ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3954.2017.2
sp. zn. 33 Cdo 3954/2017-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce B. Ch. , se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalovanému Společenství vlastníků pro Polyfunkční dům Vítkov , se sídlem v Praze 3, Koněvova 188, identifikační číslo 27368831, zastoupeného Mgr. Lukášem Damborským, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 846/1, o zaplacení 52.368 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 46/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 25 Co 394/2016-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.259,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Lubora Bernatíka, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení mimosmluvní odměny za zastupování v osmi právních věcech v celkové výši 52.368 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4 C 46/2015-93, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 36.354 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení 16.014 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2017, č. j. 4 C 46/2015-93, potvrdil ve výroku I rozsudek soudu prvního stupně, ve výroku II, jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 16.014 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhl dovolání pro neopodstatněnost zamítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci rozhodovaly soudy o osmi samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, neboť žalobce se žalobou domáhal zaplacení odměny za zastupování v osmi právních věcech. Jde o samostatné (samostatně uplatnitelné) nároky, které vzešly z osmi ústně uzavřených příkazních smluv. Přípustnost dovolání se proto posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně, bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod č. 113, a č. 1, ročník 2000, pod č. 9, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 681/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. II. ÚS 3298/13, ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1232/08, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 390/09).
Protože jednotlivé položky, které jsou předmětem tohoto řízení o zaplacení odměny za zastupování, nepřevyšují 50.000 Kč a nejde o žádnou z výjimek uvedených v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5152/2016), je přípustnost dovolání vyloučena citovaným ustanovením. Na tento závěr nemá vliv okolnost, že součet požadovaných plnění přesahuje částku 50.000 Kč, ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, neboť jím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolání žalovaného směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení též není podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, neboť částka přiznaných nákladů řízení za jednotlivé stupně řízení nepřesahuje 50.000 Kč, nehledě na to, že dovolání postrádá v tomto směru jakoukoliv argumentaci natož tu, která by se vztahovala k údaji o jeho přípustnosti.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.)
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu