ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.839.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 839/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. 7. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 11 To 48/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 138/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 1. 2018, č. j. 2 T 138/2017-299, byl obviněný P. R. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [správně podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné ambulantní protialkoholní léčení a podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného pokusu zločinu dopustil tím, že v P., dne 10. 8. 2017 v době od 23:00 hod. do 1:00 hod. dne 11. 8. 2017 v bytě č. 1 na adrese D. H. po předchozí slovní rozepři se slovy, že jí zabije, fyzicky napadl svoji manželku poškozenou K. R. tak, že na ní zaklekl, říkal jí, že ji tuto noc ubodá a poté bodne sebe, škrtil ji a udeřil ji pěstí do obličeje. Následně kuchyňským nožem s délkou čepele cca 13 cm dvakrát bodl poškozenou do oblasti břicha, kde se nacházejí životně důležité orgány, čemuž se tato bránila tak, že si před sebe dala igelitovou tašku s oblečením a kosmetikou, čímž došlo ke ztlumení intenzity bodnutí, a dvakrát ji bodl do levé horní končetiny v oblasti lokte, přičemž poškozené neustále říkal, že už neuvidí svého syna. V důsledku napadení poškozená utrpěla poranění specifikovaná ve výroku rozsudku, která si vyžádala hospitalizaci a dobu léčení nejméně dva týdny.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2018, č. j. 11 To 48/2018-321, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve zopakoval svoji obhajobu a odvolací námitky a soudům vytkl, že nesprávně posoudily skutek jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho úmysl nesměřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví, ale jedná se spíš o přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku. Absentuje subjektivní stránka zločinu, kterým byl uznán vinným, neboť s takovým případným následkem nebyl ani srozuměn.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný opakuje svoji obhajobu a odvolací námitky. Z výpovědi poškozené, která je v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přitom vyplynulo, že k jejímu zranění nemohlo dojít náhodně při neopatrné manipulaci s nožem. Naopak bylo prokázáno, že obviněný poškozené nejprve vyhrožoval smrtí, škrtil ji, udeřil ji pěstí a následně čtyřikrát bodl, přičemž břicho si poškozená chránila taškou s oblečením, kterou měla před sebou. Pokud by nedošlo ke ztlumení útoku tímto způsobem, došlo by zcela jistě ke vzniku závažných poranění vnitřních orgánů poškozené. Ze slovního vyjádření obviněného před útokem, jakož i z jeho chování a způsobu napadení je evidentní, že chtěl dosáhnout těžšího následku nebo byl s těžším následkem smířen. Právní kvalifikace uvedená v rozsudku soudu prvního stupně je podle státního zástupce zcela přiléhavá. Odvolacími námitkami se dostatečně vypořádal soud druhého stupně, a shodně odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Dovolací argumentace je skutkového charakteru a polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného stran provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů jsou námitky skutkového rázu a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Navíc tyto námitky obviněný staví na vlastní skutkové verzi, která byla soudy obou stupňů spolehlivě vyvrácena. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná a obviněný toto ani nenamítá. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpovědí poškozené, která je plně v souladu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Nejvyšší soud přitom ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor či porušení práva na spravedlivý proces, které by případně mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku obviněného, že chybí naplnění subjektivní stránky trestného činu, tedy úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví a trestný čin by měl být kvalifikován podle §148 odst. 1 tr. ř.
Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).
Obviněný k tomuto namítl, že neměl v úmyslu poškozené způsobit těžkou újmu na zdraví, neboť s nožem pouze šermoval, aby poškozené zabránil odejít z bytu. Této námitce nelze přisvědčit, neboť podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých Nejvyšší soud vychází, obviněný nožem nešermoval, nýbrž poškozenou jím bodl dvakrát do oblasti břicha a dvakrát do ruky. Předtím poškozenou škrtil, udeřil ji pěstí do obličeje a vyhrožoval jí zabitím ubodáním. Z charakteru a způsobu útoku, zejména pak útoku nožem proti břichu poškozené, jakož i předchozího vyhrožování poškozené, je pak patrno, že k závažnějším následkům, které obviněný mohl poškozené svým jednáním způsobit a se kterými musel být vzhledem k okolnostem přinejmenším srozuměn, nedošlo toliko díky aktivní obraně poškozené, která ztlumila intenzitu útoku nožem tím, že před sebe dala igelitovou tašku s oblečením a kosmetikou, tedy okolnostem nezávislým na vůli obviněného. Argumentace obviněného o absenci úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví tedy stojí především na vlastní verzi skutkového děje, která byla vyvrácena, a na opakování obhajoby, že měl zkrat a na útok nožem si nepamatuje. Nutno podotknout, že totožnou námitkou stran absence úmyslu se zabýval již odvolací soud, který se s ní dostatečně vypořádal (str. 2 napadeného usnesení). Na místě je zde ještě důležité připomenout, že jednání obviněného nelze kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, neboť toho se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Obviněnému však bylo prokázáno zavinění ve formě úmyslu, nikoli nedbalosti a absentuje i porušení důležité povinnosti. Soud prvního stupně správně posoudil jednání obviněného jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný z podstatné části obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu