ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1145.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1145/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2018 o dovolání obviněného Š. R., nar. XY, trvale bytem XY, okres Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 31 To 505/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 64/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 T 64/2017-45, byl obviněný Š. R. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Z podnětu odvolání obviněného (podaného toliko do výroku o trestu) Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 31 To 505/2017, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., zrušil napadený rozsudek pouze ve způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl nově tak, že jej pro výkon trestu zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Tímto rozhodnutím odvolací soud pouze uvedl výrok o zařazení do typu věznice do souladu s novelizací §56 tr. zákoníku, provedenou zákonem č. 58/2017 Sb., s účinností od 1. 10. 2017. V dalších částech zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.
Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím, že dne 28. 5. 2017 ve 22:30 hodin v obci XY, okres Česká Lípa, řídil po silnici I. třídy č. 38 ve směru od obce XY na obec XY motocykl tovární značky Kawasaki, RZ XY, ačkoli si byl vědom, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. 2 T 115/2012, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, sp. zn. 10 To 63/2013, ze dne 26. 2. 2013, odsouzen mimo jiné pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců, který plyne od 9. 11. 2016 do 9. 11. 2017.
II.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje v tom, že ve věci bylo v rozporu se zákonem konáno veřejné zasedání bez jeho přítomnosti, ačkoli jeho neúčast u veřejného zasedání nebyla jím zaviněna. Vyrozumění o konání veřejného zasedání převzal dne 4. 5. 2018, veřejného zasedání dne 6. 6. 2018, se ale nemohl zúčastnit, neboť bezprostředně před jeho konáním utrpěl vážný pracovní úraz, snažil se telefonicky omluvit, ale nepodařilo se mu dovolat na krajský soud. Dne 13. 6. 2018 soudu doložil, že se nemohl k veřejnému zasedání dostavit, neboť utrpěl vážný pracovní úraz, což doložil lékařskou zprávou a rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Požádal o nařízení nového veřejného zasedání, kde se chtěl osobně vyjádřit k věci a doplnit své odvolání, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Právo na projednání věci v jeho přítomnosti vychází z čl. 38 odst. 2 Listiny práv a svobod. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že bylo rozhodnuto o faktickém zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 6. 2018, č. j. 31 To 505/2017-95, a další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující a přikázal odvolacímu soudu, aby věc se závazným právním názorem znovu projednal a rozhodl.
Obviněný také požádal, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání, ve smyslu ustanovení §265o tr. ř. odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že výhrady obviněného se s uplatněnými dovolacími důvody zcela míjí. Pokud jde o dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., pak ten je naplněn tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. U veřejného zasedání platí, že předseda senátu obviněného předvolá, pokud je jeho účast u veřejného zasedání nutná. Pokud neshledá nutnost přítomnosti obviněného, pak ho o konání veřejného zasedání toliko vyrozumí. Obviněný sám připustil, že byl vyrozuměn řádně a včas a z obsahu dovolání je patrno, že svou neúčast řádně a včas neomluvil. Obviněný ve svém dovolání neuvedl žádnou faktickou výhradu, jejímž prostřednictvím by namítal porušení příslušných ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání. Státní zástupce doplnil, že tvrzení, že se v den konání veřejného zasedání snažil neúspěšně dovolat na soud, lze jen těžko uvěřit a pokud týden po konání zasedání doručil soudu svou omluvu, musel si být vědom toho, že nešlo o řádnou ani včasnou omluvu, a že v době rozhodování o jeho odvolání nebyla dána žádná faktická překážka, která by odvolacímu soudu bránila v jednání. Má tedy za to, že námitky obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Státní zástupce doplnil, že uplatněný dovolací důvod je třeba posuzovat nikoli pouze z formálního hlediska, ale také z hlediska materiálního. Je třeba hodnotit, do jaké míry postup odvolacího soudu zasáhl do práva obviněného na obhajobu. V posuzovaném případě se obviněný mohl aktivně účastnit jednání před soudem prvního stupně, v jehož rámci byly provedeny všechny potřebné důkazy nezbytné pro objasnění věci. V odvolacím řízení nebyly prováděny žádné důkazy a k reálnému zkrácení jeho obhajovacích práv nedošlo ani dojít nemohlo. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že uplatněné námitky se míjí i s tímto dovolacím důvodem, kdy obviněný uvedl, že bylo jeho odvolání zamítnuto, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné procesní podmínky. Takto formulované pochybení však v této trestní věci nemohlo přicházet do úvahy. Tento dovolací důvod má dvě alternativy, kdy obviněný naznačil, že jej uplatňuje v první alternativě, tedy že soud druhého stupně o podaném odvolání rozhodne některým ze způsobů předpokládaných v §253 tr. ř., tedy odvolání zamítne nebo odmítne z formálních důvodů bez věcného přezkoumání. Odvolací soud však v dané věci odvolání věcně přezkoumal. Nepřicházela v úvahu ani druhá varianta uplatněného dovolacího důvodu.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož námitky obviněného nespadají pod žádný dovolací důvod. Dále státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem. Nejvyšší soud je vázán vymezením dovolacího důvodu a jeho odůvodněním.
Obviněný uplatnil v dovolání dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v první alternativě, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, což v tomto případě nepřicházelo v úvahu, protože odvolací soud na podkladě podaného odvolání rozsudek okresního soudu věcně přezkoumal a odvolání tak neodmítl ani nezamítl bez věcného přezkoumání z tzv. formálních důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uplatnění citovaného dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.).
Obviněný pod tímto dovolacím důvodem uplatnil v podstatě odpovídající námitku, že konáním veřejného zasedání odvolacího soudu v jeho nepřítomnosti, ač se jej ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, došlo k porušení jeho práv uvedených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně stanoveny nejsou. Otázku přítomnosti při veřejném zasedání upravuje obecně ustanovení §234 tr. ř., přičemž účast státního zástupce, a v případech nutné obhajoby i obhájce, řeší speciálně pro řízení o odvolání ustanovení §263 odst. 2, 3 tr. ř. Obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost jeho účasti při něm lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (čímž by dal najevo, že jeho přítomnost je nutná), anebo s ohledem na ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., které stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002, ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002 a ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). V posuzovaném případě nebyl obviněný v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody, proto případná aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. nepřicházela v úvahu.
Podmínky pro konání hlavního líčení a veřejného zasedání je nutno posuzovat odlišně. Pro přítomnost obviněného při veřejném zasedání nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro jeho účast na hlavním líčení (§202 tr. ř.). Toto ustanovení se pro veřejné zasedání neuplatní ani za použití §238 tr. ř., neboť ustanovení o hlavním líčení se přiměřeně použijí jen na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání, zatímco přítomnost osob u veřejného zasedání upravují odchylně od hlavního líčení zejména ustanovení §234 tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. 11 Tdo 1457/2006). Z uvedeného plyne, že zatímco v hlavním líčení bude přítomnost obviněného pravidlem, a hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného natolik restriktivně vymezeny nejsou (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 542/2000 ze dne 1. 4. 2003).
S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast ve veřejném zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem se veřejného zasedání zúčastnit, a svou neúčast omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání se veřejného zasedání zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, uveřejněný pod č. 37/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud zjistil, že odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v této trestní věci postupoval v souladu s těmito podmínkami pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, a proto jeho postupem nebylo v žádném směru porušeno právo obviněného na obhajobu specifikované především v čl. 37 a 38 Listiny základních práv a svobod. Veřejné zasedání bylo odvolacím soudem nařízeno na 6. 6. 2018. Obviněný byl o konání veřejného zasedání dne 4. 5. 2018 odvolacím soudem řádně a včas vyrozuměn (doručenka na čl. 87 trestního spisu) na adresu, kterou uvedl jako doručovací (čl. 48 trestního spisu). Obviněnému bylo zasláno na základě pokynu předsedy senátu odvolacího soudu (čl. 87 trestního spisu) vyrozumění vzorem č. 7a podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. 1. 2014, č. j. 1/2014-OD-ORG, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení. Tímto postupem dal odvolací soud najevo, že nepovažuje účast obviněného u veřejného zasedání za nutnou, neboť nemělo být, a nebylo prováděno žádné další dokazování, přičemž ani obviněný neměl žádné důkazní návrhy.
V dovolání obviněný uvádí, že přípisem ze dne 13. 6. 2018 (doručeného do datové schránky odvolacího soudu dne 14. 6. 2018, viz doručenka čl. 107 trestního spisu) svou účast na veřejném zasedání omluvil z důvodu, že utrpěl pracovní úraz. Uvedl, že se snažil opakovaně omluvit svou neúčast telefonicky před konáním veřejného zasedání, ale nepodařilo se mu dovolat, nikdo mu nebral telefon. Z přípisu dále vyplynulo, že se chtěl veřejného zasedání osobně účastnit a doplnit své odvolání, a proto požádal o nařízení nového veřejného zasedání. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že obviněný utrpěl poranění ruky a ramene dne 4. 6. 2018, tedy dva dny před konáním veřejného zasedání, kdy byl ambulantně ošetřen v nemocnici v Benešově. Z lékařské zprávy na č. l. 106 tr. spisu však nevyplývá nic, z čeho by se dalo dovodit, že byl natolik indisponován, že se nemohl zúčastnit nařízeného veřejného zasedání, jelikož samotná dočasná pracovní neschopnost ještě bez dalšího neznamená, že obviněný není schopen účasti na soudním jednání. Doklad o dočasné pracovní neschopnosti, který je ve spise založen na čl. 106 p.v., je nečitelný, avšak lze uzavřít, že se zraněnou rukou byl obviněný jednoznačně schopen se účastnit soudního jednání a fakt, že po deseti dnech od zranění a osmi dnech od konání veřejného zasedání doložil soudu omluvu, je bez významu, když lékařskou zprávu měl k dispozici již před konáním veřejného zasedání a mohl ji k posouzení doložit včas odvolacímu soudu. Nejvyšší soud tak uzavírá, že není pochyb o tom, že v době rozhodování soudu druhého stupně nebyla soudu známa jakákoli překážka konání veřejného zasedání, a poněvadž nebyla nutná přítomnost obviněného u jednání, nelze v postupu odvolacího soudu spatřovat nic, co by bylo v rozporu se zákonem a čím by bylo jakkoli zasaženo do práva obviněného na obhajobu.
Vzhledem k tomu, že byla rovněž splněna zákonná podmínka pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného uvedená v §263 odst. 4 tr. ř., když obviněný v době konání veřejného zasedání nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, soud odvolací postupoval v souladu s trestním řádem a nedopustil se v tomto ohledu žádného pochybení. Tato námitka je proto zjevně neopodstatněná. Na doplnění je nutno uvést, že v dané věci bylo dne 20. 9. 2017 (protokol na čl. 41 trestního spisu) konáno hlavní líčení, kterého se obviněný účastnil. Ve věci vypovídal, k trestné činnosti se doznal a neměl návrhy na doplnění dokazování. Své odvolání směřoval pouze do výroku o trestu. Obviněný tak byl k věci slyšen, měl možnost navrhovat důkazy a vyjadřovat se k provedeným důkazům, kdy i v závěrečné řeči uvedl, že se trestné činnosti dopustil a vyjádřil lítost. U hlavního líčení i v odvolání pak uváděl stejné námitky, tedy, že má těhotnou družku, je zaměstnán a trestné činnosti lituje. Obviněný tak mohl využít své právo na obhajobu před soudem prvního stupně, což učinil a své námitky proti uloženému trestu pak vtělil do řádného opravného prostředku. Pokud odvolací soud neshledal závažné důvody, pro které by byla nutná jeho přítomnost u veřejného zasedání, a o odvolání rozhodl v jeho nepřítomnosti, jednal v souladu se zákonem a právo obviněného na obhajobu nijak nezkrátil.
Na základě výše uvedeného, kdy Nejvyšší soud neshledal porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu