ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1761.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 1761/2019-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně AsisTeam s.r.o., identifikační číslo osoby 28319061, se sídlem v Praze 1, Kaprova 14, zastoupené Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 1, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 30/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 72 Co 465/2018-71, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 72 Co 465/2018-71, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 11. 2018, č. j. 30 C 30/2018-64, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 11. 2018, č. j. 30 C 30/2018, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSP“), zastavil odvolací řízení proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2018, č. j. 30 C 30/2018-50, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 23. 10. 2018, č. j. 30 C 30/2018-58, které bylo žalobkyni doručeno dne 24. 10. 2018 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Žalobkyně napadla odvoláním rozsudek v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 1 822 286 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyměřil žalobkyni poplatek dle položky č. 22 bodu 1 písm. a) ve spojení s položkou č. 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků ve výši 91 115 Kč (5 % předmětu odvolacího řízení). K výzvě soudu žalobkyně uhradila soudní poplatek pouze co do 2 000 Kč, a to dle položky 8a sazebníku soudních poplatků.
4. Odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odkázal na přechodné ustanovení čl. VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým byl s účinností od 30. 9. 2017 novelizován (mimo jiné) též ZoSP. Podle tohoto ustanovení se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Soud prvního stupně rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 30 C 30/2018-50. Podáním doručeným soudu dne 22. 10. 2018 podala žalobkyně proti uvedenému rozsudku odvolání. Poplatková povinnost se proto v daném případě řídí ZoSP ve znění od 30. 9. 2017. Dopadá-li totiž speciální položka sazebníku soudních poplatků označená číslem 8a a znějící na částku 2 000 Kč toliko na návrh na zahájení řízení ve věcech týkajících se náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, a to aniž by položka 22, podle které je třeba postupovat při stanovení výše soudního poplatku za odvolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé, na aplikaci této speciální položky odkazovala, nelze postupovat jinak, než soudní poplatek za odvolání ve věci, jejímž předmětem byl požadavek na finanční plnění odpovídající náhradě škody v částce přesahující 20 000 Kč, vyměřit podle položky 22 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, která odkazuje na použití položky 1 bod 1 písm. b) tohoto sazebníku (srov. odst. 21 usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018). Soudní poplatek tak činí 5 % z částky, která je předmětem řízení, tj. z částky 1 822 286 Kč. Námitka, že soudní poplatek za odvolání nemůže být vyšší než poplatek za zahájení řízení, nemá oporu v zákoně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že otázka, v jaké výši má být soudem vyměřen soudní poplatek za podané odvolání ve věci uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že při novelizaci ZoSP zcela zřejmě zákonodárce opomněl upravit sazebník poplatků i pro případ podání odvolání v daném typu řízení, když však z logického výkladu lze dovodit, že stanovení soudního poplatku za odvolání dle obecné položky bodu 22 sazebníku soudních poplatků by vedlo k absurdní výši soudního poplatku ve srovnání s výší soudního poplatku stanoveného za zahájení řízení. Naopak je třeba respektovat charakter daného typu řízení a vzhledem k tomu, že soudní poplatek za podání odvolání není specificky upraven, postupovat v rámci analogie stanovením soudního poplatku ve shodné výši jako je stanoven poplatek za zahájení řízení, nikoliv však jej stanovit dle obecné úpravy pro řízení ve věcech peněžitých plnění. Dále odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 356/18, a ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 2443/18. Dovolatelka tak má za to, že vyměřená výše soudního poplatku za podané odvolání je v rozporu s ústavními principy a porušuje právo na přístup k soudu a právo na spravedlivý proces. Pokud Nejvyšší soud v minulosti již danou otázku, tedy výši soudního poplatku za podané odvolání, rozhodl (např. sp. zn. 30 Cdo 4079/2018), měla by tato otázka tak být ve světle aktuálního konstantně vyjadřovaného právního názoru Ústavního soudu vyřešena jinak, a to aplikací analogie k položce 8a sazebníku soudních poplatků. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se ruší a pokračuje se v odvolacím řízení.
6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
8. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
9. Dovolání je přípustné pro řešení dovolatelkou vymezené otázky, která má být dovolacím soudem vyřešena jinak. K odchýlení se od uvedené starší judikatury není přitom třeba postoupit věc k rozhodnutí velkému senátu Nejvyššího soudu [srov. §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)], neboť jde o otázku procesního práva (srov. §20 odst. 2 zákona o soudech a soudcích) a její odlišné posouzení Nejvyšším soudem pouze reflektuje judikaturu Ústavního soudu citovanou níže.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolání je důvodné.
11. Podle §9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
12. Podle §11 odst. 1 písm. n) ZoSP, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.
13. Podle článku VI zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
14. Odvolací soud v době svého rozhodování vycházel z tehdy ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, reprezentované kupř. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, podle něhož za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se vybere poplatek podle položky 22 bod 1 písm. a) sazebníku zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. 9. 2017.
15. Nejvyšší soud však nepřehlédl, že po vydání přezkoumávaného usnesení odvolacího soudu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, dospěl s podrobnější argumentací k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb., se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ (uvedený závěr je argumentován zejména v bodech 21 až 23 označeného nálezu). K témuž závěru se ostatně Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18.
16. Nejvyšší soud zde připomíná, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. V daném případě se uplatní tzv. precedenční závaznost, kdy je třeba právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu aplikovat ve skutkově obdobných věcech, přičemž se daný závěr dotýká výhradně právního názoru, který je nosným důvodem rozhodnutí, tj. na němž je založen výrok nálezu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 47/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005).
17. Jakkoliv byl výše citovaný závěr Ústavního soudu přijat až poté, co v nyní projednávané věci rozhodl odvolací soud, musí být uvedený závěr Ústavního soudu aplikován také v projednávané věci. Při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. In Právní rozhledy, č. 6/2011, s. 191-197), což ovšem evidentně není případ právě projednávané věci.
18. Lze proto uzavřít, že byla-li žalobkyně v souvislosti s odvoláním podaným proti rozsudku soudu prvního stupně s ohledem na povahu uplatněného nároku podle závazného právního názoru Ústavního soudu ze zákona osvobozena od soudního poplatku, pak částečné zaplacení soudního poplatku na základě (nesprávné) výzvy soudu prvního stupně nemohlo být v právu relevantním důvodem pro zastavení odvolacího řízení. Právní posouzení ze strany odvolacího soudu proto správné není.
19. Za situace, kdy dovolání bylo shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. zabýval tím, zda jsou zde zmatečnostní vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady však dovolatelka netvrdila a Nejvyšší soud je z obsahu spisu rovněž nezjistil.
20. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud usnesení odvolacího soudu za nesprávné, a proto je podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
21. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
22. náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu