ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1535.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1535/2019-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. K. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Běhanem, advokátem se sídlem v Praze 6, V Podbabě 2524/22, proti žalované AUTO JEREMIÁŠOVA s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Jeremiášova 2599/1a (identifikační číslo osoby 241 91 817), zastoupené Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, o 679.000 Kč s příslušenstvím, o 14.171 Kč a o povinnosti převzít vozidlo, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 141/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, č.j. 55 Co 276/2018-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 2. 2018, č.j. 4 C 141/2017-73, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částky 679.000 Kč ( „se zákonnými úroky z prodlení za každý den prodlení od 30. 10. 2016 do zaplacení“ ), 14.171 Kč a aby převzala vozidlo „XY, VIN XY, RZ XY“ ; žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 55.369,60 Kč.
Rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č.j. 55 Co 276/2018-140, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 27.684,80 Kč. Odvolací soud uzavřel, že na vady vozidla se vztahovala dvouletá záruční doba a tříletou záruku – s taxativně vyjmenovanými výjimkami – žalovaná poskytla pouze na jednotlivé komponenty vozidla (§2113 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Uplatnil-li žalobce vadu 8. 4. 2016, učinil tak opožděně, neboť vozidlo převzal 27. 2. 2014; žalovaná namítla, že vada nebyla včas oznámena (§2111, §2112 o. z.).
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že účastníci uzavřeli 26. 3. 2014 kupní smlouvu, na základě níž žalobce nabyl vlastnické právo předmětného vozidla, které převzal 27. 2. 2014. Součástí smlouvy (objednávky č. O70062) byly všeobecné obchodní podmínky a reklamační řád. Ve všeobecných obchodních podmínkách strany dohodly následující: „Skrytou vadu vozidla je kupující povinen písemně oznámit prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let ode dne převzetí vozidla.“ „Práva z vadného plnění v případě, že kupující je spotřebitel …, se řídí reklamačním řádem prodávajícího …, který je nedílnou součástí smlouvy.“ „Délka záruky je stanovena v záruční knížce k vozidlu. Záruční podmínky jsou součástí smlouvy.“ V reklamačním řádu strany sjednaly: „Prodávající dále odpovídá kupujícímu i za vady, které se vyskytnou na vozidle v době trvání záruky, přičemž takové vady je kupující oprávněn uplatnit u prodávajícího nejpozději do uplynutí záruční doby.“„Skrytou vadu vozidla je kupující povinen písemně oznámit prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let ode dne převzetí vozidla.“ Podle garanční knížky poskytla žalovaná „na všechny komponenty, vyjma níže uvedených položek, … záruku 36 měsíců nebo 100.000 kilometrů, rozhoduje však stav, který nastane dříve anebo 2 roky bez omezení počtu ujetých kilometrů.“ Žalobce dne 8. 4. 2016 žalované oznámil vadu (reklamoval), kterou označil za neodstranitelnou (prosakování nafty do motorového oleje), a 12. 4. 2016 od kupní smlouvy odstoupil.
Námitky uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr o promlčení žalobcova práva z vadného plnění. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Ten rozhodl na základě zjištění, že účastníci sjednali dvouletou reklamační lhůtu pro uplatnění práv z vadného plnění, že tříletá záruční doba se vztahovala jen na vymezené komponenty vozidla a že žalobce převzal vozidlo 27. 2. 2014. Oproti tomu žalobce prosazuje, že ujednána byla obecná tříletá záruční doba a že vozidlo převzal až koncem března 2014. Již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se judikatura Nejvyššího soudu ustálila v tom, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle, co bylo jejími účastníky ujednáno, tj. jakou vůli podle jazykového vyjádření projevili, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, a usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3050/2008, a ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5364/2014). Stejné platí i v případech výkladu právních jednání, resp. úmyslů smluvních stran vyjádřených slovy (§555 a násl. o. z.). Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Lze proto shrnout, že žalobce se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jeho právní námitky, byť je podpořil odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a rozhodovací činnost Ústavního soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné. Je třeba připomenout, že v souzené věci nejde o výjimečný případ extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými (a potažmo právními) závěry soudu, tedy o pochybení v procesu hodnocení důkazů, které by zakládalo oprávněnost námitky porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ani výhradou, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, nezaložil žalobce přípustnost dovolání; k „jiným“ vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by dovolací soud – pokud by jimi skutečně řízení bylo zatíženo – mohl přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu