ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.361.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 361/2019-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Global Investment s. r. o. , se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Mladoboleslavská 716, PSČ 294 21, identifikační číslo osoby 27224155, zastoupené JUDr. Danou Musalovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Míru 14, PSČ 293 01, proti žalované T. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Mejstříkem, advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 222, PSČ 288 02, o zaplacení 510.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 54/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2018, č. j. 14 Cmo 386/2017-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.874,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 8. 2017, č. j. 56 Cm 54/2016-98, uložil žalované zaplatit žalobkyni 510.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelka v dovolání otevírá otázku, na níž má podle ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset a která nebyla podle dovolatelky dovolacím soudem dosud vyřešena, a to otázku výkladu §1995 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).
[5] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na řešení dovolatelkou vymezené otázky nespočívá; dovolatelka pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
[6] Námitka dovolatelky, podle níž žalobkyně „prokazatelně vystavila a předala žalované kvitanci s padělaným podpisem“, je pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
[7] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[8] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož je žalovaná povinna uhradit žalobkyni dlužnou částku, neboť převod podílu byl sjednán jako úplatný a „žalovaná neprokázala, že jí žalobkyně dluh prominula (předáním kvitance) … a že by dluh zanikl z jiného důvodu (např. splněním)“.
[9] Závěr odvolacího soudu o uzavření smlouvy o úplatném převodu podílu sice dovolatelka také napadá, když namítá, že soudy nevyložily právní jednání účastníků v souladu s §555 a násl. o. z., avšak ve vztahu k této námitce, jakož i ve vztahu k tvrzenému výkonu práva v rozporu s dobrými mravy a k aplikaci §6 až 8 o. z. na poměry projednávané věci, neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
[10] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[11] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
[12] V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srovnej důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[13] Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval §213 o. s. ř., když nezopakoval dosud provedené důkazy, přestože z nich bylo možné dospět k jinému skutkovému zjištění, přehlíží, že podle §213 o. s. ř. odvolací soud není povinen opakovat důkazy, dojde-li ke stejným skutkovým závěrům jako soud prvního stupně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3495/2017). Odvolací soud taktéž nepochybil, když neprovedl důkaz navržený dovolatelkou v odvolání, neboť dovolatelka byla soudem prvního stupně řádně poučena podle §119a o. s. ř. o tom, že odvolacím důvodem nemohou být ve smyslu §205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které neuplatnila před soudem prvního stupně, ačkoliv tak učinit mohla (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2727/2018).
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
[15] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu