeného za účelem ročního zúčtování spotřeby elektřiny do dne kontroly, kterou byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, nanejvýš však 24 měsíců.
8. Další výhrady vznesl vůči tomu, že stanovení výše škody znaleckým posudkem předcházela (vedle nesprávného stanovení doby trvání neoprávněného odběru elektřiny) celá řada dalších pochybení orgánů činných v trestním řízení, zejména nezjištění a nespecifikování dvou odběrných míst v jeho rodinném domě, včetně napojení spotřebičů na taková odběrná místa a jejich přesného značení. Z důvodu pochybení při zadání znaleckého posudku stran doby trvání a rozsahu neoprávněného odběru elektřiny zásadně odmítl závěry znaleckého zkoumání, nad rámec čehož poukázal na fatální nesrovnalosti znaleckého posudku i výslechu znalce před soudem a dodal, že doposud není zřejmé, z čeho znalec při zpracování znaleckého posudku vycházel. V dané souvislosti připomněl vyjádření znalce, že neměl k dispozici trestní spis, nýbrž pouze nespecifikované podklady dodané policejním orgánem, a že byl dotazován k výpočtu možné škody toliko podle policií zadaných parametrů, což obviněný pro účely spravedlivého objasnění možného rozsahu a výše způsobené škody zcela odmítl. Předestřenou jednostrannost činnosti orgánů činných v trestním řízení měl podle obviněného potvrdit i znalec Ing. Pavel Kölbl, když uvedl, že „doby a časy a rozsah využití bazénu si stanovila policie“ .
9. Dále namítl, že ani napojení elektrických spotřebičů na neměřenou přípojku a časový rozsah jejich využití nemá oporu v provedeném dokazování. K tomu poukázal na vyjádření znalce Ing. Pavla Kölbla, že nejspíše neměl podklady k tomu, aby mohl znát přesnou specifikaci spotřebičů a uvažovat tak i o jiných zdrojích vytápění bazénovou technologií, čímž podle obviněného potvrdil, že vůbec nezohledňoval napojení bazénové technologie na plynový výměník, ačkoliv tento je součástí bazénové technologie. Poté zmínil konstatování znalce, že pro určení škody lze využít i metodu porovnání spotřeby období předcházejících či nadcházejících po zjištění neoprávněného odběru, která však v daném případě nebyla použitelná, což obviněného zkrátilo na jeho právech, když i k takovému zkoumání byly do trestního spisu poskytnuty náležité podklady (zejména historie spotřeb elektřiny a plynu).
10. V neposlední řadě zmínil, že nesprávnost stanovení výše škody znalcem Ing. Pavlem Kölblem měl zhojit nejpozději odvolací soud, a byť se orgány činné v trestním řízení pokusily stanovit výši způsobené škody v souladu s aktuální judikaturou, předcházelo tomu zásadně chybné, zcela svévolně stanovené zadání parametrů rozsahu neoprávněného odběru elektřiny. Pokud by proto byla způsobená škoda – při zjevně nezjištěné době trvání neoprávněného odběru – kalkulována podle prováděcího předpisu k energetickému zákonu, dosahovala by nanejvýš částky 260.571 Kč, která byla původně uplatňována ze strany poškozené společnosti. Uzavřel proto, že vyměřená výše škody, byť je stanovena podle znaleckého posudku, nerespektuje rozhodovací praxi Ústavního soudu a má pro něj zásadně sankční a likvidační charakter, a že popsaným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo rovněž k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 11 To 22/2018, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 2 T 103/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že dovolatel zjevně nesouhlasí jen se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, přičemž opakuje obhajobu uplatněnou i ve svém odvolání, tedy zejména, že počátek neoprávněného odběru elektřiny nejméně od 26. 11. 1999 byl opřen pouze o blíže neodůvodněnou domněnku policejního orgánu, což mělo vliv na vyčíslení celkové škody. K dané námitce uvedl, že se s ní vypořádal již odvolací soud na str. 6 svého rozhodnutí, byť tak učinil jen obecným odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního soudu, který na str. 5 svého rozsudku konstatoval, že dnem 26. 11. 1999 došlo na daném odběrném místě k výměně elektroměru, při níž nebylo na místě zjištěno nic podezřelého, a že k obdobné výměně elektroměru došlo dnem 15. 6. 2009. Takové odůvodnění počátku neoprávněné spotřeby elektřiny sice označil za neúplné, zároveň však podotkl, že logiku určení uvedeného data 26. 11. 1999 lze dovodit ve spojení s usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 2 ZT 127/2016, jímž státní zástupce podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost dovolatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, a v němž uvedl, že mezi pojistkovou skříní a rozvaděčem elektroměru bylo původní vedení přerušeno a do zdi byl neoprávněně osazen nový přívodní kabel, přičemž porušení plomb obou elektroměrů nebylo zjištěno a jelikož přívodní kabel nemohl být zabudován bez poškození plomb obou elektroměrů, musel být osazen nejpozději někdy před jejich výměnou, tedy před výměnou prvního z nich, k níž došlo právě dne 26. 11. 1999. Současně zdůraznil, že soudy takovou úvahu v následném řízení akceptovaly a ani obviněný proti ní v průběhu hlavního líčení nic nenamítal, když využil svého práva nevypovídat. Konstatoval proto, že se jedná o nedůslednost odůvodnění, proti němuž samotnému není dovolání přípustné, a že taková nedůslednost nemůže dosáhnout ústavní roviny, neboť dovolateli bylo z předchozího řízení známo, jakým způsobem orgány činné v trestním řízení odůvodňují počátek jeho trestné činnosti, přičemž v průběhu dokazování u hlavního líčení proti těmto úvahám nijak nebrojil. Z hlediska dovolání pak považoval za podstatné, že dovolatel nesouhlasil jen se způsobem hodnocení důkazů a s učiněnými skutkovými zjištěními, aniž by ve skutečnosti namítal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
15. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 11 To 22/2018 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení .
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
21. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní hodnocení důkazů a předkládá vlastní hodnotící závěr zejména o nesprávném určení výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny (popř. o nenalezení nelegálního přívodu elektřiny). Pouze z uvedených skutkových a procesních výhrad pak (sekundárně) dovozuje tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku a povinnosti k náhradě škody.
22. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, v tomto směru neuplatňuje žádné konkrétní hmotně právní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
23. Jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně, jestliže je mezi nimi a provedenými důkazy dán extrémní nesoulad. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
24. Nejvyšší soud však konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádný z výše uvedených případů extrémního nesouladu, jenž by odůvodňoval jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se alespoň ve stručnosti k námitkám obviněného vyjádří.
25. Obviněný staví své výhrady vůči stanovení výše škody, již způsobil neoprávněným odběrem elektrické energie, primárně na zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů ohledně doby trvání neoprávněného odběru. K tomu je zapotřebí připomenout, že nalézací soud odůvodnil stanovení počátku neoprávněného odběru elektřiny „nejméně od 26. 11. 1999“ tím, že neměřená odbočka musela být instalována před elektroměrem. Lze připustit, že toto odůvodnění není dostatečně precizní, nicméně podstatné je, že uvedený skutkový závěr má oporu v provedeném dokazování a obviněný s ním byl seznámen již v přípravném řízení. V této souvislosti lze v souladu se státním zástupcem odkázat na usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 2 ZT 127/2016, v němž tento srozumitelně vysvětlil, proč musela být předmětná odbočka (resp. neoprávněně provedená přípojka na elektrické vedení) instalována ještě před výměnou elektroměru dne 26. 11. 1999. K tomuto skutkovému zjištění lze odkázat především na doklady předložené poškozenou společností, podle nichž nebylo při výměně elektroměrů dne 26. 11. 1999 ani dne 15. 6. 2009 zjištěno nic neobvyklého, přičemž za předpokladu instalace přípojky po datu 26. 11. 1999 by muselo být zjištěno porušení plomb. Jelikož soud prvního stupně neměl k dispozici údaje z období před instalací elektroměru dne 26. 11. 1999, logicky nemohl určit přesný počátek neoprávněného odběru elektřiny a zcela v souladu se zásadou in dubio pro reo vycházel z uvedeného data (se zřetelem k tomu nelze akceptovat ani tvrzení obviněného stran stanovení maximálního rozsahu neoprávněného odběru elektřiny podle energetického zákona). Příslušný skutkový závěr soudů nižších stupňů (tj. že obviněný odebíral elektrickou energii minimálně od 26. 11. 1999) navíc koresponduje i se zjištěním, že spotřeba elektřiny v domě obviněného se nijak zásadně nezměnila ani poté, co u něj v roce 1999 proběhla montáž bazénu. V kontextu uvedených skutečností tak nelze konstatovat, že by zmíněný nedostatek odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nabýval intenzity zasahující do práva obviněného na spravedlivý proces, nad rámec čehož nutno zdůraznit, že námitky směřující vůči důvodům rozhodnutí nejsou v dovolacím řízení podle §265a odst. 4 tr. ř. přípustné.
26. Obviněný dále v dovolání brojí proti závěrům znaleckého posudku znalce z oboru energetika a strojírenství všeobecné, Ing. Pavla Kölbla, když vytýká zejména absenci dostatečných podkladů pro jeho zpracování. Rovněž tyto námitky je však třeba odmítnout, jelikož jmenovaný znalec (jak potvrdil při svém výslechu v hlavním líčení konaném dne 19. 10. 2017) vycházel při zpracování znaleckého posudku především z videozáznamů a fotografií pořízených v rámci kontroly měření odběru elektrické energie na adrese obviněného provedené dne 26. 11. 2014. Tyto podklady (jež byly i předmětem dokazování v řízení před soudy nižších stupňů) přitom detailně a bezprostředně mapují nejen průběh dané kontroly, nýbrž i obviněným zmiňovanou specifikaci dvou odběrných míst (zcela přesné lokalizaci neměřené přípojky zamezil technikům kontroly měření toliko obviněný) či napojení elektrických spotřebičů a bazénové technologie na neoprávněně provedenou přípojku. Co se týče následného způsobu výpočtu neoprávněného odběru elektřiny, tak nutno připomenout, že znalec předložil dvě varianty daného výpočtu, přičemž soud prvního stupně opět s respektem k zásadě in dubio pro reo vycházel z varianty příznivější pro obviněného. Tento výpočet neoprávněně odebrané elektrické energie (včetně jednotlivých v něm zohledněných spotřebičů, bazénové technologie a doby jejich užití, k čemuž lze poznamenat, že v rámci kontroly dne 26. 11. 2014 bylo mj. zjištěno napojení celé bazénové technologie na neměřenou přípojku a teplota vody v bazéně byla naměřena ve výši 20°C), přitom má oporu ve výše zmíněných podkladech. Pokud se obviněný snaží nad rámec uvedeného zpochybnit výpočet neoprávněně spotřebované elektřiny poukazem na napojení bazénové technologie na údajný plynový výměník, tak proti takovému tvrzení svědčí nejen výše zmíněné záznamy z kontroly měření provedené dne 26. 11. 2014, nýbrž i listinné důkazy stran fakturace za odběr plynu (viz str. 5 rozsudku nalézacího soudu), k čemuž lze navíc poznamenat, že by zcela postrádalo logiku, aby obviněný disponující neměřenou odbočkou z elektrického vedení používal k provozování bazénové technologie dobrovolně řadu let jiný zdroj energie. V neposlední řadě lze reagovat i na obviněným požadovaný jiný způsob výpočtu neoprávněného odběru elektrické energie (metodu porovnání spotřeby období předcházejících a nadcházejících po zjištění neoprávněného odběru elektřiny) s tím, že znalec Ing. Pavel Kölbl ve znaleckém posudku řádně a přesvědčivě odůvodnil, proč v posuzovaném případě nepřicházelo užití takové metody v úvahu (viz č. l. 342 spisu).
27. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soud prvního stupně si byl vědom důkazní situace a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil (vyjma shora zmíněné skutečnosti), jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Odvolací soud se po provedeném přezkumu ztotožnil se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu, včetně jejich zdůvodnění, které již proto nemusel opakovat. Úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího pak není, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
28. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
29. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
30. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohly být uplatněny formálně právně relevantně ani ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
31. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v §265b tr. ř., rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 9. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu