ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1610.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1610/2017-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. ledna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 3 To 157/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 80/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 T 80/2016-136, byl obviněný J. S. uznán vinným v bodě 1) přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Skutek ve druhém bodě nebyl předmětem odvolání ani dovolání, tudíž nepodléhal přezkumu v rámci dovolacího řízení. Za uvedené přečiny byl obviněný podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil přečinu uvedeného v bodě 1) v podstatě tím, že dne 7. 1. 2016 v době okolo 7:00 hod. v katastrálním území obce K. Ú., okres Č. B., na polní cestě, jako řidič osobního vozidla zastavil u jdoucí nezletilé XXXXX * ) a oslovil ji s tím, že jí zná ze školy a nabídl jí svezení do školy, přičemž když to odmítla, vystoupil z vozidla, stojíc k ní čelem ji objal oběma rukama, jimiž sjel na její hýždě, když chtěla odejít, chytil ji jednou rukou kolem pasu, a přestože jej od sebe rukama odstrkávala a slovně dávala najevo svůj nesouhlas s jeho počínáním, druhou rukou ji vícekrát sahal přes oděv na přirození, načež jí začal nabízet nejprve částku 1 000 Kč a následně 1 500 Kč za to, že „mu ho vykouří“, po jejím opakovaném odmítnutí ji nabídl 2 000 Kč, pokud to bude „s jazykem“, přičemž ji do ruky dával peníze a držel jí už jen jednou rukou, takže se poškozené nakonec podařilo z držení vytrhnout a z místa utéct.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními zaměřenými pouze do výroku o vině v bodě 1) a výroku o trestu. Z podnětu odvolání státního zástupce soud druhého stupně rozsudkem ze dne 17. 7. 2017, č. j. 3 To 157/2017-186, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v bodě 1) a v celém výroku o trestu a znovu obviněného uznal v tomto bodě vinným ovšem zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za tento zločin a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v bodě 2) nedotčen, obviněného nově odsoudil podle §185 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dva roky. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání zaměřené proti výroku o vině v bodě 1), které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Rozsudek je postaven jen na tvrzení poškozené, které ale obviněný popřel a připustil pouze, že poškozenou objal. Obviněný zopakoval svoji obhajobu a zdůraznil, že se poškozené na intimních partiích nedotýkal. Sexuální uspokojení obviněného směřovalo k sexu za peníze, k čemuž ale nedošlo, neboť poškozená to odmítla a odešla, aniž by jí v odchodu bránil. Z tohoto skutkového děje nelze podle obviněného dovozovat zločin znásilnění a rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že procesní námitky obviněného zjevně nenaplňují žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný nenamítl porušení základních postulátů spravedlivého procesu ve smyslu judikatury Ústavního soudu, přičemž Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby domýšlel dovolací argumentaci obviněného. K tvrzení obviněného, že mezi ním a poškozenou nedošlo k pohlavnímu styku, státní zástupce poznamenal, že obviněný byl odsouzen pouze za mírnější formu obdobnou pohlavnímu styku a nikoli za „klasický pohlavní styk“. Hlazení genitálií je rovněž pohlavním stykem ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku, jak správně dovodil soud druhého stupně i s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Dovolání obviněného spočívá na námitkách, které jsou procesního charakteru, přičemž obviněný jednoznačně neformuloval, proč by soudy zjištěný skutek nemohl být právně posouzen tak, jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací námitky tak nemohou naplnit obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť se netýkají nesprávného právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu, pro který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se snaží vycházet ze své verze skutkového stavu, kdy připouští toliko objetí poškozené. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., když se současně řádně vypořádaly s obhajobou obviněného i výpovědí poškozené (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 rozsudku soudu druhého stupně). Obviněný v rámci své obhajoby i dovolacích námitek vychází toliko ze své verze skutkového stavu, ale tato byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozené a Nejvyšší soud, stejně jako soudy prvního a druhého stupně, nemá důvod pochybovat o její věrohodnosti. Obiter dictum je namístě zdůraznit, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ve svém dovolání nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006 ).
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud k námitce obviněného, že nedošlo ke klasickému pohlavnímu styku, připomíná, že za pohlavní styk se podle judikatury považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby (stejného nebo jiného pohlaví). Jde tedy o soulož, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, např. orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, ale i např. pouhé osahávání ženy na prsou, ohmatávání genitálií muže či ženy a podobně (viz ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1836, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1205/2012 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 775/2014). Ve smyslu shora uvedené definice se tedy pohlavním stykem, na nějž dopadá skutková podstata podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, rozumí jakékoli ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, které je méně závažnou formou jednání nežli soulož či jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Na základě výše uvedeného tak obviněný svým jednáním, tedy opakovaným saháním na přirození poškozené, daný znak skutkové podstaty naplnil.
Námitky obviněného, které směřují výhradně do sféry skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.