ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.104.2019.1
KSPH 71 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 104/2019-A-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka V. P. , narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o návrhu dlužníka na přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužníka V. P. je u Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. KSPH 71 INS XY insolvenční řízení, které bylo zahájeno 13. července 2015 insolvenčním návrhem věřitelky. M. S..
Podáním ze dne 17. července 2017 (A-74) vznesl dlužník námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Renaty Macků a požádal, aby tato soudkyně a „Městský, Krajský a Vrchní soud v Praze spolu se všemi soudci byly vyloučeni z rozhodování v tomto soudním řízení“ a věc byla přikázána mimo jejich působnost, a to z důvodu, aby insolvenční navrhovatelka nemohla ovlivňovat toto řízení, a dále i z důvodu vhodnosti, Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.
Podáním ze dne 2. května 2018 (A-92) vznesl dlužník námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Jitky Drobné a požádal, aby tato soudkyně a „Městský, Krajský a Vrchní soud v Praze spolu se všemi soudci byly vyloučeni z rozhodování v tomto soudním řízení“ a věc byla přikázána mimo jejich působnost, a to z důvodu, aby insolvenční navrhovatelka nemohla ovlivňovat toto řízení, a dále i z důvodu vhodnosti, Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, a Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit 1, ročník 2008, na str. 14, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti dlužník neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s §15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud.
Z obsahu spisu je ostatně patrno, že dlužník této možnosti využil a o jeho námitkách podjatosti směřujících vůči soudkyním JUDr. Renatě Macků a JUDr. Jitce Drobné rozhodl Vrchní soud v Praze usneseními ze dne 14. listopadu 2017, č. j. KSPH 69 INS XY, 2 VSPH XY, a ze dne 27. srpna 2018, č. j. KSPH 71 INS XY, 2 VSPH XY, tak, že tyto soudkyně nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování dané insolvenční věci. V druhém z citovaných rozhodnutí Vrchní soud v Praze rovněž vysvětlil, proč se nezabýval paušální a neadresnou námitkou podjatosti všech soudců „Městského, Krajského a Vrchního soudu v Praze“.
Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, natož ostatní soudci Krajského soudu v Praze rozhodující insolvenční agendu, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu