ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.61.2017.1
sp. zn. 7 Td 61/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněných S. A. Z. , E. H., M. V. , Z. L. , J. Š. , a O. K. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 151/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2018 návrh obviněného S. A. Z. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 11. 10. 2017 u Městského soudu v Brně obžalobu na výše uvedené obviněné. U obviněného S. A. Z. pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který měl spáchat ve prospěch zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který měl spáchat ve prospěch zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin podplacení podle §332 odst. 1 tr. zákoníku.
Obsáhlým podáním ze dne 15. 11. 2017 učinil obviněný S. A. Z. návrh na odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Uvedl, že dne 1. 11. 2017 rozhodl Městský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 T 151/2017 o jeho ponechání ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. V odůvodnění tohoto usnesení soud mimo jiné uvedl, že trestná činnost obviněného má spočívat „v diskreditaci státního zastupitelství a justice.“ Tento právní názor podle obviněného odráží pocity a vnímání nalézacího soudu projednávané trestné činnosti. V obžalobě je skutek vymezen tak, že jednáním obviněného mělo dojít k diskreditaci příslušníků Policie ČR a svědka v jiné trestní věci P. P., avšak podle obviněného vyslovený názor městského soudu rozšiřuje skutek o státní zastupitelství a justici. Tento názor se podle obviněného objevil také ve vazebním rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 541/2016, přičemž namítl, že uvedený skutkový závěr byl vyvrácen státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství v usnesení dne 4. 5. 2017, č. j. 2 NZT 43/2016-588. Obviněný v návrhu uvedl 4 okruhy argumentů, ve kterých shledává důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Mgr. A. Novotný soudce odvolacího Krajského soudu v Brně, má podle obviněného v dané věci postavení svědka, případně podezřelého či poškozeného, což podle něj vyplývá jednak z návrhu státního zástupce na prodloužení vazby u obviněného a jednak z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, o ponechání obviněného ve vazbě. Stejné postavení má podle obviněného i státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Mgr. A. Sosík. Tyto skutečnosti vyplývají podle obviněného z odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, o ponechání obviněného ve vazbě, kde je použito spojení, že trestná činnost obviněného má spočívat „v diskreditaci státního zastupitelství a justice“ . Ačkoli tento názor nemá oporu v obžalobě, je podle obviněného zřejmé, že nalézací soud přiznává tomuto vyslovenému závěru právní relevanci. Obviněný v této souvislosti cituje z odůvodnění návrhu státního zástupce na ponechání obviněného ve vazbě ze dne 24. 3. 2017, z čestného prohlášení J. D. ze dne 8. 7. 2016, z výpovědi při podání trestního oznámení J. D. ze dne 5. 10. 2016, z prohlášení M. V. ze dne 27. 4. 2017 ve věci sp. zn. 46 T 5/2015, z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 9 To 541/2016, a je přesvědčen, že z těchto podkladů je zřejmé, že se projednávaná věc úzce dotýká soudců odvolacího Krajského soudu v Brně, zejména soudce Mgr. A. Novotného a vzhledem k jeho možnému procesnímu postavení nelze podle obviněného vyloučit pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti soudců Krajského i Okresního soudu v Brně. Totéž podle obviněného vyplývá také ohledně státního zástupce vrchního státního zastupitelství Mgr. A. Sosíka.
Obviněný dále zdůrazňuje, že tvrzená diskreditace se má týkat moravské justice, se kterou má opakované negativní zkušenosti. Poukazuje zejména na postup Krajského státního zastupitelství v Brně usilujícího o jeho vzetí do vydávací vazby. Za okolnost svědčící o úzkých vazbách Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na moravské justiční orgány, lze podle obviněného považovat také postup tohoto zastupitelství ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015, kdy veškeré návrhy na provádění úkonů podle §26 tr. ř. směřovalo k Okresnímu soudu ve Znojmě, aniž byly dány skutečnosti zakládající místní příslušnost podle §18 tr. ř. Stejný postup zvolilo vrchní státní zastupitelství, podle obviněného, také v této věci (sp. zn. 3 T 151/2017) a rovněž v tomto případě Okresní soud ve Znojmě podaný návrh akceptoval, aniž by vyžadoval splnění zákonných kritérií podle §18 tr. ř. Účelovost takového jednání podle přesvědčení obviněného vyplývá z toho, že po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, kde byla zdůrazněna nezbytnost respektování místní příslušnosti soudů podle §18 tr. ř., byly další návrhy směřovány k Městskému soudu v Brně.
Dále obviněný uvedl, že ve věci vedené u Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 5/2015 byl opakovaně činný i Vrchní soud v Olomouci, který by se také mohl cítit být diskreditován nyní projednávanou trestní věcí (sp. zn. 3 T 151/2017). Pochybnosti o způsobilosti Vrchního soudu v Olomouci podle názoru obviněného vyplývají zejména z toho, že u uvedeného soudu intervenuje výlučně Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jehož státní zástupce Mgr. A. Sosík má v této věci postavení poškozeného/podezřelého/svědka.
Podle obviněného nelze také přehlédnout úzké vazby spolupracujícího obviněného O. K., se sídlem advokátní kanceláře na adrese Brno, Olomoucká 1292/17, na brněnskou justici.
Lze podle obviněného shrnout, že jak Městský soud v Brně (pro vztah k obviněnému O. K.), Krajský soud v Brně (pro postavení Mgr. A. Novotného – poškozený/podezřelý/svědek a jeho vztah k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, silné kolegiální vztahy mezi soudci) tak ani Vrchní soud v Olomouci (pro vztah k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, jehož státní zástupce má ve věci postavení osoby podezřelé/poškozené/svědka) nemohou v jeho věci rozhodnout, aniž by vznikaly důvodné pochybnosti o jejich nestrannosti a nezávislosti.
Podle obviněného nelze dále přehlédnout silné kolegiální vazby mezi soudci Krajského soudu v Brně, které se podle něj projevily prohlášením soudců Krajského soudu v Brně na serveru www.ceska-justice.cz (ze dne 24. 5. 2016), kteří vyjádřili osobní podporu Mgr. Novotnému. Dále i sám předseda Krajského soudu v Brně JUDr. M. Bořek měl podle obviněného „pochybnosti o férovém a nezatíženém přístupu soudců“ ve věci (viz rozhovor pro server www.ceska-justice.cz , ze dne 28. 1. 2017). Obviněný dále zdůrazňuje úzké spojení mezi Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci a Krajským soudem v Brně, který podle něj vyplývá z faktického postupu Mgr. A. Novotného ve věci 46 T 5/2015. V této souvislosti obviněný poukazuje na postup vyřízení podání, resp. anonymního dopisu doručeného vězeňské službě dne 19. 5. 2015, který byl k dalším opatřením postoupen Mgr. A. Novotným Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, jako jedné ze stran řízení před soudem, což považuje obviněný za jednání contra legem, v jeho neprospěch, když o anonymním podání, o komunikaci Mgr. A. Novotného s vězeňskou službou a Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci nebyl informován ani obviněný, jeho obhájci, soudy vyšší instance ani Ústavní soud, ačkoli tato informace mohla mít podle obviněného velký vliv na jejich rozhodování ve věci. Tento postup Mgr. A. Novotného je podle názoru obviněného neklamnou známkou blízkého vztahu soudce Krajského soudu v Brně s Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci.
V další části návrhu se obviněný obsáhle teoreticky zabýval hmotněprávními předpoklady postupu podle §25 tr. ř. (str. 7, 8, 9 návrhu) a procesními aspekty podání návrhu na postup podle §25 tr. ř. (str. 9, 10, 11 návrhu), přičemž citoval z rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahujících se k této problematice.
Na závěr uvedl, že trestněprávně relevantní děj se měl odehrát částečně v Praze 1 (trestní oznámení J. D. ze dne 5. 10. 2017) a částečně v Brně (výpověď M. V. ze dne 31. 8. 2016). V dané věci je tedy podle obviněného dána místní příslušnost Městského soudu v Brně a Obvodního soudu pro Prahu 1. S ohledem na potřebu vyloučení jakýchkoli pochybností o nezatíženém přístupu soudců danou věc projednávat má obviněný za to, že je namístě postupovat podle §25 tr. ř. a rozhodnout o odnětí trestní věci Městskému soudu v Brně a přikázat ji k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
K návrhu obviněného na postup podle §25 tr. ř. se vyjádřil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Pokud jde o postavení Mgr. A. Novotného, soudce Krajského soudu v Brně, nenachází se tento podle státního zástupce v předmětné věci v postavení svědka, podezřelého či poškozeného, jak uvádí obviněný. Totéž konstatuje státní zástupce také v případě státního zástupce Mgr. A. Sosíka. Samotné zmínění výše uvedených osob v textu prohlášení osob (uvedených v návrhu obviněného), nelze podle státního zástupce bez dalšího považovat za skutečnost, která by založila jejich procesní postavení v konkrétním trestním řízení. Dále, pokud jde o obviněným uváděné okolnosti sdělení právního názoru Městského soudu v Brně v rámci odůvodnění usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017, a použití slovního spojení „v diskreditaci státního zastupitelství a justice“, státní zástupce uvedl, že je možno odkázat na slovní zdůvodnění tohoto rozhodnutí v rámci pokračujícího hlavního líčení ve dnech 21. 11. 2017 a 22. 11. 2017. Pokud jde o argumentaci směřovanou obviněným proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení (např. podávání jednotlivých návrhů v rámci prověřování příslušným soudům ve smyslu §26 tr. ř.), uvedl, že tento postup byl plně v souladu s platnou právní úpravou a změna místní příslušnosti byla učiněna právě s ohledem na nové rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl ÚS 4/14. Státní zástupce rovněž odmítl vazby spolupracujícího obviněného O. K. na justiční orgány působící v Brně jen z toho důvodu, že má tento obviněný sídlo své advokátní kanceláře v Brně. Státní zástupce rovněž neshledává důležité důvody v údajných silných kolegiálních vazbách mezi soudci Krajského soudu v Brně či úzké vazby mezi soudcem Mgr. A. Novotným a Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci, jak se snaží argumentovat obviněný, když se podle státního zástupce jedná ze strany obviněného pouze o jeho subjektivní vnímání průběhu trestního řízení. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se věc Městskému soudu v Brně neodnímá.
Městský soud v Brně předložil dne 13. 12. 2017 část trestního spisu sp. zn. 3 T 151/2017 týkající se argumentace obviněného v kopii Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného S. A. Z. na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Městskému soudu v Brně a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (kam požaduje obviněný přikázání své trestní věci).
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, ve věci sp. zn. 3 T 151/2017. Není sporu o tom, že Městský soud v Brně je místně i věcně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí trestní věci obviněného (místní příslušnost Městského soudu v Brně nesporuje ani obviněný), jakož i je zřejmé, že Nejvyšší soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu obviněného na odnětí věci příslušnému soudu, neboť je nejblíže společně nadřízeným soudem Městskému soudu v Brně a Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Nejvyšší soud považuje za potřebné konstatovat, že souběžně je proti obviněnému vedeno další trestní řízení (nacházející se ve fázi řízení před soudem prvního stupně), a to u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2015. Na toto další trestní řízení obviněný ve svém návrhu na delegaci hojně odkazuje. Jeho návrh na delegaci se týká řízení, sp. zn. 3 T 151/2017, vedené u Městského soudu v Brně.
Podstatou návrhu obviněného na delegaci v této věci jsou jeho obavy, že žádný ze soudů náležejících pod působnost Vrchního soudu v Olomouci, zejména pak Městský soud v Brně a Krajský soud v Brně, resp. žádný ze soudců těchto soudů není schopen v jeho věci (sp. zn. 3 T 151/2017) nestranně rozhodovat. Nejvyšší soud však v argumentech obsáhle rozváděných v návrhu obviněného neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup jakým je postup podle §25 tr. ř.
Je zcela zjevné, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti všech soudců Městského soudu v Brně, potažmo Krajského soudu v Brně, případně i Vrchního soudu v Olomouci nestranně v jeho věci rozhodovat, postavil především na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení (tohoto i souběžně vedeného u Krajského soudu v Brně) proti jeho osobě, na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování orgánů činných v trestním řízení v jeho věci (především v případě rozhodování soudů o jeho vazbě), také však na medializaci jeho případu. Obviněný v návrhu evidentně vytrhává z kontextu části vyjádření (ať již vyjádření osob v rámci výpovědí či prohlášení, soudu či státního zástupce v rámci odůvodnění rozhodnutí, vyjádření osob v rámci rozhovorů nebo článků pro různá média) a vyvozuje z nich vlastní závěry a v nich spatřuje důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. však nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců Městského soudu v Brně v trestní věci obviněného. V obecné rovině Nejvyšší soud upozorňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Taková situace v posuzované věci není dána.
Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. §30 [Podjatost]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY, František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 371. ISBN 978-80-7400-465-0). Z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997). Tyto skutečnosti ostatně byly již obviněnému sdělovány v rozhodnutích soudů, neboť v rámci trestního řízení ve svých věcech již námitky podjatosti uplatňoval.
Z obsahu předložené části trestního spisu vyplývá, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci podal u Městského soudu v Brně obžalobu na (mimo jiné) obviněného S. A. Z. pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, zločin křivého obvinění podle 345 odst. 2, 3 písm. c), e) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který měl spáchat ve prospěch zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který měl spáchat ve prospěch zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin podplacení podle §332 odst. 1 tr. zákoníku.
Skutek popsaný v obžalobě bude předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 151/2017. Námitky stran oprávněnosti obžaloby a důkazní situace budou řešeny v rámci řízení u nalézacího soudu, kde se nyní věc obviněného a dalších obviněných nachází a obviněný tak může uplatnit svou obhajobu v tomto řízení u soudu prvního stupně. Skutkové otázky nepřísluší k řešení Nejvyššímu soudu v rámci řízení o návrhu obviněného na delegaci. Z obsahu skutku, jak je popsán v obžalobě, však nevyplývají skutečnosti uváděné obviněným v návrhu na delegaci, tedy že by především soudce Krajského soudu v Brně Mgr. A. Novotný a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Mgr. A. Sosík, měli v tomto trestním řízení (sp. zn. 3 T 151/2017) procesní postavení svědka, podezřelého či poškozeného, jak se snaží namítat obviněný. Potvrzení pravdivosti vyjádření osob, které obviněný uvedl ve svém návrhu, bude otázkou dokazování u nalézacího soudu. Tyto námitky tedy nejsou důvodné a nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Z návrhu obviněného na delegaci je zřejmé, že motivem jeho podání je odůvodnění usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 3 T 151/2017 (tato skutečnost vyplývá rovněž z vyjádření obhájce obviněného JUDr. R. Jelínka v hlavním líčení dne 20. 11. 2017), jímž bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě. Se způsobem odůvodnění tohoto rozhodnutí se obviněný evidentně neztotožňuje a nesouhlasí s ním. Zvlášť vyjímá slovní spojení, užité v odůvodnění tohoto rozhodnutí, „i diskreditaci státního zastupitelství a justice“ (na str. 4 uvedeného rozhodnutí). Z tohoto spojení pak obviněný uzavírá, že soud sám se necítí být schopen ve věci nestranně rozhodnout. Na takovou argumentaci obviněného však nelze přistoupit a ze soudem užitého slovního spojení v odůvodnění rozhodnutí takový závěr nevyplývá. Tuto námitku nelze proto považovat za důležitý důvod ve smyslu §25 tr. ř.
Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck), takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).
Pokud obviněný dále upozorňuje na tzv. diskreditaci moravské justice, činí tak s tím, že má opakované negativní zkušenosti s justičními orgány celého moravského regionu. Je zřejmé, že tato argumentace je směřována na procesní postup orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení, se kterým obviněný vyjadřuje nesouhlas. Pokud obviněný v této souvislosti poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 1030/16, v němž podle něj označil Ústavní soud postup orgánů činných v trestním řízení za šikanózní, je zřejmé, že obviněný vytrhl tuto část argumentace z kontextu celého rozhodnutí. Podstatou uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost obviněného, bylo zjištění, že v trestní věci obviněného sice došlo k jistému pochybení, nicméně v posuzované věci došlo k nápravě standardním zákonným postupem v zákonné i ústavní lhůtě a satisfakce obviněného bylo dosaženo již rozhodnutím obecného soudu, jako přezkumné instituce, přičemž Ústavní soud tento postup akceptoval. Ani tato námitka tedy nemůže být důležitým důvodem opodstatňujícím postup podle §25 tr. ř.
Důvodnou nebyla shledána ani další námitka, v níž obviněný brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení při podávání jednotlivých návrhů v přípravném řízení k příslušným soudům ve smyslu §26 tr. ř., kdy byly jeho návrhy směřovány k Okresnímu soudu ve Znojmě, aniž by byla současně splněna kritéria §18 tr. ř. Obviněný sám v této souvislosti uvádí, že po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, byly jeho návrhy směřovány již Městskému soudu v Brně v souladu s §18 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje na tomto místě za potřebné uvést, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (bod č. 114), je s odkazem na Komentář k trestnímu řádu uvedeno, že zákonná úprava příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení v §26 tr. ř. je lex specialis k obecným ustanovením trestního řádu o věcné i místní příslušnosti soudů, a v ustanovení §26 tr. ř. je pevně stanovena věcná příslušnost okresního soudu, avšak místní příslušnost se odvíjí od skutečnosti, že v obvodu daného okresního soudu je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Dále je v uvedeném nálezu také uvedeno, že (bod 117) „Ústavně konformním výkladem §26 trestního řádu, souladným s čl. 38 odst. 1 Listiny, je proto nutno dospět k takovému závěru, že pokud příslušný návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v §18 trestního řádu, tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Ustanoveními §15 odst. 3 věty druhé a odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, tedy napadenými ustanoveními není (a nemůže být) dotčena věcná a místní příslušnost soudů podle trestního řádu; návrhy státních zástupců krajských státních zastupitelství a vrchních státních zastupitelství v přípravném řízení musí v souladu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod směřovat vůči okresnímu soudu příslušnému podle §18 trestního řádu.“
Z uvedeného vyplývá, že účelem nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, je vyloučit libovůli ve výběru soudu v případě, kdy příslušný návrh podle §26 tr. ř. podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, a proto je třeba aplikovat rovněž obecnou úpravu místní příslušnosti soudů v trestním řádu a místní příslušnost okresního soudu určit podle kritérií stanovených v §18 tr. ř., tj. z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, si nelze vybírat, ale je třeba zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Změna místní příslušnosti soudu pro přípravné řízení tak byla evidentně učiněna v souladu a na základě uvedeného nového nálezu Ústavního soudu.
Ani skutečnost, že obviněný O. K. působí jako advokát v obvodu daného soudu, nemůže být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř., neboť je věcí profesionality každého soudce, aby i v takovémto případě byl schopen rozhodovat nezávisle a nestranně a nemůže automaticky znamenat, že celý soud, případně určitý senát, není schopen v jeho věci spravedlivě a nestranně rozhodnout.
Důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. neshledal Nejvyšší soud ani v tvrzených kolegiálních vazbách v rámci Krajského soudu v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Opět je potřeba připomenout, že námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám a soudce jako konkrétní osobu lze z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučit jen postupem podle §31 tr. ř. a z důvodů podle §30 tr. ř., jak bylo uvedeno výše.
Z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. Non 47/1997, a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008). Navrhovatelem uváděné okolnosti proto samy o sobě nemohou být důležitým důvodem pro odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 40/1991-I. Sb. rozh. tr.).
Pokud je namítána údajná podpora soudců Krajského soudu v Brně soudci Mgr. A. Novotnému, je třeba upozornit, že tato nemá vztah k řízení o odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1, když navíc již bylo obviněnému sdělováno (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 4 To 322/2017), že petice soudců trestního úseku Krajského soudu v Brně byla míněna jako kritika způsobu zpravodajství televize Nova a Prima ve věci vedené u Krajského soudu v Brně a nic jiného z ní nevyplývalo. Nejvyšší soud dodává, že skutečnost, že trestná činnost daného typu vyvolala pozornost médií, není v takových případech neobvyklá a výjimečná a zásadně nemůže být pravidlem, že medializací případu soud jako celek pozbývá způsobilost věc spravedlivě a nestranně rozhodnout a tato mu bude odňata postupem podle §25 tr. ř. Mezi předpoklady výkonu funkce soudce lze zařadit i jeho schopnost odolávat vnějším vlivům.
Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Městskému soudu v Brně a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1, neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
Nejvyšší soud uzavírá, že v argumentaci obviněného S. A. Z. neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř. a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu