ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1162.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1162/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 9. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 55 To 494/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 142/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 10. 2017, č. j. 3 T 142/2014-648, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 2) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za uvedené zločiny a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 1 T 49/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 9 To 330/2015, byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 1 T 49/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 9 To 330/2015.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že
ad 1) v Hradci Králové dne 10. 8. 2009 jako údajný jednatel společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o., uzavřel se společností UniCredit Leasing CZ, a. s., smlouvu o úvěru ve výši 1 300 000 Kč na úhradu kupní ceny osobního automobilu zn. Audi A8 v celkové hodnotě 2 000 000 Kč, a smlouvu o zajištění závazků převodem, při tom předložil nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o., za rok 2008, deklarující výsledek hospodaření před zdaněním + 1 128 420 Kč a daňovou povinnost 236 880 Kč, přestože na finanční úřad bylo podáno jím podepsané přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2008 deklarující výsledek hospodaření před zdaněním - 2 242 077 Kč a daňovou povinnost 0, a jako jednatel společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o., uzavřel smlouvu i přesto, že od 23. 7. 2009 byl jednatelem společnosti M. Š., na kterého byla společnost za úplatu tzv. převedena, vozidlo téhož dne převzal a osobně užíval s tím, že nedodrží splátkový kalendář, když v době od 11. 9. 2009 do 25. 2. 2010 uhradil pouze šest splátek ve výši 34 883 Kč měsíčně a vozidlo dosud nevrátil, čímž společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., způsobil škodu ve výši nejméně 1 090 702 Kč,
ad 2) v Liberci dne 2. 10. 2009, jako údajný jednatel společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o., uzavřel se společností ŠkoFIN, s. r. o., smlouvu o finančním leasingu na další osobní automobil zn. Audi A8 v celkové hodnotě 1 849 156 Kč, při tom předložil nepravdivé přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o., za rok 2008, deklarující výsledek hospodaření před zdaněním + 1 128 420 Kč a daňovou povinnost 236 880 Kč, přestože na finanční úřad bylo podáno jím podepsané přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2008 deklarující výsledek hospodaření před zdaněním – 2 242 077 Kč a daňovou povinnost 0, a jako jednatel společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o., uzavřel smlouvu i přesto, že od 23. 7. 2009 byl jednatelem společnosti M. Š., na kterého byla společnost za úplatu tzv. převedena, vozidlo téhož dne převzal a osobně užíval s tím, že nedodrží splátkový kalendář, když uhradil pouze akontaci ve výši 369 831,20 Kč a v době od 6. 10. 2009 do 27. 4. 2010 sedm splátek ve výši 40 690,84 Kč měsíčně a dne 27. 4. 2010 částku ve výši 529,10 Kč a vozidlo dosud nevrátil, čímž společnosti ŠkoFIN, s. r. o., způsobil škodu ve výši nejméně 1 193 960 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 10. 4. 2018, č. j. 55 To 494/2017-670, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil, byl oprávněn za společnost jednat a soud prvního stupně ho v původním rozsudku správně zprostil viny. Po vrácení věci odvolacím soudem bylo doplněným dokazováním prokázáno, že předmětné listiny nevytvořil, nepadělal, ani nepodepsal, a nelze zjistit, kdo je jejich padělatelem. Jelikož nebyla jeho vina prokázána, měl být zproštěn obžaloby. Pokud by odvolací soud hodnotil důkazy správně, musel by dospět k závěru, že obviněný pouze převzal vozidla po řádně uzavřených smlouvách, avšak nebyl to on, kdo předložil padělané listiny a ani je nevyhotovil. Kromě toho zdůraznil, že splátky byly placeny, dokud byl schopen ovlivnit jejich plnění, a když ukončil svou činnost ve společnosti již nemohl ovlivnit jejich neplacení.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že vznesené námitky jsou skutkového charakteru a pouze jejich interpretací lze dospět k závěru, že obviněný snad mínil vytknout absenci subjektivní stránky. Závěry soudů o naplnění tohoto znaku jsou správné, byť v bodě 2) lze shledat spíše zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Pokud lze tedy vůbec námitky obviněného podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, nejsou důvodné.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného jsou toliko polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena listinnými důkazy, a to smlouvami, jejichž uzavření nepopřel ani sám obviněný, padělaným přiznáním k dani z příjmů právnických osob a listinami stran finanční situace společnosti MEDIA GROUP CZ, s. r. o. Kromě toho obviněný ani nenamítl žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006).
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu