ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.219.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 219/2018-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně H. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Paprsková 333/16, PSČ 140 00, proti žalovanému Ing. Zdiradu Svobodovi , se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, insolvenčnímu správci dlužnice E. D., zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužnice a o vzájemné žalobě o určení neúčinnosti rozhodčí smlouvy a rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 Cm 15/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. D. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. 13 Cmo 46/2011-210, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cmo 46/2011-269, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. 13 Cmo 46/2011-210, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cmo 46/2011-269, se mění ve druhém výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku doplňujícího rozsudku o dalších nákladech řízení takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 318.881,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.701 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 3. února 2011, č. j. 160 Cm 15/2009-86, Městský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “):
1/ Zastavil řízení o vzájemné odpůrčí žalobě, kterou se žalovaný ( Ing. Zdirad Svoboda, jako insolvenční správce dlužnice E. D.) domáhal vůči žalobkyni (H. M.) určení neúčinnosti rozhodčí smlouvy ze dne 4. srpna 2008 (dále jen „rozhodčí smlouva“) a rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Filipa Bergla (dále jen „F. B.“) ze dne 5. srpna 2008 (dále jen „rozhodčí nález“) [bod I. výroku].
2/ Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vyloučení jedné ideální čtvrtiny označené budovy a pozemků (dále jen „sporné podíly na nemovitostech“) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 12.240 Kč (bod III. výroku).
4/ Rozhodl, že po právní moci bodu I. výroku bude žalovanému vrácen soudní poplatek ve výši 3.000 Kč (bod IV. výroku).
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2012, č. j. 13 Cmo 46/2011-126:
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku a změnil jej v bodu III. výroku o nákladech řízení (první výrok).
2/ Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. října 2014, č. j. 29 Cdo 2860/2012-182:
1/ Odmítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zastavení řízení o vzájemné odpůrčí žalobě a změnil jej v bodu III. výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení (první výrok).
2/ Zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2012 s výjimkou té části prvního výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zastavení řízení o vzájemné odpůrčí žalobě a věc ve zrušeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).
[4] Odvolací soud posléze rozsudkem ze dne 4. března 2015, č. j. 13 Cmo 46/2011-210, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. října 2017, č. j. 13 Cmo 46/2011-269:
1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že:
- Ze soupisu majetkové podstaty dlužnice se vylučuje výtěžek zpeněžení sporných podílů na nemovitostech ve výši 3.876.720 Kč (první výrok).
- V části, v níž se žalobkyně domáhá vyloučení sporných podílů na nemovitostech a vyloučení výtěžku zpeněžení sporných podílů na nemovitostech ve výši 323.280 Kč ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, se žaloba zamítá (první výrok).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 31.460 Kč (druhý výrok).
3/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení týkajícího se zbývající části předmětu řízení (druhý výrok doplňujícího rozsudku).
[5] Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů odůvodnil odvolací soud poukazem na ustanovení §224 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř., s tím, že zcela úspěšné žalobkyni byla jejich náhrada přiznána v rozsahu odměny za zastupování advokátem, jak ji její zástupce vyúčtoval, a to:
1/ V řízení před insolvenční m soudem v sazbě 2.100 Kč z tarifní hodnoty 25.000 Kč, podle §9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, 5 jednání a podání ve věci) [po 2.100 Kč] a 7 náhrad hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, celkem 16.800 Kč.
2/ V dovolacím řízení za 1 úkon právní služby v sazbě 2.100 Kč z tarifní hodnoty 25.000 Kč (§9 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012) a za 1 náhradu hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, celkem 2.400 Kč.
3/ Ve druhém odvolacím řízení za 2 úkony právní služby v sazbě 3.100 Kč z tarifní hodnoty 50.000 Kč (§9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. ledna 2013) [za podání ve věci a druhé jednání ve věci] a za 2 náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, celkem 6.800 Kč.
[6] Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí celkem 26.000 Kč a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty jde celkem o částku 31.460 Kč, uzavřel odvolací soud.
[7] Výrok o nákladech řízení ohledně „zbývající části předmětu řízení“ (druhý výrok doplňujícího rozsudku) odůvodnil odvolací soud tím, že pro tuto část řízení účastníkům nevznikly žádné náklady odvolacího řízení.
[8] Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání jak žalobkyně, tak žalovaný.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Srov. dále (ve vazbě na skutečnost, že incidenční spor byl zahájen před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[11] I. K dovolání žalovaného. Žalovaný napadá rozhodnutí odvolacího soudu jako celek, odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[12] Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
[13] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[14] Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[15] II. K dovolání žalobkyně. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[16] Za neřešenou má dovolatelka otázku, zda na stanovení odměny za úkony právní služby poskytnuté do 31. prosince 2012 má být aplikována vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění platném do 31. prosince 2012 [ §8 odst. 1 ve spojení s §7 advokátního tarifu), nebo ve znění platném po 1. lednu 2013 (§9 odst. 3 advokátního tarifu).
[17] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nestanovil správně výši náhrady nákladů řízení za úkony právní služby poskytnuté v době do 31. prosince 2012, k čemuž argumentuje takto: [18] Podle znaleckého posudku soudní znalkyně Ing. Aleny Mostecké ze dne 31. října 2012 (dále jen „znalecký posudek“) činila obvyklá cena sporných podílů na nemovitostech podle stavu k 17. říjnu 2012 částku 8.570.000 Kč.
[19] Odvolací soud pochybil v určení počtu úkonů právní služby, když advokát dovolatelky učinil v době do 31. prosince 2012 celkem 12 úkonů právní služby a v době od 1. ledna 2013 celkem 3 úkony právní služby. Šlo o tyto (celé) úkony právní služby:
1/ Převzetí věci a první porada s klientem (§11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu).
2/ Dne 29. července 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
3/ Dne 18. října 2010 sepsání vyjádření k podání žalovaného (§11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu).
4/ Dne 18. listopadu 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
5/ Dne 6. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
6/ Dne 27. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
7/ Dne 3. února 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
8/ Dne 23. února 2011 sepis a podání odvolání proti rozsudku insolvenčního soudu z 3. února 2011 (§11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
9/ Dne 29. května 2012 sepsání vyjádření k podání žalovaného soudu (§11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu).
10/ Dne 30. května 2012 účast při jednání u odvolacího soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
11/ Dne 1. srpna 2012 další porada s klientem přesahující jednu hodinu, a to v souvislosti s podáním dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z 30. května 2012.
12/ Dne 13. srpna 2012 sepsání a podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z 30. května 2012 (§11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
13/ Dne 11. února 2015 účast při jednání u odvolacího soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
14/ Dne 26. února 2015 sepsání a podání změny žaloby. Změna žaloby byla nutná v důsledku jednání žalovaného spočívajícím ve vydražení nemovitosti.
15/ Dne 4. března 2015 účast při jednání u odvolacího soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
[20] Při určení výše odměny pro dobu do 31. prosince 2012 odvolací soud nesprávně odkazuje na ustanovení 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. ledna 2013, jež se na danou věc nevztahuje. Předmět žaloby byl penězi ocenitelný (částka 8.570.000 Kč). Soud měl proto aplikovat ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 ve spojení s ustanovením §7 advokátního tarifu, v témže znění, a sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby tak měla činit 42.580 Kč. Za 12 úkonů právní služby učiněných v době do 31. prosince 2012 měl tedy odvolací soud určit odměnu v celkové výši (i s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty) 618.261,60 Kč a nikoli ve výši 20.328 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení nadto odvolací soud nezohlednil, že dovolatelka zaplatila na soudním poplatku částky 1.000 Kč (za žalobu), 3.000 Kč (za odvolání) a 10.000 Kč (za dovolání).
[21] Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje za to, že dovolatelkou vymezené právní otázky nemají judikatorní přesah, případně zamítnout.
[22] Podle ustanovení §237 o. s. ř. (které jedině přichází v dané věci v úvahu coby způsobilé založit přípustnost dovolání žalobkyně) je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (jež určuje, že dovolání podle §237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží). Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení pak nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje). Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 5/2014“).
[23] Z dovolání se přitom podává, že dovolatelka požaduje, aby jí (vedle toho, co na náhradě nákladů řízení přiznal odvolací soud) bylo přiznáno dalších 611.933,60 Kč (rozdíl mezi dovolatelkou vypočtenou částkou odměny za dobu do 31. prosince 2012 ve výši 618.261,60 Kč a odvolacím soudem pro tuto dobu přiznanou částkou 20.328 Kč, zvýšený o 14.000 Kč na zaplacených soudních poplatcích), takže omezení podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. překážkou přípustnosti dovolání v dané věci není.
[24] Dovolání je proto přípustné podle §237 o. s. ř., když v posouzení výkladu §9 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 jde v poměrech vylučovací žaloby coby sporu vyvolaného insolvenčním řízení (incidenčního sporu) o věc dovolacím soudem neřešenou.
[25] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[26] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu a advokátního tarifu:
§142 (o. s. ř.)
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
(…)
§151 (o. s. ř.)
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle §147 a §148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147, §149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle §127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.
(…)
Tarifní hodnota
§8 (advokátního tarifu)
(1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku.
(…)
§9 (advokátního tarifu)
(1) Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 5.000 Kč.
(…)
(3) Částka 25.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech:
a/ určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního úkonu, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné,
(…)
§12 (advokátního tarifu)
(…)
(3) Při spojení dvou nebo více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno zákonem, se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech.
(…)
Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení občanského soudního řádu v době vydání napadeného rozhodnutí (včetně doplňujícího rozsudku). Ustanovení advokátního tarifu v citované podobě platila od podání žaloby do 31. prosince 2012. S účinností od 1. ledna 2013 (do vydání napadeného rozhodnutí, včetně doplňujícího rozsudku), platila ustanovení §8 a §9 advokátního tarifu v tomto znění:
Tarifní hodnota
§8 (advokátního tarifu)
(1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.
(…)
§9 (advokátního tarifu)
(…)
(4) Částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech
(…)
c/ rozhodovaných v řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení,
(…)
[27] Změny promítnuté v textu advokátního tarifu s účinností od 1. ledna 2013 byly provedeny vyhláškou č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle článku II. (Přechodné ustanovení) této vyhlášky přitom platilo, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky.
[28] Úvodem budiž poznamenáno, že otázka aplikace advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 se pro danou věc otevřela v důsledku toho, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §151 odst. 2 věty první části věty před středníkem o. s. ř. sice stále určuje, že soud by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem, a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147 a §149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, Nejvyšší soud nicméně již v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněném pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením svého pléna ze dne 18. února 2014, sp. zn. Pl. ÚS 38/13). Jinak řečeno, po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
[29] V takto ustaveném právním rámci Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám uvádí následující:
[30] K soudním poplatkům coby součásti dovolatelkou vynaložených nákladů řízení.
Ze spisu se podává, že dovolatelka zaplatila v průběhu řízení na soudních poplatcích celkem částku 16.000 Kč. Konkrétně šlo o:
- částku 3.000 Kč (dovolatelka v dovolání nesprávně uvádí, že šlo o 1.000 Kč) , uhrazenou k výzvě insolvenčního soudu (č. l. 11), jako soudní poplatek ze žaloby (č. l. 12),
- částku 3.000 Kč, uhrazenou k výzvě insolvenčního soudu (č. l. 91), jako soudní poplatek z odvolání (č. l. 94),
- částku 10.000 Kč, uhrazenou k výzvě insolvenčního soudu (č. l. 146), jako soudní poplatek z dovolání (č. l. 149).
Napadené rozhodnutí tedy neobstojí již proto, že odvolací soud náhradu těchto (účelně vynaložených) nákladů dovolatelce nepřiznal, ač je jejich existence ze spisu zřejmá.
[31] K počtu úkonů právní služby.
Podle obsahu spisu dovolatelka, která podala žalobu 18. prosince 2009 jako nezastoupená, je (byla) v řízení zastoupena advokátem od 7. července 2010 (srov. procesní plnou moc z téhož data, č. l. 41), který za ni činil následující (ze spisu patrné) úkony právní služby:
[32] V řízení před insolvenčním soudem:
1/ Převzetí a příprava zastoupení (srov. procesní plná moc ze 7. července 2010, č. l. 41).
2/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 29. července 2010 (č. l. 43-44).
3/ Replika žalobkyně na vyjádření žalovaného, sepsaná 18. října 2010 (č. l. 59-60).
4/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 18. listopadu 2010 (č. l. 63-64).
5/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 6. ledna 2011 (č. l. 70-72).
6/ Závěrečný návrh žalobkyně, sepsaný 22. ledna 2011 (č. l. 77-78).
7/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 27. ledna 2011 (č. l. 79-80).
8/ Účast při jednání u insolvenčního soudu dne 3. února 2011 (č. l. 84).
[33] V prvním odvolacím řízení:
1/ Odvolání žalobkyně proti rozsudku insolvenčního soudu, sepsané 23. února 2011 (č. l. 87-90).
2/ Replika žalobkyně na vyjádření žalovaného k odvolání, sepsaná 29. května 2012 (č. l. 114-115).
3/ Účast při jednání u odvolacího soudu dne 30. května 2012 (č. l. 123-124).
[34] V dovolacím řízení:
1/ Převzetí a příprava zastoupení v dovolacím řízení (srov. procesní plnou moc z 1. srpna 2012, č. l. 144).
2/ Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, sepsané dne 13. srpna 2012 (č. l. 139-143).
3/ Podání žalobkyně obsahující návrh na odklad vykonatelnosti, sepsané 25. září 2012 (č. l. 157).
4/ Další podání žalobkyně ve věci návrhu na odklad vykonatelnosti, sepsané 12. listopadu 2012 (č. l. 159).
[35] Ve druhém odvolacím řízení:
1/ Účast při jednání u odvolacího soudu dne 11. února 2015 (č. l. 201-202).
2/ Podání, jímž žalobkyně „změnila“ žalobu, sepsané 26. února 2015 (č. l. 204).
3/ Účast při jednání u odvolacího soudu dne 4. března 2015 (č. l. 206-208).
4/ Podání označené jako „vyčíslení nákladů řízení“, sepsané 8. března 2015 (č. l. 219).
[36] Ze spisu je dále patrno, že dovolatelka úkony právní služby, za něž požaduje náhradu v rámci výroku o nákladech řízení, poprvé specifikovala až v návaznosti na jednání u odvolacího soudu dne 4. března 2015, při kterém její zástupce v závěrečné řeči prohlásil, že na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů účtuje odměnu za zastupování ve výši, jak písemně vyúčtuje ve lhůtě 3 dnů, uváděje současně, že je plátcem daně z přidané hodnoty (srov. č. l. 207). Odvolací soud následně vyhlásil rozsudek, v němž (předmětným druhým výrokem) zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni před soudy všech stupňů ve výši, jež bude určena v písemném vyhotovení rozsudku (§151 odst. 5 o. s. ř.). Zástupce žalobkyně pak v podání datovaném 8. března 2015, označeném jako „vyčíslení nákladů řízení“ (č. l. 219), uvedl, že učinil tyto (celé) úkony právní služby:
1/ Převzetí věci a první porada s klientem (§11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu).
2/ Dne 29. července 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
3/ Dne 18. října 2010 sepsání vyjádření k podání žalovaného (§11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu).
4/ Dne 18. listopadu 2010 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
5/ Dne 6. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
6/ Dne 27. ledna 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
7/ Dne 3. února 2011 účast při jednání u insolvenčního soudu (§11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu).
8/ Dne 23. února 2011 sepsání a podání „dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 13 Cmo 46/2011-126, ze dne 30. května 2012“ (§11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
[37] K „vyčíslení nákladů řízení“ připojil zástupce žalobkyně první stranu oznámení dražebníka o tom, že dne 5. prosince 2012 se koná dobrovolná dražba sporných podílů na nemovitostech, přičemž cena stanovená soudním znalcem činí 8.570.000 Kč a nejnižší podání 6.000.000 Kč (č. l. 220), a první stranu znaleckého posudku (č. l. 221). Obě tato podání jsou v plné podobě součástí spisu jako č. l. 160-164 a č. l. 165-176.
[38] Na tomto základě Nejvyšší soud podotýká, že vyčíslení nákladů řízení zástupcem žalobkyně bylo nepřesné, když:
1/ Nezahrnovalo žalobkyní zaplacené soudní poplatky (a z přednesu zástupce žalobkyně při jednání před odvolacím soudem neplyne, že by žalobkyně požadovala jejich náhradu).
2/ Neobsahuje žádný úkon právní služby za druhé odvolací řízení.
3/ Podání z „února 2011“ nesprávně označuje jako „dovolání“ proti rozsudku odvolacího soudu „z května 2012“. Správně mělo jít 23. února 2011 o sepis a podání odvolání proti rozsudku insolvenčního soudu z 3. února 2011. Tato zřejmá nesprávnost pak zcela zjevně vedla k tomu, že zástupce žalobkyně měl výčet úkonů právní služby za dobu do rozhodnutí dovolacího soudu za ukončený, ačkoli ve skutečnosti do té doby měl učinit v řízení i další úkony právní služby (ty, jež jsou v rámci reprodukce dovolání v tomto rozhodnutí označeny čísly 9/ až 12/, s daty 29. května 2012, 30. května 2012, 1. srpna 2012 a 13. srpna 2012).
[39] Jak se nicméně podává již toho, co Nejvyšší soud uvedl výše k problematice nepřiznaných nákladů za zaplacené soudní poplatky, odvolacímu soudu neměla tato zřejmá nesprávnost vyčíslení nákladů řízení (kterou měl rozpoznat stejně, jako ji rozpoznal dovolací soud) zabránit ve správném rozhodnutí o žalobkyní účelně vynaložených nákladech řízení podle obsahu spisu, což se podává z toho, že soud rozhoduje o povinnosti k náhradě nákladů řízení i bez návrhu (z úřední povinnosti); srov. §151 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s §224 odst. 1 o. s. ř.).
[40] Poměřováno obsahem spisu (jak jej Nejvyšší soud výše reprodukoval co do úkonů právní služby učiněných zástupcem žalobkyně) jsou účelně vynaloženými náklady právního zastoupení žalobkyně v jednotlivých fázích řízení tyto úkony právní služby:
[41] V řízení před insolvenčním soudem:
Celkem 7 úkonů právní služby, z nichž 1 tvoří převzetí a příprava zastoupení, 1 replika žalobkyně na vyjádření žalovaného, sepsaná 18. října 2010, a 5 účast zástupce žalobkyně při jednáních u insolvenčního soudu ve dnech 29. července 2010, 18. listopadu 2010, 6. ledna 2011, 27. ledna 2011 a 3. února 2011. Tento počet se shoduje s počtem úkonů právní služby požadovaných žalobkyní a přiznaných odvolacím soudem. Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně správně neúčtovala (a odvolací soud správně nepřiznal) další úkon právní služby za písemný závěrečný návrh žalobkyně, sepsaný 22. ledna 2011 (č. l. 77-78), když jde o úkon, jenž měl a mohl být učiněn coby součást závěrečného přednesu zástupce žalobkyně při jednání insolvenčního soudu konaném 3. února 2011 (v tomto smyslu nejde o účelně vynaložený náklad).
[42] V prvním odvolacím řízení:
Celkem 3 úkony právní služby, z nichž tvoří: 1 odvolání žalobkyně proti rozsudku insolvenčního soudu, sepsané 23. února 2011 (č. l. 87-90), 1 replika žalobkyně na vyjádření žalovaného k odvolání, sepsaná 29. května 2012, a 1 účast zástupce žalobkyně při jednání u odvolacího soudu dne 30. května 2012. Jde o úkony, jejichž náhradu požaduje dovolatelka v dovolání, a které odvolací soud žalobkyni nesprávně nepřiznal zjevně jen proto, že tyto náklady nebyly vyčísleny v podání z 8. března 2015.
[43] V dovolacím řízení:
Celkem 1 úkon právní služby za dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, sepsané dne 13. srpna 2012. Týž počet úkonů právní služby v dovolacím řízení vymezuje (správně) napadené rozhodnutí.
[44] Dovolatelka oproti tomu požaduje odměnu za další úkon právní služby uskutečněný dne 1. srpna 2012, představovaný další poradou s klientem (uskutečněnou v souvislosti s podáním dovolání) přesahující jednu hodinu. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že soud je sice povinen rozhodovat o nákladech řízení z úřední povinnosti (srov. opět §151 odst. 1 o. s. ř.), takové rozhodnutí však logicky přijímá (tam, kde účastník řízení náklady řízení, jež vynaložil a jejichž náhradu požaduje, nevyčíslí a nedoloží řádně nebo vůbec) na základě těch skutečností, jež mu jsou (mohou být) známy ze spisu (na základě těch skutečností, jež o nákladech vynaložených účastníkem řízení vyšly v řízení najevo). Existence dovolatelkou tvrzeného úkonu právní služby (další porady s klientem) však ze spisu neplyne a dovolatelka (prostřednictvím svého zástupce) v řízení do vydání napadeného rozhodnutí [ respektive do doby, než odvolací soud vyhotovil písemnou podobu napadeného rozhodnutí, v níž určil výši nákladů řízení (§151 odst. 5 o. s. ř.) ] existenci tohoto úkonu právní služby ani netvrdila (neučinila tak ani v podání z 8. března 2015). Zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu na základě nových (nově tvrzených) skutečností, přípustné není (přihlédnout k takovým skutečnostem zapovídá dovolacímu soudu ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř.).
[45] Žalobkyně pak správně neúčtovala (a odvolací soud správně nepřiznal) další úkony právní služby za převzetí a přípravu zastoupení v dovolacím řízení a za dvě podání (z 25. září 2012 a 12. listopadu 2012) týkající se požadavku na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. K převzetí a přípravě zastoupení v dovolacím řízení (dokládaném procesní plnou mocí z 1. srpna 2012) Nejvyšší soud uvádí, že ze spisu je sice patrno, že procesní plná moc ze 7. července 2010 neopravňovala zástupce žalobkyně k jejímu zastupování v dovolacím řízení (a udělení nové procesní plné moci pro dovolací řízení bylo nezbytné), to, jak zastoupený vymezí zástupci časovou působnost zastupování (zda jde o zastoupení jen pro řízení před soudem prvního stupně, jen pro odvolací řízení, jen pro dovolací řízení, nebo o zastoupení pro řízení o řádných i mimořádných prostředcích), je však jeho věcí a v tomto smyslu není převzetí a příprava zastoupení v dovolacím řízení účelně vynaloženým nákladem. Srov. obdobně (pro změny v osobě zástupce) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 909/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 56) , z nějž dále vycházejí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2014, sp. zn. 23 Cdo 2136/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2016, sp. zn. 25 Cdo 4426/2015, která se již týkají (stejně jako v této věci) dalšího převzetí zastoupení týmž zástupcem.
[46] Neúčelnost úkonů právní služby za podání z 25. září 2012 a 12. listopadu 2012, týkající se požadavku na odklad vykonatelnosti (prvním) dovoláním napadeného (prvního) rozhodnutí odvolacího soudu, se podává již z odůvodnění zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2014, kde je s poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sen. zn. 29 ICdo 10/2012) vysvětleno, že vykonatelnost rozsudku, jímž byla zamítnuta vylučovací žaloba podle §225 insolvenčního zákona, nelze (vůbec) odložit podle §243 o. s. ř.
[47] Ve druhém odvolacím řízení:
Celkem 3 úkony právní služby, z nichž 1 tvoří podání, jímž žalobkyně „změnila“ žalobu, sepsané 26. února 2015, a 2 účast zástupce žalobkyně při jednáních odvolacího soudu ve dnech 11. února 2015 a 4. března 2015. Tento počet se shoduje s počtem úkonů právní služby požadovaných žalobkyní. Odvolací soud přiznal žalobkyni jen odměnu za 2 úkony právní sužby ( za „podání ve věci“ a „druhé jednání ve věci“), aniž vysvětlil, proč shledal neúčelným úkon právní služby spočívající v účasti zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu dne 11. února 2015.
[48] Lze tedy shrnout, že dovolatelce náleží odměna za 11 (a nikoli 12, jak požadovala) úkonů právní služby uskutečněných v době od podání žaloby do 31. prosince 2012 a za 3 úkony právní služby uskutečněné v roce 2015.
[49] K tarifní hodnotě, z níž se vypočítává odměna za 1 úkon právní služby.
S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že právní posouzení věci odvolacím soudem co do určení tarifní hodnoty předmětu sporu v době do 31. prosince 2012 nebylo správné. Ustanovení §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. prosince 2012) mohlo být aplikováno jen za předpokladu, že předmětem sporu (jenž měl jak v řízení o vylučovací žalobě, tak v řízení o vzájemné žalobě ohledně neúčinnosti právního úkonu povahu sporu určovacího) byla věc penězi neocenitelná. Tomu na roveň bylo možné postavit jen situaci, kdy věc penězi jinak ocenitelná nebyla v řízení oceněna a její hodnota nevyšla v řízení ani jinak najevo, ani nebyla účastníky pokládána (v konkrétní výši) za nespornou. S přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení by totiž bylo vyloučeno, aby tam, kde účastníci nebyli sami schopni hodnověrně doložit hodnotu věci penězi ocenitelné coby věci, která byla předmětem určovacího sporu, soud prováděl z vlastní iniciativy nákladná šetření (o dokazování skutkového stavu jít nemohlo, neboť to se může týkat jen „věci samé“) ke zjištění hodnoty předmětu sporu jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011).
[50] K závěru, že vylučovací žaloba podle ustanovení §225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů, je svou povahou žalobou určovací, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V dané věci přitom v době rozhodování odvolacího soudu nešlo ani o situaci, kdy by předmětem určovacího sporu (vylučovací žaloby) byla věc penězi neocenitelná (sporné podíly na nemovitostech ocenitelné byly), ani o situaci, kdy taková věc (sporné podíly na nemovitostech) nebyla v řízení oceněna a její hodnota nevyšla v řízení ani jinak najevo, ani nebyla účastníky pokládána (v konkrétní výši) za nespornou (srov. k tomu pro situaci, kdy hodnota věci nevyšla v řízení o vylučovací žalobě najevo, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2650/2011). V tomto řízení naopak vyšlo najevo (pro účely vyloučení výtěžku zpeněžení sporných podílů na nemovitostech bylo zjištěno), že sporné podíly na nemovitostech byly v průběhu excindačního sporu zpeněženy (ve veřejné dražbě dobrovolné) za částku 4.200.000 Kč. Právě tato částka (a nikoli dovolatelkou udávaná částka 8.570.000 Kč podle znaleckého posudku) je objektivně zjištěnou hodnotou „věci“, která se promítla i ve výroku o věci samé a tudíž (ve smyslu §8 odst. 1 advokátního tarifu, v rozhodném znění) tarifní hodnotou, ze které se pro dobu do 31. prosince 2012 určuje (má určit) výše odměny za 1 úkon právní služby vypočtená podle §7 bodu 6. advokátního tarifu (v rozhodném znění).
[51] Mimosmluvní odměně za 1 úkon právní služby z částky (tarifní hodnoty) 4.200.000 Kč tak podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 odpovídá částka 25.100 Kč. Při 11 úkonech právní služby uskutečněných do 31. prosince 2012 jde o částku 276.100 Kč.
[52] U úkonů právní služby uskutečněných v době od 1. ledna 2013 (v roce 2015) se v souladu s ustanovením §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu (ve znění účinném od uvedeného data) určuje mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby z částky (tarifní hodnoty) 50.000 Kč (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), čemuž odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) částka 3.100 Kč. Při 3 úkonech právní služby uskutečněných v době od 1. ledna 2013 (v roce 2015) jde o částku 9.300 Kč.
[53] Režijní paušál za 14 úkonů právní služby po 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném v celém rozhodném období) představuje částka 4.200 Kč.
[54] V souhrnu jde o částku 289.600 Kč. Spolu s částkou 60.816 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty jde o částku 350.416 Kč a s připočtením částky 16.000 Kč na zaplacených soudních poplatcích celkem o částku 366.416 Kč.
[55] Žalobkyně ve věci uspěla z 92,3 % (3.876.720 Kč ze 4.200.000 Kč) a neuspěla ze 7,7 % (323.280 Kč ze 4.200.000 Kč). Její celkový procesní úspěch tedy činí 84,6 % (92,3 % - 7,7 %), což z částky 366.416 Kč představuje částka 309.988 Kč.
[56] Prvních 7 úkonů právní služby pak advokát žalobkyně v řízení učinil v době, kdy předmětem sporu byl nejen vylučovací nárok, nýbrž i vzájemnou žalobou žalovaného uplatněný nárok na určení neúčinnosti rozhodčí smlouvy a rozhodčího nálezu. V řízení o vzájemné žalobě vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souladu s ustanovením §146 odst. 2 věty první o. s. ř. Předmětem řízení o vzájemné určovací žalobě byla věc penězi neocenitelná, takže mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby se v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 určuje z částky (tarifní hodnoty) 25.000 Kč, čemuž odpovídá částka 2.100 Kč. S přihlédnutím k ustanovení §12 odst. 3 advokátního tarifu (v rozhodném znění) představuje tento předmět řízení důvod k navýšení mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby vždy o částku 1.050 Kč, což při 7 úkonech právní služby učiněných v době, kdy se spor vedl i o vzájemné žalobě, představuje celkem částku 7.350 Kč a s připočtením částky 1.543,50 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty jde celkem o částku 8.893,50 Kč (na jejíž náhradu žalobkyni vzniklo právo v plném rozsahu).
[57] Po připočtení částky 8.893,50 Kč k částce 309.988 Kč tak výsledná částka, která měla být žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů, činí 318.881,50 Kč a dovolání je potud důvodné.
[58] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v situaci, kdy dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§243d písm. b/ o. s. ř.), přikročil na základě dovolání žalobkyně ke změně napadeného rozhodnutí v tom duchu, že žalobkyni přiznal (podle ustanovení §142 odst. 2, §146 odst. 2 a §224 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě nákladů řízení celkem částku 318.881,50 Kč.
[59] Výrok o nákladech dovolacího řízení se u dovolání žalovaného opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Odmítnutím dovolání žalovaného vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny jejího advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. června 2015 ve smyslu §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu).
[60] Jak rozebráno výše, incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. ledna 2013) sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4.114 Kč, na jejíž náhradu má žalobkyně právo.
[61] Předmětem řízení o dovolání žalobkyně byla částka 611.933,60 Kč, o kterou měla být podle dovolání navýšena již přiznaná náhrada nákladů řízení. Z této částky bylo žalobkyni přiznáno 287.421,50 Kč (rozdíl mezi celkově přiznanou náhradou nákladů řízení ve výši 318.881,50 Kč a původně přiznanou náhradou nákladů řízení ve výši 31.460 Kč).
[62] Žalobkyně ve své dovolací věci uspěla ze 47 % (287.421,50 Kč z 611.933,60 Kč) a neuspěla z 53 % (324.512,10 Kč z 611.933,60 Kč). Celkový procesní úspěch žalovaného tedy činí 6 % (53 % - 47 %) a v tomto rozsahu mu ve smyslu ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení o dovolání žalobkyně. Tyto náklady v dané věci představuje odměna za 1 úkon právní služby (vyjádření jeho advokátky k dovolání žalobkyně, datované 3. července 2015).
[63] Z částky (tarifní hodnoty) 611.933,60 Kč činí mimosmluvní odměna (dle §7 bodu 6. advokátního tarifu, ve znění účinném do 30. června 2018) částku 10.780 Kč. Dovolání žalobkyně směřovalo proti výroku o nákladech řízení, tedy proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, takže advokátce žalovaného přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§11 odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu); srov. obdobně např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněného pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo opět R 5/2014. Jde tedy o částku 5.390 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 5.690 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.194,90 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 6.884,90 Kč, z níž 6 % odpovídá částka 413 Kč, na jejíž náhradu má žalovaný právo.
[64] Rozdíl částek 4.114 Kč a 413 Kč tvoří částka 3.701 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně 30. září 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu