ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3979.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 3979/2018-320
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. V. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Osičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova č. 1802/21, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 65/17, IČO 00020478, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o určení neúčinnosti rozhodnutí o odvolání z funkce burzovního komisaře a o 114 286 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 71/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2017 č. j. 62 Co 200/2017-273, takto:
Rozsudek městského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně „ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu“, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2016 č. j. 23 C 71/2013-230 ve výroku, jímž byla zamítnuta „žaloba na určení, že odvolací dekret burzovního komisaře ze dne 10. 10. 2012 je neúčinný“, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 10. 10. 2012 č. j. 178673/2012-MZe-12100 ministr zemědělství podle ustanovení §33 odst. 1 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností „ke dni podpisu tohoto dopisu“ odvolal žalobce z funkce „burzovního komisaře komoditních burz, které organizují obchody se zbožím resortu Ministerstva zemědělství“.
Dopisem ze dne 10. 10. 2012 žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce. Za závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci žalobcem žalovaná označila „nedostatečný výkon státního dozoru burzovního komisaře ve věci burzovních obchodů v záležitosti Obchodní burzy Hradec Králové“.
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 22. 2. 2013 (v průběhu řízení doplněnou) se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 10. 10. 2012 a navrhl, aby soud vyslovil, že „odvolací dekret burzovního komisaře ze dne 10. 10. 2012 je neúčinný“; ve prospěch takto uplatněných nároků argumentoval především tím, že žalovaná nedoložila zaviněné porušení pracovních povinností při výkonu funkce burzovního komisaře žalobcem. Dále se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu mzdu za práci přesčas za období od 10. 10. 2010 do 10. 10. 2012 ve výši 106 471 Kč, zaplatit mu náhradu mzdy za 6 dnů nevyčerpané dovolené za rok 2012 a v potvrzení o zaměstnání provést opravu údajů o průměrném měsíčním výdělku.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 10. 2014 č. j. 23 C 71/2013-112 ve spojení s usnesením ze dne 11. 5. 2015 č. j. 23 C 71/2013-138 zamítl žalobu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „žalobce porušil závažným způsobem svoje pracovní povinnosti, a to natolik intenzivně, že jeho nečinností došlo k ohrožení důvěry v burzovní trh ministerstva zemědělství“, neboť „žalobce ve své pozici postupoval neprofesionálně při kontrole Obchodní burzy Hradec Králové, dokonce nezareagoval ani na dopis MOP, kterým byl upozorněn na zásadní nesrovnalosti v této obchodní burze, které byly zjistitelné i bez podrobné kontroly“. Dovodil proto, že „žaloba ve všech bodech nemá opodstatnění“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2015 č. j. 62 Co 128/2015, 62 Co 352/2015-153 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně opravy potvrzení o zaměstnání (v reakci na částečné zpětvzetí žaloby) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil a ve zbývajících výrocích rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť soud prvního stupně se zabýval jen naplněním důvodu výpovědi z pracovního poměru a ostatní uplatněné nároky pominul, v odůvodnění dostatečně nerozlišil skutková tvrzení účastníků od učiněných skutkových zjištění, ohledně dalších nároků nepřijal žádné závěry a ani nepřihlédl k tomu, že žalobce neuvedl, jak dospěl k částce 106 471 Kč, které se domáhá.
Obvodní soud pro Prahu 1 následně (poté, co žalobce upřesnil, že na uplatněné náhradě za nevyčerpanou dovolenou požaduje zaplatit 7 815 Kč) rozsudkem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 23 C 71/2013-230 zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, určení neúčinnosti odvolacího dekretu burzovního komisaře a zaplacení „náhrady mzdy za práci přesčas“ ve výši 106 471 Kč a náhrady mzdy „za další tři dny dovolené“ ve výši 3 907,50 Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě mzdy „za tři dny dovolené“ 3 907,50 Kč a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci dne 22. 6. 2007 uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které se žalobce zavázal pracovat u žalované jako referent – burzovní komisař v rozsahu pracovního úvazku 33,3 %, a že rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 29. 6. 2007 byl žalobce jmenován do funkce „burzovního komisaře komoditních burz, které organizují obchody se zbožím resortu Ministerstva zemědělství“, z níž byl rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 10. 10. 2012 odvolán. Vzal za prokázané, že se žalobce dopustil nečinnosti při dohledu nad Obchodní burzou Hradec Králové, jestliže (i přes upozornění Ministerstva průmyslu a obchodu, vykonávajícího dohled nad burzami) nezahájil „sankční řízení“, což vedlo k odebrání licence uvedené burze. Dospěl proto k závěru, že žalobce závažným způsobem porušil svoje pracovní povinnosti a že byly splněny předpoklady pro dání výpovědi podle ustanovení §52 písm. g) zákoníku práce. Soud prvního stupně dále nevzal za prokázané, že by žalobci byla žalovanou nařizována přesčasová práce nebo že by žalovaná konzumovala výsledky práce přesčas žalobce (kterou by žalobce vykonával s jejím souhlasem). Naopak vzal za prokázáno, že žalobci nebyla proplacena nevyčerpaná dovolená v rozsahu 3 dnů (čerpání druhých 3 dnů mu bylo žalovanou nařízeno během výpovědní doby). V případě uplatněného nároku na určení neúčinnosti odvolacího dekretu burzovního komisaře žalobce podle soudu prvního stupně neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, navíc odvolání z funkce burzovního komisaře nemusí být odůvodněno.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 7. 2017 č. j. 62 Co 200/2017-273 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku „ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu“, ve zbývajících výrocích (s výjimkou výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě mzdy „za tři dny dovolené“ 3 907,50 Kč) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a nařídil, aby „v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát Obvodního soudu pro Prahu 1“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že naléhavý právní zájem na určení neúčinnosti „listiny (odvolacího dekretu)“ není dán, jestliže žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení „reagoval nedostatečným způsobem a svá obecná tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu nikterak nekonkretizoval“ (nevysvětlil, proč se domáhá určení neúčinnosti „odvolacího dekretu“ a nikoliv určení neúčinnosti odvolání samotného). Ohledně zbývajících nároků odvolací soud považuje odůvodnění napadeného rozsudku za nepřezkoumatelné a částečně i nesrozumitelné. V případě uplatněné neplatnosti výpovědi z pracovního poměru není zřejmé, jaké konkrétní povinnosti a jakým způsobem měl žalobce porušit a v jaké intenzitě k porušení došlo; nelze ani dovodit, z jakých zjištění při svých závěrech soud prvního stupně vycházel. V případě nároků na mzdu za práci přesčas a náhradu mzdy za další 3 dny nevyčerpané dovolené odvolací soud vytkl soudu prvního stupně neposkytnutí poučení žalobci podle §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání směřující proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na určení neúčinnosti „odvolacího dekretu“. Odvolacímu soudu vytkl, že převzal ničím neodůvodněný chybný závěr soudu prvního stupně a vyhnul se tak „přezkumu věcné stránky věci“. Naléhavý právní zájem na určení neúčinnosti odvolacího dekretu burzovního komisaře podle dovolatele vyplývá ze skutečnosti, že bez „tohoto rozhodnutí“ se v době rozhodování odvolacího soudu stalo postavení žalobce nejistým, neboť v případě úspěchu žalobce s žalobou na neplatnost výpovědi z pracovního poměru by žalovaná nebyla povinna umožnit žalobci výkon práce burzovního komisaře, který bez jmenování není možný (§33 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách). Rozsudek se proto odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 7. 10. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2355/2012). Je-li požadována neúčinnost listiny, je zcela zřejmé, že pokud je napaden výsledek předcházejícího právního procesu, je tím napaden i celý předcházející právní proces zakončený vydáním listiny. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Poukázala na závěry odvolacího soudu ohledně neexistence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neúčinnosti „odvolacího dekretu“, s nimiž se ztotožňuje. Uvedla, že „vznik pracovního poměru ve vztahu k účinnosti jmenovacího dekretu, jakož i zánik pracovního poměru výpovědí ve vztahu k účinnosti odvolacího dekretu jsou dvě na sobě nezávislé skutečnosti“, takže „jakékoliv zkoumání konkrétnosti uplatněného právního zájmu žalobce je zavádějící a irelevantní“. Pokračování ve výkonu funkce burzovního komisaře žalobcem (narozeným dne 3. 12. 1948) je navíc vyloučeno s ohledem na §74 odst. 1 písm. h) zákona o státní službě.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 a napadený rozsudek byl vydán přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci – mimo jiné – zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 6. 2007 pracoval u žalované jako referent – burzovní komisař v rozsahu pracovního úvazku 33,3 % a že rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 29. 6. 2007 byl žalobce jmenován do funkce „burzovního komisaře komoditních burz, které organizují obchody se zbožím resortu Ministerstva zemědělství“, z níž byl rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 10. 10. 2012 odvolán.
Za tohoto skutkového stavu věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky procesního práva, zda a za jakých předpokladů může být dán naléhavý právní zájem na určení neúčinnosti rozhodnutí příslušného orgánu státní správy (v posuzovaném případě ministra zemědělství) o odvolání burzovního komisaře vykonávajícího státní dozor nad komoditními burzami. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že řízení před soudy trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Jednou z podmínek, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé (podmínek řízení) a k jejichž splnění přihlíží kdykoliv za řízení, je věcná příslušnost soudu, o kterou se jedná též v případě otázky kompetence mezi soudy, které projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení (srov. §7 odst. 1 o. s. ř.), a soudy, které rozhodují podle zvláštního zákona [zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s. ř. s.“)] věci správního soudnictví (srov. §7 odst. 4 o. s. ř., §4 s. ř. s.). Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, postupuje soud podle ustanovení §104b o. s. ř.
V občanském soudním řízení se v rámci zkoumání své věcné příslušnosti musí soud, u něhož byla podána žaloba, vypořádat především s otázkou, zda věc náleží do věcné příslušnosti soudů, které projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení, nebo soudů, které rozhodují podle zvláštního zákona věci správního soudnictví. Tuto otázku si musí soud posoudit sám, zcela samostatně; případným rozhodnutím správního soudu v paralelně probíhajícím řízení podle soudního řádu správního přitom není v žádném ohledu vázán, a to ani tehdy, jde-li o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Zákonodárce s možností odlišných závěrů soudů rozhodujících spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení a soudů projednávajících a rozhodujících věci správního soudnictví při posouzení věcné příslušnosti k projednání a rozhodnutí konkrétní věci počítá a postup při řešení též těchto kompetenčních konfliktů, jak negativních, tak pozitivních, upravuje v zákoně č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010 sp. zn. 32 Cdo 4775/2009).
Pro posouzení věcné příslušnosti soudu projednávajícího a rozhodujícího spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení k projednání a rozhodnutí uplatněného nároku na určení neúčinnosti rozhodnutí ministra zemědělství o odvolání žalobce z funkce burzovního komisaře vykonávajícího státní dozor nad komoditními burzami je určující vyřešení otázky povahy tohoto rozhodnutí.
Uvedenou otázku je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neúčinnosti odvolání z funkce burzovního komisaře, k němuž ministr zemědělství přistoupil v dopise ze dne 10. 10. 2012 – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy v době před nabytím účinnosti zákonů č. 385/2012 Sb., č. 396/2012 Sb. a č. 399/2012 Sb. (dále jen „zák. práce“), a podle zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy v době před nabytím účinnosti zákona č. 407/2012 Sb. (dále jen „zákon o komoditních burzách“).
Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího a) organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, e) příspěvkové organizace, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky (§33 odst. 3 zák. práce).
Státní dozor nad burzou a činností burzovních dohodců vykonává příslušný orgán státní správy prostřednictvím jím jmenovaného a odvolávaného burzovního komisaře; tento orgán rovněž jmenuje a odvolává zástupce burzovního komisaře, který burzovního komisaře v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomocí a povinností (§33 odst. 1 zákona o komoditních burzách).
Z ustanovení §33 odst. 3 zák. práce vyplývá, že jmenováním se pracovní poměr zakládá (ať již se jedná o jmenování podle zvláštního právního předpisu, nebo podle ustanovení §33 odst. 3 věty za středníkem zák. práce) jen u vedoucích zaměstnanců, tj. zaměstnanců, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny, a u vedoucího organizační složky státu (srov. §11 zák. práce). Takovým vedoucím zaměstnancem není burzovní komisař jmenovaný příslušným orgánem státní správy podle ustanovení §33 odst. 1 zákona o komoditních burzách, neboť se nejedná o zaměstnance státu, který by byl oprávněn vedením na určitém stupni řízení u zaměstnavatele a jemuž by byli podřízeni další zaměstnanci.
Burzovní komisař – jak vyplývá z ustanovení §34 zákona o komoditních burzách – při výkonu státního dozoru nad komoditními burzami a činností burzovních dohodců provádí kontrolu, zda burzovní obchody probíhají v souladu se zákonem o komoditních burzách a burzovními předpisy a hledisky uvedenými v §6 odst. 1 písm. b) zákona o komoditních burzách, zda činnost burzy, burzovních orgánů, členů burzy, dohodců a osob podle §21 odst. 1 písm. b) a c) a §25 odst. 3 zákona o komoditních burzách je v souladu s tímto zákonem a statutem burzy, zda neexistují u burzy důvody, které mohou vést k pozastavení činnosti burzy nebo omezení povolení k provozování burzy podle §35 odst. 1 nebo k odejmutí povolení podle §35 odst. 2 a 3 zákona o komoditních burzách a zda jiné osoby než burzy zřízené podle tohoto zákona ve své obchodní firmě nebo názvu, označení poskytovaných služeb nebo v jakékoliv souvislosti se svojí činností nepoužívají označení „komoditní burza“ nebo jiné označení od těchto slov odvozené nebo s ním zaměnitelné, anebo takové označení, které vyvolává dojem, že jde o činnost burzy, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Zjistí-li burzovní komisař při výkonu státního dozoru nedostatky, je oprávněn vytknout nedostatky a požadovat jejich odstranění ve stanovené lhůtě, pozastavit burzovní obchod, jestliže nelze jinak zabránit velkým hospodářským škodám, a pozastavit provádění rozhodnutí valné hromady a burzovní komory, pokud odporuje zákonu o komoditních burzách nebo statutu burzy, do doby, než o jejich platnosti rozhodne soud, a nejdéle do jednoho měsíce navrhnout, aby soud prohlásil pozastavené rozhodnutí za neplatné. Burzovní komisař též dává souhlas ke jmenování a odvolání burzovních dohodců a ke stanovení výše dohodného.
Z uvedeného vyplývá, že jmenování burzovním komisařem a odvolání burzovního komisaře učiněné podle ustanovení §33 odst. 1 zákona o komoditních burzách není pracovněprávním jednáním, jehož důsledkem je vznik, resp. změna obsahu pracovního poměru. Jedná se o rozhodnutí příslušného orgánu státní správy, které bylo učiněno při výkonu státního dozoru nad komoditními burzami a činností burzovních dohodců. Rozhodnutí o odvolání burzovního komisaře učiněné podle ustanovení §33 odst. 1 zákona o komoditních burzách tedy představuje autoritativní rozhodnutí orgánu státní správy, které má vliv na již existující subjektivní práva a povinnosti dané osoby; jmenování burzovním komisařem lze považovat za předpoklad pro výkon shora uvedených činností burzovního komisaře zaměstnancem v pracovním poměru stanovený zvláštním právním předpisem. To znamená, že se jedná o správní rozhodnutí ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. Na tom nic nemění skutečnost, že toto rozhodnutí není nijak formálně označeno a není vydáno na základě stanoveného procesu (procesní úprava postupu při vydávání rozhodnutí o odvolání burzovního komisaře není v zákoně o komoditních burzách obsažena). Postup příslušného správního orgánu při vydání rozhodnutí o odvolání burzovního komisaře je výkonem působnosti v oblasti veřejné správy, na který se vztahuje právní úprava správního řádu (srov. §1 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.), jehož aplikaci – za situace, kdy zákon o komoditních burzách sice neobsahuje ustanovení, které by zde odkazovalo na použití správního řádu či obecných předpisů o správním řízení, avšak ani ustanovení vylučující jejich použití – je třeba dovodit na základě ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., které zakládá subsidiaritu správního řádu v těch správních procesech, kde zvláštní zákon nestanoví jiný postup (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013 č. j. 3 Ads 133/2012-19 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2017 č. j. 7 As 281/2016-26).
Veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob pak poskytují za zákonem stanovených podmínek ochranu soudy ve správním soudnictví (§2 s. ř. s.). Soudy ve správním soudnictví mimo jiné rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Odvolání burzovního komisaře učiněné příslušným orgánem státní správy (v posuzovaném případě ministrem zemědělství) podle ustanovení §33 odst. 1 zákona o komoditních burzách proto jako správní rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví.
Z uvedeného vyplývá, že k rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na určení neúčinnosti rozhodnutí ministra zemědělství o odvolání žalobce z funkce „burzovního komisaře komoditních burz, které organizují obchody se zbožím resortu Ministerstva zemědělství“, nejsou věcně příslušné soudy, které projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení, nýbrž soudy, které rozhodují podle soudního řádu správního věci správního soudnictví. Soud prvního stupně měl proto podle ustanovení §104b odst. 1 o. s. ř. – vzhledem k tomu, že se nejedná o žádný z případů uvedených v ustanovení §104b odst. 2 o. s. ř. – řízení o takto uplatněném nároku zastavit a v usnesení o zastavení řízení žalobce poučit o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Nepostupoval-li tak a nezjednal-li nápravu postupem podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) a §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani odvolací soud, zatížily soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke které dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl, i když nebyla dovolatelem uplatněna.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu není v dovoláním napadeném výroku o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku „ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu“ správný a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu (v uvedeném výroku) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud (ve výroku, jímž byla zamítnuta „žaloba na určení, že odvolací dekret burzovního komisaře ze dne 10. 10. 2012 je neúčinný“) i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu