ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.54.2019.1
KSPH 74 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 54/2019-B-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků V. T. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Gabrielou Wagnerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Balbínova 223/5, PSČ 120 00, a H. T. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 74 INS XY, o návrhu dlužníků na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sen. zn. 2 VSPH XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
V insolvenční věci dlužníků V. T. a H. T. je u Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. KSPH 74 INS XY insolvenční řízení, které bylo zahájeno 30. ledna 2018 insolvenčním návrhem dlužníků.
Insolvenční soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (27. prosince 2018) k rozhodnutí o odvolání dlužníků proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. listopadu 2018, č. j. KSPH 74 INS XY; věc je vedena u Vrchního soudu v Praze pod sen. zn. 2 VSPH XY.
V odvolání ze dne 15. listopadu 2018 dlužníci navrhli, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Vrchnímu soudu v Olomouci (co do odvolacího řízení). Návrh odůvodnili tím, že „mají obavy z existence vzájemných vztahů mezi insolvenční správkyní a soudci Vrchního soudu v Praze, které by mohly ovlivnit nestrannost rozhodování odvolacího soudu, resp. k jejich celkové nedůvěře v objektivitu rozhodování u pražských soudů ve věcech týkajících se místních insolvenčních správců“.
K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 22. května 2019, č. j. KSPH 74 INS XY) se k návrhu na přikázání věci vyjádřili: věřitelé INTERPAX Central Europe, s. r. o. (B-40) a Československá obchodní banka, a. s. (B-42) a insolvenční správkyně (B-41).
Věřitel INTERPAX Central Europe, s. r. o. s návrhem na přikázání věci nesouhlasí, namítaje, že tvrzení o podjatosti insolvenční správkyně je nepodložené.
Věřitel Československá obchodní banka, a. s. považuje návrh na přikázání věci za nedůvodný.
Insolvenční správkyně Mgr. Eva Hradecká nemá proti návrhu dlužníků námitky. Odkazuje na své vyjádření ze dne 19. září 2018 a uvádí, že si není vědoma existence vzájemných vztahů mezi ní a soudci Vrchního soudu v Praze.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Vrchnímu soudu v Praze, u nějž je vedeno odvolací řízení, i Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému odvolacímu soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvodem pro delegaci vhodnou nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit 1, ročník 2008, na str. 14, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013). Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzení o vzájemných vztazích soudců odvolacího soudu a insolvenční správkyně dlužníků, proto nemůže být vyhověno.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu dlužníků na přikázání věci z důvodu vhodnosti Vrchnímu soudu v Olomouci nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu