ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.34.2018.1
sp. zn. 7 Td 34/2018-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných M. K., a R. C., vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 254/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 návrh obviněných na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Blansku neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku podal dne 30. 11. 2017 u Okresního soudu v Blansku obžalobu na výše uvedené obviněné pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Podáním ze dne 9. 5. 2018 učinili obvinění prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. Pokorné návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v Blansku a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 6 podle §25 tr. ř. Obvinění uvedli, že přípisem ze dne 8. 11. 2017 navrhli provedení několika konkrétních úkonů v rámci trestního řízení a navrhli, aby byla věc pro nezákonný postup a podjatost policejnímu orgánu (Územní odbor PČR Blansko) odňata. Státní zástupce jejich návrhy zamítl. Odůvodnění tohoto rozhodnutí považují obvinění za chybné a nedostačující. Dále popisují, že v rámci hlavního líčení opětovně navrhovali provedení důkazu svědčícího v jejich prospěch, kdy se domnívají, že je tento důkaz svým charakterem zprošťující. Založili do trestního spisu jako důkaz audionahrávky, ze kterých je podle nich zřejmé, že manželům D. poskytli veškeré podstatné a pravdivé informace ohledně zamýšleného řešení nastalé situace, jakož i ohledně listin, jež jim byly předloženy k podpisu. Podle obviněných manželé D. ve svých výpovědích tvrdí skutečnosti, které jsou v rozporu právě s obsahem uvedených nahrávek, a které proto obvinění považují za enormně důležité. V návrhu poté citovali z uvedených nahrávek. Poukázali na ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. s tím, že mají za to, že orgány činné v trestním řízení (policie, státní zástupce i soud) zcela ignorují důkazy svědčící v jejich prospěch a účelově hodnotí pouze důkazy v jejich neprospěch. Podle obviněných je dán důvod podjatosti jak orgánů činných v trestním řízení, které odmítly provést zprošťující důkaz, tak Okresního soudu v Blansku. Důvodem pro postup podle §25 tr. ř. je tedy podle obviněných skutečnost, že žádný z orgánů činných v trestním řízení není ochoten připustit provedené důkazu, který je zbavuje viny.
Obvinění také uvedli, že podávají tento návrh i proto, že vzhledem k nejrůznějším mediálně sledovaným kauzám v moravské justici fungují mezi soudy a soudci takové vazby, že za daných podmínek nelze podle nich zabezpečit nezávislé a nestranné soudní rozhodnutí. Obviněným jsou z médií známy podle nich nestandardní projevy soudců Krajského soudu v Brně, pro které pochybují o jejich nestrannosti, a proto usilují o delegaci své věci mimo dosah moravské justice. Obvinění v obecné rovině pochybují o nezávislém a nestranném rozhodování Krajského soudu v Brně, který je v jejich věci odvolacím soudem, přičemž ve svém návrhu poukázali na mediálně známé výstupy, z nichž dovozují pochybnost o nestrannosti krajského soudu. Obvinění proto navrhují, aby Nejvyšší soud odňal věc Okresnímu soudu v Blansku a přikázal jí Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Nejvyššímu soudu byl Okresním soudem v Blansku dne 4. 6. 2018 předložen trestní spis tohoto soudu, sp. zn. 14 T 254/2017, k rozhodnutí o návrhu obviněných na delegaci s tím, že Okresní soud v Blansku, jako soud místně příslušný v dané věci, má za to, že nejsou dány důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněných na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněných, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jejich návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně po provedeném hlavním líčení dne 24. 4. 2018. Není sporu o příslušnosti Okresního soudu v Blansku k projednání věci a je také zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněných na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je nejblíže společně nadřízeným soudem Okresnímu soudu v Blansku a Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Nejvyšší soud projednal návrh obviněných na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle §25 tr. ř.
Obvinění navrhují odnětí věci příslušnému soudu především z důvodu své nespokojenosti s dosavadním průběhem dokazování, zejména nespokojenosti s rozsahem provedeného dokazování a způsobem, jak orgány činné v trestním řízení provedené důkazy hodnotí (podle obviněných účelově v jejich neprospěch). Takové námitky ovšem nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Z této části návrhu na delegaci je zřejmé, že obvinění postavili své přesvědčení o neschopnosti celého Okresního soudu v Blansku nestranně v jejich věci rozhodovat, na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti jejich osobám a na svém nesouhlasu se způsobem provádění důkazů před soudem v jejich věci, ačkoli je zřejmé, že řízení před soudem prvního stupně stále pokračuje a dokazování dosud nebylo ukončeno. Nutno především zdůraznit, že je na soudu, který řízení provádí, aby určil, které důkazy provede a které nikoli. Řešení této otázky pak není předmětem řízení o delegaci u Nejvyššího soudu. Jak již bylo řečeno, trestní věc obviněných se nyní nachází ve fázi řízení u soudu prvního stupně a otázky týkající se průběhu dosavadního řízení a procesu dokazování budou řešeny v řízení před tímto případně před odvolacím soudem. Nejvyšší soud upozorňuje, že samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
V obecné rovině Nejvyšší soud také upozorňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL Pavel, ŠÁMALOVÁ Milada. §30 In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, NOVOTNÁ Jaroslava, PÚRY František, RŮŽIČKA Miroslav, ŘÍHA Jiří, ŠÁMALOVÁ Milada, ŠKVAIN Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371).
Tyto námitky tedy nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Nelze přisvědčit ani argumentaci obviněných týkající se jejich pochybností o nezávislém a nestranném rozhodování v jejich věci v celé tzv. „moravské justici“, a to na základě vyjádření určitých soudců v jiných (s touto věcí nesouvisejících) mediálně sledovaných kauzách, ze kterých podle obviněných vyplývají mezi soudci a soudy „moravské justice“ takové vazby, které nezávislé a nestranné rozhodování v tomto celém regionu vylučují. Nejvyšší soud ani v těchto argumentech obviněných neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup jakým je postup podle §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. totiž nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená obecná nedůvěra obviněných v objektivní rozhodování všech soudců moravských soudů v jejich trestní věci.
Pokud jde o obviněnými tvrzené vazby mezi soudci a soudy je třeba uvést, že z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Non 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008).
Nejvyšší soud také v obecné rovině dodává, že skutečnost, že určitá trestná činnost v konkrétním případě vyvolá pozornost médií, není neobvyklá a výjimečná a zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout. V tomto případě jde navíc o zcela jinou trestní věc. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům.
Nezbývá než konstatovat, že obvinění ve svém návrhu na odnětí jejich trestní věci Okresnímu soudu v Blansku a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 6, neuvedli žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jejich návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
Nejvyšší soud uzavírá, že ve věci neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř. a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu