ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1409.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1409/2019- 233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2019 o dovolání obviněného P. B. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 13 To 112/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 100/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 17 T 100/2018, byl obviněný P. B. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 14.04.2018 nejprve v době kolem 23.00 hodin v Mladé Boleslavi u vchodu do chodby před vstupem do restaurace XY, ul. XY, v přítomnosti dalších více osob úmyslně fyzicky napadl E. C., nar. XY, kterého udeřil zezadu do zad a následně téhož dne kolem 23.45 hodin na travnaté ploše u cesty mezi restaurací XY a křižovatkou ulic XY a XY opět E. C., fyzicky napadl, kdy ho zezadu srazil na zem, a pak na ležícího poškozeného útočil kopanci a ranami pěstí do obličeje, přičemž napadením poškozenému E. C. způsobil zranění spočívající v krevní podlitině v obličeji u nosu, oděrku v dlani levé ruky a zlomeninu člunkovité kosti levého zápěstí, které si vyžádalo odborné lékařské ošetření s dobou léčení a podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č.j. 2 T 82/2016-121 ze dne 29.09.2016, s nabytím právní moci dne 27.10.2016, mimo jiné, odsouzen za přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku“.
Za uvedené jednání byl obviněný P. B. odsouzen podle §146 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky. Podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo omezení, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem poškozeným E. C., nar. XY a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným náhradu škody, a to poškozenému E. C. ve výši 25 259 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 5 949,79 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený E. C. odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 17 T 100/2018, podali obviněný P. B. a poškozený E. C. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 13 To 112/2019, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 13 To 112/2019, podal následně obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný P. B. v dovolání na úvod zmínil judikaturu Ústavního soudu týkající se extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů. Dále uvedl, že o extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy se jedná právě v případě napadeného rozhodnutí, neboť byl odsouzen přesto, že provedené důkazy jeho vinu neprokazují. Ve vazbě na to soudům vytkl jednostranné hodnocení důkazů realizované výlučně v jeho neprospěch, za nevěrohodnou označil výpověď poškozeného E. C., přičemž uvedl, že soud by neměl k takovému důkazu vůbec přihlížet. Dále uvedl, že soud mimo jiné vycházel z kamerových záznamů, které také žádným způsobem neprokazují, že se předmětný trestný čin stal, či že obviněný by byl pachatelem trestného činu. V rámci dovolání zpochybnil rovněž vypovídací hodnotu lékařských zpráv a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, když v této souvislosti vyjádřil názor, že ke zranění poškozeného mohlo dojít jinak, než tento zmiňoval. Závěrem dovolatel uvedl, že byl zkrácen na jeho právech na spravedlivý proces, když zejména celé dokazování bylo provedeno a zhodnoceno v neprospěch obviněného, když ani jeden důkaz, ač mohl být, soud nezhodnotil v jeho prospěch, a dále nezajistil osoby, které byly svědky předmětného trestného činu.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky obviněného pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Jinak vyjádřeno, dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Obsahem jeho mimořádného opravného prostředku jsou pouze námitky založené na nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a se skutkovým závěrem, podle něhož poškozeného napadl právě on, a to způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Dále konstatoval, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil taktéž námitku extrémního rozporu provedených důkazů a skutkových zjištění. Tato výhrada, směřující ve své podstatě do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, však rovněž sama o sobě žádný dovolací důvod naplnit nemůže. Po přezkoumání spisového materiálu přitom ve shodě s Krajským soudem v Praze zastává názor, že Okresní soud v Mladé Boleslavi realizoval dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž dospěl ke skutkovým zjištěním, která z provedených důkazů při jejich logickém hodnocení vyplývají. Své povinnosti se pak nezpronevěřil ani Krajský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a vyjádřil se ke všem jeho výhradám. Nelze popřít, že stěžejním usvědčujícím důkazem je právě výpověď poškozeného E. C., jehož věrohodností se nalézací soud podrobně zabýval (viz zejména bod 16. odůvodnění jeho rozsudku). Poškozený se přitom vyjádřil ke vztahům s obviněným a podrobně popsal rovněž průběh incidentu. Jeho výpověď nicméně nezůstala jediným a osamoceným usvědčujícím důkazem. Koordinátor ubytování svědek S. potvrdil, že obviněný byl osobou konfliktní, užíval alkoholické nápoje a marihuanu, a v tomto směru si na něj řada lidí (nejen poškozený) stěžovala. Policista Š. potvrdil, že z podnětu poškozeného již v minulosti jedenkráte zasahoval právě při vykazování obviněného z ubytovny. Zášť obviněného vůči poškozenému živená pravděpodobně tím, že právě z iniciativy poškozeného byl z důvodu užívání alkoholu a marihuany vykázán z ubytovny, je patrna rovněž z výhrůžné SMS zprávy, kterou zaslal poškozenému zhruba tři dny před incidentem. Pokud se jedná o kamerový záznam, ten skutečně nezachycuje samotný útok dovolatele na poškozeného, neboť k němu došlo mimo dosah kamer. Je z něj však patrno, že obviněný z restaurace odešel krátce po poškozeném, pak se za přibližně dvě minuty vrátil ke stolu, pak znovu odešel a nakonec se do restaurace opět vrátil. V době napadení poškozeného tedy v restauraci rozhodně neseděl. Není od věci připomenout taktéž tu okolnost, že poškozený napadení ze strany obviněného oznámil v podstatě bezprostředně po útoku. Rozsah zranění a mechanismus jeho vzniku korespondující s výpovědí poškozeného jsou pak prokázány znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který zpracoval znalec MUDr. Baláž. S přihlédnutím k výše uvedenému proto shrnul, že soudy učinily správná skutková zjištění a jeho jednání také odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný P. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozeného E. C., kamerových záznamů, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání obviněný P. B. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav byl nesprávně právně posouzen, pokud byl kvalifikován jako zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách, podle kterých není osobou totožnou s pachatelem útoku na poškozeného. V tomto ohledu obviněný namítal, že z důkazů nijak nevyplývá, že by byl pachatelem. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím pádem stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mladé Boleslavi, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natožpak extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi poškozeného E. C. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědecké výpovědi poškozeného a obhajoby obviněného a již vzhledem k tomu hodnotily důkazy velmi opatrně a obezřetně. V tomto rámci soudy pozorně zkoumaly, zda a nakolik jsou tvrzení poškozeného a obviněného jako účastníků incidentu v souladu s ostatními důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Soudy ve shodě s obsahem jednotlivých důkazů zaznamenaly, že svědecká výpověď poškozeného co do mechanismu zranění plně koresponduje se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Soudy v tomto kontextu dále poukázaly na výpovědi slyšených svědků M. S. – koordinátora ubytování (který potvrdil, že obviněný byl osobou konfliktní, užíval alkoholické nápoje a marihuanu) a J. Š. (uvedl, že z podnětu poškozeného již v minulosti jedenkráte zasahoval právě při vykazování obviněného z ubytovny), na kamerové záznamy (sice nezachycují samotný útok na poškozeného, ale časově mapují pohyb poškozeného a obviněného v době incidentu) a na listinné důkazy – úřední záznam o ohledání osoby, záznam o deliktu, lékařské zprávy, fotokopie SMS zaslané poškozenému atd. Soudy učinily skutková zjištění logicky navazující na obsah řádně provedených důkazů bez jakékoli jejich dezinterpretace (viz str. 2-8 rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 17 T 100/2018, resp. str. 2-3 usnesení Krajského soudu v Praze). Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby do skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině jakkoli zasahoval. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud v posuzované věci tedy neshledal (jak je výše uvedeno) žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu judikatury Ústavního soudu, přičemž konstatuje, že nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu