ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.138.2019.1
KSBR 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 138/2019-A-462
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. D. , narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o návrhu dlužníka na určení lhůty vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 UL XY, o návrhu dlužníka na delegaci vhodnou, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 UL XY, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. 3 UL XY projednává Vrchní soud v Olomouci podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, návrh dlužníka (M. D.) na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY. Tímto návrhem se dlužník domáhá, aby Vrchní soud v Olomouci určil Krajskému soudu v Brně lhůtu 15 dnů k předložení odvolání dlužníka ze dne 2. března 2016 směřujícímu proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2015, č. j. KSBR 31 INS XY, odvolacímu soudu.
Podáním ze dne 14. listopadu 2019 (A-433) navrhl dlužník přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu vhodnosti. K důvodům, pro které je podle dlužníka vhodné přikázat věc jinému soudu, patří místo podnikání a umístění jeho majetku „v obvodu“ Vrchního soudu v Praze, snaha o spolehlivější a důkladnější projednání věci soudem, který má k dané věci „nejblíže“, dále spory mezi dlužníkem a soudci Vrchního soudu v Olomouci, které mohou ovlivnit nestrannost úsudku při rozhodování o návrhu na určení lhůty, jakož i názor Vrchního soudu v Olomouci prezentovaný v usnesení ze dne 15. července 2019, č. j. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, podle něhož „odvolací soud je přesvědčen, že jsou zde důležité důvody spočívající v naplnění zásady efektivity, rychlosti a hospodárnosti soudního řízení, pro které je třeba věc delegovat z důvodu vhodnosti Vrchnímu soudu v Praze“.
Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchnímu soudu v Olomouci, u nějž je věc vedena, a Vrchnímu soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána [§12 odst. 3 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)].
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu) veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Z návrhu dlužníka se nepodávají skutečnosti, z nichž by plynulo, že věc bude u Vrchního soudu v Praze rozhodnuta rychleji a hospodárněji.
Dlužníkem tvrzené důvody pro delegaci vhodnou vůbec nedopadají na rozhodování o určení lhůty. Samotné projednání věci a rozhodnutí o tomto návrhu tak nemůže být delegováním na jiný soud v ničem rychlejší či hospodárnější (bez ohledu na to, kde dlužník podniká a kde se nachází jeho majetek). Nejde o samotné insolvenční řízení, ale pouze o řízení o určení lhůty k provedení úkonu. Proto u takového řízení zásadně nepřipadá v úvahu přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu.
Důvodem pro delegaci vhodnou pak nemohou být ani okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Odůvodňuje-li dlužník návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti též spory mezi dlužníkem a soudci Vrchního soudu v Olomouci, je nutno zdůraznit, že prostředkem k prověření takové výhrady je námitka podjatosti konkrétního soudce.
Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje jinému soudu k projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu