ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2762.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 2762/2018
sp. zn. 24 Cdo 1548/2019-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého AAAA , narozeného XY, bytem XY, a nezletilého BBBB , narozeného XY, bytem XY, děti matky E. Š. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Čechem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16, a otce A. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Čs. Legií č. 1364/20, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti a o úpravu výživného nezletilých dětí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 P 263/2017, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2018 č. j. 54 Co 39/2018-27 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018 č. j. 54 Co 152/2018-36, takto:
Dovolání matky se odmítají .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Matka se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 domáhala zbavení rodičovské odpovědnosti otce k synovi AAAA.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. 12. 2017 č. j. 50 P 263/2017-12 vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Opavě. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci nezletilého bylo naposledy rozhodováno Okresním soudem v Opavě, který dosud vede spis nezletilého, a proto trvá jeho místní příslušnost. V odůvodnění soud dále uvedl, že bude na Okresním soudu v Opavě, zda s ohledem na aktuální bydliště nezletilého přenese svou místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 5.
K odvolání matky Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2018 č. j. 54 Co 39/2018-27 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že zásada, podle níž místní příslušnost soudu, určená podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, trvá až do jeho skončení, platí i pro řízení uvedená v ustanovení §466 z. ř. s., tedy i pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Protože spis nezletilého vede Okresní soud v Opavě, není s poukazem na aktuální bydliště nezletilého místně příslušným Obvodní soud pro Prahu 5, u nějž byl podán návrh na zbavení otce rodičovské odpovědnosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala matka dovolání, v němž namítá, že soudy řádně nezhodnotily zájem dítěte na přenesení místní příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 5, když příslušnost na tento soud nebyla přenesena.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud se nejprve zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka ve svém dovolání namítala, že soud Obvodní soud pro Prahu 5, u kterého byl návrh podán, jakož i odvolací soud, řádně nezohlednily zájem dítěte, když nepřenesly místní příslušnost z Okresního soudu v Opavě na Obvodní soud pro Prahu 5.
Podle ustanovení §5 z. ř. s. věty první, změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého.
Podle ustanovení §5 z. ř. s. věty druhé, jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Dovolatelka však přehlíží, že ustanovení §5 z. ř. s. umožňuje příslušnému soudu přenést svoji příslušnost na jiný soud, citované ustanovení však nezakládá oprávnění nepříslušného soudu přenést na sebe příslušnost od soudu místně příslušného. Dovoláním napadené rozhodnutí proto zjevně nezávisí na dovolatelkou předestírané otázce zájmu dítěte, neboť Okresnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně nepříslušnému v projednávané věci nenáleží oprávnění přenést na sebe příslušnost od soudu místně příslušného, když ustanovení §5 z. ř. s. takový postup neumožňuje. Přenesením příslušnosti podle ustanovení §5 z. ř. s. se proto může zabývat až Okresní soud v Opavě, který jako soud místně příslušný může rozhodovat, zda svoji příslušnost přenese na Okresní soud pro Prahu 5, jak ve svém usnesení správně uvedl již soud prvního stupně, které následně potvrdil odvolací soud. Teprve Okresní soud v Opavě se proto může zabývat otázkou, zda je v zájmu nezletilého přenesení příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 5. Vyjde přitom ze závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3468/2016, kde Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že soudy nejsou povinny zjišťovat názor nezletilých na přenesení místní příslušnosti soudu jejich výslechem ve smyslu ustanovení §100 odst. 3 o. s. ř. Zjištění názoru nezletilých, ať už přímo či nepřímo, na přenesení místní příslušnosti soudu (tedy výhradně k otázkám procesního postupu soudu), prostřednictvím soudu, není nezbytné k realizaci zásady nejlepšího zájmu dítěte. V procesní rovině je nejlepší zájem dítěte realizován již procesními pravidly, která (mají-li být souladná s článkem 12 Úmluvy o právech dítěte) tento základní princip respektují. Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že ustanovení §5 z. ř. s. tuto zásadu respektuje, neboť vymezuje podmínky pro přenesení příslušnosti tak, aby o věci mohl rozhodovat právě jen ten soud, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 122/2015, stížnost proti němuž byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017 sp. zn. I. ÚS 222/17).
Jelikož ustanovení §5 z. ř. s. nezakládá místně nepříslušnému soudu možnost přenést na sebe příslušnost od soudu místně příslušného, nezávisí dovoláním napadené rozhodnutí na posuzování kritérií pro přenesení příslušnosti podle ustanovení §5 z. ř. s., jak ve svém dovolání k vymezení jeho přípustnosti mylně předestírá dovolatelka, když posuzování těchto kritérií a rozhodování o přenesení příslušnosti přináleží až soudu místně příslušnému, kterému byla věc Obvodním soudem pro Prahu 5 postoupena. Tato námitka dovolatelky proto nezakládá přípustnost dovolání.
Uvedený závěr o nemožnosti přenosu příslušnosti podle ustanovení §5 z. ř. s. místně nepříslušným soudem na sebe od soudu místně příslušného platí rovněž pro návrh matky na úpravu výživného nezletilých dětí AAAA a BBBB, který byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 3. 2018 č. j. 50 P 263/2017-31 se stejným odůvodněním postoupen Okresnímu soudu v Opavě, jenž bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2018 č. j. 54 Co 152/2018-36, které matka rovněž napadla dovoláním.
V posledně uvedeném případě se přitom jedná o otázku vyplývající z aplikace procesního práva [ustanovení §5 z. ř. s., (které systematicky není zařazeno do hlavy páté části druhé tohoto zákona, ale do části první tohoto zákona, takže na něj nedopadá pravidlo uvedené v ustanovení §30 z. ř. s.)], takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozsudku dovolání přípustné není (srov. §30 z. ř. s.), je nerozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), a toto druhé dovolání matky proti usnesení Městského sudu v Praze ze dne 17. 5. 2018 č. j. 54 Co 152/2018-36 proto nebylo odmítnuto pro objektivní nepřípustnost podle ustanovení §30 z. ř. s., nýbrž bylo odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ze stejných důvodů, jako dovolání matky do usnesení Městského soudu ze dne 20. 2. 2018 č. j. 54 Co 39/2018-27.
Nejvyšší soud České republiky proto obě dovolání matky s odkazem na výše uvedené podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť v řízení bude pokračováno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu