ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3305.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 3305/2019-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) D. F. , narozené XY, bytem XY, b) B. M. , narozené XY, bytem XY, c) V. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy č. 25, a d) K. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova č. 785/1, proti žalovaným 1) M. S. , narozené XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, a 2) Ing. Martinu Koubkovi se sídlem v Olomouci, Mišákova č. 326/15, IČO 65908481, jako insolvenčnímu správci dlužnice M. S., narozené XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, zastoupenému Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici č. 1212/39, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 257/2015, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2017 č. j. 16 Co 153/2017-177, takto:
I. Dovolání žalobců a), b) a c) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017 č. j. 16 Co 153/2017-177 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že nelze vyhovět žalobě, aby žalovaným byla uložena povinnost souhlasit s vydáním částky 1 034 212,19 Kč, složené do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 2 na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2014 č. j. 57 T 8/2012-1142, žalobcům) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře dovodil, že žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§299 odst. 1 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný „je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (ve vztahu k obdobné předchozí právní úpravě řízení o úschovách v ustanoveních §185a až 185h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 srov. též právní názory uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, které bylo uveřejněno pod č. 66 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod č. 96 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).
K otázce, zda pohledávka, kterou má věřitel proti příjemci nebo přihlašovateli úschovy, zakládá věřiteli právo na vydání věci z úschovy, srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 3. 1982 sp. zn. 3 Cz 24/82, který byl uveřejněn ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, vydaném býv. Nejvyšším soudem ČSSR, Praha 1986, s. 788 (tzv. Sborník IV) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 sp zn. 21 Cdo 3697/2018 a v nich přijatý právní závěr, že má-li věřitel vykonatelnou pohledávku proti příjemci nebo přihlašovateli, kteří požádali o vydání předmětu úschovy, avšak předmět úschovy jim dosud nebyl vydán, může se domáhat též uspokojení z předmětu úschovy; nejde ovšem o právo k předmětu úschovy, jak ho má na mysli řízení o úschovách, a způsobilým právním prostředkem tu proto není žaloba ve smyslu ustanovení §299 odst. 1 z. ř. s., ale jen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením majetkových práv příjemce nebo přihlašovatele podle ustanovení §320 o. s. ř.
V projednávané věci mají žalobci a), b) a c) vůči žalované 1) pouze vykonatelné pohledávky na náhradu škody přiznané rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2013 sp. zn. 57 T 8/2012, které podle výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu nezakládají právo k předmětu úschovy ve smyslu řízení o úschovách. Za těchto okolností se žalobci a), b) a c) nemohli – jak vyplývá z výše uvedeného – úspěšně domáhat, aby bylo žalovaným, kteří vydání předmětu úschovy žalobcům odporovali, uloženo s jeho vydáním žalobcům souhlasit, a proto odvolací soud správně – i když z ne zcela přiléhavých důvodů – žalobu o nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním předmětu úschovy žalobcům zamítl. Otázka, zda částka 1 034 212,19 Kč, složená do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 2, byla žalovaným 2) oprávněně sepsána do majetkové podstaty žalované 1), na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, není v projednávané věci významná (srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2159/2007, který byl uveřejněn pod č. 114 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008); podstatné je, že žalobcům a), b) a c) nesvědčí právo k předmětu úschovy, na základě něhož by jim předmět úschovy mohl být vydán.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a), b) a c) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu