ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4056.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4056/2018-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, PSČ 190 22, identifikační číslo osoby 00005886, proti povinnému J. K. , narozenému XY, bytem v XY, pro 808 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2015, č. j. 54 Co 157/2015-215, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 157/2015, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2017, č. j. 4 Co 116/2017-302, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2011, č. j. 54 Co 1/2011-33, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2010, č. j. 36 EXE 6326/2010-9, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 808 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D.
[2] Proti posledně uvedenému usnesení podal povinný dovolání. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 5. 3. 2012, č. j. 36 EXE 6326/2010-53, zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce (výrok I.) a odmítl dovolání povinného pro opožděnost (výrok II.). Proti tomuto usnesení podal povinný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2015, č. j. 54 Co 157/2015-215, odmítl. Proti posledně označenému usnesení Městského soudu v Praze podal povinný žalobu pro zmatečnost.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 54 Co 157/2015-295, nepřiznal povinnému osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů. K odvolání povinného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. 4 Co 116/2017-302, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež Nejvyšší soud - aniž v souladu s §241b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přezkoumával splnění podmínky povinného zastoupení - odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[6] Přípustnost dovolání je upravena v §237 až §238a o. s. ř.; podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
[7] Peněžitý limit uvedený v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jež bylo vydáno v řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou účastník brojí proti rozhodnutí o nařízení exekuce pro pohledávku ve výši 808 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka nepřevyšuje 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
[8] Srov. pro řízení o žalobě na obnovu řízení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013 (uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jejichž závěry se prosadí obdobně i v řízení o žalobě pro zmatečnost (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, a ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017).
[9] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[10] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu