ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.3704.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3704/2018-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Bystřice nad Pernštejnem , se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Příční 405, identifikační číslo osoby 00294136, proti povinné R. V. , narozené XY, bytem XY, o odstranění stavby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 80 EXE 364/2017, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2018, č. j. 20 Co 460/2017-45, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 9. 2017, č. j. 80 EXE 364/2017-37, kterým Městský soud v Brně zamítl návrh povinné ze dne 24. 5. 2017 na zastavení exekuce. Vyšel přitom ze stejných skutkových zjištění a závěrů jako soud prvního stupně. Exekučním titulem je v souzené věci rozhodnutí Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, Odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 5. 2016, č. j. BYS 7647/2016, sp. zn. OÚP/9257/2015Bi, kterým bylo povinné nařízeno podle §129 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), odstranění stavby mobilního domu na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jehož vlastnicí je povinná, jelikož byla prováděna nebo provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem. Stavba měla být odstraněna a pozemek pod stavbou měl být uveden do předešlého stavu nejpozději do dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí, a to tak, aby odstranění stavby (tj. odtažení mobilního domu z pozemku včetně uvedení pozemku do předešlého stavu) nemělo negativní vliv na životní prostředí dané lokality, a po odstranění stavby byl měl být pozemek upraven tak, aby bylo zajištěno nezávadné odvádění povrchových vod. Umístění stavby na pozemku parc. č. XY je také podle rozhodnutí v rozporu s veřejným zájmem a svým nevhodným umístěním ve volné krajině a svým vzhledem zhoršuje hodnotu daného území. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 8. 2016 (odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, Odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 12. 5. 2016 bylo rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina, Odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 18. 8. 2016, č. j. KUJI 61399/2016, sp. zn. OUP 234/2016 Kov-2, zamítnuto a rozhodnutí městského úřadu bylo potvrzeno). Povinná však stavbu neodstranila, pouze stavbu otočila a posunula na vedlejší pozemek parc. č. XY. Takové jednání považoval soud prvního stupně za obcházení zákona (resp. aktu aplikace práva), jež je zcela v rozporu se smyslem a zájmem, který exekuční titul sledoval. Současně přemístění stavby o pár metrů dále má nadále negativní vliv na životní prostředí dané lokality a odvádění povrchových vod. Soud prvního stupně proto důvod k zastavení exekuce neshledal. Odvolací soud dodal, že námitka povinné, že přesunula mobilní dům na pozemek parc. č. XY, by mohla být relevantní jen za situace, kdyby povinná doložila, že ve vztahu k pozemku parc. č. XY disponuje patřičným povolením místního stavebního úřadu tuto stavbu na něj umístit. Jak zjistil odvolací soud, povinná je vlastnicí i dalších sousedních pozemků; pokud by návrhu na zastavení exekuce bylo vyhověno, byl by nastolen takový stav, že by se oprávněný definitivního odstranění mobilního domu z dané lokality nikdy nedomohl. K námitce povinné, že mobilní dům hodlá využít jen jako zařízení staveniště pro svůj budoucí rodinný dům, dodal, že touto námitkou se již zabýval městský úřad, exekučnímu soudu již nepřísluší věcnou správnost takového rozhodnutí přezkoumávat.
Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Podle jejího názoru „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a má být vyřešená právní otázka posuzována jinak“. Přípustnost dovolání spojuje s otázkou hmotného práva, „zda mobilní dům (na kolečkách) je věcí nemovitou ve smyslu OZ, nebo věcí movitou dle OZ“. Soud prvního stupně přitom vycházel z předpokladu, že se jedná o věc nemovitou, o čemž svědčí i jeho odkaz na časopis Soudní judikatura č. 123/1999 a argumentace rozhodnutím Nejvyššího soudu, které se vztahuje ke stavbě nemovité, z tohoto důvodu nemohl soud prvního stupně dojít ke správnému závěru. „Druhý dovolací důvod“ spatřuje povinná v nesprávné právní interpretaci petitu rozhodnutí Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem (výše popsaný exekuční titul) ve spojení s rozhodnutím vydaným Krajským úřadem Kraje Vysočina, Odborem územního plánovaní a stavebního řádu, ze dne 18. 8. 2016, č. j. KUJI 61399/2016, sp. zn. OUP 234/2016 Kov-2, tj. v povinnosti povinné k vykonání prací – odstranění stavby mobilního domu na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Povinná svoji povinnost splnila. Soudy obou stupňů podle jejího názoru „nepřípustně rozšiřují předmět exekuce“. Podle povinné nelze exekuční titul na odstranění stavby z pozemku parc. č. XY použít jako exekuční titul na odstranění stavby z pozemku parc. č. XY a ostatních pozemků v dané lokalitě, takový výklad soudu by znamenal porušení zásadních právních principů právního státu, a to zejména principu právní jistoty a Ústavou zaručeného práva na majetek. Povinná odkázala i na Listinu základních práv a svobod, zejména čl. 2 odst. 2 a 3 a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., zákon č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
V souzené věci je exekučním titulem rozhodnutí Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, Odboru územního plánování a stavebního řádu, č. j. BYS 7647/2016, sp. zn. OÚP/9257/2015Bi, ze dne 12. 5. 2016, kterým bylo povinné nařízeno podle §129 odst. 1 stavebního zákona odstranění stavby mobilního domu na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jehož vlastnicí je povinná, jelikož byla prováděna nebo provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem. V rozhodnutí byly rovněž stanoveny podmínky pro odstranění stavby tak, že stavba bude odstraněna a pozemek pod stavbou bude uveden do předešlého stavu nejpozději do dvou měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, odstranění stavby (tj. odtažení mobilního domu z pozemku včetně uvedení pozemku do předešlého stavu) bude provedeno tak, aby nemělo negativní vliv na životní prostředí dané lokality, odstranění stavby bude oznámeno bezprostředně po jejím dokončení stavebnímu úřadu, odstraňováním stavby nesmí být ohrožen provoz na přilehlých komunikacích a po odstranění stavby bude pozemek upraven tak, aby bylo zajištěno nezávadné odvádění povrchových vod.
Povinná spojuje předně přípustnost dovolání s hmotněprávní otázkou, jaký charakter má mobilní dům, jehož odstranění exekuční titul povinné ukládá. Na vyřešení této otázky však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Již ze samotného titulu vyplývá, že splnění povinnosti Městský úřad Bystřice nad Pernštejnem spojoval s odtažením mobilního domu z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, přičemž skutečnost, že povinná mobilní dům přemístila z pozemku parc. č. XY na pozemek parc. č. XY, nebyla v řízení zpochybňována.
Povinná dále předkládá otázku, zda splnila svoji povinnost už tím, že odstranila mobilní dům z pozemku parc. č. XY, jak jí ukládal exekuční titul, a přesunula ho na vedlejší pozemek, který je také v jejím vlastnictví.
Pro exekuční řízení zásadně platí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 (uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Nejvyšší soud dále např. ve svém usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004, či ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, vysvětlil, že exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení §258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat.
Výrok exekučního titulu v souzené věci ukládá povinné odstranit předmětnou stavbu a stanovuje podmínky pro její odstranění nejen tak, že mobilní dům bude z konkrétního pozemku odtažen a tento pozemek bude uveden do předešlého stavu, ale odtažení mobilního domu současně nesmí mít negativní vliv na životní prostředí „dané lokality“ (viz výrok III. bod 2 rozhodnutí). Z odůvodnění rozhodnutí pak zcela zřetelně vyplývá podstata tohoto nežádoucího vlivu, jež spočívá v tom, že stavba je umístěna v nezastavěném území, její umístění je v rozporu s územně plánovací dokumentací a umístění stavby ve volné krajině, bez návaznosti na zastavěné území, nerespektující charakteristické prvky obrazu sídla krajinného rámce je nevhodné; v odůvodnění je též vysvětleno, že delší lhůta ke splnění povinnosti je povinné poskytnuta proto, aby měla dostatek času pro „zjednání firmy“ a odtažení mobilního domu na jiné místo po veřejných pozemních komunikacích.
Výrok rozhodnutí je zcela zřejmý, nevzbuzuje pochybnost o tom, jaká povinnost má být splněna, a z rozhodnutí (z výroku ve spojení s odůvodněním) je jasně patrný účel a smysl uložené povinnosti, kterým je odstranění mobilního domu z dané lokality – z volné krajiny, kde není přípustné takovou stavbu umístit. Jestliže povinná pouze posunula stavbu na vedlejší pozemek, svou povinnost nesplnila, resp. ji nesplnila způsobem, který exekuční titul ve svém výroku III. bodě 2 vyžaduje – negativní vliv stavby na životní prostředí dané lokality nepochybně přetrvává.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu