ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1483.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1483/2019- 324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2019 o dovolání obviněné T. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro účely doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 70/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 11. 2018 sp. zn. 22 T 70/2018, byla obviněná T. M. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že:
v době od 23. 2. 2013 do 21. 6. 2017 v XY, XY a na XY prováděla neoprávněné výběry finanční hotovosti z účtu č. XY, vedeného u společnosti Komerční banka a.s., majitele H. Š., nar. XY, a to prostřednictvím platebních karet VISA č. XY a MasterCard č. XY vydaných ke shora uvedenému účtu, které si od poškozené H. Š. buď půjčovala, nebo si je opatřovala přesně nezjištěným způsobem, přičemž z předchozího používání uvedených platebních karet se souhlasem poškozené byla seznámena s kódy PIN k uvedeným kartám, a tyto používala za účelem získání finanční hotovosti pro vlastní potřebu bez vědomí a souhlasu majitelky uvedených platebních karet, přičemž celkem v období od 23. 2. 2013 do 21. 6. 2017 provedla nejméně 122 neoprávněných výběrů z bankomatů na adresách XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, XY, a vybrala celkovou částku nejméně 282 500 Kč,
dále v době od 6. 8. 2015 do 5. 6. 2017 v XY, XY, na XY a jiných místech prováděla prostřednictvím shora specifikované platební karty MasterCard č. XY neoprávněné platby u různých obchodníků, tedy:
1. Dne 6. 8. 2015 v 12:55 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 317,90 Kč v prodejně XY,
2. Dne 20. 8. 2015 v 12:38 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1249 Kč v prodejně XY,
3. Dne 23. 8. 2015 v 14:43 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 609,40 Kč v prodejně XY,
4. Dne 23. 8. 2015 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 498,90 Kč na čerpací stanici XY,
5. Dne 24. 8. 2015 v 19:39 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 825,30 Kč na čerpací stanici XY,
6. Dne 9. 9. 2015 v přesně nezjištěnou dobu provedla úhradu zboží v hodnotě 190 Kč v Knihkupectví XY,
7. Dne 28. 9. 2015 v 9:14 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 241,60 Kč v prodejně XY,
8. Dne 19. 10. 2015 v 16:50 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1540,60 Kč na čerpací stanici XY,
9. Dne 29. 10. 2015 v 19:39 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 207 Kč na čerpací stanici XY,
10. Dne 23. 11. 2015 v 16:10 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 175,10 Kč v prodejně XY,
11. Dne 30. 11. 2015 v 15:32 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 293 Kč v prodejně XY,
12. Dne 1. 12. 2015 v 18:59 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1622,60 Kč na čerpací stanici XY,
13. Dne 15. 12. 2015 v 11:18 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 677 Kč v prodejně XY,
14. Dne 22. 12. 2015 v 17:38 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1523 Kč v prodejně XY,
15. Dne 4. 1. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 210 Kč v prodejně XY,
16. Dne 4. 1. 2016 v 14:56 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 470 Kč v prodejně XY,
17. Dne 20. 1. 2016 v 16:51 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1138 Kč na čerpací stanici XY,
18. Dne 9. 2. 2016 v 18:48 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 249 Kč v prodejně XY,
19. Dne 9. 2. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 118 Kč v prodejně XY,
20. Dne 25. 2. 2016 v 13:47 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 270 Kč v prodejně XY,
21. Dne 25. 2. 2016 v 14:09 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 422,90 Kč v prodejně XY,
22. Dne 25. 2. 2016 v 15:41 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 448 Kč v prodejně XY,
23. Dne 25. 2. 2016 v 17:07 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 379,60 Kč v prodejně XY,
24. Dne 25. 2. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 153 Kč v prodejně XY,
25. Dne 14. 3. 2016 v 16:02 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 557,37 Kč v prodejně XY,
26. Dne 15. 3. 2016 v 07:52 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 92,60 Kč v prodejně XY,
27. Dne 25. 3. 2016 v 13:27 hod prostřednictvím platební karty provedla úhradu Gopay snadnamaturita v hodnotě 80 Kč,
28. Dne 25. 3. 2016 v 15:03 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 125 Kč v prodejně XY,
29. Dne 25. 3. 2016 v 15:09 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 119 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
30. Dne 25. 3. 2016 v 17:04 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 114 Kč v prodejně XY,
31. Dne 25. 3. 2016 v 17:14 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 208,30 Kč v prodejně XY,
32. Dne 26. 3. 2016 v 9:43 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 438 Kč v prodejně XY,
33. Dne 26. 3. 2016 v 9:50 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 189 Kč v prodejně XY,
34. Dne 26. 3. 2016 v 10:04 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 172,20 Kč v prodejně XY,
35. Dne 26. 3. 2016 v 10:11 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 151 Kč v prodejně XY,
36. Dne 26. 3. 2016 v 10:24 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 274,60 Kč v prodejně XY,
37. Dne 26. 3. 2016 v 10:52 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 350 Kč v prodejně XY,
38. Dne 27. 3. 2016 v 11:39 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 230,80 Kč v prodejně XY,
39. Dne 27. 3. 2016 v 11:41 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 132 Kč v prodejně XY,
40. Dne 27. 3. 2016 v 11:57 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 724,90 Kč v prodejně XY,
41. Dne 7. 4. 2016 v 07:48 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 103,60 Kč v prodejně XY,
42. Dne 7. 4. 2016 v 14:41 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1346 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
43. Dne 7. 4. 2016 v 14:46 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 59 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
44. Dne 7. 4. 2016 v 15:20 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 630,55 Kč v prodejně XY,
45. Dne 10. 4. 2016 v 19:51 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 698 Kč v prodejně XY,
46. Dne 29. 4. 2016 v 17:18 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1355 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
47. Dne 29. 4. 2016 v 18:14 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 216 Kč v prodejně XY,
48. Dne 29. 4. 2016 v 18:29 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 113 Kč v prodejně XY,
49. Dne 29. 4. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 89 Kč v prodejně XY,
50. Dne 30. 4. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 89 Kč v prodejně XY,
51. Dne 2. 5. 2016 v 15:04 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 134,20 Kč v prodejně XY,
52. Dne 3. 5. 2016 v 19:21 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 185 Kč v prodejně XY,
53. Dne 5. 5. 2016 v 17:47 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 840,10 Kč v prodejně XY,
54. Dne 9. 5. 2016 v 16:35 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 440,90 Kč v prodejně XY,
55. Dne 9. 5. 2016 v 16:52 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 371,50 Kč v prodejně XY,
56. Dne 9. 5. 2016 v 16:57 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 127 Kč v prodejně XY,
57. Dne 9. 5. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 89 Kč v prodejně XY,
58. Dne 13. 5. 2016 v 19:05 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 68 Kč v prodejně XY,
59. Dne 13. 5. 2016 v 19:45 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 348 Kč v prodejně XY,
60. Dne 25. 5. 2016 v 15:28 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1217,80 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
61. Dne 26. 5. 2016 v 19:39 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 291,30 Kč v prodejně XY,
62. Dne 26. 5. 2016 v 19:40 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 267,50 Kč v prodejně XY,
63. Dne 26. 5. 2016 v 19:46 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 142,80 Kč v prodejně XY,
64. Dne 30. 5. 2016 v 11:13 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1229 Kč v prodejně XY,
65. Dne 1. 6. 2016 v 16:21 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 576 Kč v prodejně XY,
66. Dne 11. 6. 2016 v 16:31 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 90,30 Kč v prodejně XY,
67. Dne 12. 6. 2016 v 16:02 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1510 Kč v prodejně XY,
68. Dne 2. 7. 2016 v 16:54 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 195 Kč v prodejně XY,
69. Dne 10. 7. 2016 v 21:45 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 601,90 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
70. Dne 21. 7. 2016 v 11:12 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 62,60 Kč v prodejně XY,
71. Dne 21. 7. 2016 v 14:23 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 146,50 Kč v prodejně XY,
72. Dne 22. 7. 2016 v 8:44 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 12,90 Kč v prodejně XY,
73. Dne 25. 7. 2016 v 17:33 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 1186 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
74. Dne 29. 7. 2016 v 18:52 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 278 Kč v prodejně XY,
75. Dne 29. 7. 2016 v 19:09 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 137 Kč v prodejně XY,
76. Dne 29. 7. 2016 v 19:11 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 108 Kč v prodejně XY,
77. Dne 29. 7. 2016 v 19:13 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 45 Kč v prodejně XY,
78. Dne 30. 7. 2016 v 07:51 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 148,50 Kč v prodejně XY,
79. Dne 30. 7. 2016 v 13:16 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 70,80 Kč v prodejně XY,
80. Dne 30. 7. 2016 v 13:23 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 119 Kč v prodejně XY,
81. Dne 6. 8. 2016 v 16:25 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 261,80 Kč v prodejně XY,
82. Dne 10. 9. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 353 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
83. Dne 7. 10. 2016 v 14:27 h prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 590 Kč v prodejně XY,
84. Dne 15. 12. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 221 Kč v prodejně XY,
85. Dne 2. 6. 2017 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 302,90 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
86. Dne 2. 6. 2017 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 352,50 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
87. Dne 5. 6. 2017 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební karty provedla úhradu zboží v hodnotě 210 Kč v prodejně XY,
čímž způsobila poškozené H. Š., nar. XY, škodu v celkové výši 309 317,62 Kč.
Za uvedené přečiny uložil Okresní soud v Pardubicích obviněné podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody obviněné podmíněně odložil na zkušební dobu tří let za současného stanovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby podle svých sil v nejkratší možné době nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. dále uložil obviněné povinnost nahradit škodu poškozené H. Š., bytem XY, a zaplatit jí částku 264 317,62 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená H. Š. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 11. 2018, sp. zn. 22 T 70/2018, podala obviněná odvolání do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Konkrétně namítá, že skutek byl právně kvalifikován jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ačkoliv skutek měl být posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněné totiž výše způsobené škody nebyla správně vyhodnocena, v důsledku čehož došlo k nesprávné právní kvalifikaci jejího jednání jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Současně obviněná namítá, že soudy porušily §220 odst. 1 tr. ř.
Následně obviněná uvádí, že výše způsobené škody byla soudy stanovena toliko na základě výpovědi poškozené H. Š. a tabulek, které poškozená předložila. Poškozená vypracovala tabulky za období od února 2013 do června 2017, které obsahovaly výběry z bankomatů a platby kartou u obchodníků, přičemž uvedla, že kartu používala pouze ona a obviněná. Dovolatelka zdůrazňuje, že již v rámci přípravného řízení doložila, že se řady dílčích útoků nemohla dopustit v důsledku své přítomnosti na odlišném místě než v místě použití platební karty. Připomíná, že právě z tohoto důvodu bylo trestní stíhání vůči její osobě částečně zastaveno. Zdůrazňuje, že se poškozená při vypracování tabulky s neoprávněným použitím platební karty evidentně zmýlila. Navíc poškozená uvedla, že ke kartě měla přístup pouze ona a obviněná, avšak syn poškozené D. Š. sám uvedl, že občasně kartu matky používal, a proto není možné při stanovení výše škody vycházet z výpovědi poškozené a z její tabulky. Obviněná uvádí, že sama poškozená vypracovávala tabulku na základě odhadů a soudy stanovily výši škody přibližně, přičemž poukazuje na skutečnost, že i podle komentáře k trestnímu zákoníku není možné stanovit výši škody odhadem. Proto jsou podle obviněné skutková zjištění soudů nižších stupňů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Podle jejího názoru nebylo ve věci prokázáno způsobení větší škody, což připouští i soud druhého stupně. Přesto ji zavázal k povinnosti nahradit způsobenou škodu a uložil ji přiměřenou povinnost podle §85 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle dovolatelky je zvolený dovolací důvod naplněn také tím, že soudy porušily §220 odst. 1 tr. ř., podle kterého může soud rozhodovat pouze o skutku uvedeném v žalobním návrhu. Vyslovuje názor, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s tímto právním názorem, když změnil skutek tak, že neuvedl přesná data výběrů a uvedl jen celkovou částku vybranou v konkrétních bankomatech za shodné období jako v obžalobě, aniž by specifikoval jednotlivé dny výběru a vybrané částky. Nadto soudy do svých úvah zahrnuly i období od 4. 10. 2016 do 6. 11. 2016, kdy byla v pracovní neschopnosti a nesměla vycházet z bydliště. Přestože konkrétní výběry za toto období nebyly součástí obžaloby, neboť u těchto skutků došlo k zastavení trestního stíhání, tak se jimi soudy obou stupňů zabývaly a zahrnuly je do svých úvah, což je podle dovolatelky v rozporu s §220 odst. 1 tr. ř.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, v celém rozsahu a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citované usnesení obsahově navazující.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 1 NZO 1028/2019, nejprve uvedl, jaký uplatnila obviněná dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění, přičemž následně se vyjadřuje k argumentům obviněné.
K uplatněné dovolací argumentaci obviněné týkající se výše způsobené škody státní zástupce uvedl, že výhrady obviněné nesměřují primárně vůči právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale proti tomu, jak ve věci činné soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich vzaly za prokázaná. Státní zástupce uvádí, že takto zvolenou argumentací obviněná primárně prosazuje svá vlastní skutková zjištění a své vlastní hodnocení důkazů, a proto k této její argumentaci nelze přihlížet, neboť není podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod. Státní zástupce zdůrazňuje, že tato argumentace by byla relevantní pouze tehdy, pokud by z ní bylo možno dovodit extrémní vnitřní rozpory přezkoumávaných rozhodnutí. Rozhodnutí soudů ale takovou vadou netrpí, neboť škoda a její výše mají oporu v provedeném dokazování (výpověď poškozené Š., tabulky, výpověď svědků J. Š. a D. Š., výpisy z účtů, fotodokumentace, částečné doznání obviněné). Soudy nižších stupňů byly schopny vytvořit logický klíč, kterým stanovily výši odcizené částky, přičemž soud prvního stupně vycházel ze zásady in dubio pro reo a škodu stanovil jako minimální.
K argumentaci obviněné týkající se porušení §220 odst. 1 tr. ř. státní zástupce uvedl, že tato námitka může být přiřazena pod zvolený dovolací důvod, neboť se jedná o problematiku posouzení skutku jako pokračování, avšak nepovažuje ji za důvodnou. V tomto směru státní zástupce uvedl, že v situaci, kdy není možné zcela přesně identifikovat jednotlivé dílčí útoky, např. proto, že je jich značný počet a docházelo k nim po dobu několika let, tak jako v tomto případě, pak je přístup, který zvolil okresní soud přípustný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 561/2010).
Současně státní zástupce uvedl, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když soudy naopak postupovaly podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud v dané věci považuje za vhodné uvést, že obviněná v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na její obhajobu reagovaly, tedy neignorovaly ji a zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněná uplatnila v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněná v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnila před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
Bez ohledu na výše uvedené považoval Nejvyšší soud za vhodné se k některým námitkám obviněné blíže přesto vyjádřit.
Obviněná naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že soudy pochybily co do výše způsobené škody, a proto bylo její jednání nesprávně právně kvalifikováno jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když podle názoru dovolatelky mělo být její jednání posouzeno jako přečin krádeže podle prvního odstavce daného ustanovení trestního zákoníku. Obviněná z pohledu zvolené argumentace především zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozené Š. a jí předložený listinný důkaz – tabulky se soupisem výběrů a plateb.
Zde je na místě zdůraznit, že přestože argumentace obviněné zdánlivě směřuje proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, tedy výše způsobené škody jako znaku skutkové podstaty podle odst. 3 §205 tr. zákoníku, tak dovolatelkou uplatněné námitky primárně směřují proti hodnocení důkazů jednotlivými soudy a proti skutkovým zjištěním, na podkladě tohoto hodnocení důkazů učiněných. Dovolatelka namítá nesprávné hodnocení zejména výpovědi poškozené a na základě této argumentace dospívá k závěru, že skutkové zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, když podle jejího názoru soudy určily výši škody odhadem.
Zde je na místě konstatovat, že námitka existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, může vzhledem ke konstantní judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 151/2017). Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního rozporu musí být prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud zároveň považuje za vhodné v dané souvislosti konstatovat, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces, vyplývající z čl. 36 Listiny, je třeba zdůraznit, že klíčový je požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Zároveň platí, že existenci extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněné a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněná, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásad spjatých se spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).
V dané věci je nezbytné zdůraznit, že obviněná existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem fakticky dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, se kterými vyslovuje nesouhlas. Z pohledu uplatněné argumentace obviněné je především třeba uvést, že soudy nižších stupňů své skutkové závěry řádně a náležitým způsobem odůvodnily (viz rozsudek soudu prvního stupně, bod 15. – 22., str. 8-10 a usnesení soudu druhého stupně, bod 18., str. 8), přičemž z odůvodnění je zjevné, jakým způsobem k výši škody dospěly. Z tohoto odůvodnění obou rozhodnutí je nepochybné, že škoda rozhodně nebyla stanovena odhadem, jak tvrdí obviněná, nýbrž logickým způsobem, který má oporu v provedeném dokazování. Soudy při stanovení výše škody vycházely z výpovědi svědkyně Š., přičemž také zdůvodnily, proč její výpověď považují za věrohodnou, dále z tabulek s přehledem výběrů z bankomatu a plateb, které předložila poškozená, výpovědí svědků D. Š. a J. Š. a z výpisů z účtů, přičemž tyto důkazy spolu vzájemně korespondují. Z pohledu námitek obviněné je třeba uvést, že svědkyně Š. logicky objasnila, jakým způsobem při vypracovávání tabulku se soupisem výběrů z bankomatu a přehledem plateb u obchodníků postupovala, když současně uvedla, že pokud si nebyla jistá, kdo konkrétně výběr provedl, tedy zda ona či obviněná, označila samu sebe za osobu, která výběr provedla, takže celkovou výši škody tímto způsobem snižovala ve prospěch obviněné. Poškozená dále vysvětlila, že v případě některých výběrů stejných částek v různé dny, není schopna přesně rozlišit, zda první výběr provedla ona či obviněná nebo naopak, což právě vedlo soudy k úpravě skutku v tom směru, že nebyly určeny přesné dny neoprávněných výběrů ze strany obviněné. Na základě provedených důkazů byly tedy soudy schopny stanovit minimální výši odcizené částky, především z toho důvodu, že poškozená při nakládání se svými finančními prostředky měla zavedenou určitou rutinu a v případě pochybností výběry vztáhla ke své osobě. Právě díky zvyklostem poškozené byly soudy schopné formulovat logický klíč, kterým výši odcizené částky mohly určit.
Lze tedy uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, z nichž také vycházel soud druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není dán extrémní rozpor. Zde je na místě zdůraznit, že soud druhého stupně částečně zopakoval dokazování, přičemž před soudem druhého stupně nevyvstaly žádné nové skutečnosti, které by zásadním způsobem měnily doposud zjištěný skutkový stav. Zjištění obou soudů mají jasný obsahový podklad především ve výpovědích svědků, výpisech z účtů, tabulce se seznamem výběrů z bankomatu a plateb u obchodníků. Podstatné je, že soudy jasně a srozumitelně a logicky vysvětlily svůj hodnotící postup. Jinak vyjádřeno, soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že není jeho úkolem, jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry.
Obviněná dále ve svém dovolání uvádí, že soudy obou stupňů porušily §220 odst. 1 tr. ř., podle kterého může soud rozhodovat pouze o skutku uvedeném v žalobním návrhu. Namítá, že soud prvního stupně upravil skutek oproti obžalobě tak, že do skutku zahrnul pouze celkovou částku vybranou v konkrétních bankomatech za shodné období bez ohledu na přesné dny a místo výběru, a současně hodnotil a do svých úvah zahrnul i období, které vůbec nebylo součástí obžaloby (od 4. 10. 2016 do 6. 11. 2016), neboť u těchto skutků došlo k zastavení trestního stíhání usnesením o částečném zastavení trestního stíhání sp. zn. 1 ZT 477/2017 ze dne 7. 2. 2018. Podstatou dovolací námitky je tedy procesní výtka chybného posouzení otázky zachování totožnosti skutku. Tuto námitku pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však podřadit nelze.
Uvedený závěr Nejvyšší soud opírá o svoji dlouhodobou rozhodovací praxi, na níž ani v posuzovaném případě nemá důvod čehokoli měnit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 474/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2010 tr., a dále např. usnesení ve věcech sp. zn. 8 Tdo 587/2012, sp. zn. 3 Tdo 1045/2014, sp. zn. 6 Tdo 1265/2014, sp. zn. 7 Tdo 1588/2014, sp. zn. 8 Tdo 187/2015, sp. zn. 6 Tdo 231/2016, aj.).
Ze shora uvedeného obecného pravidla Nejvyšší soud někdy připouští výjimku, ovšem činí tak výhradně při zjištění, že v dovolání tvrzené porušení zásady obžalovací mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. Jedině tehdy lze takové námitce přiznat zásadní hmotněprávní dopad (viz např. usnesení ve věci sp. zn. 3 Tdo 1071/2010). V projednávané trestní věci tomu tak ovšem není.
Předně je na místě uvést, že usnesení náměstkyně okresního státního zástupce v Pardubicích ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 1 ZT 477/2017 není usnesení o zastavení trestního stíhání, ale jedná se o usnesení o částečném zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 10. 2017. Z uvedeného je tedy zjevné, že státní zástupkyně nezastavila trestní stíhání za jednotlivé konkrétní výběry, nýbrž se jedná o to, že výběry uvedené v usnesení náměstkyně okresního státního zastupitelství ze dne 7. 2. 2018 byly pouze z popisu skutku vypuštěny. Pro posouzení totožnosti skutku je stěžejní, že období, pro které bylo vydáno rozhodnutí soudů, je totožné s obdobím, za které byla podána obžaloba.
Obecně je třeba uvést, že je nutno od sebe rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Obviněná ve vztahu k této námitce v podstatě namítá, že skutek, tak jak byl formulován ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a neurčitý (neobsahuje místo a přesné dny jednání obviněné), jinak řečeno, že neobsahuje náležitosti uvedené v §120 odst. 3 tr. ř., když ve skutku není uvedeno kdy a kde mělo dojít k protiprávnímu jednání, tedy dojít k výběrům z bankomatu a jaké konkrétní částky měly být vybrány. Z pohledu této argumentace je třeba uvést, že náležitosti výroku rozsudku upravuje §120 odst. 3 tr. ř. Podle tohoto ustanovení výrok, jímž se obviněná uznává vinnou, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis skutku ( zejména způsob jeho spáchání ) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou. Neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obviněné na spravedlivý proces (srov. ÚS 195/2005-n, srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1666).
Je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně v popisu skutku vyjádřil všechny podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Soud v popisu skutku uvedl období výběrů z bankomatu (přičemž náležitě odůvodnil, z jakého důvodu neuvádí konkrétní dny výběrů), uvedl celkový minimální počet výběrů za toto období včetně míst, na kterých k těmto výběrům docházelo (bankomaty na adresách XY, XY, XY, XY a XY). Skutečnost, že v popisu skutku není uvedeno přesné datum a místo, kdy měla obviněná trestnou činnost páchat, nelze interpretovat tak, že by popis skutku neodpovídal ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Platí, že čas spáchání skutku nemusí být určen konkrétním datem, postačí časové vymezení skutku určitým obdobím, pokud zjištění konkrétního data není objektivně možné, např. pro odstup času mezi spácháním skutku a podáním trestního oznámení, nebo proto, že obvinění popírají spáchání trestné činnosti a k určitým skutečnostem nevypovídají či využijí svého práva nevypovídat, když v praxi je i běžné, že poškození nebo svědci velmi často již nejsou pro odstup času schopni přesné datum spáchání trestné činnosti určit. Z pohledu zvolené argumentace je nepochybné, že výběry z bankomatů obviněná prováděla v období od 23. 2. 2013 do 21. 6. 2017. V tomto směru je třeba zdůraznit, že od spáchání trestné činnosti uběhlo několik let, což nepochybně ztěžovalo přesnou identifikaci jednotlivých výběrů z bankomatů obviněnou. Nicméně je nutno zdůraznit, že tato jistá nepřesnost nemá vliv na skutečnost, že skutková věta obsahuje popis všech rozhodných skutečností naplňujících znaky zvolené skutkové podstaty, kdy skutek je natolik určitý, že ho nelze zaměnit s jiným. Nad rámec shora uvedeného je pak třeba opětovně zdůraznit, že nedostatečný nebo nepřesný popis skutku ve výroku rozhodnutí (tj. nebyl-li skutek popsán zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti rozsudku) nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou-li rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vycházely soudy obou stupňů, podrobněji rozvedeny a konkretizovány alespoň v odůvodnění jejich rozhodnutí (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1311/2016).
Pokud obviněná namítá, že soudy do popisu skutku zahrnuly i období, pro které nebyla obžaloba podána, konkrétně období, kdy se nacházela v pracovní neschopnosti, tak je třeba uvést, že se jedná toliko o tvrzení obviněné. Především je třeba uvést, že obžaloba byla podána pro stejné období (viz návětí), jaké je uvedeno ve skutku, kterým byla obviněná uznána vinnou, takže z tohoto pohledu je námitka obviněné lichá. Protože soud prvního stupně neuvádí na rozdíl od podané obžaloby konkrétní data výběrů finanční hotovosti z bankomatu, nelze přisvědčit námitce obviněné, že soudy ji uznaly vinnou i z výběrů z bankomatu v době pracovní neschopnosti. Navíc je třeba uvést, že v případě podané obžaloby nebyl uveden žádný útok spočívající ve výběru z bankomatu v období pracovní neschopnosti (od 4. 10. 2016 do 6. 11.2016), když obžaloba byla podána toliko pro platbu předmětnou kartou ze dne 7. 10. 2016 (skutek 83 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soudy nižších stupňů logickým způsobem zdůvodnily, proč v tomto směru neuvěřily obhajobě obviněné, že platbu nemohla provést ona (viz rozsudek soudu prvního stupně, bod 21., str. 10, usnesení soudu druhého stupně, bod 19., str. 8).
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněná se svojí argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovení §265b tr. ř. upravující dovolací důvody). Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 12. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová