ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1614.2017.3
6 Tdo 1614/2017-I.-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2018 o dovolání, které podali obvinění Z. A., a V. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č. j. 9 To 94/2016-4498, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 7/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Z. A. a V. R. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016, č. j. 56 T 7/2013-4342 , byli uznáni vinnými
obviněný A. J. a obviněný P. Š. pod body I a II
zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, všechny ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku;
obviněný K. N. pod body I a II
zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku;
obviněná Z. A. pod bodem I a obviněný V. R. pod bodem II
zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.
Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění městského soudu dopustili tím, že
I. v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch, po vzájemné dohodě s obžalovanými A. J. a P. Š., kteří celé níže popsané jednání naplánovali a řídili,
obžalovaný K. N. zajistil schůzku obžalované Z. A. s pracovnicí společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., IČO 60192852, se sídlem Bělehradská 222/128, Praha 2, kterou dne 29. 6. 2010 společně navštívili na pobočce v Praze v Jindřišské ulici, kde obžalovaná Z. A. za pomoci obžalovaného K. N. zažádala o překlenovací úvěr ve výši 3.784.000 Kč, ač si byla vědoma toho, že předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně vystavené společností Craft AT, s. r. o., u níž nikdy nebyla zaměstnána, které jí opatřil obžalovaný K. N., a věděla, že nebude schopna takto vysoký úvěr splácet, neboť je nemajetná a v té době nezaměstnaná, byť jí obžalovaný K. N. slíbil, že za ni splátky překlenovacího úvěru budou hradit jiné, blíže nespecifikované osoby, kdy účelem překlenovacího úvěru bylo zakoupení bytové jednotky v ulici P. v P. – H. o výměře 84,6 m 2 , vč. podílu na společných částech domu a na pozemku parc. č. st., vše zapsané na LV u Katastrálního úřadu pro hl. m. P. pro obec P., kat. území H., ve vlastnictví společnosti Mat Sport s. r. o., IČO 27093786, se sídlem Na Příkopě 958, Praha 1, v celkové hodnotě 4.333.419 Kč, avšak za kupní cenu ve výši 4.600.000 Kč, obžalovaný K. N. poté, opět po dohodě s obžalovaným A. J. a obžalovaným P. Š., předložil dne 31. 8. 2010 v P. v kavárně v pasáži J. G. obžalované Z. A. kupní smlouvu mezi prodávající společností Mat Sport s. r. o., na straně jedné a kupující Z. A. na straně druhé, která však byla opatřena padělkem kulatého notářského razítka JUDr. Aleny Procházkové a padělkem ověřeného podpisu B. V., , trvale bytem B., P., jednatele společnosti Mat Sport s. r. o., čímž uvedl obžalovanou Z. A. v omyl, neboť ta očekávala oprávněný prodej nemovitosti, a v důsledku toho došlo k převodu vlastnických práv k uvedeným nemovitostem na obžalovanou Z. A. bez vědomí jejich vlastníka, kdy na základě podepsané kupní smlouvy obžalovaný K. N. zajistil další schůzku obžalované Z. A. s pracovnicí společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., kterou společně navštívili, kde obžalovaná Z. A. za pomoci obžalovaného K. N. nechala z poskytnutého hypotečního úvěru převést částku ve výši 109.119,49 Kč na účet patřící společnosti Stavby, investice, reality, s. r. o., IČO 27437663, jejímž jednatelem byl obžalovaný P. Š., jakožto provizi za zprostředkování koupě předmětných nemovitostí, a částku 3.654.000 Kč nechala dne 14. 9. 2010 převést na účet patřící společnosti Arastea s. r. o., IČO 28172825, kdy prostřednictvím internetového bankovnictví obžalovaný P. Š. a obžalovaný A. J. z výše uvedeného jimi ovládaného účtu společnosti Arastea uvedenou částku několikrát a v různých částkách převáděli přes účty patřící jimi řízeným obchodním společnostem, a to společnosti Bel-Gan s. r. o., IČO 25134019, oficiálně zastoupené V. M., zesnulým dne 25. 7. 2010, společnosti Wilton a. s., IČO 27385639, oficiálně zastoupené P. D., trvale bytem V., K., společnosti Big Extra Auto, a. s., IČO 27116158, společnosti Kanrin Maru, a. s., IČO 28938267, a společnosti Basiliscus, a. s., IČO 28881907, oficiálně zastoupených A. Š., trvale bytem V., J., kdy tyto finanční prostředky jednak nechali dne 15. a 16. 9. 2010 v Komerční bance v částce 1.646.000 Kč vybrat A. Š. v hotovosti, kterou od něj následně převzali, jednak je převedli na účty svých či jimi řízených obchodních společností, jako byly Česká investiční CZ, a. s. v likvidaci, IČO 26112485, společnost Best Credit Group a. s., IČO 27944077, společnost Stavby, investice, reality s. r. o., IČO 27437663, a na další účty, kde je použili pro vlastní potřebu a o zisk se obžalovaní A. J., P. Š. a K. N. dosud nezjištěným způsobem podělili, čímž poškozené společnosti Mat Sport s. r. o., způsobili škodu ve výši 4.333.419 Kč a poškozené společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., škodu ve výši 3.763.119,49 Kč;
II. v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch, po vzájemné dohodě s obžalovanými A. J. a P. Š., kteří celé popsané jednání naplánovali a řídili,
obžalovaný K. N. zajistil schůzku obžalovaného V. R. s pracovnicí společnosti Modrá Pyramida stavební spořitelna, a. s., IČO 60192852, se sídlem Bělehradská 222/128, Praha 2, kterou dne 30. 9. 2010 společně navštívili na pobočce v Praze v Jindřišské ulici, kde obžalovaný V. R. za pomoci obžalovaného K. N. zažádal o překlenovací úvěr ve výši 4.500.000 Kč, ač si byl vědom toho, že předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně vystavené společností J.I.A. Company s. r. o., u níž nikdy nebyl zaměstnán, které mu opatřil obžalovaný K. N., a věděl, že nebude schopen takto vysoký úvěr splácet, neboť je nemajetný a v té době nezaměstnaný, byť mu obžalovaný K. N. slíbil, že za něho splátky překlenovacího úvěru budou hradit jiné, blíže nespecifikované osoby, kdy účelem překlenovacího úvěru bylo zakoupení bytové jednotky v ulici P. v P. – H., vč. podílu na společných částech domu a na pozemku parc. č. st., vše zapsané na LV u Katastrálního úřadu pro hl. m. P. pro obec P., kat. území H., ve vlastnictví společnosti Byty Poupětova s. r. o., IČO 27860728, Na Balkáně 812, Praha 3, v celkové hodnotě 8.230.340,90 Kč, avšak za kupní cenu ve výši 6.800.000 Kč, obžalovaný K. N. poté, opět po dohodě s obžalovanými A. J. a P. Š., předložil dne 8. 11. 2010 v P. obžalovanému V. R. kupní smlouvu, mezi prodávající společností Byty Poupětova s. r. o., na straně jedné a kupujícím V. R. na straně druhé, která však byla opatřena padělkem kulatého notářského razítka JUDr. Aleny Procházkové a padělkem ověřeného podpisu B. V., trvale bytem B., P., jednatele společnosti Byty Poupětova s. r. o., čímž uvedl obžalovaného V. R. v omyl, neboť ten očekával oprávněný prodej nemovitostí a v důsledku toho došlo k převodu vlastnických práv k uvedeným nemovitostem na obžalovaného V. R. bez vědomí jejich vlastníka, kdy na základě podepsané kupní smlouvy obžalovaný K. N. zajistil další schůzku obžalovaného V. R. s pracovnicí společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., kterou společně navštívili, kde obžalovaný V. R. za pomoci obžalovaného K. N. nechal z poskytnutého hypotečního úvěru převést částku ve výši 115.642,50 Kč na účet patřící společnosti Stavby, investice, reality, s. r. o., IČO 27437663, jejímž jednatelem byl obžalovaný P. Š., jakožto provizi za zprostředkování koupě předmětných nemovitostí, a částku 4.364.000 Kč nechal dne 18. 11. 2010 převést na účet patřící společnosti Marcia s. r. o., IČO 27657965, kdy prostřednictvím internetového bankovnictví obžalovaný P. Š. a obžalovaný A. J. z výše uvedeného jimi ovládaného účtu společnosti Marcia uvedenou částku několikrát a v různých částkách převáděli přes účty patřící jimi řízeným obchodním společnostem, a to společnosti Onyx s. r. o., IČO 60914807, společnosti Wilton a. s., IČO 27385639, oficiálně zastoupené P. D., trvale bytem V., K., společnosti Big Extra Auto, a. s., IČO 27116158, společnosti Kanrin Maru, a. s., IČO 28938267, a společnosti Basiliscus, a s., IČO 28881907, oficiálně zastoupených A. Š., trvale bytem V., J., kdy tyto finanční prostředky převedli na účty svých a jimi řízených obchodních společností, jako byly Česká investiční CZ, a. s. v likvidaci, IČO 26112485, společnost Best Credit Group, a. s., IČO 27944077, společnost Stavby, investice, reality s. r. o., IČO 27437663, a další účty, kde je použili pro vlastní potřebu a o zisk se obžalovaní A. J., P. Š. a K. N. dosud nezjištěným způsobem podělili, čímž poškozené společnosti Byty Poupětova, s. r. o., způsobili škodu ve výši 8.230.340,90 Kč a poškozené společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., škodu ve výši 4.479.642,50 Kč.
2. O právním následku takto zjištěné trestní odpovědnosti obviněných rozhodl nalézací soud následujícím způsobem.
Obviněného A. J.
odsoudil za tyto zločiny a dále za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 tr. zákoníku k §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech, a to na dobu deseti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestech z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněného P. Š.
odsoudil za tyto zločiny a dále za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákona) k §148 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zákona z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to 2 disket (zn. Verbatim a Fujifilm), flash disku zn. SanDisk backup 8 GB, plastového průhledného převaděče, stolního počítače bílé barvy vč. napájecího kabelu, 3 ks flash disku, 2 ks platebních karet MasterCard a 4 ks různých písemností k platebním kartám. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech, a to na dobu pěti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestech z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněného K. N.
odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle §102 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to motorových vozidel tov. zn. Hummer H2, Subaru Impreza, Hummer H3, a Mercedes S.
U obviněné Z. A.
soud podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2011, sp. zn. 2 T 17/2011, dále ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 1 T 17/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 459/2011, dále ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Kutné hoře ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 T 38/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 571/2011, ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 17 T 87/2011, a dále ve vztahu k rozsudku Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 1 T 16/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 9 To 341/2012.
U obviněného V. R.
soud podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 T 316/2010, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 4 T 326/2010.
Soud dále rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným A. J., P. Š., K. N. a Z. A. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 5.546.855,83 Kč a obviněným A. J., P. Š., K. N. a V. R. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 6.313.888,28 Kč.
3. O odvolání obviněných A. J., P. Š., Z. A., V. R. a zúčastněných osob Herington Leasing s. r. o., Best Transport Prague s. r. o. a Centavia s. r. o. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, č. j. 9 To 94/2016-4498 , jímž z podnětu odvolání obviněných A. J., P. Š., Z. A., V. R. a zúčastněných osob napadený rozsudek částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř., a to u obviněných A. J. a P. Š. ve výrocích o trestech, u obviněných A. J., P. Š., Z. A. a V. R. ve výroku o náhradě škody a ve výroku o zabrání náhradní hodnoty a z důvodu uvedeného v §261 tr. ř. také ohledně obviněného K. N. ve výroku o náhradě škody a výroku o zabrání náhradní hodnoty. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, vše ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u obviněných A. J. a P. Š. a dále zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku u obviněných Z. A. a V. R. odsoudil
obviněného A. J.
podle §209 odst. 5, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech, a to na dobu deseti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
obviněného P. Š.
podle §209 odst. 5, §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech, a to na dobu pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to 2 disket (zn. Verbatim a Fujifilm), flash disku zn. SanDisk backup 8 GB, plastového průhledného převaděče, stolního počítače bílé barvy vč. napájecího kabelu, 3 ks flash disku, 2 ks platebních karet MasterCard a 4 ks různých písemností k platebním kartám.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným A. J., P. Š., K. N. a Z. A. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 3.784.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % počínaje 15. 4. 2015 do zaplacení a obviněným A. J., P. Š., K. N. a V. R. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 4.500.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % počínaje 15. 4. 2015 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obvinění A. J., P. Š., Z. A. a V. R. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
5. Obviněný A. J. v dovolání zpracovaném svým obhájcem JUDr. Vojtěchem Veverkou uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Soudy podle něj neučinily taková skutková zjištění, aby jej mohly uznat vinným účastenstvím ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Předchozí dohoda uvedená v závětích skutkových vět rozhodnutí je ve skutečnosti závěrem právním a nikoli skutkovým. Řízení či naplánování je přímo znakem objektivní stránky účastenství, tímto znakem proto nemůže být popsán skutek. Jednání, kterým měl trestnou činnost řídit, nebylo v rozhodnutí uvedeno a nijak detailně konkretizováno. Soudy obou stupňů se nezabývaly subjektivní stránkou účastenství ve vztahu k jednotlivým trestným činům. V rovině úvah ohledně objektivní a subjektivní stránky účastenství soud nedostatečně rozlišuje mezi spácháním trestného činu pachatelem a účasti na něm ze strany organizátora. Pokud jde o kvalifikaci zločinu podvodu, zůstalo nevysloveno, koho měli pachatelé uvést v omyl, jakým jednáním a zda je dána příčinná souvislost mezi omylem a způsobenou škodou. Těžko mohla vzniknout škoda tím, že byli uvedeni v omyl obvinění R. a A. Zmiňuje-li soud omyl poškozeného, pak není jasné, jak jej mohli pachatelé uvést v omyl, když mezi nimi nedošlo k žádnému jednání. Obviněný dále shledává v napadeném rozhodnutí nedostatečné zjištění skutkového stavu a ústavní deficity. Má za to, že řízení nemělo rysy spravedlivého procesu, kdy vady spočívaly zejména v tzv. opomenutých důkazech a přehlížení obhajoby obviněného. Odvolací soud se následně odmítl zabývat alibi, kterého se obviněný dovolával.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě, aby zrušil i rozsudek prvního stupně a shodný příkaz učinil tomuto soudu. Ke svému dovolání připojil také žádost o odklad výkonu trestu podle §265o tr. ř.
7. Obviněný P. Š. podal prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Kotyzové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Namítá, že rozsudky nebyly dostatečně odůvodněny, neboť v těchto není uvedeno, kterými konkrétními důkazy je jeho vina prokázána. Nebylo dokázáno, že věděl o tom, že podpisy prodávajících na kupních smlouvách byly zfalšované. V této souvislosti zpochybňuje hodnocení důkazů nalézacím soudem. Je dále toho názoru, že v jeho věci mělo být zohledněno spoluzavinění poškozené Modré pyramidy. Vůči výroku o trestu uplatňuje výhradu, že mu měl být místo trestu samostatného uložen trest souhrnný. Samotný trest pokládá za nepřiměřeně vysoký, zvláště s ohledem na dobu spáchání jeho trestné činnosti, rodinnou situaci, spoluzavinění poškozené a skutečnost, že zásadním způsobem přispěl k zadržení hlavního pachatele. Svojí poslední námitkou obviněný brojí proti výroku o náhradě škody, kterým byl podle jeho mínění porušen zákaz reformationis in peius , neboť dlužná částka z odvolacího rozsudku se při úroku 8,05 % bude rovnat nejpozději po pěti letech, tedy v roce 2020, částce z rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce čtyř let, výstup jeho trestu bude v roce 2021. Je tedy zjevné, že výrok odvolacího soudu je méně příznivý, než byl výrok soudu prvního stupně. V této souvislosti dodává, že nebylo zohledněno spoluzavinění poškozené, která zanedbala svoji povinnost přecházet škodám.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněná Z. A. podala prostřednictvím svého obhájce JUDr. Františka Šafárika dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stejně jako obviněný V. R., jež je podal prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Beranové. Obsah dovolání těchto obviněných je zcela shodný. Dovolatelé uvádí, že s ohledem na §18 a §19 tr. zákona nelze jejich jednání podřadit pod §211 odst. 5 písm. c) tr. zákona. Mají za to, že soudy nesprávně posoudily právní stránku jejich skutku. Nevěděli, že sjednávají úvěr, nevěděli, o jakou výši úvěru se jednalo, nevěděli, že to budou oni, kdo bude úvěr splácet, a neznali ani hodnotu bytu, k němuž kupní smlouvu podepisovali. Slíbenou odměnu nepovažují za projev ziskuchtivého jednání, ale za přiměřenou odměnu. Přestože jim nemůže být podle názoru soudu přičteno ve prospěch, že nečetli dokumenty, které podepsali, neznamená to, že jim tato skutečnost má být přičtena k tíži. Trvají dále na tom, že nepředložili žádné nepravdivé údaje, když nevěděli o tom, že by se k úvěru mělo předkládat potvrzení. Názor soudu, že byli informováni, popř. věděli, že půjčky nebudou spláceny, je podle jejich mínění mylný. Soudy měly dále vyhodnotit spoluúčast poškozené Modré pyramidy na způsobené škodě. Byli to právě oni, kdo byl uveden spoluobviněnými v omyl. Závěrem tito dovolatelé dovozují, že §211 a násl. tr. zákoníku považují za odporující pravidlům EU o nedovolené podpoře státu soukromým podnikatelům.
10. Z výše uvedených důvodů oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 24/2016 spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 7/2013 zrušil, a aby věc vrátil k novému projednání, a dále, aby se Nejvyšší soud vypořádal s námitkou nedovolené státní podpory a předložil Ústavnímu soudu k posouzení ustanovení §211 a násl. tr. zákoníku.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně).
12. Pokud jde o námitku obviněného A. J. týkající se jeho role jako organizátora v dané trestné činnosti, poukazuje státní zástupkyně na popis jeho jednání obsažený ve výroku o vině s tím, že v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 22-23 (zatímco dovolatelem A. J. poukazovaná část odůvodnění na č. l. 24 se vztahuje pouze ke shrnutí podstatných skutkových okolností výroku o vině v celém jeho rozsahu). Z popisu skutku podle ní vyplývá, že dovolatelé A. J. a P. Š. zosnovali a řídili trestné činy spáchané jinými osobami. Přitom ve vztahu ke dvojnásobnému zločinu úvěrového podvodu ve smyslu §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku není pochyb o tom, že subjektivní stránka jednání A. J. a P. Š. pokrývá v prvé řadě otázku nepravdivosti údajů hlavních pachatelů při sjednávání úvěrových smluv a v pořadí druhém i způsobený škodlivý následek, kdy v tomto případě postačuje podle §17 písm. a) tr. zákoníku jejich zavinění z nedbalosti.
13. K další námitce dovolatele ohledně naplnění znaku uvedení v omyl státní zástupkyně uvádí, že z obsahu popisu skutku je zcela zřejmé, že obviněná Z. A. a obviněný V. R. byli uvedeni v omyl obviněným K. N., neboť očekávali oprávněný prodej nemovitosti. V tomto mylném přesvědčení pak vystupovali na straně kupujících, aby předmětné byty do svého vlastnictví nabyli. Uveden v omyl byl také příslušný katastrální úřad, který na základě předložených podkladů provedl zápis o změně vlastníka předmětných nemovitostí. Došlo tak k obohacení obviněné Z. A. a obviněného V. R.. Doplnila, že na podvodu mohou být zainteresovány až 4 osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Způsob naplnění skutkové podstaty obou zvlášť závažných zločinů podvodu ve smyslu výše uvedené právní kvalifikace a tím i postavení (nejen) dovolatele A. J. jako účastníka při jejich spáchání tedy považuje za zřejmý z přisouzených skutkových okolností výroku o vině, a to i přesto, že z příslušné části odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně je zřejmá jistá nepřesnost, kdy se na č. l. 25 druhý odstavec jeho rozsudku podává, že poškozené společnosti (vlastníků obou bytových jednotek) byly uvedeny v omyl, aniž by bylo současně uvedeno, jakým způsobem se tak mělo stát, jestliže vůči nim žádné klamavé jednání adresné povahy uskutečněno nebylo.
14. Pokud obviněný ve vztahu ke zločinu úvěrového podvodu, resp. účasti na něm, namítá nedostatečná skutková zjištění, založená na vadě tzv. opomenutých důkazů, poukazuje státní zástupkyně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu na to, že v posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejednalo, byť se poukazovanými důkazními návrhy a jejich možnou vypovídací hodnotou zabýval z podnětu podaného odvolání obviněného A. J. až soud druhého stupně, jak je patrno z tomu odpovídající pasáže na jeho rozsudku (str. 8). V uvedeném směru dospěl ke zcela správnému závěru, že se finanční prostředky, vylákané na úvěrovém věřiteli, dostaly zcela mimo rámec kupních smluv, pokud byly namísto takového účelového určení převedeny na bankovní účty dalších obchodních společností, aniž by tyto společnosti vystupovaly v postavení řádných zprostředkovatelů obchodování s byty a aniž by tak disponovaly odpovídajícím právním titulem k inkasu příslušné části obdržených úvěrových peněz.
15. K části dovolací argumentace obviněného P. Š. týkající se jeho vědomosti o nepravosti podpisů na kupních smlouvách a závěru o jeho vině na základě toho, že převody částek byly prováděny z IP adresy společnosti Stavby, investice, reality s. r. o. uvádí, že je ryze skutkové povahy a odporuje účelovému zaměření uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve smyslu léty ustálené judikatury nezakládá kvalifikovaný důvod výjimečného přezkoumání skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání, jestliže je existence extrémního rozporu mezi výsledky provedeného dokazování a přijatými skutkovými závěry obou soudů, tvořícími skutkový podklad výroku o jeho vině, tvrzena toliko na podkladě zpochybnění kvality hodnotícího postupu soudů. Tuto část dovolací argumentace tak nepovažuje za způsobilou k věcnému projednání, a proto pouze nad rámec podaného vyjádření poukazuje na správnost hodnotících úvah nalézacího soudu v kontextu s důkazním podkladem, kterým se po stránce skutkové řídil, a na tomto podkladě vzal za prokázaný způsob, jakým byla veškerá přisouzená trestná činnost ze strany spoluobviněných A. J. a P. Š. zosnována a řízena (viz zejm. str. 22–23 shora jeho rozsudku).
16. K námitce o spoluzavinění poškozené Modré pyramidy, stavební spořitelny, a. s., prostřednictvím níž obviněný poukázal na pasáž z rozsudku odvolacího soudu na jeho č. l. 23 s tím, že její kontrolní mechanismy nefungovaly tak jak měly, uvádí, že této nelze přisvědčit, vytýká-li dovolatel soudům, že nezohlednily toto zjištění ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1121/2012 ze dne 14. 3. 2013 (podle kterého „trestní represe uplatněná proti jednomu z účastníků soukromoprávního vztahu nemůže nahrazovat nezbytnou míru opatrnosti druhého účastníka při ochraně jeho soukromých práv a nahrazovat instituty jiných právních odvětví, které jsou určeny k ochraně těchto práv“) . Podle státní zástupkyně je naopak namístě v kontextu s přisouzeným způsobem, jakým byl v daném případě trestný čin úvěrového podvodu spáchán, přiměřeně odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 a dále i pod sp. zn. 3 Tdo 1086/2013 a pod sp. zn. 6 Tdo 728/2013, podle kterých „ o podvodné jednání ve smyslu §250 trestního zák. jde i v případě, jestliže poškozený je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas, přičemž je třeba vzít v úvahu, že poškozený nemá uloženou povinnost v obdobných případech provádět zmíněné ověření, byť lze takový postup považovat za obezřetný a obvyklý “.
17. K námitce dovolatele stran porušení pravidel pro ukládání souhrnného trestu státní zástupkyně uvedla, že napadený výrok o trestu podle jejího aktuálního zjištění právně neexistuje, neboť z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2017 sp. zn. 6 To 48/2017, vydaného v dovolatelem poukazované trestní věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 50 T 11/2015, vyplynulo, že byl zrušen v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu odnětí svobody, vyměřeného dovolateli P. Š. za podmínek §43 odst. 2 tr. zákoníku podle §240 odst. 3 tr. zákoníku v trvání osmi let se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Stalo se tak při zohlednění sbíhající se trestné činnosti, přisouzené (mj. i) v předmětné trestní věci Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 7/2013, když bylo prve označeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci konkrétně rozhodnuto mj. tak, že se „ podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku současně zrušuje výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. 56 T 7/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017 sp. zn. 9 To 94/2016“.
18. Za důvodnou pokládá státní zástupkyně námitku dovolatele o porušení zákazu reformationis in peius odvolacím soudem při rozhodnutí o náhradě škody přisouzené poškozené společnosti Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s. Nové rozhodnutí o solidární povinnosti všech obviněných vůči tomuto poškozenému subjektu je sice v rozsahu 40% snížení původně přisouzené výše náhrady škody, nicméně s 8,5% úrokem z prodlení ve smyslu uplatněného nároku poškozené, počínaje od 15. 4. 2015, podle ní při perspektivě navýšení jistiny přisouzené pohledávky poškozeného o 51 % na úrocích z prodlení se tak (zvažováno k 15. 4. 2021, tedy do přepokládaného vykonání trestu obviněným) pohybuje nad rámcem jejího 40% snížení na odvolací úrovni. Je tedy zřejmé, že v daném případě při absentujícím odvolání státního zástupce, jakož i poškozeného subjektu Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s., došlo ke zhoršení postavení obviněného, ačkoliv tomu bránil zákaz, uvedený v §259 odst. 4 tr. ř., který patří mezi nepominutelné náležitosti spravedlivého procesu.
19. Důvodnost takto uplatněné námitky se pak podle závěru státní zástupkyně s ohledem na zásadu beneficium cohaesionis vztahuje i na všechny ty zbývající spoluobviněné, kteří byli uvedenou změnou adhezních výroků dotčeni vyslovením takto upravené výše jejich solidární platební povinnosti a jejichž objektivní platební možnosti (v případě obviněných A. J., Z. A. a V. R. z obdobného důvodu výkonu nepodmíněných trestů odnětí svobody v nezanedbatelné výši, u obou posledně jmenovaných v kontextu s postupem podle §44 tr. zákoníku podrobně odůvodněným na str. 29 rozsudku soudu prvního stupně a navíc vzhledem k jejich sociálnímu postavení osob bez domova, u podmíněně odsouzeného K. N. pak z důvodu jeho nevyhovující zdravotní způsobilosti – viz protokol o hlavním líčení ze dne 13. 4. 2015 k jeho osobě) se nestaly podobně jako v případě dovolatele P. Š. předmětem takových úvah odvolacího soudu, ze kterých by mohl dospět k přesvědčivému závěru, že splněné podmínky zákazu změny k horšímu byly respektovány i ve vztahu k adheznímu způsobu rozhodování. Podstatným však zůstává, že by takové úvahy za poukázaných osobních poměrů obviněných, pokud by tyto byly odpovídajícím způsobem zohledněny, přijetí takového závěru nedovolovaly.
20. K dovoláním obviněného V. R. a obviněné Z. A. státní zástupkyně uvedla, že tito obvinění vystupovali na pozici tzv. bílých koní. Propůjčili svoji identitu k tomu, aby figurovali na straně žadatelů o úvěr, a to přestože věděli, že budou vstupovat do platebních závazkových vztahů a za tímto účelem předkládali doklady potvrzující jejich platební způsobilost, ačkoliv jim bylo známo, že tato potvrzení jsou nepravdivá a že s tam deklarovanými zaměstnavateli nikdy nebyli v pracovním vztahu a nedisponují tak žádnou reálnou možností poskytnuté úvěry splácet. Soudy proto nemohly přisvědčit jejich obhajobě o tom, že oni sami byli při uzavírání úvěrových smluv uvedeni v omyl s tím, že žádné listiny nevyhotovovali ani nečetli a že jim nebylo známo, jaké listiny se bance při sjednávání úvěru předkládají, a že ani neznali výši poskytnutých úvěrových peněz a tím ani výši škody, kterou měli svým jednáním způsobit. S ohledem na to, že byli osobami dlouhodobě nezaměstnanými, věděli, že listiny uvádějí o jejich výdělkových poměrech nepravdivé údaje. Věděli také, že tyto poslouží k uzavření úvěrových vztahů, které nemohli z hlediska svých platebních povinností naplnit. Byli tak srozuměni s tím, že úvěry, ze kterých plynuly platební povinnosti toliko jim, spláceny nebudou, a to ke škodě jejich úvěrového věřitele. Současně jim bylo známo, že účelem obou úvěrových vztahů je koupě dvou bytových jednotek z jejich strany, s tím, že je na sebe nechají dočasně převést a že v této souvislosti budou popsaným způsobem vystupovat při uzavírání úvěrových smluv, za což jim byla poskytnuta přislíbená finanční odměna. O rozhodné skutečnosti jimi uzavíraných úvěrových smluv se nezajímali nikoliv proto, že by z jakýchkoli objektivních důvodů a zejména pak důvodů deficitu duševních schopností průměrného dospělého člověka nebyli schopni tak činit, ale že tak ani postupovat nechtěli, smířeni s tou eventualitou, že za přisouzených okolností jimi sjednaných úvěrových vztahů velmi reálně dojde k jejich uzavření na podkladě jimi uváděných nepravdivých údajů [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku] a k následnému poškození jejich smluvního partnera [ §17 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud jde o otázku úmyslného zavinění jmenovaných dovolatelů, odkazuje státní zástupkyně na příslušné hodnotící pasáže z rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 23 rozsudku nalézacího soudu, str. 10 shora rozsudku odvolacího soudu) s tím, že se o dovolateli namítaný skutkový omyl ve smyslu §18 tr. zákoníku, ani o právní omyl podle §19 tr. zákoníku za tam zakotvených zákonných podmínek jejich vyvinění právě v kontextu výše konstatovaných skutkových okolností, dokládajících jejich úmyslné zavinění, jednat nemohlo.
21. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016, částečně zrušil z podnětu dovolání obviněného P. Š. ve všech jeho výrocích o náhradě škody poškozené Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s., a aby tak postupoval s přihlédnutím k §261 tr. ř. i ohledně obviněných A. J., Z. A., V. R. a K. N., a dále postupoval podle §265m odst. 2 tr. ř. ve spojení s §265 tr. ř. a sám ve věci rozhodl tak, že uloží podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněným A. J., P. Š., K. N. a Z. A. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 5.546.855,83 Kč, a obviněným A. J., P. Š., K. N. a V. R. povinni společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 6.313.888,28 Kč. Státní zástupkyně současně vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Na základě těchto zjištění se všemi dovoláními zabýval v neveřejném zasedání nařízeném na den 11. l. 2018, v němž naznal, že v souvislosti s řešením problematiky, který se vztahuje ke způsobu rozhodnutí o obviněném P. Š., je z hlediska zásady rychlosti řízení vhodné realizovat vyloučení rozhodování o mimořádném opravném prostředku tohoto obviněného (a pro obsahovou souvislost s dovoláním obviněného A. J.) i posléze jmenovaného dovolatele postupem podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, neboť na rozdíl od obviněných Z. A. a V. R. nedospěl k jednoznačnému závěru, že by řízení o dovolání u Nejvyššího soudu bylo možno ukončit rozhodnutím senátu č. 6 v nařízeném jednání. Proto podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučil věc obviněných A. J. a P. Š. ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí a nadále se soustředil pouze na posouzení důvodnosti dovolání obviněných Z. A. a V. R.
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
24. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
27. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
vlastní posouzení dovolání
30. Přestože dovolací argumentace obou obviněných je zdánlivě založena na námitce hmotně právní povahy, a to v souvislosti s jejich tvrzením, že v důsledku §18 a §19 tr. zákoníku nelze v jejich případě dojít k závěru o naplnění skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve skutečnosti její základ spočívá v odmítnutí hodnotících stanovisek a z nich vyvozených skutkových závěrů soudů nižších stupňů. Podstatu obou dovolání tvoří popření jakékoli vědomosti obou obviněných o faktické povaze jejich jednání, jehož se podle zjištění soudů dopustili. Popírají nejen jakoukoli vědomost o protiprávní povaze svého jednání, resp. subjektivní souvislost takového jednání s jednáním dalších na činu participujících osob, které označují za osoby, jež je měly uvést v omyl, nýbrž prakticky vědomost o účasti na jakémkoli právním úkonu. Jejich výhrady jdou totiž až tak daleko, že popírají samotnou vědomost uzavření úvěrových smluv.
31. Obvinění se svou argumentací zcela zřetelně ocitají mimo obsahové zaměření jimi uplatněného dovolacího důvodu, jenž je, jak již zmíněno shora (body 24. až 26), určen k nápravě vad hmotně právního posouzení zjištěného skutkového stavu (skutku vyjádřeného především ve výrokové části rozsudku). Své výhrady vůči správnosti právního posouzení skutku budují na odlišném skutkovém základě, tj. aniž by brali v potaz ta zjištění, z nichž vyšly soudy nižších stupňů. Toto konstatování lze jednoznačně doložit citací příslušných pasáží tzv. skutkových vět, podle nichž obviněná Z. A. „za pomoci obviněného K. N. zažádala o překlenovací úvěr ve výši 3.784.000 Kč, ač si byla vědoma toho, že předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně vystavené společností Craft AT, s. r. o., u níž nikdy nebyla zaměstnána, které jí opatřil obviněný K. N., a věděla, že nebude schopna takto vysoký úvěr splácet, neboť je nemajetná a v té době nezaměstnaná, … (atd.) “ , což následujícího dne učinil i obviněný V. R., který rovněž „za pomoci obviněného K. N. zažádal o překlenovací úvěr ve výši 4.500.000 Kč, ač si byl vědom toho, že předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně vystavené společností J.I.A. Company s. r. o., u níž nikdy nebyl zaměstnán, které mu opatřil obviněný K. N., a věděl, že nebude schopen takto vysoký úvěr splácet, neboť je nemajetný a v té době nezaměstnaný,.. (atd.) “. Součástí skutkových zjištění soudů je i další jednání obviněných spočívající v nakládání s úvěrovými prostředky, které opět „za pomoci obviněného K. N.“ nechali převádět na účty konkretizovaných společností, jež byly odlišné od údajného prodejce bytu.
32. Je třeba obecně konstatovat, že v případě, kdy dovolatel vychází ve své argumentaci z jiných skutkových okolností, než jsou vyjádřena v jím napadených rozhodnutích, je nutno dospět k závěru, že jeho námitky, byť formálně opírající se o jím zmíněná ustanovení zákona (v případě dovolatelů §18 a §19 tr. zákoníku), dovolacímu důvodu upravenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nevyhovují. Oba obvinění sice citovaná ustanovení o omylu (skutkovém - §18 a právním - §19) ve svém dovolání uvedli, avšak již nikterak s vazbou na své skutkové námitky nevymezili, které alternativy by se ve vztahu k vzneseným výhradám měly uplatnit. Přitom jen samotné ustanovení §18 tr. zákoníku, týkající se omylu ohledně faktů skutkových ( de facto ), upravuje v jednotlivých odstavcích různé typy skutkového omylu (negativní a pozitivní, o okolnosti vylučující protiprávnost). Naproti tomu §19 tr. zákoníku se týká omylu stran faktů právních ( de iure ), tj. omylu o právu. Není úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele domýšlel, co měl svými námitkami na mysli, tj. aplikace kterého konkrétního ustanovení se svým dovolání domáhá.
33. Protože úkolem dovolacího soudu rovněž není to, aby opětovně přehodnocoval, resp. znovu detailně interpretoval skutkové a právní závěry, k nimž došly soudy nižších stupňů, zejména (jako tomu je ve věci těchto dovolatelů) pokud dovolací námitky nezaloží jeho přezkumnou povinnost ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., omezuje se Nejvyšší soud na konstatování, že oba obvinění své mimořádné opravné prostředky podali z jiného důvodu, než je upraven v §265b tr. ř., a na odkaz na příslušné pasáže rozsudků soudů nižších stupňů (zejména soudu odvolacího, neboť ten důvodně poukázal na některé nesprávnosti obsažené v rozsudku soudu nalézacího) a na vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněných (bod 20.), s nimiž se ztotožňuje.
34. Z uvedeného je zřejmé, že námitky vyjádřené v dovoláních obviněných Z. A. a V. R. nenaplňují jak zvolený, tak současně žádný z ustanovením §265b tr. ř. upravených dovolacích důvodů. Jejich opravné prostředky byly proto odmítnuty podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je upraven v §265b.
35. K tomuto řešení Nejvyšší soud přistoupil poté, co neshledal důvodným návrh státní zástupkyně v jejím vyjádření k dovolání obviněných, jenž se opíral o přisvědčení námitce obviněného P. Š. o porušení zákazu reformationis in peius v souvislosti s uložením povinnosti obviněných uhradit škodu poškozenému subjektu. Zhodnocení toho, zda výrok odvolacího soudu je pro obviněného nepříznivější než výrok obsažený v rozsudku nalézacího soudu, který byl napaden toliko odvoláním podaným ve prospěch obviněného, nemůže být odvislé od jakýchkoli skutečností, jež nastanou, nebo naopak nenastanou v jakkoli vzdálené budoucnosti. Na tomto základě by totiž bylo možno tvrdit například to, že trest odnětí svobody delšího trvání, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen, je přísnější než nalézacím soudem uložený nepodmíněný trest kratšího trvání, neboť v důsledku nesplnění podmínek jeho podmíněného odkladu představuje (v důsledku jeho následného výkonu při přeměně na trest nepodmíněný) závažnější právní následek jeho trestní odpovědnosti a porušuje tak zmíněný zákaz změny k horšímu. V uváděné souvislosti je naopak třeba posuzovat právní důsledky vyvolané příslušným výrokem k datu jeho vydání. Je třeba zhodnotit, zda odvolacím soudem zvolený výrok, který jeho rozhodnutím nabývá právní moci, představuje pro obviněného k tomuto okamžiku větší zátěž, než by přinášel výrok obsažený v odvoláním napadeném rozsudku, pokud by zůstal nezměněn. Ve věci posuzované by tak porušení ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. zakládalo pouze vydání takového výroku o náhradě škody, jímž by solidárně zavázaným spoluobviněným byla uložena povinnost k náhradě škody ve větším rozsahu, než se stalo výrokem soudu prvního stupně. K tomu by došlo tehdy, pokud by celková částka nově formulované náhrady škody (součet jistiny a částky odpovídající výši úroků z prodlení ke dni rozhodnutí) převyšovala částku k náhradě stanovenou rozsudkem nalézacího soudu. O takový případ se ve věci posuzované nejedná.
36. Stejně tak lze konstatovat, že zvažované nedostatky v právní kvalifikaci skutku, jež souvisí s posouzením části jednání obviněného A. J. v podobě organizátorství zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §211 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, se vztahují výlučně ke znakům účastenství, resp. k problematice s touto formou účastenství spojené (pokračování) a jako takové nemají žádný vliv na posouzení jednání hlavních pachatelů, tj. obviněných Z. A. a V. R. U těchto obviněných je popis skutku zcela dostačující pro soudy užitou právní kvalifikaci, jež je taktéž v dostatečném rozsahu správně odůvodněna. Ustanovení §261 tr. ř. se tak ve vztahu k těmto obviněným nemohlo uplatnit ani co se týče výroků o vině a trestu.
37. Pokud jde o požadavek obviněných Z. A. a V. R. na předložení věci Ústavnímu soudu, pak tento nebyl Nejvyšším soudem vyslyšen. Předložení věci Ústavnímu soudu oba dovolatelé navrhli proto, že podle jejích mínění „by se Nejvyšší soud, potažmo Ústavní soud měl zabývat otázkou, zda vůbec ustanovení §211 a násl. tr. zákoníku neodporuje duchu zákonů a pravidlům EU o nedovolené podpoře státu soukromým podnikatelům, respektive neodůvodněné(mu) zvýhodnění úzkého okruhu soukromého sektoru vůči ostatním podnikatelům, neboť banky bezesporu do soukromého sektoru patří, přičemž samotná skutková podstata je formulována bezdůvodně zvýhodněně oproti dostačujícímu ustanovení o podvodu.“ Trestní řád počítá s možností předložení věci Ústavnímu soudu soudem nalézacím (§224 odst. 5 tr. ř.) a odvolacím (§255 odst. 2 tr. ř.), a to za obdobných podmínek, tedy má-li příslušný soud za to, že zákon jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem. Skutečnost, že hlava sedmnáctá upravující řízení o dovolání obdobná ustanovení neobsahuje, nevylučuje možnost takového postupu, neboť v případě jeho opodstatněnosti se nabízí postupovat za užití trestním právem dovolené analogie, jež by v daném případě byla analogií bonam parte (ve prospěch obviněného). Nejvyšší soud však k takovému řešení nepřistoupil, neboť samotná argumentace dovolatelů, která ve vztahu k §211 tr. zákoníku namítá, že jeho dikce „je formulována bezdůvodně zvýhodněně“ , nepřináší žádné konkrétní námitky stran toho, v čem, tj. v jakých zákonných znacích skutkové podstaty, se tvrzený deficit (a proč) projevuje. Jinými slovy vznesená námitka nevyvolává u dovolacího soudu přesvědčení, že zákonné podmínky pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu ( zákon… je v rozporu s ústavním pořádkem ) nastaly. Nadto nelze pomíjet, že nastíněnou otázkou ústavnosti trestného činu úvěrového podvodu se Ústavní soud již prakticky zabýval (srov. přiměřeně nález sp. zn. Pl. ÚS 5/2000), takže i s přihlédnutím k tomuto faktu Nejvyšší soud neshledal návrh obviněných opodstatněným.
38. O dovoláních všech obviněných rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, neboť s ohledem na rozhodnutí, které vydal, takto mohl rozhodnout v této formě zasedání soudu [srov. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], což by učinit nemohl, pokud by rozhodl způsobem navrženým státní zástupkyní, neboť k vydání rozsudku, jímž by v případě vyslovení nového výroku o náhradě škody musel rozhodnout, může dovolací soud přistoupit jen ve veřejném zasedání.
39. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje dovolací soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu