ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.3051.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 3051/2019-1331
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně J. M. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlou Galiovou, advokátkou se sídlem v Praze, Revoluční 1044, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 C 243/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2019, č. j. 19 Co 116/2019-1305, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavly Galiové, advokátky se sídlem v Praze, Revoluční 1044.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované výrokem I. rozsudku ze dne 25. 6. 2019, č. j. 19 Co 116/2019-1305, potvrdil ve výrocích I. a IV. rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 12. 2018, č. j. 14 C 243/2016-1178, ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 12. 2. 2019, č. j. 14 C 243/2016-1202 [jímž byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření ve výroku specifikované smlouvy se žalobkyní jako oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), o bezúplatném převodu pozemků, a to parc. č. XY v k. ú. a XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a jímž byla žalované uložena povinnost uhradit České republice - Okresnímu soudu v Náchodě na nákladech znalečného částku 17.839 Kč; výrokem III. tohoto rozsudku bylo řízení ohledně dalších žalobkyní požadovaných pozemků pro zpětvzetí žaloby zastaveno], ve výroku II. jej změnil tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 75.462,30 Kč k rukám její zástupkyně (výrok II.), a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 14.482,40 Kč k rukám její zástupkyně (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu jí tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, jež má ve smyslu §237 o. s. ř. za přípustné k řešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to:
1) „zda je v rámci restitučního řízení možný převod pozemku na žalobce v případě, že tento pozemek je součástí zahrádkářské kolonie a zároveň funkčně souvisí s pozemkem ve vlastnictví třetích osob; resp. v neposouzení této otázky vzhledem k provedené koncentraci řízení“ (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). K této otázce dovolatelka namítá, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY „je součástí faktické zahrádkářské kolonie“ a že „zcela obklopuje stavební pozemek parc. č. XY“, tedy není vhodný k převodu jako náhradní;
2) „zda náklady řízení ve sporech o nahrazení projevu vůle mají být stanoveny v souladu s §9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Advokátní tarif“), nebo dle §8 odst. 1 Advokátního tarifu“ (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4200/2016);
a dále otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly doposud vyřešeny, a to
3) „zda částečné zpětvzetí žaloby z důvodu v řízení zjištěné nepřevoditelnosti pozemků, kterých se žalobce dožadoval žalobou o nahrazení projevu vůle, může být důvodem hodným zvláštního zřetele dle §150 OSŘ, tedy důvodem, pro který náklady řízení budou posouzeny fakticky tak, jako by byl žalobce plně úspěšný ve věci, nebo zda se ustanovení §150 za takové situace neuplatní“, a
4) „zda se příloha č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. má aplikovat vždy na jednotlivé požadované pozemky samostatně, nebo zda se má při aplikaci přílohy č. 7 této vyhlášky zohlednit skutečnost, že jednotlivé pozemky tvoří jeden celek“ (k tomu poukázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1088/12). K této otázce namítá, že odvolací soud okolnosti významné pro aplikaci srážek podle Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. „nevzal v potaz a pouze nekriticky převzal závěry ze znaleckého posudku YBN Consult - Znalecký ústav s. r. o. ze dne 20. 1. 2015“.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a dále aby odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, neboť „není přípustné ani důvodné“. Uvedla, že otázkou výše restitučního nároku, resp. ocenění nevydaných pozemků, se Nejvyšší soud zabýval opakovaně v řadě předchozích rozhodnutí (naposledy v usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 28 Cdo 2009/2019-676), jimiž aproboval závěry soudů nižších stupňů založené na zjištění, že při určení výše restitučního nároku žalobkyně nejsou dány okolnosti pro aplikaci srážek podle Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
K otázce ad 1):
Dovolatelka namítá, že odvolací soud se při řešení této otázky, resp. „v jejím neposouzení vzhledem k provedené koncentraci řízení“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu znamená její nerespektování odvolacím soudem, přičemž vždy se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí (§237 o. s. ř.).
V dané věci odvolací soud k námitce žalované „ohledně nemožnosti vydání části pozemků“ obsažených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že „se jí zabývat nemohl, neboť po koncentraci řízení provedené soudem prvního stupně dne 10. 5. 2017 (viz protokol o přípravném jednání č. l. 359 a násl.) podala žalovaná vyjádření ze dne 9. 6. 2017 (č. l. 363b a násl.), v němž podala výčet pozemků, které nelze vydat, přičemž se jednalo pouze o pozemky, ohledně nichž bylo řízení výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně zastaveno. Žádné překážky vydání ohledně pozemků uvedených ve výroku přezkoumávaného rozsudku v tomto podání ani následně do vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně neuplatnila, tzn., že v odvolacím řízení přišla s nepřípustnými novotami (§205a o. s. ř.)“. Dovolací námitky však nesměřují proti tomuto procesnímu postupu odvolacího soudu, žalovaná v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, nevymezila, které z uvedených hledisek podle §237 o. s. ř. považuje ve vztahu k závěru odvolacího soudu o této procesní otázce za splněné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž dovolatelka v souvislosti s jí tvrzenou nevhodností pozemku parc. č. XY v k. ú. XY k převodu na žalobkyni odkazuje, se týkají hmotněprávních otázek, tj. otázky „vhodnosti“ pozemků k převodu na oprávněnou osobu, resp. dalších kritérií „vhodnosti“ pozemků. Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Proto dovolatelkou formulovaná otázka ad 1) přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá (k tomu obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1313/2018 - ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. IV. ÚS 175/19, jako zjevně neopodstatněnou).
Taktéž otázku formulovanou dovolatelkou ad 4) odvolací soud neřešil a na jejím vyřešení tudíž jeho rozhodnutí nezávisí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013, podle jehož závěru dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti formuluje otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Soudům obou stupňů nelze ani úspěšně vytýkat, že okolnosti významné pro aplikaci srážek podle Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. „nevzaly v potaz a pouze nekriticky převzaly závěry ze znaleckého posudku YBN Consult - Znalecký ústav s. r. o. ze dne 20. 1. 2015“, jak dovolatelka dále namítá. Ve skutečnosti se oba soudy touto námitkou uplatněnou žalovanou podrobně zabývaly (viz str. 20-22 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7-10 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud přitom poukázal na to, že v rámci obdobných sporů totožných účastníků vycházely soudy všech stupňů při ocenění žalobkyni (a jejímu bratrovi) nevydaných pozemků ze znaleckého posudku YBN CONSULT - Znalecký ústav, s. r. o. (č. 219/2920/2015 ze dne 20. 1. 2015), přičemž jej shledaly relevantním, přesvědčivým a správným, a naopak námitky žalované ohledně podkladů k němu a srážek ve smyslu Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. odmítly jako nedůvodné, stejně jako soud prvního stupně v daném řízení, který se s nimi beze zbytku správně vypořádal.
Odvolací soud podotkl, že znalci společnosti YBN CONSULT - Znalecký ústav, s. r. o., fundovaně reagovali i na posudky vypracované znalcem Ing. Tomíčkem (předložené žalovanou) a vysvětlovali, v čem spočívají rozdíly v ocenění ze strany YBN CONSULT - Znalecký ústav, s. r. o., a tohoto znalce. Rovněž přesvědčivě vysvětlili, v jakých případech je možno uplatnit srážky za nesrostlost (ve smyslu Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), v důsledku jejichž uplatnění znalcem Ing. Tomíčkem došlo k tak velkým disproporcím mezi oceněním nevydaných pozemků.
Otázkou kvantifikace restitučního nároku žalobkyně (a jejího bratra), resp. ocenění nevydaných pozemků na základě totožných rozhodnutí správních orgánů jako v dané věci, vycházející ze závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu YBN CONSULT - Znalecký ústav, s. r. o., se Nejvyšší soud již dříve zabýval v řadě svých předchozích rozhodnutí, jimiž aproboval závěry soudů nižších stupňů založené na zjištění, že při určení výše restitučního nároku žalobkyně nejsou dány okolnosti pro aplikaci srážek podle Přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1888/2018, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2667/2018, ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019, a ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2191/2019, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018). Jak správně dovodil již odvolací soud, žalobkyně tak měla i v daném řízení legitimní očekávání, že soudem bude uvedená předběžná otázka posouzena stejně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, a přiměřeně též jeho nález ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 398/04, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3595/2018).
Zpochybňuje-li snad dovolatelka i samotné odborné závěry čerpané soudy ze znaleckého posudku, či další jemu předcházející zjištění o okolnostech týkajících se stavu odňatých pozemků, jež byly předmětem tohoto odborného posouzení, napadá tím správnost hodnocení v řízení provedených důkazů, jež není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1663/2009, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 710/09); námitky, jež představují kritiku skutkových závěrů odvolacího soudu, jejich správnosti či úplnosti, nevystihují (od 1. 1. 2013 jediný) způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a nezakládají žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, jimiž rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky, je přípustnost dovolání výslovně vyloučena §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Protože dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě rozhodl o dovolání žalované, nebylo již samostatně rozhodováno o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (§243 o. s. ř.), jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná po 1. lednu 2001, jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu