ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1817.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1817/2019-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce S. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Vodičkova č. 682/20 proti žalovanému PENAM, a. s. se sídlem v Brně, Cejl č. 504/38, IČO 46967851, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 256/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2019, č. j. 15 Co 127/2018-198, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2019, č. j. 15 Co 127/2018-198, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Žalobce, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepřekládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Problematika toho, jaká skutková situace zakládá nezbytnost zadání revizního znaleckého posudku, byla řešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu opakovaně; k situaci, kdy odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti závěrů již vypracovaného znaleckého posudku, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011. Stejně tak byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu opakovaně řešena problematika hodnocení znaleckého posudku a závěrů z něj vyplývajících (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010); od výše uvedených rozhodnutí se řešení přijaté odvolacím soudem neodchýlilo (srov. bod 9., 11. a 12. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
K otázce přiměřenosti míry zvýšení odškodnění v případech hodných mimořádného zřetele se opětovně Nejvyšší soud vyjadřoval opakovaně (srov. například bod II. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, uveřejněného pod č. 50 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2011, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2581/2009, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2327/2010 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 929/2011; ke vztahu přiměřenosti mezi přiznanou výší náhrady škody a způsobenou škodou na zdraví srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1622/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1590/2012, nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03); od výše uvedených rozhodnutí se řešení přijaté odvolacím soudem opětovně neodchýlilo, ostatně ani žalobce žádné takové okolnosti výslovně v dovolání netvrdí.
Žádná z uvedených námitek tak přípustnost dovolání založit nemůže.
Námitka v dovolání proti „potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku VII.“, vyjadřující pouhý prostý nesouhlas s tímto rozhodnutím, přípustnost dovolání založit již vůbec nemůže.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu