ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.4792.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4792/2018-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Cordtrade, s. r. o. , se sídlem v Olomouci, Jiráskova 81/13, identifikační číslo osoby 28344618, zastoupené Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, proti povinným 1/ M. H. , narozenému XY, bytem XY, a 2/ Z. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Za Poštou 112, pro 3 018 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 43 EXE 416/2013, o dovolání povinné 2/ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2018, č. j. 12 Co 117/2017-102, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 11. 2016, č. j. 43 EXE 416/2013-46, jímž byl zamítnut návrh povinné 2/ na částečné zastavení exekuce co do částky 2 178 000 Kč. Odvolací soud uzavřel, že ujednání o smluvních úrocích, obsažené v podkladovém notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, není absolutně neplatné (neodporuje dobrým mravům), sjednaná výše smluvních úroků 13 % ročně z jistiny je přiměřená, přičemž v notářském zápisu byla jasně vyčíslena i celková výše smluvních úroků za celou dobu trvání smluvního vztahu. „Zesplatněním“ závazku nevznikla povinným povinnost zaplatit žádnou částku navíc, celková dlužná suma se nezvýšila, pouze došlo ke ztrátě výhody splátek po dobu dvaceti let.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná 2/ dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž vyjádřila nesouhlas se závěry soudu, že smlouva o půjčce neodporuje dobrým mravům. Za problematické označila ujednání o tom, že nejprve má být splácen smluvní úrok, a že v případě zesplatnění závazku přirůstá nesplacená část úroků k jistině. Navrhla, aby dovolací soud exekuci sám zastavil.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že povinná 2/ pouze opakuje svou argumentaci z dosavadního řízení. Oprávněná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Předmětná smlouva o půjčce podle ní v žádném případě nevybočuje ze standardních ustanovení obdobných typů smluv v daném čase a místě a je zcela transparentní. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ a dovolání odmítl podle jeho §243c odst. 1 věty první, neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, uvedla-li pouze to, že právní posouzení věci je nesprávné, což dovodila z vlastního přesvědčení, že smlouva o půjčce, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, odporuje dobrým mravům.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl k zákonu odporujícímu závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Těmto požadavkům dovolatelka, ač zastoupena advokátem, nedostála.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu