ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.982.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 982/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2018 o dovolání, které podal P. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 13 To 187/2018, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 Nt 2202/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 0 Nt 2202/2018, bylo P. D. (dále jen „dovolatel“) podle §239 odst. 1 tr. ř., §99 odst. 1, 4 věty první tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické, a to formou ambulantní.
2. K uvedenému je namístě dodat, že dovolatel byl původně stíhán pro skutek spočívající v tom, že dne 2. 4. 2017 kolem 19.45 hodin v obci P.-L., okr. S., úmyslně pomocí vlnité eternitové tabule poškodil vstupní dveře do kaple Nanebevzetí Panny Marie, poté rozbil skleněnou výplň vývěsní skříňky kaple a současně poničil fasádu kaple, čímž majiteli objektu, Městu Polička, IČ: 00277177, se sídlem Palackého náměstí 160, 57201, způsobil celkovou škodu ve výši 14.322 Kč, v němž byl spatřován přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Usnesením Okresního státního zastupitelství ve Svitavách ze dne 18. 12. 2017, sp. zn. 1 ZT 156/2017, bylo podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. trestní stíhání dovolatele pro popsaný skutek zastaveno, neboť dotyčný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Na základě návrhu Okresního státního zastupitelství ve Svitavách rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem, když dospěl k závěru, že se výše popsaný skutek stal, že jej spáchal dovolatel a že byly splněny i další podmínky ustanovení §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
3. Stížnost, kterou proti tomuto usnesení podal dovolatel, byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 13 To 187/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích podal dovolatel dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku popřel, že by se dopustil skutku popsaného v rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. poškození dveří do kaple Nanebevzetí Panny Marie v P.-L., neboť provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by čin spáchal. V této souvislosti podotkl, že žádný ze svědků ho přímo neviděl, provedené důkazy jsou ve vztahu k závěru, že skutek spáchal, pouze nepřímé a nebylo nijak vysvětleno, jakými úvahami se soud řídil, když z těchto nepřímých důkazů dovodil jeho pachatelství na zmíněném skutku. Připomněl, že v řízení opakovaně poukazoval na nevěrohodnost svědka L. a rozpory ve svědeckých výpovědích. Podle něj nebylo ani řádně prokázáno, že popsaný skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu poškození cizí věci. K tomu uvedl, že zákonným znakem skutkové podstaty tohoto trestného činu je způsobení škody ve výši přes 5.000,- Kč, která v tomto řízení nebyla řádně prokázána. Nebyl vypracován znalecký posudek ohledně výše škody. Odvolací soud sice uvedl, že škoda je prokázána kopiemi faktur, dovolatel se však domnívá, že takové posouzení výše škody není objektivní, a není proto řádný podklad pro kvalifikaci skutku jako výše uvedeného trestného činu.
6. Stran samotného uložení ochranného léčení opětovně poukázal na podjatost znalce, které se dovolával již v průběhu řízení. Navíc znalec podle něj dostatečně konkrétně nezdůvodnil, proč by měl být jeho pobyt na svobodě nebezpečný. On je zaměstnán, řádně pracuje, žádné konflikty nevyhledává.
7. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 13 To 187/2018, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 0 Nt 2202/2018.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky dovolatele nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, jelikož obsahem jeho dovolání jsou totiž pouze výhrady procesní a skutkové povahy. Ty jsou založeny výlučně na zpochybnění rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů soudy, potažmo na nesouhlasu dovolatele se skutkovými zjištěními soudů. Takové námitky však prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů vytýkat nelze, neboť stojí mimo jejich rámec.
9. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhl, aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 13 To 187/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Pro uplatnění daného dovolacího důvodu platí zásadně táž východiska jako v případě předcházejícího dovolacího důvodu.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci shora zmíněných dovolacích důvodů jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. V posuzované věci však námitky uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Dovolatel totiž soudům vytýká v prvé řadě neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, zejména že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil a že výše škody nebyla řádně prokázána. Současně namítá podjatost znalce, jakož i nedostatečnost závěrů jeho znaleckého posudku. Právě a pouze z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr, že popsaný skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci a závěr o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř.
19. Dovolatel tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádnou konkrétní hmotně právní argumentaci vážící se k soudy zjištěným relevantním skutkovým okolnostem. Dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedené (ani jiné) dovolací důvody zásadně podřadit nelze.
20. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů.
22. Ohledně výtky, že nebyl vypracován znalecký posudek k výši škody, je možné předně poznamenat, že vadu tohoto charakteru a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Soudy nižších stupňů přitom neakceptování důkazního návrhu na provedení shora uvedeného znaleckého posudku dostatečným způsobem odůvodnily, takže se nemůže jednat o vadu v podobě tzv. opomenutého důkazu.
23. Dále lze konstatovat, že námitky dovolatele ve vztahu ke správnosti a úplnosti relevantních skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a jejich skutkové závěry. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry (a to i ohledně samotného ochranného léčení). Nadto lze poznamenat, že dovolatelem tvrzenou podjatost znalce (která ostatně ani nezakládá žádný z dovolacích důvodů) tento nijak blíže neodůvodnil. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že dovolatel předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
24. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
25. Činí-li za dané situace dovolatel kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost hmotně právního posouzení skutku, potažmo nesprávnost rozhodnutí o uložení ochranného opatření, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněných dovolacích důvodů (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
26. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 9. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu