ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.683.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 683/2019-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného V. B., rozeného K., narozeného dne XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 12 To 26/2019-161, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 76/2018, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 2019, č. j. 12 To 26/2019-161.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. řádu se obviněný V. B. nebere do vazby.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný V. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 10. 2018, č. j. 4 T 76/2018-134, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil jako návodce ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil následovně:
v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce ledna do 5. 2. 2018 obžalovaný V. B., který vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Vinařice, okres Kladno, prostřednictvím telefonního systému BVfon za účelem zaslání pervitinu opakovaně žádal obžalovaného T. B., aby mu do věznice zaslal poštovní zásilku, která bude obsahovat pastelky, omalovánky a bavlnky, zaslání zásilky důrazně urgoval a ptal se na důvody jejího zpoždění, obžalovaný T. B. na základě těchto telefonátů pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin, kterou ukryl do vnitřní části šesti pastelových tužek, jejichž vnitřek předtím vyvrtal, vložil do poštovní zásilky a odeslal prostřednictvím České pošty do Věznice Vinařice, kam byla zásilka doručena dne 6. 2. 2018, a bylo zjištěno, že v pastelkách je ukryto 1,3093 g pervitinu, obsahujícího látku metamfetamin, která je uvedena v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č.167/1998 Sb.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně odsoudil obviněného podle §283 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl rovněž uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku spoluobviněný T. B. Za tyto sbíhající se trestné činy mu přitom soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. B. odvolání, a to jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Na podkladu tohoto odvolání pak Krajský soud v Praze (dále také jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal (na základě totožně formulované skutkové věty vyjádřené ve výroku jeho rozsudku) vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odstavec 1 písm. g) tr. zákoníku.
5. Za uvedený trestný čin odvolací soud uložil obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
7. Nejvyšší státní zástupce předně připomíná, že odvolací soud v napadeném rozsudku vymezil skutek zcela shodně jako soud prvního stupně, a to včetně skutkového zjištění, podle kterého spoluobviněný T. B. „(…) na základě těchto telefonátů pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin (…) vložil do poštovní zásilky a odeslal prostřednictvím České pošty do Věznice Vinařice.“ Přes uvedené skutkové zjištění však odvolací soud jednání obviněného V. B. nekvalifikoval – oproti soudu prvního stupně – jako návod k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b) a §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž důvody, pro které tak učinil, považuje nejvyšší státní zástupce za vzájemně rozporné.
8. Na jednu stranu totiž odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně označil za pečlivá a odpovídající požadavkům §2 odst. 6 tr. řádu, avšak zároveň stran jednání obviněného, v němž spatřoval toliko přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odstavec 1 písm. g) tr. zákoníku, dodal, že pokud obviněný požádal zaslání pervitinu do věznice, byl tento požadavek v zásadním rozporu s předpisy upravujícími výkon trestu odnětí svobody, a dále že obviněný si byl vědom toho, že právě na jeho jméno bude pervitin zaslán a opakovaně o to spoluobviněného urgoval. Následně však odvolací soud uvedl, že nebyl zjištěn a dalším dokazováním ani nemůže být zjištěn obsah „prvotní dohody“ mezi spoluobviněnými, přičemž podle odvolacího soudu soud prvního stupně ve své skutkové větě nepopsal, kdo danou trestnou činnost primárně inicioval, a zda to byl právě obviněný, který spoluobviněného T. B. navedl (k čemuž odvolací soud dále zdůraznil, že ani nelze vyloučit, že pervitin byl určen pro jinou osobu nežli pro obviněného). Na základě uvedeného pak odvolací soud uzavřel, že jednání obviněného nemůže vykazovat znaky účastenství, a z tohoto důvodu může být obviněný uznán vinným toliko přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku.
9. Uvedené závěry odvolacího soudu stran právní kvalifikace jednání obviněného nejvyšší státní zástupce odmítá. Pro posouzení otázky, zda skutek naplňuje skutkovou podstatu některého trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákoníku nebo účastenství na něm, a pro posouzení, o který trestný čin jde, je určující vymezení skutku v tzv. skutkové větě rozsudku, neboť výrok je konstitutivní a esenciální součástí soudního rozhodnutí. Ze skutkové věty se však dle nejvyššího státního zástupce jednoznačně podává, že obviněný ve skutečnosti žádal, a tedy inicioval, zaslání zakázané látky – pervitinu – do věznice, přičemž tato skutková zjištění (jak je ze skutkové věty zřejmé) odvolací soud nijak nezpochybnil. Jinými slovy obviněný V. B. ve spoluobviněném T. B. vzbudil rozhodnutí, aby jinému opatřil psychotropní látku; přitom z hlediska zákonných znaků účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. b) ve spojení s §283 odst. 1 tr. zákoníku je zcela irelevantní, zda byl pervitin určen pro obviněného V. B., jakožto konzumenta, anebo zda jej tento zamýšlel dále distribuovat. Podstatné dle nejvyššího státního zástupce v tomto ohledu je, že spoluobviněný T. B. vždy zamýšlel drogu předat další osobě. Nad rámec výše uvedeného pak nejvyšší státní zástupce poukázal na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, v němž se Nejvyšší soud problematikou objednání drogy do věznice odsouzeným rovněž zabýval, přičemž právní posouzení založené na účastenství odsouzeného – návodce ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku – zde akceptoval.
10. Pouze pro úplnost nejvyšší státní zástupce dodává, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (i přes explicitní tvrzení o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně) vycházel z možnosti, že spoluobviněný T. B. jednal na popud jiné nezjištěné osoby (tj. nikoliv na popud obviněného V. B.). Pokud však toto své odlišné hodnocení skutkového stavu nepromítl do skutkové věty výroku svého rozsudku, nelze k němu v rámci právní kvalifikace přihlížet. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu pak nejvyšší státní zástupce připomíná, že odvolací soud sám důkazy provedené soudem prvního stupně nezopakoval ani neprovedl žádné nové důkazy a ke změně skutkových zjištění soudu prvního stupně proto nebyly splněny základní procesní podmínky. Sám spoluobviněný T. B. měl ostatně ve své výpovědi tvrdit, že zaslání pervitinu obviněnému V. B. bylo jeho vlastním rozhodnutím [pročež by dle nejvyššího státního zástupce přicházela v úvahu i právní kvalifikace jednání obviněného jako pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c), spočívající v utvrzování spoluobviněného T. B. v přesvědčení trestný čin spáchat].
11. Ze všech shora uvedených důvodů proto nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu, za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu, zrušil shora označený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupem podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a v neposlední řadě vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání v případě, že by bylo třeba rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
12. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo obviněnému doručeno dne 30. 4. 2019 a jeho obhájci dne 25. 4. 2019 (č. l. 187 verte). Do dnešního dne Nejvyšší soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu, přičemž shledal, že tomu tak je.
14. Protože platí, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze nejvyšším státním zástupcem užitou argumentaci podřadit pod některý z dovolacích důvodů uvedených v označeném ustanovení trestního řádu, neboť jeho existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem.
15. Nejvyšší státní zástupce v rámci jím podaného dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
16. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že daný dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že argumentaci nejvyššího státního zástupce lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a dále, že jeho dovolání je ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu důvodné, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení shora popsaného skutku.
18. Z §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se podává, že účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce).
19. Podle §113 tr. zákoníku se pachatelem rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a účastník.
20. Z §283 odst. 1 tr. zákoníku pak plyne, že kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
21. Pro posouzení shora popsaného jednání obviněného jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy je tedy stěžejní skutkové zjištění, které vyplývá ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně (resp. v tomto případě odvolacího soudu), na jehož základu lze učinit právní závěr, že obviněný úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí neoprávněně jinak jinému opatřit nebo pro jiného přechovávat omamnou nebo psychotropní látku. Relevantní část skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu přitom zní následovně: „obžalovaný V. B., který vykonával trest odnětí svobody (…) prostřednictvím telefonního systému BVfon za účelem zaslání pervitinu opakovaně žádal obžalovaného T. B., aby mu do věznice zaslal poštovní zásilku, která bude obsahovat pastelky, omalovánky a bavlnky, zaslání zásilky důrazně urgoval a ptal se na důvody jejího zpoždění, obžalovaný T. B. na základě těchto telefonátů pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin (…)“.
22. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, jakož i nejvyššího státního zástupce, že takto formulované skutkové závěry nezavdávají žádné pochybnosti o tom, že obviněný V. B. úmyslně vzbudil v obviněném T. B. rozhodnutí spáchat trestný čin, neboť dle skutkové věty to byly právě telefonáty obviněného V. B., jejichž obsahem byly mimo jiné opakované žádosti a následné urgence, které vedly obviněného T. B. k opatření pervitinu, který tento následně zaslal obviněnému V. B. do Věznice Vinařice. Právní kvalifikace shora popsaného jednání jako účastenství na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je tak podle Nejvyššího soudu zcela přiléhavá.
23. Naopak za nepřiléhavé je třeba označit úvahy odvolacího soudu, které se následně odrazily i v jím užité právní kvalifikaci shora popsaného jednání obviněného V. B. Tak v bodu 9. odůvodnění napadeného rozsudku se odvolací soud ztotožnil s úvahou obviněného, podle něhož „osoba, která žádá od jiné osoby drogu, tj. iniciuje její dodání a je jejím adresátem, obvykle nemůže být považována za návodce k předmětnému trestnému činu.“ S tímto závěrem se Nejvyšší soud neztotožňuje, přičemž obdobnou situací [objednávkou drog do věznice, kdy jednání objednatele bylo kvalifikováno jako účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] se již dříve zabýval ve svém usnesení ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 11 Tdo 1537/2017, na které poukázal i nejvyšší státní zástupce. V projednávané věci jde přitom o obdobnou situaci, přičemž Nejvyšší soud neshledává důvod, pro který by se měl od dříve zaujatého právního závěru nyní odchýlit.
24. Dále považuje Nejvyšší soud za nezbytné vyzdvihnout skutečnost, že dle skutkové věty obviněný T. B. na základě telefonátů obviněného V. B. pro něho z nezjištěného zdroje opatřil drogu pervitin. Ona prvotní dohoda (kterou dle odvolacího soudu nelze zjistit) mezi obviněnými je tedy ze skutkové věty zcela zřejmá, když to byl evidentně obviněný V. B., který prvotně inicioval opatření drogy pervitin obviněným T. B. a její následné zaslání do Věznice Vinařice. Měl-li odvolací soud určité pochybnosti o tom, zda obviněný V. B. inicioval trestnou činnost obviněného T. B., anebo nikoliv, bylo by v takovém případě namístě zvažovat, zda obviněný V. B. obviněného T. B. svými opětovnými urgencemi přinejmenším neutvrzoval v předsevzetí spáchat daný trestný čin, jak neznačil ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce. Konečně je třeba dodat, že otázka konečného adresáta drogy, na kterou odvolací soud rovněž poukazoval, nemá z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného V. B. žádný význam. Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní posouzení shora popsaného jednání uvedeného obviněného odvolacím soudem nemůže obstát.
25. Protože Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 12 To 26/2019-161, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
26. Úkolem odvolacího soudu, jemuž se daná trestní věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, trestní věc obviněného V. B. znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, a to ve smyslu výše uvedených úvah Nejvyššího soudu stran právní kvalifikace jednání obviněného popsaného ve skutkové větě výroku jeho zrušeného rozsudku. Podle §265s odst. 1 tr. řádu přitom platí, že orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
27. S ohledem na §265l odst. 4 tr. řádu (na obviněném se vykonává trest odnětí svobody uložený mu shora označeným rozsudkem odvolacího soudu, který byl zrušen v rámci dovolacího řízení) bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodl o vazbě obviněného, když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu zákonný podklad. Nejvyšší soud přitom shledal, že v nynějším stadiu řízení není na straně obviněného dán žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) tr. řádu, když z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností nevyplývá důvodná obava, že uprchne, nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že obviněný V. B. se nebere do vazby.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019, č. j. 12 To 26/2019-161, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a z tohoto důvodu musel přistoupit k jeho zrušení podle §265k odst. 1 tr. řádu, jakož i ke zrušení dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to podle §265k odst. 2 tr. řádu. Protože na obviněném je současně vykonáván trest odnětí svobody, uložený mu nyní zrušeným rozsudkem, rozhodl zároveň Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. řádu, že obviněný se nebere do vazby. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.