ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1244.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1244/2019- 383
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2019 o dovoláních obviněných T. P. , nar. XY, bytem XY a Z. S. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 195/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 86/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 13 T 86/2018, byl obviněný T. P. uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [bod 1) rozsudku] a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odstavec 1 tr. zákoníku [bod 2) rozsudku] a obviněný Z. S. byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [bod 1) rozsudku], přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odstavec 1 tr. zákoníku [bod 3) rozsudku] a přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, účinného do 31. 1. 2019 [bod 4) rozsudku], kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
A. 1) oba obvinění
„Dne 15. 1. 2018 v době kolem 22,00 hod. na ul. XY naproti obchodu XY v Jihlavě, v přítomnosti dalších nejméně tří osob společně fyzicky napadli poškozeného P. N., nar. XY, kterého nejprve obžalovaný S. udeřil pěstí do obličeje tak silně, až poškozený upadl na zem, kde ho poté obžalovaný P. ještě kopl nohou do obličeje, čímž poškozenému způsobili zlomeninu nosních kostí a nosního septa bez posunu úlomků, oboustranné zlomeniny horní čelisti s mírným posunem úlomků, krvácení do pravé čelistní dutiny a do dutiny nosní, drobné tržně-zhmožděné ranky sliznice horního rtu, částečné uvolnění prvního řezáku vpravo nahoře a zhmoždění obou rukou, pro kterážto zranění byl poškozený ošetřen v Nemocnici Jihlava a následně byl po dobu přesahující jeden týden, avšak nepřesahující šest týdnů podstatně omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí předmětných zranění, zhoršeným nosním dýcháním a poruchami při příjmu potravy,
2) obviněný T. P.
Ačkoli věděl, o jakou látku se v případě pervitinu jedná a že nakládání s ní je možné pouze na základě zvláštního povolení, jehož držitelem není, tak v blíže nezjištěné době od léta 2017 do léta 2018 na různých místech na území města Jihlavy opakovaně nabízel, prodával a daroval drogu pervitin, takže
a) nejméně v jednom případě předal E. K., nar. XY, pervitin v nezjištěném množství,
b) nejméně v jednom případě prodal R. V., nar. XY, pervitin za cenu 200 Kč za tzv. čáru,
c) v blíže nezjištěné době od března roku 2018 do června roku 2018 asi v deseti případech dal M. H., nar. XY, za různé protislužby pervitin vždy v množství jedné až dvou tzv. čar, kdy takto mu za uvedené období předal celkem cca jeden gram pervitinu,
přičemž jedna tzv. čára odpovídá přibližně 0,1 gramu pervitinu a pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako psychotropní látka,
3) obviněný Z. S.
Ačkoli věděl, o jakou látku se v případě pervitinu jedná a že nakládání s ní je možné pouze na zvláštní povolení, jehož držitelem není, na různých místech v Jihlavě,
a) v přesně nezjištěné době od dubna 2018 do 20. 7. 2018 nejméně ve čtyřech případech předal E. K., nar. XY, drogu pervitin, a to jako odměnu za drogistické zboží, oblečení, boty, sladkosti a další věci,
b) v přesně nezjištěné době v červenci 2018 prodal M. T., nar. XY, pervitin v množství nejméně dvou tzv. čar za částku 400 Kč,
c) v období od dubna do června 2018 prodal R. V., nar. XY, nejméně v pěti případech pervitin v celkovém množství cca 5 g za částku 6 000 Kč,
d) v období od května do července 2018 prodal P. N., nar. XY, nejméně ve třech případech pervitin v přesně nezjištěném množství za částky od 500 do 1 000 Kč,
přičemž jedna tzv. čára odpovídá přibližně 0,1 gramu pervitinu a pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako psychotropní látka,
4) obviněný Z. S.
Dne 20. 7. 2018 v Jihlavě převzal jako protihodnotu za poskytnutý pervitin od E. K., nar. XY, různé drogistické zboží v hodnotě 5 314 Kč, ačkoliv věděl, že toto zboží jmenovaná odcizila tentýž den v prodejně XY drogerie na ul. XY v Jihlavě“.
Za uvedené jednání byl obviněný T. P. odsouzen podle §283 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Za uvedené jednání byl obviněný Z. S. odsouzen podle §283 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. N. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pod bodem B) rozsudku byl obviněný Z. S. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od dubna 2018 do 20. 7. 2018 poškozenou E. K., nar. XY, nutil ke krádežím různého zboží v obchodech s tím, že pokud pro něj věci neukradne, tak ji zmlátí, zabije apod., přičemž konkrétně dne 20. 7. 2018 poškozenou našel v herně na ul. XY v Jihlavě, nejméně třikrát ji udeřil pěstí do hlavy a požadoval po ní, aby „mu šla nakrást parfémy“,
čímž měl spáchat přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 13 T 86/2018, podali obvinění T. P., Z. S. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jihlavě odvolání směřující do výroků o vině a trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 195/2019 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil u obou obviněných ve výroku o vině přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [bod 1) napadeného rozsudku] a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné T. P. a Z. S. uznal vinnými zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odstavec 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
A/1)
„dne 15. ledna 2018 v době kolem 22.00 hod. na ul. XY naproti obchodu XY v Jihlavě, v přítomnosti dalších nejméně tří osob, společně fyzicky napadli poškozeného P. N., nar. XY, kterého nejprve obžalovaný S. udeřil pěstí do obličeje tak silně, až poškozený upadl na zem, kde ho poté obžalovaný P. ještě kopl nohou do obličeje, čímž poškozenému způsobili zlomeninu nosních kostí a nosního septa bez posunu úlomků, oboustranné zlomeniny horní čelisti s mírným posunem úlomků, krvácení do pravé čelistní dutiny a do dutiny nosní, drobné tržně-zhmožděné ranky sliznice horního rtu, částečné uvolnění prvního řezáku vpravo nahoře a zhmoždění obou rukou, pro kterážto zranění byl poškozený ošetřen v Nemocnici Jihlava a následně byl po dobu přesahující jeden týden, avšak nepřesahující šest týdnů, podstatně omezen v obvyklém způsobu života bolestivostí předmětných zranění, zhoršeným nosním dýcháním a poruchami při příjmu potravy, kdy však s ohledem na způsob, lokalizaci a intenzitu útoku mohli obžalovaní poškozenému způsobit mnohem závažnější zranění, a to např. poranění mozku či očí, komplikované tříštivé zlomeniny obličejových a dalších lebních kostí, poranění krční páteře a krční míchy či jiná zranění, která by poškozeného podstatně a dlouhodobě omezovala v obvyklém způsobu života či mu způsobila poškození důležitého orgánu nebo jej dokonce mohla vážně ohrozit na životě, kdy k takovým následkům nedošlo pouze díky na vůli obžalovaných nezávisejícím skutečnostem, zejména díky náhodnému místu zásahu hlavy či dalších částí těla poškozeného, jeho obraně a také zásahu dalších přítomných osob.“
Za uvedené jednání byl obviněný T. P. odsouzen za tyto trestné činy a za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně kterého zůstal napadený rozsudek nedotčen, podle §145 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Za uvedené jednání byl obviněný Z. S. odsouzen za tyto trestné činy a za přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, ohledně kterých zůstal napadený rozsudek nedotčen, podle §145 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných T. P. a Z. S. zamítnuta.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 195/2019, podali následně obvinění T. P. a Z. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě obviněného T. P. také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].
Obviněný T. P. v dovolání směřujícím proti skutku pod bodem 1) namítl, že soudy obou stupňů pochybily, pokud opírají jeho vinu, ať již u přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku nebo zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, o znalecký posudek nepříslušného znalce MUDr. Jana Krajsy z Ústavu soudního lékařství. K podání znaleckého posudku ohledně zranění poškozeného P. N., zejména také pokud jde o omezení v obvyklém způsobu života, způsobu a době léčení, bylo na místě přibrat znalce chirurga nebo traumatologa, neboť MUDr. Jan Krajsa, Ph.D. (v dovolání je zřejmě nedopatřením uváděno příjmení Krejsa) takovouto specializaci nemá a odborně mu posuzování tohoto případu nepřísluší. Tuto námitku bagatelizuje ve svém rozhodnutí zejména odvolací soud, který nesprávně tvrdí, že soudní lékař (tedy lépe kvalifikovaný patolog, který živého člověka neléčí a neošetřuje) může posuzovat dokonce specifické poranění obličeje a stupeň omezení v obvyklém způsobu života. V návaznosti na uvedené zpochybnil vypovídací hodnotu a věrohodnost uvedeného posudku a zdůraznil, že byl-li tento posudek užit jako důkaz v trestním řízení, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Oba soudy tedy ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodly na základě nesprávného právního posouzení skutku vyplývajícího ze zcela nepoužitelného znaleckého posudku. Obviněný rovněž požádal Nejvyšší soud o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 13 T 86/2018, a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že z obsahu dovolací argumentace vyplývá, že obviněný sice prohlašuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však vůbec nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Jinak vyjádřeno, v podaném dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by právě ta skutková zjištění nalézacího soudu, která jsou precizovaná v odsuzujícím rozsudku, nenaplnila znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Podstatou jeho opravného prostředku je pouze výhrada procesní povahy založená na zpochybnění správnosti a využitelnosti jednoho z významných důkazů, konkrétně znaleckého posudku, který se vyjadřoval zejména k charakteru zranění poškozeného, mechanismu jeho vzniku a intenzitě útoku. Takovou námitku však pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Uvedená námitka založená na dovolatelově nesprávném a nepřípadně zjednodušujícím závěru (viz úvod strany 3 dovolání, kde vyjadřuje mylný názor, že soudní lékař = kvalifikovaný patolog) navíc postrádá jakékoli opodstatnění. K naznačené problematice se poměrně obsáhle vyjádřil již Krajský soud v Brně v rámci odvolacího řízení, a to právě v reakci na jednu z odvolacích námitek obviněného. S argumentací obsaženou v odstavci 6. odůvodnění jeho rozsudku se ztotožňuje.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Obviněný Z. S. v dovolání směřujícím proti skutku pod bodem 1) v podstatě vyjádřil nespokojenost s tím, jak věc posoudil odvolací soud. Tomu mj. vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů. V návaznosti na to namítl, že odvolací soud především zcela přehlédl výpověď poškozeného, který připustil, že je před útokem provokoval. Současně dovolatel poukázal na krátkou dobu trvající hospitalizaci poškozeného a chybějící následky na jeho zdraví či absenci vážnějšího omezení v běžném způsobu života. Ve vztahu k rozhodování odvolacího soudu současně namítl, že tento vycházel výlučně z poměrně formálního znaleckého posudku, kdy je vůbec sporné, zda posudek zpracoval znalec k tomu kompetentní. Vyjádřil dále názor, že ne každý úder směřující na hlavu napadané osoby musí zakládat pokus těžké újmy na zdraví, a současně zdůraznil, že jeho úmyslem nebylo způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, neboť jeho jednání bylo spíše reflexivní, vedené obavou, aby od poškozeného sám nějaký úder neschytal. Pokud odvolací soud vyhověl odvolání státního zástupce a právní kvalifikaci stíhaného jednání změnil v jeho neprospěch, muselo se tak podle názoru obviněného stát ve vazbě na vadné a jednostranné hodnocení provedených důkazů.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že převážnou část námitek obviněného pod uplatněný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Jsou totiž postaveny toliko na odlišném hodnocení provedených důkazů a na zpochybnění skutkových zjištění soudů. Předně – nalézací ani odvolací soud neuvěřily účelové výpovědi poškozeného, který zjevně ve prospěch útočníků bagatelizoval jak útok samotný, tak i jeho následky. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství pak navíc vyplynulo, že intenzita útoku byla vysoká a s ohledem na jeho charakter hrozilo mnohem závažnější zranění poškozeného. To, že k němu nedošlo, bylo jen dílem náhody a okolností na vůli útočníků nezávislých, přičemž poškozený byl po dobu přesahující týden (a nedosahující šesti týdnů – proto šlo jen o pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví) omezen v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí, zhoršeným nosním dýcháním a poruchami při příjmu potravy. Stejně tak mimo rámec vytýkaného dovolacího důvodu stojí výhrady obviněného v tom smyslu, že odvolací soud vycházel výlučně z uvedeného formálního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, u kterého jsou pochybnosti, zda ho vůbec vypracovala osoba k tomu kompetentní. V tomto ohledu doplnil, že znalecký posudek rozhodně nebyl jediným důkazem, který se stal podkladem pro závěr o vině obviněného (i spoluobviněného P.). Logicky byl nicméně stěžejním důkazem pro konkretizaci způsobených a hrozících zranění poškozeného, posouzení intenzity a povahy útoku, jakož i objasnění doby léčení a rozsahu omezení poškozeného v běžném způsobu života. To je však přirozené, neboť zodpovězení takových otázek náleží odborníkovi a nikoli laikovi, jakým je např. sám dovolatel. Pod žádný dovolací důvod pak nelze podřadit ani pochybnosti obviněného stran kompetentnosti znalce. Nepovažuje za potřebné se k takové výhradě podrobněji vyjadřovat, neboť tak učinil již v rámci svého vyjádření k dovolání spoluobviněného P. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit pouze námitky obviněného, že ne každý úder na hlavu musí zakládat pokus těžké újmy na zdraví, případně že jeho úmyslem nebylo způsobit těžkou újmu na zdraví. Považuje je však za zjevně neopodstatněné. Z provedeného dokazování vyplývá, že na poškozeného zaútočili dva pachatelé, a to pěstí do hlavy a kopem do obličeje. Intenzita útoku přitom byla vysoká. To dovodil nejen znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ale vyplývá to i z utrpěných zranění. Reálně tudíž hrozil vznik mnohem závažnějších zranění, např. poranění mozku či očí, komplikované tříštivé zlomeniny obličejových a dalších lebních kostí, poranění krční páteře či míchy apod., tedy zranění, která by poškozeného podstatně a dlouhodobě omezovala v obvyklém způsobu života, či by ho přímo ohrožovala na životě. K takovému následku představovanému přinejmenším těžkou újmou na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku pak nedošlo jen náhodou, v důsledku okolností na vůli pachatelů nezávislých. Proto bylo jeho jednání pod bodem 1) odvolacím soudem důvodně posouzeno – vedle přečinu výtržnictví – také jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 k §145 odst. 1 tr. zákoníku, který z pohledu subjektivní stránky spáchal v úmyslu eventuálním podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S přihlédnutím ke shora uvedenému zastává názor, že naprostou většinu námitek obviněného pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze, zbylé pak považuje za zjevně neopodstatněné.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obvinění T. P. a Z. S. ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obvinění T. P. a Z. S. sice podali dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Své námitky obvinění T. P. a Z. S. zaměřili proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přičemž je založili na zpochybnění správnosti a využitelnosti tohoto významného důkazu, který se vyjadřoval zejména k objasnění povahy, rozsahu a závažnosti zranění poškozeného, mechanismu jeho vzniku a intenzitě útoku. Takto formulovaná dovolací argumentace však nemůže naplnit zvolený dovolací důvod, ani žádný jiný. Jedná se o námitky procesní povahy. Nad rámec shora uvedeného přesto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že Krajský soud v Brně se v rámci odvolacího řízení vypořádal i s námitkou, že ve věci měl být ustanoven znalec z oboru chirurgie nebo traumatologie, nikoliv znalec z oboru soudního lékařství (reagoval takto na jednu z odvolacích námitek obviněného). Nejvyšší soud pro stručnost na jeho odůvodnění poukazuje, neboť se s argumentací obsaženou v odstavci 6. odůvodnění jeho rozsudku zcela ztotožnil. Je třeba souhlasit se státním zástupcem, že soudní lékařství je interdisciplinární obor využívající poznatky hlavně z medicíny, ale i chemie a přírodních věd, který přes svou medicínskou problematiku zahrnuje i problematiku právní. Hlavní činností oboru jsou skutečně rozbory příčin úmrtí na základě provedené pitvy. Kromě objasňování vzniku poruch zdraví, které vedou ke smrti, ať už přirozené, nebo násilné, je však jeho činností taktéž (mimo jiné) posuzování poruch zdraví u osob živých, kde je nutno stanovit např. závažnost takové poruchy, mechanismus vzniku poranění a intenzitu útoku, následky vzniklé v důsledku posuzované poruchy zdraví, či zodpovědět další otázky. Znaleckému posudku MUDr. Jana Krajsy, Ph.D. proto v tomto ohledu nelze ničeho vytknout. Pro úplnost je třeba dodat, že vzhledem k tomu, že MUDr. Jan Krajsa, Ph.D., je zapsán v seznamu znalců, nelze mít pochybnosti o tom, že splnil odborné podmínky pro jmenování znalcem z řad lékařů v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle přílohy č. 10 k instrukci Ministerstva spravedlnosti č. 8/2017 ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP-26/2017-OJD-ORG/32, o správním řízení ve věcech znalců a tlumočníků a o některých dalších otázkách. O adekvátní kvalifikaci znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství tedy nelze mít pochyb. MUDr. Jan Krajsa, Ph.D., je jakožto znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přímo specializován k podávání soudně znaleckých posudků v trestním řízení, když právě pro potřeby soudních řízení byla zavedena specializace soudního lékařství.
Námitky obviněného Z. S., v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů [konkrétně svědecké výpovědi poškozeného P. N., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (se zpochybněním kompetence znalce MUDr. Jana Krajsy, Ph.D.)], jakož i obecně formulovaná námitka, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný pojal dovolání jako polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž vyvodily zjištění, že obvinění společně fyzicky napadli poškozeného P. N., přičemž ho nejprve obviněný Z. S. udeřil pěstí do obličeje tak silně, až poškozený upadl na zem, kde ho poté obviněný T. P. kopl nohou do obličeje, čímž mu způsobili výše popsaná zranění. Obviněný se snažil svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že poškozeného P. N. udeřil z obavy, že by jím mohl být napaden. Touto koncepcí dovolání se však obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhal, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jihlavě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Zjištění soudů, pokud jde o jednání obviněných T. P. a Z. S., mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly výpovědi svědků přítomných v kritickou dobu na místě samém, výpovědi obviněných T. P. a Z. S. a rovněž znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (posudkem znalce byla objasněna povaha, rozsah a závažnost zranění poškozeného i mechanismus jeho vzniku, který korespondoval s tím, jak svědci popsali útok obviněných proti poškozenému). Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jako dovolací soud důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Z hlediska rozhodnutí o podaných dovoláních je podstatné to, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, v tomto rámci zaznamenaly také odlišnosti mezi některými důkazy vztahujícími se k týmž skutkovým okolnostem a překlenuly tyto rozpory přijatelným vysvětlením, proč považují ten či onen důkaz za věrohodný. Oba soudy jasně, srozumitelně, přehledně, ověřitelně a zejména logicky vyložily své hodnotící úvahy, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněných na spravedlivé řízení. To, že obvinění, kteří podali dovolání, nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
V podaném dovolání tedy obviněný T. P. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odstavec 1 tr. zákoníku. Pouze takové námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který rovněž uplatnil obviněný T. P., byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této variantě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že je také mimo rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Pokud by obviněný Z. S. uplatnil toliko výše uvedené námitky, Nejvyšší soud by jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pouze s jistou (nemalou) mírou tolerance lze akceptovat jeho námitku spočívající v absenci subjektivní stránky zmíněného zločinu (resp. pokusu), současně je však namístě dodat, že takto vznesená námitka je zjevně neopodstatněnou.
Pokud obviněný Z. S. namítl, že skutek – míněn ovšem skutek, tak jak byl zjištěn soudy – neměl být kvalifikován jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ale jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, nelze této námitce přisvědčit. Námitka, že úmysl obviněného nesměřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví (§145 tr. zákoníku), ale nanejvýš jen k ublížení na zdraví (§146 tr. zákoníku), je v evidentním rozporu se způsobem provedení činu. Jednalo se o razantní fyzický útok dvou pachatelů, který spočíval v úderu pěstí a kopnutí do hlavy poškozeného za situace, kdy poškozený ležel na zemi. Útok obviněných nespočíval jen v nějakém náhodném, mimovolném či ojedinělém kopnutí, ale v úderu a kopu zaměřených právě do oblasti hlavy poškozeného. Ze znaleckého posudku, oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vyplývá velká intenzita násilí, když zlomenina nosních kostí a nosního septa bez posunu úlomků a oboustranné zlomeniny horní čelisti s mírným posunem úlomků a s krvácením do pravé čelistní dutiny a do dutiny nosní svědčí pro závěr o razanci tohoto útoku. Z takto podniknutého útoku reálně hrozilo vážné zranění poškozeného v oblasti hlavy, což bylo i ze subjektivního hlediska obviněného snadno předvídatelné. Ze znaleckého posudku jasně vyplynulo i to, v čem konkrétně hrozilo nebezpečí vážného zranění poškozeného, které již bylo možné pokládat za hrozící těžkou újmu na zdraví, přičemž k tomuto následku pak nedošlo jen náhodou, v důsledku okolností na vůli pachatelů zcela nezávislých. Obviněnému přitom muselo být zřejmé, že jde o oblast lidského těla mimořádně křehkou, ničím nechráněnou, kde jsou uloženy životně důležité orgány. Vzhledem k osobě obviněného, ke způsobu jednání vůči poškozenému, k intenzitě útoku, není možné, aby si obviněný neuvědomoval všechny hrozící následky svého agresivního počínání vůči poškozenému a neuvědomoval si, jaké nebezpečí úderem (resp. kopnutím) do oblasti hlavy poškozenému hrozilo. Souhrn všech těchto okolností jasně vyznívá v závěr, že i z hlediska subjektivní stránky je posouzení skutku jako pokusu těžké újmy na zdraví správné. Pokud soudy kvalifikovaly skutek jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku, není důvodu cokoli na tom měnit a dovolání obviněného je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
K návrhu obviněného na odložení výkonu napadeného rozsudku Nejvyšší soud uvádí, že s ohledem na to, jak rozhodl, neshledal důvod postupovat podle §265o odst. 1 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí netrpí v dovolání vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. 10. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu