ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.220.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 220/2018-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) M. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) R. M., narozenému XY a 3) V. M., narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 311/2014, o dovolání druhého a třetí žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2015, č. j. 12 Cmo 247/2015-50, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 29. prosince 2014, č. j. 49 Cm 311/2014-9, uložil žalovaným, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz 596.241,62 Kč s 6% úrokem od 17. září 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.987,47 Kč a náhradu nákladů řízení 69.842,- Kč.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž mimo jiné uplatnili námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2015, č. j. 49 Cm 311/2014-21, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanými.
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého a třetí žalovaných usnesením ze dne 9. prosince 2015, č. j. 12 Cmo 247/2015-50, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §84, §85a a §87 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že námitka místní nepříslušnosti není důvodná.
Přitom zdůraznil, že žalobkyně využila svého práva zvolit soud na výběr daný, kterým je (dle platebního místa na směnce, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem – dále jen „směnka“) Městský soud v Praze. Současně neshledal po právu výhradu odvolatelů, podle níž směnku podepsali (jako směneční rukojmí za výstavce směnky − první žalovanou) v postavení spotřebitelů, když druhý žalovaný byl v době podpisu směnky jednatelem výstavce a třetí žalovaná prokuristkou výstavce; nejednali tak mimo rámec obchodní či podnikatelské činnosti výstavce.
Proto odvolací soud neměl důvod „zabývat se namítaným rozporem ustanovení o místní příslušnosti soudu vyplývající ze vztahů ze spotřebitelských směnek s komunitárním právem, ani předložením předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali druhý a třetí žalovaní dovolání, majíce za to, že přípustnost dovolání je spojena s právní otázkou, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena (§237 o. s. ř.), a poukazujíce na řešení „obdobné otázky“ v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2007, sp. zn. 28 Nd 278/2007, od něhož se odvolací soud odchýlil.
Dovolatelé zdůrazňují, že směnku podepsali „coby směneční rukojmí − jako fyzické osoby, v důsledku čehož jim náleží postavení spotřebitelů“; požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání druhého a třetí žalovaných, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odpovídá, jde-li o výklad ustanovení §87 písm. e) o. s. ř., závěrům obsaženým např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2001, sp. zn. 5 Nd 270/2001, ze dne 21. srpna 2002, sp. zn. 26 Nd 187/2002, ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 28 Nd 142/2002, ze dne 6. října 2015, sp. zn. 28 Nd 20/2015, ze dne 27. června 2017, sp. zn. 25 Nd 200/2017 a ze dne 30. ledna 2018, sp. zn. 21 Nd 4/2018.
Poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Nd 278/2007 je zjevně nepřípadný, když toto usnesení se nijak nevyjadřuje ani k ustanovení §87 písm. e) o. s. ř., ani k (ne)možnosti podpisu směnky směnečným rukojmím jako spotřebitelem.
O tom, že v poměrech projednávané věci dovolatelé nepodepsali směnku (v postavení směnečných rukojmí) jako spotřebitelé, rovněž nejsou žádné pochybnosti, když směnka zajišťovala (podle námitkových tvrzení dovolatelů) pohledávku ze smlouvy o úvěru (uzavřené mezi žalobkyní a první žalovanou). K tomu srov. např. usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 6046/2016, včetně judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu zmíněné v jeho důvodech.
Konečně Nejvyšší soud nepřehlédl, že u Krajského soudu v Brně je vedeno insolvenční řízení ve věci dlužnice V. M. (tj. třetí žalované); označené insolvenční řízení, jehož účinky nastaly 23. března 2017 (viz usnesení ze dne 23. března 2017, č. j. KSBR 52 INS XY), nebylo překážkou pro rozhodnutí o dovolání třetí žalované, když usnesení ze dne 19. června 2018, č. j. KSBR 52 INS XY, kterým byl zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurs na její majetek, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. srpna 2018, č. j. KSBR 52 INS XY, 2 VSOL XY, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 3. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu