ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1206.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1206/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 3. 10. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 5 To 169/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 90/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 2. 2017, č. j. 3 T 90/2013-455, byl obviněný uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 6. 6. 2012 okolo 17:27 hod. v K. na pobočce Komerční banky, a. s., maskovaný čepicí s širokým kšiltem, kapucí, černými slunečními brýlemi a černými rukavicemi přistoupil k přepážce pokladny, z kapsy bundy vytáhl pistoli a řekl pokladní J. L. „Přepadení, nic nezkoušejte a dejte mi všechny peníze“. Poté, co mu pokladní sdělila, že mu nemůže peníze vydat, neboť má vše uzamčeno, jí přikázal, aby si lehla na zem a odešel do průjezdu, kde měl zaparkované jízdní kolo, na kterém odjel.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 1. 2018, č. j 5 To 169/2017-499, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že mu nebylo umožněno po zahájení veřejného zasedání přednést odvolání. Soud druhého stupně neumožnil státnímu zástupci se k podanému odvolání vyjádřit a nerozhodl o důkazních návrzích obhajoby, stejně jak opomněl o důkazních návrzích rozhodnout i soud prvního stupně. V průběhu dokazování před soudem prvního stupně došlo k závažným procesním vadám, neboť při provádění výslechů svědků jim nebylo umožněno, aby souvisle sami vypověděli vše, co o dané věci věděli. Tato pochybení spolu s dalšími vedla k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení a vydání nezákonného a nespravedlivého rozsudku, který nenapravil ani odvolací soud.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby, případně aby přikázal věc soudu prvního stupně v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud nařídil, aby věc byla soudem projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný ve svém dovolání formálně zmiňuje nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, ale vytýká toliko procesní nedostatky, jichž se soudy podle jeho názoru dopustily při provádění důkazů a v průběhu trestního řízení. Takové námitky se však s uplatněným i kterýmkoliv jiným dovolacím důvodem zcela míjí. K výslechům svědků lze uvést, že z protokolů o hlavním líčení vyplývá, že svědkům byl v úvodu dán prostor k samostatnému vyjádření. Pokud obviněný namítl, že soudy nerozhodly o jeho důkazních návrzích, jde o přinejmenším zavádějící interpretaci. Dokazování provedly soudy v potřebném rozsahu a v jeho průběhu bylo reagováno také na návrhy obviněného na jeho doplnění. Vytýkanou údajnou nezákonnost odsuzujícího rozsudku a usnesení o zamítnutí odvolání pak rozhodně nemohl zapříčinit ani poněkud atypický průběh veřejného zasedání o odvolání.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými směřuje do rozsahu provedeného dokazování, způsobu jeho provádění a průběhu trestního řízení, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená, a to především výpověďmi svědků J. L., T. Z., J. Z., protokolem o rekognici, videozáznamem z bezpečnostních kamer, znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví biomechanika a pachovými stopami. Pokud jde o výhrady obviněného ke způsobu provádění výslechu svědků, z protokolů o hlavním líčení vyplývá, že svědkům byl dán prostor k samostatnému vyjádření. Je však logické a přirozené, že pokud nevěděli, k čemu konkrétně mají vypovídat, resp. jaké informace jsou pro posouzení věci podstatné, musel být jejich výslech korigován dotazy.
Nad rámec shora uvedeného s ohledem na ústavněprávní rovinu námitek, byť obviněný výslovně porušení práva obhajoby nebo práva na spravedlivý proces nenamítl, je třeba konstatovat, že jim nelze přisvědčit ani z tohoto úhlu pohledu. Pokud obviněný namítl, že soudy obou stupňů nerozhodly o jeho důkazních návrzích, neodpovídá toto tvrzení skutečnosti. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 15. 12. 2016 vyplývá, že soud prvního stupně se s navrženými důkazy dostatečně vypořádal, když zamítl návrh na doplnění dokazování ze dne 26. 11. 2016 pro nadbytečnost (či absenci zákonných podmínek pro čtení některých úředních záznamů), a obviněný další návrh na doplnění dokazování již neučinil (č. l. 425). Pokud neměl ani odvolací soud při veřejném zasedání rozhodnout o důkazních návrzích, a místo toho odročil veřejné zasedání za účelem přednesu závěrečných návrhů, lze konstatovat, že se jedná pouze o určitý formálně nesourodý postup soudu. V odročeném veřejném zasedání dne 19. 9. 2017 nedošlo k avizovanému přednesu závěrečných návrhů, ale veřejné zasedání bylo opakovaně odročováno za účelem doplnění dokazování (č. l. 488, 490), což poté odvolací soud i učinil (čl. 492-493, 497). Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 1. 2018 (č. l. 497) je patrno, že obviněný žádné další návrhy na doplnění dokazování již neměl. Na tomto místě je nutno doplnit, že pokud soudy obou stupňů zamítly důkazní návrhy obviněného, pak tímto nedošlo ke zkrácení jeho práva na spravedlivý proces. V tomto směru lze opět s poukazem na ústavněprávní rovinu námitky (neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod) poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud soudy dospěly v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci, pak postupovaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. K další námitce obviněného stran neumožnění mu po zahájení veřejného zasedání přednést odvolání je třeba poznamenat, že obviněný v úvodu veřejného zasedání dne 12. 9. 2017 uvedl, že trvá na podaném odvolání (č. l. 484). Lze konstatovat, že kopii odvolání obdržel státní zástupce v zákonné lhůtě před konáním veřejného zasedání (§233 odst. 2 tr. ř.), soud se s ním také včas obeznámil, tudíž účastníci veřejného zasedání znali předmět jeho konání. Navíc obviněný výslovně uvedl, že trvá na svém odvolání bez jakýchkoliv připomínek, či návrhů na případnou změnu, resp. doplnění. Měl tedy prostor toto v úvodu veřejného zasedání uvést, což neučinil. Ačkoliv by tedy veřejné zasedání mělo probíhat podle §235 tr. ř., tedy poněkud v jiném pořadí, nezpůsobuje jeho nezákonnost pouhé přehození pořadí jeho jednotlivých částí, kdy odvolání, zcela shodné s jeho písemnou verzí, bylo ústně předneseno obhájcem až v jeho závěru a pouze byl navrhován větší rozsah zákonných důvodů podle §258 odst. 1 tr. ř. pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Tato skutečnost nemá vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 11. 1. 2018, věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání dne 24. 9. 2018, tedy v dovolacím řízení nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 10. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu