ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.373.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 373/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 55 To 190/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 166/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 2. 2017, č. j. 2 T 166/2016-971, byl obviněný uznán vinným v bodech 1) – 4) návodem k dílem nedokonanému a dílem dokonanému zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], §21 odst. 1 tr. zákoníku, §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §211 odst. 5, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 3 T 24/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem v projednávané věci bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. Š. a J. O.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného návodu zločinu v podstatě tím, že
ad 1) – 4) obvinění J. Š. a J. O. v období od 30. 4. 2014 do 5. 9. 2014, na základě předchozích žádostí obviněného M. K. o součinnost při sjednávání půjček od různých stavebních spořitelen a úvěrových společností, uzavírali smlouvy o poskytnutí účelových úvěrů, kdy k těmto dokládali padělaná potvrzení o výši příjmů a uváděli nepravdivé informace a účely k čerpání úvěrů, přičemž obviněný M. K. plánoval schůzky k uzavírání úvěrových smluv, radil obviněným, co mají sdělovat a poskytoval jim padělané písemnosti a tímto jednáním obvinění způsobili škodu ve výši 550 000 Kč a jejich jednání směřovalo ke způsobení další škody ve výši 1 850 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. Š. a M. K. odvoláními, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. 10. 2017, č. j. 55 To 190/2017-1024 podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně těchto dvou obviněných v celém rozsahu a při nezměněných skutkových závěrech podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného M. K. uznal vinným pomocí k dílem nedokonanému a dílem dokonanému zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1 tr. zákoníku, §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsoudil jej podle §211 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 3 T 24/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudkem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného J. Š.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zopakoval, že v průběhu celého řízení tvrdí, že se aktivně podílel pouze na spáchání skutku pod bodem 3), což potvrdili i spoluobvinění. Z tohoto důvodu měl být zproštěn obžaloby v bodech 1), 2) a 4), a když tak neučinily soudy obou stupňů, jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný rovněž připojil své vlastní vyjádření k věci, ve kterém nastiňuje svoji verzi skutkového děje.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se vyjádřil k dovolání obviněného. Uvedl, že na samostatné vyjádření obviněného nelze pohlížet jako na podání, které by bylo součástí dovolání, a proto se k němu nelze ani vyjadřovat. Přesto dodal, že toto vyjádření, stejně jako velmi stručné dovolání, obsahuje toliko hodnocení důkazů, které se neshoduje s tím, jak byly důkazy posouzeny soudy obou stupňů. S poukazem na charakter dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se zcela míjí s obsahem dovolání, státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tř. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Úvodem je namístě podotknout, že byť dovolání obviněného formálně napadá jiné rozhodnutí odvolacího soudu (jiný den vyhlášení i jiná spisová značka rozhodnutí), z obsahu dovolání je zřejmé, že napadá právě výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, č. j. 55 To 190/2017-1024, což bylo ověřeno dotazem u obhájce obviněného, který potvrdil, že z jeho strany se jedná o písařskou chybu. Nejvyšší soud proto v rámci rychlosti a hospodárnosti řízení nepovažoval za nutné prostřednictvím soudu prvního stupně postupovat podle §265h odst. 1 tr. ř., případně bez dalšího odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť takový postup by byl přepjatě formalistický.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky pomoci k danému zločinu, za což byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Žádná námitka obviněného se nevztahuje k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení. Naopak jediná, kterou uplatnil, směřuje výhradně proti hodnocení výpovědi obviněného a jeho spoluobviněných a z charakteru námitky je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových. Těmito se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. V otázce viny obviněného M. K. soudy vycházely především z výpovědí jednotlivých obviněných (tedy i J. O. a J. Š.), ale i svědků T. B., F. Z. a V. D., přičemž Nejvyšší soud se se závěry, které z těchto výpovědí učinil soud prvního stupně a následně potvrdil soud odvolací, ztotožnil. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ani nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Nejvyšší soud rovněž připomíná, že se nemůže zabývat samostatným vyjádřením obviněného k věci, neboť podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, jak vyplývá z §265d odst. 2 tr. ř.
Jedinou námitku obviněného, která směřuje výlučně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitku v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.