ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.704.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 704/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2018 o dovolání obviněného D. D. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 10 To 20/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 26/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný D. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 20 T 26/2016, uznán vinným, že
I.
v přesně nezjištěné době, nejméně od ledna 1997 do 28. 8. 2004, s výjimkou období od 25. 5. 2001 do 10. 11. 2001, kdy byl obviněný ve vazbě, a období od 29. 4. 2004 do 3. 6. 2005, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody v trestní věci Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 48/2001, nejčastěji v domě v R. ulici v Č. B., v domě v ulici O. B. v Č. B., ale i na jiných místech, v době, kdy udržoval společnou domácnost s družkou V. D. a jejími nezletilými dětmi XXXXX*) a YYYYY*) , a podílel se pravidelně na jejich výchově, v přesně nezjištěném počtu případů, několikrát týdně, pokud nebyl v domácnosti nikdo přítomen, s využitím svého postavení rodičovské autority, tehdy nezletilému YYYYY*) nejprve třel pohlavní úd, později mu pohlavní úd stimuloval ústy a totéž požadoval od něho na svém pohlavním údu, požadoval po poškozeném anální styk, který tento odmítl, kdy v některých případech si obviněný pohlavní styk s nezletilým nahrával na kameru, přikázal mu, aby to nikomu neříkal, jinak udělá zle matce nezletilého a celé rodině, a obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že věděl, že nezletilý je dítě mladší patnácti let,
II.
v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2007 do 3. 1. 2010 nejprve v domě v R. ulici v Č. B. v podnapilém stavu nejméně po dobu jednoho roku přiměl tehdy nezletilého AAAAA*) , ke konzumaci rumu nebo piva, a poté vyžadoval po nezletilém opakovaně vzájemnou felaci, později nejspíše od roku 2008 v domě v ulici O. B. v Č. B. vykonal na nezletilém v nezjištěném počtu případů, když nejprve mu opět podal rum nebo pivo, anální styk, totéž požadoval po něm, nezletilý odmítl zasouvat svůj pohlavní úd do análního otvoru obviněného, ten vždy ejakuloval do nezletilého nebo do jeho úst, přičemž mu zdůrazňoval, aby to nikomu neříkal, a takového jednání se dopustil přesto, že věděl, že je dítě mladší patnácti let,
III.
v přesně nezjištěné době, v období v jarních nebo letních měsících roku 2010 v domě v R. ulici v Č. B. v době, kdy se na zahradě u domu grilovalo za účasti více dospělých, včetně rodičů J. F. a M. F., v dětském pokoji v patře obývaném YYYYY*), tehdy nezletilou BBBBB*) , osahával na nahém těle a na přirození, nezletilá ho odstrčila a pohrozila mu, že pokud nepřestane, řekne to rodičům, poté obviněný odešel, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že je dítě mladší patnácti let,
IV.
v přesně nezjištěné době nejméně ve dnech 24. 3. a 28. 4. 2012 v domě v ulici O. B. v Č. B. uskutečnil vzájemnou masturbaci a felaci s poškozeným nezletilým CCCCC*) , když využil citovou náklonnost nezletilého ke své osobě a postavení rodinného přítele, o pohlavním styku obviněný pořídil fotografie a videozáznam mobilním telefonem, a takového jednání se dopustil přesto, že věděl, že poškozený je dítě mladší patnácti let,
V.
v přesně nezjištěné době nejméně od letních měsíců roku 2014 do 28. 8. 2015 v domě v ulici O. B. v Č. B. ve dnech, kdy byla nezletilá DDDDD*) , svěřena svými rodiči Z. a M. K. obviněnému na hlídání, v době, kdy nezletilá spala, za účelem pohlavního uspokojení, opakovaně jí vyhrnul tričko, prsty levé ruky jí roztahoval přirození, strkal prsty do obnaženého přirození a jazykem jí ho lízal, svůj penis přikládal k poševnímu vchodu, u toho masturboval a ejakuloval na její přirození, obviněný tak využil spánku nezletilé, kdy nemohla projevit svou vůli a klást případný odpor, tyto sexuální aktivity fotografoval a natáčel na videozáznam, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že nezletilá je dítě mladší patnácti let,
VI.
v přesně nezjištěné době nejméně od letních měsíců roku 2014 do 28. 8. 2015 v domě v ulici O. B. v Č. B. ve dnech, kdy byl nezletilý EEEEE*) , svěřen svými rodiči Z. a M. K. obviněnému na hlídání, v době, kdy nezletilý spal, za účelem pohlavního uspokojení, opakovaně ho nejprve hladil na břiše, osahával mu přirození nejprve přes trenky, posléze vsunul ruku pod trenky a vyndal nezletilému přirození, které rukou stimuloval, pokud se nezletilý ve spánku obrátil, obviněný jej vrátil do původní polohy, aby mohl v jednání pokračovat, tak využil spánku nezletilého, kdy nemohl projevit svou vůli a klást případný odpor, tyto sexuální aktivity fotografoval a natáčel na videozáznam, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že nezletilý je dítě mladší patnácti let,
VII.
v přesně nezjištěné době nejméně od počátku ledna 2015 do 10. 3. 2016 v domě v ulici O. B. v Č. B. ve dnech, kdy byla nezletilá FFFFF*) , svěřena svými rodiči J. a M. J. obviněnému na hlídání, v době, kdy nezletilá spala, za účelem pohlavního uspokojení, ve více případech jí vyhrnul tričko, prsty levé ruky jí roztahoval přirození, strkal prsty do obnaženého přirození a jazykem jí lízal přirození, svůj penis přikládal k poševnímu vchodu, u toho masturboval a ejakuloval na její přirození, když využil spánku nezletilé, aby nemohla projevit svou vůli a klást případný odpor, tyto sexuální aktivity fotografoval a natáčel na videozáznam, a opakovaně v nezjištěném počtu případů nezletilé FFFFF*) v době, kdy nespala, strkal prst do análního otvoru a do přirození, takové počínání ji bolelo, protože měl dlouhé nehty, požadoval po nezletilé, aby mu sahala na přirození, přičemž jí přikazoval, aby to nikomu neříkala, a takového jednání se dopustil přesto, že věděl, že nezletilá je dítě mladší patnácti let,
VIII.
v přesně nezjištěné době nejméně od 24. března 2012 do 14. února 2016, průběžně natáčel a ukládal fotografie a videozáznamy obnažených genitálií nezletilých dětí, a to CCCCC*), EEEEE*), DDDDD*), FFFFF*), záznamy zachycující různé polohy při pohlavním styku, který s nimi provozoval, na vlastní média, a ukládal fotografie a videozáznamy dalších dosud neustanovených nezletilých, a to na flashdisk zn. KINGSTON DT 101-G2, 16 GB, černostříbrné barvy, externí disk zn. SAMSUNG M2, 640 GB, černé barvy, flashdisk zn. JOGR, šedozelené barvy, flashdisk zn. DIESEL, 4 GB, černé barvy, externí disk VERBATIM, 1 TB, černé barvy, model 53023, a 1 ks mini CD, a tyto přechovával do doby provedení domovní prohlídky dne 10. 3. 2016 v domě v ulici O. B. v Č. B.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval pod bodem I. jednak jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 a jednak jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, pod body II. a III. jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem IV. jako zvlášť závažný zločin pohlavního znežití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod body V., VI., VII. jako pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem VIII. jako pokračující přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za trestné činy pod body I. až IV. a za přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2015, č. j. 6 T 222/2015-65, který byl obviněnému doručen dne 21. 12. 2015, mu podle §187 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2015, č. j. 6 T 222/2015-65, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále za trestné činy pod body V. až VIII. mu podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil samostatný úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej též podle §56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku soud obviněnému uložil rovněž ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil i trest propadnutí věci, a to médií konkrétně popsaných ve výroku o vině rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným nezletilé FFFFF*) částku 200 000 Kč (dvěstětisíc korun českých), nezl. DDDDD*) částku 200 000 Kč (dvěstětisíc korun českých), nezl. EEEEE*) částku 200 000 Kč (dvěstětisíc korun českých), a CCCCC*) částku 50 000 Kč (padesáttisíc korun českých), všichni zastoupeni zmocněncem Mgr. Martinem Cyprisem, advokátem se sídlem Česká 26/41, České Budějovice. Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud odkázal všechny poškozené se zbytky jejich uplatněných a nepřiznaných nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškození CCCCC*), DDDDD*), EEEEE*) a FFFFF*) odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 10 To 20/2017, tak, že je všechna podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Vargy podal proti němu (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích) dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel konkretizoval, že své podání směřuje jednak do zamítavého výroku usnesení odvolacího soudu ve spojení s výrokem o vině pod body I., II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti jeho výrokům o uložení nepodmíněných trestů odnětí svobody v délce tří a sedmi let, výroku o uložení ochranného léčení, výroku o uložení trestu propadnutí věci a výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozeným (jak bylo v rozsudku specifikováno). Přestože vyjádřil svou povědomost o tom, že dovoláním nelze napadat skutková zjištění nižších soudů, a že tak činí nad rámec dovolacích důvodů, poukázal na nesprávné hodnocení důkazů, které vedlo k nesprávnému rozhodnutí soudů obou stupňů jak o vině pod výše zmíněnými body, tak o trestech, ochranném léčení a náhradě nemajetkové újmy; současně uvedl, že dovolání podává i z toho důvodu, aby (bude-li odmítnuto) vyčerpal veškeré opravné prostředky, včetně mimořádných, a splnil tak zákonnou podmínku pro podání ústavní stížnosti.
6. V dalším textu obviněný zdůraznil, že trvá na všech námitkách vznesených v předchozích podáních a vyjádřeních jak v ústní, tak písemné formě s tím, že ve vztahu k bodům I. až IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně rozvedl následující skutečnosti. Ohledně jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině vyjádřil stále trvající pevné přesvědčení, že nebylo prokázáno, že by se tohoto dopustil, přičemž se podivil nad tím, svědek YYYYY*), který měl být dlouhodobě a pravidelně znásilňován, učinil svou výpověď až po dvaceti letech od doby, kdy k tomu mělo dojít poprvé, když ani v době, kdy obviněný byl po dobu více než jednoho roku mimo jeho dosah, resp. ve výkonu trestu odnětí svobody, své údajné zneužívání neoznámil, a dokonce s obviněným bydlel i za situace, kdy již byl dospělý a měl dostatek finančních prostředků, aby si zajistil vlastní bydlení. K jednání popsanému pod bodem II. namítl, že přes rozpor mezi výpověďmi sourozenců M. je nalézací soud hodnotil jako věrohodné, a dále označil za nepravděpodobné, že by poškozený AAAAA*) přes to, že jím měl být opakovaně znásilňován, k němu nadále dobrovolně docházel, obdobně jako se mu ve vztahu k jednání popsanému pod bodem III. jevilo jako naprosto zarážející, že žádná osoba, která měla vědět o pohlavním zneužití, toto neoznámila policii. K výroku o vině pod bodem IV. opakovaně shrnul, že technická data, která soud prvního stupně využil za účelem zjištění, kdy byly snímky pořízeny, nemohou zcela jasně a bez důvodných pochybností prokázat závěr o jeho vině, když i po provedeném dokazování je otázkou, zda data pořízení jednotlivých snímků nejsou deformována vlivem technických vlastností, např. zda na fotoaparátu, mobilním telefonu a podobně nebylo nastaveno jiné datum než to, které odpovídalo realitě.
7. Další výhrady dovolatel směřoval do výroku o trestu za trestné činy uvedené pod body V. až VIII. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento samostatný úhrnný trest v trvání sedmi let spolu s uloženým ochranným léčením považoval za nepřiměřeně přísný. V této souvislosti poukázal na to, že v životě nezletilých poškozených nebyly shledány negativní dopady, nedošlo u nich ke vzniku traumatických zážitků se závažnějšími fyzickými nebo psychickými důsledky; současně zdůraznil, že se jednalo o exces, který doznal a upřímně svého jednání lituje, a přestože využil stavu bezbrannosti nezletilých poškozených, nestalo se tomu tak, že by jim podal omamné či psychotropní látky, alkohol a podobně, nebo proti nim použil jakékoliv násilí. K oběma uloženým trestům v celkové výměře deset let uvedl, že tyto zcela opomíjejí účel trestu, neboť k zabránění mu v páchání další trestné činnosti a k výchově k tomu, aby vedl řádný život, zcela postačí i nepodmíněný trest kratšího trvání vedle uloženého ochranného léčení v ústavní formě.
8. K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že jeho stěžejní výhrada směřuje proti zjevně nesprávnému posouzení podmínek pro ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností podle §40 odst. 1 tr. zákoníku, neboť soudy obou stupňů dostatečně neuvážily, že bylo zjištěno, že jeho schopnost ovládat své jednání byla podstatně snížena v důsledku sexuální deviace typu pedofilie, tj. došlo k nesprávnému posouzení stavu zmenšené příčetnosti (obviněný zde zřejmě v důsledku písařského pochybení namítal nesprávné posouzení stavu zmenšené „nepříčetnosti“). Vyslovil názor, že pokud soudy vycházely ze závěrů znaleckého posudku znalkyně MUDr. Želmíry Herrové, která u něj danou deviaci diagnostikovala (s čímž však vnitřně nesouhlasil), měly tato zjištění zohlednit v rámci výměry ukládaného nepodmíněného trestu odnětí svobody a aplikovat ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku. Právě s ohledem na závěry jmenované znalkyně vyjádřil přesvědčení, že je namístě zohlednit, že jeho psychické potíže lze řešit prostřednictvím ochranného léčení, které i z hlediska jeho nebezpečnosti pro společnost povede efektivněji k jeho nápravě. V tomto směru rovněž zdůraznil, že protiprávního jednání, k němuž se doznal a jehož upřímně lituje, se dopustil za požití alkoholických nápojů, avšak soudy se otázkou, zda netrpí návykem na nadměrném požívání alkoholických nápojů, nezabývaly, a tudíž jeho stav v inkriminovaných časech nebyl dostatečně objasněn. Konečně mínil, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání než ve výměře sedmi let.
9. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), ve svém vyjádření k němu předně poukázal na to, že obviněný svými námitkami k bodům I. až IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jen připomíná výhrady, které již uplatnil před nalézacím i odvolacím soudem. Vzhledem k tomu, že sám obviněný výslovně uvedl, že dovolací důvod rozvádí blíže pod bodem IV. dovolání, v dalším textu vyjádření se zaměřil právě na tuto jeho argumentaci. K námitce obviněného, že v jeho případě měly soudy aplikovat ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku, nejprve konstatoval, že k tomuto požadavku na snížení trestu odnětí svobody se obsáhle vyjádřil odvolací soud na stranách 11 až 13 svého usnesení, a již z tohoto odůvodnění, s nímž se plně ztotožnil, je patrné, že dovolání je obsahově neopodstatněné. Za zásadní otázku v tomto směru však označil, zda a jakému dovolacímu důvodu by předmětná námitka vůbec mohla odpovídat, neboť brojí-li dovolatel výlučně proti neužití citovaného zákonného ustanovení, a tímto není soudu stanovena povinnost trest snížit, nemůže být takové nesnížení trestu ani nesprávným hmotněprávním posouzením a nemůže naplnit ani druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; k tomu poukázal na to, že obdobně Nejvyšší soud posuzuje i absenci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu.
11. K tvrzení obviněného, že se soudy nezaměřily na otázku, zda netrpí návykem na nadměrném požívání alkoholických nápojů, státní zástupce uvedl, že se jedná o námitku skutkovou, která by mohla založit tvrzený dovolací důvod jen výjimečně, pokud by dovolatel vysvětlil, jaký význam pro posouzení skutku by mohlo mít zjištění, že je alkoholikem; nic takového však obviněný nesdělil, zejména neuvedl žádné ustanovení trestního zákoníku, které mělo či nemělo být v důsledku jeho údajného „návyku“ užito, přičemž v úvahu by přicházelo tvrzení o nepříčetnosti podle §26 tr. zákoníku nebo zmenšené příčetnosti podle §27 tr. zákoníku či opilství podle §360 tr. zákoníku.
12. V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
13. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 1. 6. 2018). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
17. Z tohoto pohledu část námitek, které dovolatel ve svém podání uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, nemohla obstát. Šlo především o ty výhrady, kterými zpochybňoval zjištění skutkového stavu věci, když poukazoval na nesprávné hodnocení důkazů v případě skutků popsaných pod body I. až IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že nebylo prokázáno, že by se těchto jednání dopustil, a tvrdil, že s ohledem na pasivitu poškozených nezletilých dětí a ostatních osob z jejich okolí, které po dlouhou dobu neučinily na policii ani jinde žádné oznámení, nejsou jejich výpovědi věrohodné a vykazují rozpory, a dále, že technická data, která soud prvního stupně využil za účelem zjištění, kdy byly snímky pořízeny, nemohou zcela jasně a bez důvodných pochybností prokázat závěr o jeho vině proto, že existují pochybnosti, zda data pořízení jednotlivých snímků nejsou deformována vlivem technických vlastností, tj. zda časové údaje na jednotlivých nosičích (fotoaparátu, mobilním telefonu) odpovídaly skutečnosti a nebylo na nich nastaveno jiné datum než to, které odpovídalo realitě. Stejný charakter pak měla i jeho námitka, že jeho stav v době páchání protiprávního jednání nebyl soudy dostatečně objasněn ani z hlediska skutečnosti, že se jej dopouštěl za požití alkoholických nápojů, neboť soudy se touto otázkou nezabývaly.
18. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným, a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
19. Obviněný ve svém dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil dále námitku k uloženému trestu odnětí svobody za trestné činy pod body V. až VIII. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento samostatný úhrnný trest v trvání sedmi let spolu s uloženým ochranným léčením považoval za nepřiměřeně přísný.
20. Nejvyšší soud rovněž v případě této výhrady posuzoval, zda je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože v rámci tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení lze úspěšně rozporovat i některá pochybení týkající se ukládání trestu (např. v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný trest nebo souhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu), nepřiměřenost trestu do této kategorie nespadá, neboť není otázkou právního posouzení, ale spíše jen volné úvahy soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 – Zpráva o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení – publikované pod. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Z tohoto důvodu není tato námitka podřaditelná pod jím zvolený dovolací důvod. Jen pro úplnost lze dodat, že takovou námitku nepřiměřenosti uloženého trestu by nebylo možno považovat za relevantně uplatněnou ani v rámci jiného dovolacího důvodu [například podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
21. Jestliže by podané dovolání obsahovalo jen uvedené výhrady, nešlo by o námitky podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o námitky jiné, které pod tento dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) nelze podřadit, takže takové dovolání by bylo nutno odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
22. Obviněný však naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřoval též (a zejména) v tom, že soudy jednak zjevně nesprávně posoudily podmínky pro ukládání trestu pachateli se zmenšenou příčetností podle §40 odst. 1 tr. zákoníku a dále, že neaplikovaly ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku, přestože pro takový postup byly dány zákonné podmínky vzhledem ke zjištění, že jeho ovládací schopnosti byly podstatně sníženy v důsledku sexuální deviace typu pedofilie.
23. Ačkoli dovolatel výslovně v této souvislosti neodkázal na §27 tr. zákoníku, lze s určitou mírou tolerance mít za to, že pochybením soudů měl na mysli nesprávné hmotněprávní posouzení otázky zmenšené příčetnosti a jejích důsledků promítnutých v jím citovaných zákonných ustanoveních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 638/2013). V takovém případě za vadu výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva považoval jinou vadu, než otázku druhu a výměry trestu, a to pochybení soudů jednak spočívající v nesplnění povinnosti přihlédnout ke stavu zmenšené příčetnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry (§40 odst. 1 tr. zákoníku), a dále v právním závěru o tom, zda mu měl či neměl být snížen trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (§40 odst. 2 tr. zákoníku).
24. Jakkoli Nejvyšší soud uvedené námitky obviněného považoval z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantně uplatněné, nemohl jim z níže uvedených důvodů přisvědčit.
25. Trestní zákoník při shledání zmenšené příčetnosti rozlišuje jednak obligatorní důsledek, jímž je přihlédnutí k tomuto stavu podle §40 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a jednak fakultativní důsledky, jimiž může být upuštění od potrestání podle §47 tr. zákoníku za současného uložení ochranného léčení (§99 odst. 1 tr. zákoníku) nebo zabezpečovací detence (§100 odst. 1 tr. zákoníku), či snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §40 odst. 2 tr. zákoníku za současného uložení ochranného léčení (§99 odst. 1 tr. zákoníku), a to bez omezení podle §58 odst. 3 tr. zákoníku. Všechny tyto důsledky, s výjimkou upuštění od potrestání za současného uložení zabezpečovací detence podle §47 odst. 2 tr. zákoníku (vzhledem k povaze zabezpečovací detence podle §100 tr. zákoníku), však trestní zákoník vylučuje, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky. Uplatní se jenom v případě, když je to odůvodněno zdravotním stavem pachatele, což je závěr, který lze učinit pouze na podkladě znaleckého posouzení duševního stavu pachatele, jehož výsledkem musí být i doporučení nejvhodnějšího druhu a formy ochranného léčení, které se má uložit zároveň s trestem. Je však třeba poukázat na to, že zmenšená příčetnost sama o sobě není polehčující okolností, protože nemusí vždy znamenat nižší závažnost spáchaného trestného činu pro společnost a odůvodňovat uložení mírnějšího trestu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až §139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 381).
26. V dané věci je z obsahu spisového materiálu i odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zřejmé, že na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného znalkyní MUDr. Želmírou Herrovou nalézací soud dospěl k závěru, že obviněný jednal ve stavu zmenšené příčetnosti pro podstatné snížení ovládacích schopností z důvodu sexuální deviace – pedofilie, a ve smyslu §40 odst. 1 tr. zákoníku k této skutečnosti přihlédnul při stanovení druhu trestu a jeho výměry, a tedy postupoval v souladu se svou povinností vyplývající z citovaného zákonného ustanovení (srov. strany 35 až 38 odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud se s tímto závěrem a postupem soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž zdůraznil, že soud prvního stupně „reflektoval při ukládání trestu okolnost zmenšené příčetnosti v dostatečné a zákonu odpovídající míře a nepostupoval tedy v rozporu s ustanovením §40 odst. 1 tr. zákoníku“ (srov. stranu 11 odůvodnění jeho usnesení).
27. Jestliže se obviněný domáhal aplikace ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku, tj. snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, je třeba konstatovat, že na takový postup (vzhledem k tomu, že jde o fakultativní důsledek spáchání trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti, která nebyla zaviněna pachatelem vlivem návykové látky) neexistuje právní nárok, nýbrž zcela závisí na uvážení soudu (srov. „… soud může upustit od potrestání …“), zda k němu přistoupí či nikoli. Postup podle tohoto zákonného ustanovení se přitom užije za situace, kdy nepostačí uložení samotného ochranného léčení, ale je nutný i určitý trest, byť kratší než obvykle, který neohrozí pachatelův zdravotní stav, má fakultativní povahu a soud může subsidiárně alespoň přihlédnout ke stavu zmenšené příčetnosti při ukládání trestu a snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici jeho trestní sazby (srov. „… má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele … bylo možno za současného uložení ochranného léčení … dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby …“).
28. Soud prvního stupně při stanovení druhu a výměry trestu dostál své povinnosti vyplývající z §40 odst. 1 tr. zákoníku a přihlédnul k okolnosti, že obviněný spáchal trestné činy ve stavu zmenšené příčetnosti, jak již bylo uvedeno výše, přičemž dospěl k závěru, že přiměřeným a na druhé straně nezbytným pro jeho nápravu bude jednak souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let [za trestné činy pod body I. až IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a za sbíhající se přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2015, č. j. 6 T 222/2015-65] a jednak úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let (za trestné činy pod body V. až VIII. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), tj. ještě pod polovinou zákonné trestní sazby podle §185 odst. 3 tr. zákoníku (za nejzávažnější trestný čin znásilnění, který obviněný spáchal, je v uvedeném zákonném ustanovení trestní sazba stanovena v rozpětí pěti až dvanácti let trestu odnětí svobody). Shledal, že trestná činnost obviněného vykazuje značně vysokou společenskou škodlivost. Obviněný spáchal celkem šest úmyslných trestných činů vůči sedmi zvlášť zranitelným obětem, a to výlučně dětem mladším patnácti let, kdy nejmladší poškozené bylo v době jeho jednání teprve čtyři roky, a jednal nikoliv krátkodobě či nahodile, nýbrž dlouhodobě a cíleně, svoje jednání promýšlel a plánoval, a byl si vědom jeho protiprávnosti, neboť v minulosti byl již za obdobný trestný čin odsouzen; nepodnikl přitom žádné kroky, které mohly opakování jeho nežádoucího jednání zamezit, nepodnikl ani žádné kroky k omezení užívání alkoholu, přestože věděl, že jej užívá ve zvýšené míře a že tento ještě jeho zábrany minimalizuje. Obviněný se nadto vedle nejzávažnějšího jednání směřujícího do pohlavní sféry dětí dopustil i dalšího jednání, a to podávání alkoholických nápojů dětem, kterým dále umožnil i sledovat filmy s pro ně nevhodným obsahem. Současně uvedl, že „zmenšenou příčetnost ovšem nelze považovat za polehčující okolnost, neboť nemusí nutně snižovat škodlivost činu nebo jeho závažnost, a tím odůvodňovat mírnější trest, jako je tomu u polehčujících okolností“ (srov. strany 37 a 38 odůvodnění jeho rozsudku).
29. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i soud odvolací a přisvědčil mu rovněž v tom, pokud neaplikoval ustanovení §40 odst. 2 tr. zák., neboť pro takový postup nebyly dány zákonné podmínky. V tomto směru přitom poukázal zejména na opakované sexuálně motivované jednání obviněného vůči dětem a jeho vědomí o takovém jednání jako trestném, a to z vlastní zkušenosti, kdy věděl o svém problému toto ovládnout, a přesto záměrně vyhledával a vytvářel situace, jež mu toto umožňovaly, a též z dřívějšího trestního stíhání (srov. strany 11 a 12 odůvodnění jeho usnesení).
30. S těmito právními závěry soudů nižších stupňů se na podkladě shora rozvedených skutečností ztotožnil i Nejvyšší soud.
31. Vzhledem k tomu, že dovolatel zdůrazňoval, že se předmětného jednání dopustil po požití alkoholických nápojů, a mířil tím zřejmě k tomu, že tato skutečnost měla být rovněž při posuzování stavu zmenšené příčetnosti zohledněna (jeho související námitka, že tento jeho stav nebyl z hlediska této skutečnosti dostatečně objasněn, je, jak již bylo shora zmíněno, skutkové povahy), považuje Nejvyšší soud ještě závěrem za vhodné poznamenat, že z výše uvedeného textu (a z příslušných pasáží odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů) je zřejmé, že soudy se i touto okolností ve vztahu k jeho jednání zabývaly. Jestliže se však obviněný současně z tohoto důvodu domáhal aplikace ustanovení §40 odst. 2 tr. zákoníku, je třeba zopakovat, že ze znění citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že jeho použití je vyloučeno, pokud si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky, což je právě případ obviněného, pokud tento užíval v nadměrné míře alkohol (netýká se hodnocení jeho jednání jako trestných činů spáchaných ve stavu zmenšené příčetnosti pro podstatné snížení jeho ovládacích schopností z důvodu jeho sexuální deviace – pedofilie).
32. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.