ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3226.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 3226/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné K. P. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, za účasti vydražitele L. T., narozeného dne XY, bytem XY, pro 85 179,50 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Hlinky 41/104, pod sp. zn. 030 EX 27607/13, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2019, sp. zn. 20 Co 51/2019, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci pověřený soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno – město (dále jen „soudní exekutor), usnesením ze dne 2. 1. 2019, č. j. 030 EX 2760/13-174, udělil po provedení dražby vydražiteli L. T. příklep k pozemku č. parc. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. XY, zapsaném na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, za nejvyšší podání 326 667 Kč.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání povinné usnesením ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Co 51/2019, usnesení soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění rekapituloval dosavadní průběh řízení a zdůraznil, že soudní exekutor v jednotlivých fázích exekuce postupoval v souladu se zákonem (včetně provedení samotné dražby), přičemž námitky povinné (nesrovnalost ve výši dluhu, „asociální“ postup soudního exekutora „s důsledky, které nepochybně povedou ke zbídačení“ povinné) nejsou důvodné, neboť v posuzované věci se nejedná o zřejmě nevhodný způsob vedení exekuce a nelze ani dovodit, že by povinná mimo exekuci vymáhané pohledávky (nebo jejich převážnou část) uhradila.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné dne 30. 5. 2019), jehož přípustnost podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně v řešení otázky „přípustnosti provedení dražebního jednání a vydání rozhodnutí o příklepu za situace, kdy byl ve věci podán návrh na zastavení exekuce“ (k podání tohoto návrhu došlo dne 11. 1. 2019). Odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §337h o. s. ř. ve spojení s §336k o. s. ř. a postupoval tak v rozporu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2010, Cpjn 201/2009, uveřejněné pod číslem 48/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, a dalšími rozhodnutími. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil „odvolacímu soudu“ k dalšímu řízení, zároveň aby odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí soudního exekutora i odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala k tomu oprávněná osoba (účastnice exekučního řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018).
V souvislosti s uvedenými závěry dovolací soud poukazuje na ustanovení §241a odst. 1 větu první o. s. ř. (viz dále §241a odst. 6 o. s. ř.), podle kterého lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž důležité je, aby takové právní posouzení bylo významné pro rozhodnutí samotné, tj. aby důvod, proč odvolací soud shledal nárok opodstatněným či neopodstatněným, byl založen právě na takovém právním posouzení (srov. Občanský soudní řád /§1 až 250l/: Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Praktický komentář. ISBN 978-80-7478-986-1., k ustanovení §241a odst. 1). Z toho vyplývá mimo jiné i požadavek, aby dovolatelem vznesené námitky či důvody byly součástí přezkumu odvolacího soudu, není-li dovolací soud v rámci svého řízení oprávněn přezkoumat nová tvrzení, jimiž se odvolací soud z důvodu jejich neuplatnění nemohl zabývat. Jelikož je z obsahu odvolání, jakož i z rozhodnutí odvolacího soudu, zřejmé, že odvolací soud se námitkou povinné (tj. zda lze provést dražební jednání a vydat rozhodnutí o příklepu za situace, kdy byl ve věci podán návrh na zastavení exekuce) nezabýval, neboť povinná tuto námitku neuplatnila v odvolání proti usnesení soudního exekutora, dovolací soud k téže námitce, na níž napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, nepřihlíží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2191/2018, usnesení ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1485/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 605/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2016, sp. zn. 32 Cdo 5169/2015).
Jelikož dovolatelka neuvedla žádné jiné skutečnosti, jež by předpoklad přípustnosti dovolání založily, Nejvyšší soud dovolání povinné bez jednání (viz §243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení se Nejvyšší soud nemohl zabývat ani případnými vadami exekučního řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř., podle kterého je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Navrhla-li dovolatelka v dovolání odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení soudního exekutora (viz §243 o. s. ř.), Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, akceptuje takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinné rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), uvedeným návrhem dovolatelky se nezabýval, nutno-li doplnit, že výrok o návrhu na odklad vykonatelnosti je ve vztahu k výroku, jímž se dovolací řízení končí odmítnutím nebo zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu