ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2861.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2861/2018-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce J. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 77 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 267/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2018, č. j. 70 Co 436/2017-339, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 7. 2017,
č. j. 27 C 267/2008-295, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 77 100 000 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Takto soudy v řízení rozhodovaly poté, co Ústavní soud nálezem ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1680/13, zrušil předchozí zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2011, č. j. 27 C 267/2008-78, potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2011, č. j. 70 Co 317/2011-94, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 28 Cdo 122/2012-110.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu měla být způsobena rozhodnutím o vazbě a nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání ve věci posléze vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 36 T 2/98 tím, že došlo ke znehodnocení jím vlastněných akcií společnosti SLATE - B. D. S. O., a. s.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním (výslovně pouze jeho výrok I), které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Otázka „za jakých podmínek může odvolací soud potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud tak učiní z jiných důvodů, než na jakých bylo založeno rozhodnutí soudu prvního stupně“, jejímž prostřednictvím dovolatel namítá překvapivost napadeného rozhodnutí, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při vydání svého rozhodnutí neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (či dovolatelem citovaného usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 743/16), jestliže uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a vznikem škody v situaci, kdy byl žalobce již soudem prvního stupně (po zrušení předchozích rozhodnutí ve věci nálezem Ústavního soudu) poučen o nutnosti doplnit svá tvrzení o příčinách vzniku škodu o konkrétní skutečnosti, přičemž vycházel právě z těch tvrzení, jež žalobce po výzvě soudu prvního stupně doplnil. Žalobce nebyl zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat ve vztahu k otázce příčinné souvislosti, jež byla předmětem posuzování soudy obou stupňů, a rozhodnutí odvolacího soudu tak nelze považovat za překvapivé (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, či ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3342/2016).
Námitka dovolatele, že závěr odvolacího soudu o neunesení břemene tvrzení lze považovat za „extrémně nesouladný s principy spravedlnosti“ rovněž nemůže založit přípustnost dovolání, neboť při řešení otázky břemene tvrzení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uzavřel, že bylo povinností žalobce tvrdit zcela konkrétní skutkové okolnosti týkající se hospodaření společnosti SLATE - B. D. S. O., a. s. a trestního stíhání včetně toho, jak konkrétně jednotlivé z těchto skutečností ovlivnily cenu akcií společnosti, a že absence konkrétních skutkových tvrzení nemůže být nahrazena dokazováním (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poukazuje-li dovolatel v této souvislosti na skutečnost, že by Ústavní soud jen stěží vyhověl předchozí ústavní stížnosti žalobce, pokud by měl za to, že žalobní tvrzení byla zjevně nedostatečná, přehlíží, že důvodem zrušení předchozích rozhodnutí byla jejich nepřezkoumatelnost a že Ústavní soud uložil soudům vyhodnotit (nikoliv bez dalšího akceptovat) i další tvrzení žalobce o příčinách vzniku škody a okolnostech případu. Tím, zda taková tvrzení žalobce jsou úplná, se nezabýval.
Dovolání nelze připustit ani pro posouzení otázky, zda „minulý zaměstnanecký poměr soudce k účastníkovi řízení by v zásadě měl zakládat důvod pro vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci, pokud zde s ohledem na další okolnosti nelze mít za to, že důvody k jakýmkoliv obavám o nestrannost soudce již bezpečně pominuly“, jejímž prostřednictvím dovolatel fakticky namítá zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Taková vada řízení není podle §241a odst. 1 věta druhá o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem, k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. 1. 2019, sen. zn. 29 NSCR 165/2018). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. 10. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu