ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3734.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3734/2019-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 366/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2018, č. j. 20 Co 336/2018-132, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 11. 6. 2018,
č. j. 26 C 366/2013-122, kterým bylo řízení ohledně částky 280 000 Kč zastaveno pro překážku věci rozsouzené.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání a následně požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, osvobození od soudních poplatků a vznesl požadavek na odkladný účinek podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení spojené se žádostí o osvobození od soudních poplatků zamítl usnesením ze dne 21. 2. 2019, č. j. 26 C 366/2013-137. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 29. 5. 2019, č. j. 20 Co 137/2018-146, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle §243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“,
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2019, č. j. 26 C 366/2013-149, byl žalobce vyzván, aby si ve stanovené lhůtě zvolil pro podání dovolání zástupce z řad advokátů, který dovolání sepíše. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval jen dalším podáním, v němž opětovně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, že jsou zde nové (ovšem nijak nepojmenované) skutečnosti.
Nejvyšší soud nepřihlédl k další (opakované) žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, neboť vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 11. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu