ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.461.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 461/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. dubna 2018 o dovolání obviněného A. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 55 To 461/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 131/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 10. 2017, sp. zn. 3 T 131/2017, byl A. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za tyto zločiny byl odsouzen podle §214 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit České kanceláři pojistitelů škodu ve výši 32.400 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Alphabet Fleetservices GmbH odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Liberci podali obviněný a státní zástupce odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 55 To 461/2017, tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněnému uložil podle §214 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. Podané dovolání odůvodnil tím, že podle něj skutky popsané ve výroku rozsudku soudu prvého stupně, který byl v této části potvrzen rozsudkem odvolacího soudu, nevykazují všechny zákonné znaky zločinů, jak je právně posoudily soudy obou stupňů. Obviněný vždy popíral, že by se vědomě dopustil jakékoli trestné činnosti, a podle jeho názoru obecné soudy nezkoumaly žádným způsobem jeho povědomí o nelegálním původu osobního automobilu, ani jeho neschopnost dostatečně komunikovat v českém jazyce, což bylo zásadní pro jeho nepřiměřenou reakci na výzvu příslušníků Policie ČR. Provedené důkazy tak dostatečně neprokázaly úmyslné zavinění ve vztahu ke zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3) písm. c) tr. zákoníku a soudy přecenily svědecké výpovědi policistů C. a F., když se dostatečně nevěnovaly verzi obviněného a dalším okolnostem. Tuto argumentaci obviněný uplatnil již před soudem prvého stupně i v odvolání, ale vždy zůstala bezdůvodně opomenuta. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i další rozhodnutí na něj obsahově navazující a poté podle §265 l odst. 1 tr ř. přikázal tomuto soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství oznámil, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu dal rovněž souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. k tomu, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
9. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
10. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV.
11. V souvislosti s námitkami obviněného je nutno konstatovat, že jde o námitky obsahově shodné s námitkami, s nimiž se v rámci obhajoby obviněného již vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Tím spíše nemohou naplnit dovolací důvod opakované námitky, které z formálního hlediska ani nejsou pod deklarovaný dovolací důvod podřaditelné.
12. Vzhledem k tomu, že podstatou námitek obviněného jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu (byť v dovolání formálně deklaruje nesprávné právní posouzení skutků), kdy je zřejmé, že rozhodnutí soudů představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy a jejich hodnocení, musí Nejvyšší soud konstatovat, že uvedené námitky nemají právně relevantní povahu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu. Na tomto místě je možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Rovněž je vhodné zmínit i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
13. S uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy výhrady dovolatele k vyvozeným skutkovým závěrům míjejí. Pod uvedený dovolací důvod nelze podřadit ani jeho výhrady ke způsobu hodnocení výpovědí obviněného a jednotlivých svědků – zasahujících policistů A. C. a D. F. K podanému dovolání tak nezbývá než zopakovat, že Nejvyšší soud je při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zpravidla vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a že k zásahu do těchto skutkových zjištění není oprávněn, neboť ve věci posuzované nenastala výjimečná situace, která by případně prolomení této vázanosti mohla odůvodnit, tj. stav extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, resp. skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku.
14. V popisu prvého skutku ve výroku rozsudku nalézacího soudu uvedl, že obviněný ... převzal od dosud neustanovených osob na přesně nezjištěném místě ve Spolkové republice Německo motorové vozidlo v hodnotě 1.550.000 Kč, jež bylo v období od 21. 3. 2017 do 22. 3. 2017 ve Spolkové republice Německo odcizeno, o čemž byl srozuměn, a jež měl za odměnu 500 Euro převézt do České republiky, přičemž vozidlo převzal již nastartované, bez klíčů a dokladů…. Jednoznačně a určitě formulovaná skutková zjištění tak vyjadřují jasný a nepochybný závěr, podle něhož obviněný věděl o tom, že vozidlo, které převzal, bylo předtím odcizeno. Nalézací soud v souvislosti s hodnocením povědomí obviněného o původu vozidla oprávněně poukázal na okolnosti, za nichž obviněný automobil vysoké hodnoty s německou registrační značkou přebíral – v noci, od neznámého rusky mluvícího člověka, bez klíčů a bez dokladů, nastartované s pokynem, aby nikde nezastavoval a vozidlo převezl po trase naplánované v navigaci. Neznalost českého jazyka ze strany obviněného nemohla hrát žádnou podstatnou roli v situaci, kdy zcela záměrně najel za nesnížené viditelnosti do označeného služebního vozidla Policie ČR se zapnutým výstražným zařízením, které mu zahradilo cestu, kudy by mohl z místa odjet, a poté se obviněný rozjel i proti uniformovanému policistovi, který vystoupil z odtlačeného policejního vozu a snažil se dále obviněnému v odjezdu zabránit.
15. V posuzovaném případě není, jak již bylo výše řečeno, dán žádný, a již vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily.
16. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. V rozhodnutí ze dne 19. července 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, přitom Ústavní soud dovodil, že ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
17. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Právě jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného v posuzované věci, proto o něm rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Holík