ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.645.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 645/2019- 2053
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 9. 2019 o dovolání obviněného L. U. , roz. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15. 10. 2018 č. j. 2 To 176/2018-1970 v trestní věci vedené Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 4 T 32/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. U. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 6. 2018 č. j. 4 T 32/2016-1928 byl obviněný L. U. uznán vinným jednak trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“) na skutkovém základě popsaném v bodech ad 1/ a) – b) výroku o vině, dále trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. za jednání popsané v bodech ad 2/ a) – c) výroku o vině, přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen „tr. zákoník“) za jednání popsané v bodech ad 3/ a) – b) výroku o vině a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném v bodech ad 4/ a) – d) výroku o vině. Za to byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Poškození V. V., A. L., L. V., ESSOX, s. r. o., a Smart Capital, a. s., byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestná činnost obviněného spočívala podle skutkových zjištění okresního soudu v tom, že
1/
a) dne 19. 1. 2008 z místa svého bydliště v obci XY, okr. Šumperk prostřednictvím internetové aplikace při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9100483936 se společností ESSOX, s. r. o., IČ : 26764652, se sídlem Senovážné nám. 231, 370 01 České Budějovice, na částku 150.000 Kč, záměrně do žádosti o úvěr v oddíle "finanční rozpočet", kolonce "příjem" uvedl částku 50.000 Kč a kolonce "splátky dalších úvěrů" částku 17.000 Kč a následně dne 21. 2. 2008 zaslanou smlouvu o spotřebitelském úvěru stvrdil svým podpisem a společně s ní zaslal jako doklad nezbytný ke konečnému schválení úvěrové smlouvy formulář Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2006 s uvedeným rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 858.545 Kč, a to vše i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 4.676 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji a zároveň daňový základ za celý kalendářní rok 2006 činil 28.181 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 1.227.300 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321 a CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 19.184,76 Kč, přičemž na základě zamlčení těchto podstatných údajů byla mezi společností Essox, s. r. o. jako věřitelem a L. U. jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 9100483936 na částku 150.000 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.175 Kč, celkem tedy 200 400 Kč a která mu byla 29. 2. 2008 poukázána na bankovní účet, když následně v období od 11. 3. 2008 do 24. 9. 2010 byla uhrazena ve splátkách celková částka 142.794 Kč, dále úvěr nebyl hrazen a poškozené společnosti ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, tak byla způsobena hmotná škoda ve výši 7.206 Kč,
b) dne 24. 1. 2008 v místě svého bydliště, obci XY, okr. Šumperk, z místa bydliště při uzavírání smlouvy o úvěru č. 42112397460012 se společností CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, se sídlem Karla Engliše 3208/5, 150 00 Praha - Smíchov na částku 200.000 Kč, autorizované pod č. 198806267661189, záměrně svým podpisem potvrdil v prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů v souvislosti se žádostí o poskytnutí tohoto úvěru, v oddíle "měsíční příjmy" a kolonce "čistý příjem klienta", že jeho čistý měsíční příjem činí 50.000 Kč, dále uvedl v oddíle "měsíční výdaje", kolonce "ostatní závazky" částku 17.000 Kč, svůj údajný příjem doložil formulářem Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2006 s uvedeným rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 858.545 Kč, a to vše i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 4.676 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji a zároveň daňový základ za celý kalendářní rok 2006 činil 28.181 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 1.027.300 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321 a CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 13.843,76 Kč, přičemž na základě zamlčení těchto podstatných údajů byla mezi společností CETELEM ČR, a. s., jako věřitelem a L. U. jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 42112397460012 na částku 200.000 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.341 Kč, celkem tedy 256 368 Kč, přičemž následně v období od 5. 3. 2008 do 30. 1. 2012 uhradil celkovou částku 219.629 Kč,
přičemž oběma dílčími útoky uvedenými pod bodem 1) způsobil hmotnou škodu ve výši 7.206 Kč.
2/
a) dne 18. 11. 2008 z místa svého bydliště v obci XY, okr. Šumperk, prostřednictvím internetové aplikace při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 9100565288 se společností ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, se sídlem Senovážné nám. 231, 370 01 České Budějovice, na částku 250.000 Kč, záměrně do žádosti o úvěr v oddíle "finanční rozpočet", kolonce "příjem" uvedl částku 55.000 Kč a kolonce "splátky dalších úvěrů" částku 20.000 Kč a následně dne 20. 11.2008 zaslanou smlouvu o spotřebitelském úvěru stvrdil svým podpisem a společně s ní zaslal jako doklad nezbytný ke konečnému schválení úvěrové smlouvy formulář Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2007 s uvedeným rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 966.285 Kč, a to vše i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.146 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji a zároveň daňový základ za celý kalendářní rok 2007 činil 20.516 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl, avšak měl další závazky minimálně ve výši 1.377.300 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689 a ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 23.359,76 Kč, přičemž na základě zamlčení těchto údajů byla mezi společností ESSOX, s. r. o., jako věřitelem a L. U. jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 9100565288 na částku 250.000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6.080 Kč, tedy celkem 364 800 Kč, a která mu byla 26. 11. 2008 poukázána na jeho bankovní účet, přičemž v období od 11. 12. 2008 do 24. 9. 2010 byla uhrazena ve splátkách celková částka 158.162 Kč, když při řádném splácení obžalovaný uhradil částku celkem 143.430 Kč, dále úvěr nebyl obžalovaným hrazen a poškozené společnosti ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, tak byla způsobena hmotná škoda ve výši 106.570 Kč,
b) dne 21. 1. 2009 v místě svého bydliště, obci XY, okr. Šumperk, po předchozím sdělení níže uvedených údajů úvěrové společnosti z místa bydliště při uzavírání smlouvy o úvěru č. 42112397460017 se společností CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, se sídlem Karla Engliše 3208/5, 150 00 Praha - Smíchov na částku 200.000 Kč, autorizované pod č. 1988062039677378, záměrně svým podpisem potvrdil v prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů souvisejícím se žádostí o poskytnutí tohoto úvěru, v oddíle "měsíční příjmy" a kolonce "čistý příjem klienta", že jeho čistý měsíční příjem činí 50.000 Kč, dále uvedl v oddíle "měsíční výdaje", kolonce "splátky u jiných společností než Cetelem" částku 16.000 Kč, svůj údajný příjem doložil formulářem Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2007 s uvedeným rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 966.285 Kč, a to vše i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.277 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji a zároveň daňový základ za celý kalendářní rok 2007 činil 20.516 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 1.627.300 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689 a ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 29.439,76 Kč, přičemž na základě zamlčení těchto podstatných údajů byla mezi společností CETELEM ČR, a. s., jako věřitelem a L. U. jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 42112397460017 na částku 200.000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 60i pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.649 Kč, tedy celkem 278 940 Kč, když následně v období od 10. 2. 2009 do 31. 12. 2012 byla uhrazena celková částka 133.259 Kč, když při řádném splácení obžalovaný uhradil částku celkem 74.384 Kč, a společnosti CETELEM ČR, a. s. tak vznikla hmotná škoda ve výši 125.616 Kč,
c) dne 14. 5. 2009 v místě svého bydliště, obci XY, okr. Šumperk, po předchozím sdělení níže uvedených údajů úvěrové společnosti z místa bydliště při uzavírání smlouvy o úvěru č. 42112397460021 se společností CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, se sídlem Karla Engliše 3208/5, 150 00 Praha - Smíchov na částku 200.000 Kč, autorizované pod č. 198806213568743, záměrně svým podpisem potvrdil v prohlášení o udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů souvisejícím se žádostí o poskytnutí tohoto úvěru, v oddíle "měsíční příjmy" a kolonce "čistý příjem klienta", že jeho čistý měsíční příjem činí 60.000 Kč, dále uvedl v oddíle "měsíční výdaje", kolonce "splátky u jiných společností než Cetelem" částku 18.000 Kč, svůj údajný příjem doložil formulářem Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2007 s uvedeným rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 966.285 Kč, a to vše i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.277 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji a zároveň daňový základ, za celý kalendářní rok 2007 činil 20.516 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 1.827.300 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a.s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689 a ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 34.088,76 Kč, přičemž na základě zamlčení těchto údajů byla mezi společností CETELEM ČR, a.s., jako věřitelem a L. U. jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 42112397460021 na částku 200.000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.110,- Kč, tedy celkem 295 920 Kč, když následně v období od 12. 6. 2009 do 31. 12. 2012 uhradil celkem částku 106.936 Kč, když při řádném splácení obžalovaný uhradil částku celkem 65.760 Kč, a společnosti CETELEM ČR, a. s., tak vznikla hmotná škoda ve výši 134.240 Kč,
přičemž všemi dílčími útoky uvedenými pod bodem 2) způsobil hmotnou škodu ve výši 366.426 Kč.
3/
a) dne 14. 4. 2011 v místě svého trvalého bydliště v obci XY, okr. Šumperk, při sjednávání úvěru se společností SMART Capital, a. s., IČ: 26865297, se sídlem Hněvotínská 241, 779 00 Olomouc, na částku 20.000 Kč splatnou ve 13 měsíčních splátkách po 2.500 Kč, tedy celkem 32.000 Kč, deklaroval obchodnímu zástupci této společnosti J. M., že jeho čistý příjem činí 20.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 2.500 Kč, a to i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.459 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji za celý kalendářní rok 2009 činil 28.030 Kč, za rok 2010 potom 144.832 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 2.225.300 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a.s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689 a ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, dále Dohody o uznání a splácení závazku se společností Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, a z dohody o půjčce s osobou A. B., které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 40.712 Kč, přičemž na základě takto nepravdivě uvedených údajů došlo dne 14. 4. 2011 mezi společností SMART Capital, a. s., a L. U. k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 62011-1084 na částku 20.000 Kč, splatnou 13 měsíčními splátkami ve výši 2.500 Kč, když následně byl ke dni 5. 10. 2011 úvěr doplacen,
b) dne 5. 10. 2011 v místě svého trvalého bydliště v obci XY, okr. Šumperk, při sjednávání úvěru se společností SMART Capital, a. s., IČ: 26865297, se sídlem Hněvotínská 241, 779 00 Olomouc, na částku 32.000 Kč, splatnou ve 13 měsíčních splátkách po 4.000 Kč, uvedl obchodnímu zástupci této společnosti, kterým byl J. M., že jeho čistý příjem činí 30.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 5.000 Kč, a to i přes skutečnost, že v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.459 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji za celý kalendářní rok 2010 činil 144.832 Kč, za rok 2011 potom činil jeho úhrn příjmů ze závislé činnosti částku 25.163 Kč a rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji 3.360 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 3.148.222 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, a Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, dále Dohody o uznání a splácení závazku se společností Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, a z dohody o půjčce s osobou A. B., které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 58.754,76 Kč, přičemž na základě takto nepravdivě uvedených údajů došlo dne 5. 10. 2011 mezi společností SMART Capital, a. s., a L. U. k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 620114745 na částku 32.000 Kč splatnou 13 měsíčními splátkami ve výši 4.000 Kč, tedy celkem 52.000 Kč, z něhož následně uhradil ve 13 nepravidelných splátkách částku 21.000 Kč, dále úvěr nehradil, když při řádném splácení obžalovaný uhradil částku celkem 12.000 Kč, a společnosti SMART Capital, a. s., IČ: 26865297, svým jednáním způsobil hmotnou škodu ve výši 20.000 Kč,
přičemž všemi dílčími útoky uvedenými pod bodem 3) způsobil hmotnou škodu ve výši 20.000 Kč.
4/
a) v období od 21. 7. 2010 do 25. 1. 2011 v obci XY, okr. Šumperk, v úmyslu získat finanční prostředky pro svou potřebu, požádal pod záminkou úhrady nákladů na zahájení podnikání V. V., nar. XY, o zapůjčení finančních prostředků pod příslibem jejich vrácení po vyřízení dědického řízení, s čímž V. V. souhlasil a postupně v uvedeném období L. U. předal v hotovosti celkovou částku 55.000 Kč, přičemž L. K. již od počátku jednal s úmyslem zapůjčené finanční prostředky nevrátit a peníze použít pro svou potřebu, když v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.459 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji za celý kalendářní rok 2008 činil 32.659 Kč, za rok 2009 potom 28.030 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 2.311.280 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, a SMART Capital, a. s., IČ: 26865297, dále Dohody o uznání a splácení závazku se společností Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, a z dohody o půjčce s osobou A. B., které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 45.203 Kč, a již od počátku si musel být vědom toho, že vhledem ke své finanční situaci nebude moci zapůjčené finanční prostředky vrátit, přičemž po převzetí peněz přestal postupně s poškozeným komunikovat, ze zapůjčené částky mu nevrátil ničeho a způsobil mu tak škodu ve výši 55.000 Kč,
b) dne 8. 10. 2010 uzavřel v místě svého trvalého pobytu na adrese XY, okr. Šumperk, prostřednictvím obchodního zástupce F. K. se společností Provident Financial, s. r. o., IČ: 25621351, se sídlem Praha 4, ulice Olbrachtova 9/2006, smlouvu o půjčce číslo 387389879 na finanční částku 16.000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 59 týdenních splátkách ve výši 496,- Kč, celkem tedy 28 880 Kč, a poslední splátkou ve výši 112 Kč, když již od počátku jednal s úmyslem vylákat finanční prostředky pro svou potřebu bez záměru smluvní podmínky dodržet a závazek splácet, při sjednávání smlouvy nepravdivě ve formuláři "Zákaznická karta" uvedl, že jeho mzda činí 40.000 Kč, má splátky jiných půjček 2.728 Kč a do kolonky "jiné závazky" neuvedl žádnou částku, a to i přes skutečnost, že v té době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.459 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji za celý kalendářní rok 2008 činil 32.659 Kč, za rok 2009 potom 28.030 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 2.351.280 Kč, vyplývající z úvěrových smluv u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, a SMART Capital, a. s., IČ: 26865297, dále ústně sjednané smlouvy o půjčce s osobou V. V., dále Dohody o uznání a splácení závazku se společností Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, a z dohody o půjčce s osobou A. B., které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 45.203 Kč, a musel si být vědom, že vzhledem k uvedeným skutečnostem nebude schopen řádně hradit sjednané splátky půjčky, když následně uhradil 17 nepravidelných splátek v celkové výši 7.382 Kč, dále půjčku nehradil, když při řádném splácení obžalovaný uhradil částku celkem 6.982 Kč, a poškozené společnosti Provident Financial, s. r. o., tak způsobil hmotnou škodu ve výši 9.018 Kč,
c) dne 14. 12. 2010 uzavřel v místě svého trvalého pobytu na adrese XY, okr. Šumperk, prostřednictvím obchodního zástupce F. K. se společností Provident Financial, s. r. o., IČ: 25621351, se sídlem Praha 4, ulice Olbrachtova 9/2006, smlouvu o půjčce číslo 388547021 na finanční částku 12.000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 59 týdenních splátkách ve výši 372 Kč, celkem tedy 21 660 Kč, a poslední splátkou ve výši 84 Kč, když již od počátku jednal s úmyslem vylákat finanční prostředky pro svou potřebu a závazek nesplácet, při sjednávání smlouvy nepravdivě ve formuláři "Zákaznická karta" uvedl, že jeho mzda činí 25.000 Kč, má splátky jiných půjček 4.712 Kč a do kolonky "jiné závazky" neuvedl žádnou částku, a to i přes skutečnost, že v té době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.459 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji za celý kalendářní rok 2008 činil 32.659 Kč, za rok 2009 potom 28.030 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 2.367.280 Kč, vyplývající z úvěrových smluv a smluv o půjčkách u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, SMART Capital, a. s., IČ: 26865297 a Provident Financial, s. r. o., IČ: 25621351, dále ústně sjednané smlouvy o půjčce s osobou V. V., dále Dohody o uznání a splácení závazku se společností Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, a z dohody o půjčce s osobou A. B., které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 47.187 Kč, a musel si být vědom, že vzhledem k uvedeným skutečnostem nebude schopen řádně hradit sjednané splátky půjčky, když následně uhradil 16 nepravidelných splátek v celkové výši 5.387 Kč, dále půjčku nehradil, když při řádném splácení obžalovaný uhradil částku celkem 5.387 Kč a poškozené společnosti Provident Financial, s. r. o. tak způsobil hmotnou škodu ve výši 6.613 Kč,
d) v období od 4. 2. 2011 do 6. 11. 2011 v obci XY, okr. Šumperk, v úmyslu získat finanční prostředky pro svou potřebu, ale řádně je nesplácet, požádal pod záminkou úhrady nákladů na získání dědictví po strýci a potřeby dalších vydání F. B., nar. XY, o zapůjčení finančních prostředků pod příslibem jejich vrácení po vyřízení dědického řízení, s čímž F. B. souhlasila a postupně v uvedeném období L. U. předala v hotovosti celkovou částku 175.460 Kč, přičemž L. K. již od počátku jednal s úmyslem zapůjčené finanční prostředky nevrátit a peníze použít pro svou potřebu, když v uvedené době pobíral invalidní důchod od ČSSZ ve výši 5.459 Kč měsíčně, rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji za celý kalendářní 2009 činil 28.030 Kč, za rok 2010 činil 144.832 Kč, za rok 2011 potom činil jeho úhrn příjmů ze závislé činnosti částku 25.163 Kč a rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji 3.360 Kč, přičemž jiné prokazatelné příjmy neměl a měl další závazky minimálně ve výši 2.379.280 Kč, vyplývající z úvěrových smluv a smluv o půjčkách u společností Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., GE Money Bank, a. s., TGI Money, a. s., IČ: 26878321, CETELEM ČR, a. s., IČ: 25085689, ESSOX, s. r. o., IČ: 26764652, SMART Capital, a. s., IČ: 26865297, a Provident Financial, s. r. o., IČ: 25621351, dále ústně sjednané smlouvy o půjčce s osobou V. V., dále Dohody o uznání a splácení závazku se společností Raiffeisenbank, a. s., IČ: 49240901, a z dohody o půjčce s osobou A. B., které se zavázal hradit měsíční splátkou ve výši 48.675 Kč, a již od počátku si musel být vědom toho, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci zapůjčené finanční prostředky vrátit, přičemž po urgencích dcery poškozené F. B. paní A. L. uhradil pouze v jedné splátce částku 4.000 Kč, dále nevrátil ničeho a poškozené tak způsobil hmotnou škodu ve výši 175.460 Kč,
přičemž všemi dílčími útoky uvedenými pod bodem 4) způsobil hmotnou škodu ve výši 246.091 Kč.
O dalším skutku, jehož se měl obviněný dopustit při sjednávání úvěru se společností Raiffeisenbank, a. s., dne 9. 6. 2011 a v němž byl obžalobou spatřován zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, soud rozhodl zprošťujícím výrokem podle §226 písm. b) tr. ř.
Odsuzující část shora citovaného rozsudku napadl obviněný L. U. následně odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 15. 10. 2018 č. j. 2 To 176/2018-1970 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání , které opřel o důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. b), c), e), f), g) a l ) tr. ř.
V jeho odůvodnění předně namítl, že v dané trestní věci rozhodoval vyloučený orgán ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., a sice policista M. P. Jmenovaný celou věc prošetřoval z podnětu údajně poškozeného V. V., s nímž se osobně znal z dřívějšího zaměstnání, kdy spolu cca před třiceti lety pracovali na stejném pracovišti. Již tím podle dovolatele vyvstala důvodná pochybnost, že P. bude v přípravném řízení postupovat nestranně. Námitku podjatosti proto vtělil již do stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, o níž příslušný nadřízený policejní orgán rozhodl až po 1 roce a 4 měsících, a to zamítavým usnesením, v němž ovšem konkrétní skutečnosti nasvědčující nutnosti vyloučení P. z vykonávání úkonů trestního řízení nebyly vůbec řešeny. V následujících fázích řízení pak nebyly zjišťovány důvody průtahů policejního orgánu při rozhodování o námitce podjatosti. O podjatosti P. přitom svědčí skutečnost, že podáním zprávy insolvenčnímu soudu s informacemi získanými v průběhu trestního řízení ohrozil schválení oddlužení dovolatele a tímto jednáním zároveň porušil povinnost mlčenlivosti i ustanovení §8a tr. ř. V průběhu řízení dovolatel požádal „o nové vyhodnocení pro rozpor“. Absence rozhodnutí o vyloučení však po jeho výtce „pokračovala i postoupením věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.“ A konečně, jednoznačnými důvody k vyloučení jmenovaného policisty z úkonů trestního řízení byly jednak způsob, jakým odůvodnil „usnesení o nevyloučení“, v němž zpochybnil duševní zdraví dovolatele a doporučil jeho znalecké zkoumání, a také fakt, že je vlastníkem nemovitostí v sousedství dovolatelovy zahrady.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. byl podle obviněného založen tím, že u jeho výslechu v přípravném řízení nebyla po celou dobu přítomna jeho tehdejší obhájkyně JUDr. Šubrtová, ačkoli byl ve věci dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. To potvrdil i P. v hlavním líčení dne 7. 6. 2018, když uvedl, že JUDr. Šubrtová tehdy odešla v polovině výslechu. Z toho podle dovolatele vyplývá, že následná fáze výslechu již pokračovala v rozporu se zákonem bez účasti obhájce.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný namítl, že mu dosud nebylo zákonným způsobem doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Má za to, že předmětná písemnost mu měla být doručována do datové schránky, kterou si zřídil více než 3 roky předtím. To se nestalo. Namísto toho je ve spise založena „doručenka“ s přepsaným datem jeho narození a nečitelným datem a podpisem převzetí zásilky. Nerespektování postupu při doručování písemnosti podle §62 odst. 1 tr. ř. pokládá dovolatel za zcela zásadní procesní vadu znamenající nepřípustnost jeho následného trestního stíhání.
V rámci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. obviněný vytkl odvolacímu soudu, že napadené usnesení vydal bez ohledu na skutková zjištění k jeho pracovnímu poměru v zahraničí a zejména pak ta skutková zjištění, která byla učiněna po zrušení předchozího rozsudku okresního soudu ve věci ze dne 30. 5. 2016. Vedle již dříve doložené pracovní smlouvy a směrnice o hodinové pracovní době měl soud nově k dispozici další dokumentaci k jeho pracovnímu poměru v Anglii, kartu pojištění, certifikát na práci s vysokozdvižným vozíkem a igelitovou tašku z obchodu Morrisons. Zahraniční příjmy obviněného dokládal i trestní spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 6 T 33/2005 a svědecké výpovědi jeho manželky L. U. a syna T. U. Tito svědkové v hlavním líčení uvedli, že po dobu pěti let pracoval v zahraničí a odtud pravidelně posílal finanční prostředky k úhradě splátek úvěrů. Peníze však následně odcizil J. R., což svědkyně U. nahlásila na policii. Obžaloba naopak nesnesla jediný důkaz, že by obviněný v zahraničí nepracoval.
Skutky uvedené pod body 1/ 1) – 2) byly podle obviněného nesprávně posouzeny jako dva trestné činy, ačkoli šlo o jeden pokračující trestný čin ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. Odvolací soud pak pochybil i v tom, že jako správný aproboval rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě škody, přestože v něm nebyly zohledněny veškeré splátky úvěrů učiněné na základě insolvenčního návrhu podaného zcela dobrovolně cca rok a půl před zahájením trestního stíhání. V návaznosti na tom pak obviněný v doplnění dovolání ze dne 21. 12. 2018 namítl, že závěr o jeho vině trestnými činy nerespektuje zásadu proporcionality vyjádřenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 631/2015, podle které trestní stíhání úvěrového podvodu neobstojí v případě, že následný úvěrový vztah měl standardní průběh, úvěr byl řádně splácen a obavy vyjádřené v hrozbě trestněprávního postihu tak nenašly naplnění.
Významnou část dovolání obviněný věnoval analýze důkazní situace z vlastního pohledu, po níž dospěl závěru, že soudy hodnotily provedené důkazy v extrémním rozporu s jejich skutečným obsahem. Zdůraznil, že k údajné dohodě o půjčce s poškozenou A. B., jak byla vyjádřena ve skutcích popsaných pod body 3/ b) a 4/ a) – d) výroku odsuzujícího rozsudku, zcela absentují jakékoli důkazy. Totéž pak platí i stran poskytnutí půjček poškozeným V. V., jehož výpovědi a podkladům, které soudu předložil, není důvod věřit a neměly být jako důkazy vůbec použity. Tento svědek svou výpověď v průběhu trestního řízení zásadně měnil a zavdal tak důvody k pochybnostem o její věrohodnosti. U skutků ad 4/ a) – d) kvalifikovaných jako přečin podvodu obviněný postrádá vyjádření, čím konkrétně měl někoho uvést v omyl. Poškozená F. B. například věděla, na co obviněnému půjčuje, a znala i jeho finanční situaci. U trestných činů úvěrového podvodu (skutky ad 1/, 2/ a 3/) zase chybí vylíčení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, které měl při sjednávání úvěrových smluv uvádět. K tomuto znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §250b tr. zák. resp. §211 tr. zákoníku okresní soud neprovedl žádné důkazy. Obviněný míní, že jednotlivé úvěrové společnosti nemohl uvést v omyl už proto, že jim podepsal souhlas s nahlédnutím do úvěrového registru, kde si mohly ověřit, co v rozhodné době splácí. Vždy jim tedy v podstatě uvedl naprosto pravdivé informace. U skutků ad 1/, 2/ a 3/ navíc nelze v jeho jednání spatřovat zavinění ve formě úmyslu, jestliže některé úvěry splatil zcela a jiné z velké části (i v rámci insolvence). Soudy se však naplněním subjektivní stránky trestných činů ve svých rozhodnutích vůbec nezabývaly.
V doplnění dovolání ze dne 21. 12. 2018 obviněný znovu poukázal na důkazní nouzi, pokud jde o půjčky ze strany poškozeného V. V. Trvá na tom, že svědka o peníze nikdy nežádal. V odsuzujícím rozsudku byl také ve skutcích ad 2/ c), 3/ a) – b) a 4/ a) – d) nesprávně uveden jeho závazek z úvěrové smlouvy u GE Money Bank, a. s., ačkoli poslední splátka tohoto úvěru byla uhrazena již v květnu 2009. Zjevným rozporem s provedenými důkazy je zatížen i popis skutkového děje pod body 1/ a) – b). Ačkoli se měl obviněný těchto jednání dopustit v rozmezí pouhých 5 dnů, jsou u skutku ad 1/a) sumarizovány jeho další závazky částkou o 200.000 Kč vyšší než v případě skutku ad 1/b), přičemž podobnou nesrovnalost vykazuje i závěr soudu o výši pravidelných měsíčních splátek k jejich úhradě.
S ohledem na výše rekapitulované důvody tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15. 10. 2018 č. j. 2 To 176/2018-1970 zrušil a poté aby buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí v potřebném rozsahu, anebo aby postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř. a ve věci sám rozhodl rozsudkem.
K podanému dovolání se v rámci řízení podle §265h tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Pokud jde o tvrzenou podjatost policejního orgánu figurujícího v přípravném řízení, konstatoval, že takovou námitku předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze. Připomněl, že podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. se musí namítané vyloučení týkat soudu, který vydal rozhodnutí, jež má být dovoláním napadeno. K uplatnění tohoto dovolacího důvodu tedy nepostačuje, že byla vyloučena kterákoli z osob podílejících se na řízení, byť by ve věci učinila jiná než meritorní rozhodnutí nebo prováděla jiné úkony v rámci trestního řízení. Tento dovolací důvod proto není možno uplatnit ani v souvislosti s případným vyloučením policejního orgánu činného ve fázi přípravného řízení. Důvody uváděné dovolatelem navíc podle státního zástupce ani nenasvědčují tomu, že by jím označený policista měl být ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení skutečně vyloučen. Jestliže dovolatel na shora uvedenou námitku navázal i odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., nelze podle státního zástupce z jeho argumentace vůbec dovodit, o jakém postoupení věci jinému orgánu vlastně hovoří. V obecné rovině nicméně podotkl, že předmětný důvod dovolání lze účinně uplatnit jen tehdy, pokud se výhrady dovolatele týkají rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř. a je namítáno, že pro vydání některého z uvedených rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky. V posuzovaném případě Okresní soud v Šumperku rozhodl pravomocně rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Jde tedy o rozhodnutí ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., na něž se dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nevztahuje. I v této části dovolání postrádá jakoukoli relevanci.
Opodstatnění pak nelze podle mínění státního zástupce přiznat i argumentaci dovolatele, prostřednictvím níž deklaroval naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V dané souvislosti připomněl, že dovolatel byl v pozici obviněného, tzn. po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnut v přípravném řízení pouze jednou, a to dne 19. 1. 2016. Tohoto výslechu se za jeho obhájkyni JUDr. Evu Šubrtovou zúčastnila advokátní koncipientka Mgr. Petra Spurná na podkladě substituční plné moci z téhož dne. Z ničeho nelze dovodit, že by se Mgr. Spurná v průběhu tohoto výslechu vzdálila a že by tak dovolatel byť jen na malou chvíli neměl obhájce osobně přítomného při zmíněném úkonu. Svědek P. v hlavním líčení zjevně popisoval situaci, která nastala dne 18. 2. 2015 při podání vysvětlení. K němu byl dovolatel předvolán toho dne na 13:00 hod. Se svou právní zástupkyní se však dostavil až v 14:00 hod., přičemž JUDr. Šubrtová se v 15:00 hod. vzdálila s tím, že musí odjet. Vrchní inspektor P. měl dovolateli navrhnout přerušení podání vysvětlení. Ten to ovšem odmítl, chtěl v úkonu pokračovat i bez advokátky a následně ani neuplatnil žádné námitky proti obsahu protokolu. Z hlediska naplnění deklarovaného dovolacího důvodu je však pro státního zástupce podstatné, že dovolatel v danou chvíli nebyl v postavení obviněného, nýbrž v postavení osoby podezřelé. Důvod nutné obhajoby tehdy ještě dán nebyl, přičemž se ani nekonal výslech, jak terminologicky nesprávně uvedl ve výpovědi svědek P. Šlo toliko o vysvětlení vyžádané od fyzické osoby, o němž se sepsal úřední záznam podle §158 odst. 6 tr. ř. a jež rozhodně nemohlo být použito jako důkaz v řízení před soudem.
Námitkou, že orgán činný v trestním řízení při doručování usnesení o zahájení trestního stíhání nedodržel postup předepsaný v §62 odst. 1 tr. ř. se obviněný podle poukazu státního zástupce znovu dostal zcela mimo meze důvodu dovolání, tentokrát podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Reklamované nedoručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do datové schránky, byť ji má zřízenu, totiž mezi důvody nepřípustnosti trestního stíhání obecně nepatří. Kromě toho bylo dovolateli předmětné usnesení doručeno jedním ze zákonem předvídaných způsobů, a to do vlastních rukou v souladu s §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. Písemnost převzal osobně, což následně potvrdil i svým prohlášením při výslechu dne 19. 1. 2016. Přestože nebylo v posuzovaném případě dodrženo trestním řádem stanovené pořadí doručování, nemělo to pro zákonnost zahájení trestního stíhání zásadní význam. Nedošlo k porušení či zkrácení práva obviněného na spravedlivý proces, jestliže byl zákonným způsobem seznámen s tím, že je proti němu zahájeno trestní stíhání, a byl informován o tom, jaké jednání je mu kladeno za vinu a jaký trestný čin je v něm shledáván. Usnesení bylo i patřičně odůvodněno a obsahovalo poučení o opravném prostředku. Z hlediska zajištění práva na obhajobu je pak nerozhodné, zda byl tento dokument obviněnému poskytnut v podobě listinné nebo elektronické.
Z množství námitek, které dovolatel uplatnil v rámci důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., označil státní zástupce za právně relevantní výtku nesprávného posouzení pokračování v trestné činnosti u skutků ad 1/ a 2/ výroku odsuzujícího rozsudku. Ta však podle jeho názoru zároveň opět nemá opodstatnění. Poukázal přitom na časovou prodlevu mezi jednáními popsanými pod body ad 1/ a), b) jichž se dovolatel dopustil ve dnech 19. 1. 2008 a 24. 1. 2008, a skutkem popsaným bod bodem ad 2/ a), který spáchal až dne 18. 11. 2008. Má zato, že v takovém případě mezi zmíněnými skutky nelze dovodit potřebnou blízkou časovou souvislost ve smyslu §89 odst. 3 tr. zákoníku. Nepřisvědčil pak ani další hmotněprávní námitce obviněného, že soudy při stanovení výše škody nezohlednily splátky úvěrů učiněné na základě návrhu na povolení oddlužení. K tomu uvedl, že v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., resp. podle §211 tr. zákoníku je třeba vycházet z celé výše vyplacených částek a případné částečné splacení úvěru lze posuzovat pouze jako náhradu škody. Není žádný důvod k tomu, aby byly pro potřeby stanovení výše škody zohledňovány i platby uhrazené poškozeným (původním věřitelům z úvěrových smluv) z majetkové podstaty po zahájení insolvenčního řízení. Výše takových splátek byla ostatně nepoměrně nižší v porovnání s částkami, které úvěrovým věřitelům příslušely v případě řádného průběhu úvěrového vztahu. O splátky úvěru se podle státního zástupce již nejednalo. Tyto dodatečné platby, jimiž se poškozeným rozhodně nedostalo toho, čeho by se jim dostalo při řádném průběhu závazkového vztahu v případě nespáchání trestného činu úvěrového podvodu, je nutno vyhodnotit jako platby, které pachatel uhradil prostřednictvím insolvenčního správce až po dokonání citovaného trestného činu. Tedy jen jako částečnou náhradu škody. Nelze je však zohlednit při stanovení výše škody způsobené trestným činem v době jeho dokonání.
Námitky ke skutkům, které byly v odsuzujícím rozsudku právně posouzeny jako trestné činy úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., resp. podle §211 tr. zákoníku, považuje státní zástupce za převážně procesní a tudíž neodpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud obviněný zmínil rozdíl v částce 200.000 Kč ve výši dalších závazků, jež měl mít podle odsuzujícího rozsudku v době uzavření smlouvy se společností ESSOX, s. r. o., dne 19. 1. 2008 oproti dni 24. 1. 2008, kdy uzavřel smlouvu se společností CETELEM ČR, a. s., ve skutečnosti zde o jím tvrzený rozpor nejde, jelikož skutková věta byla naformulována ve smyslu uvedení minimální výše jiných existujících závazků při uzavírání úvěrových smluv, což logicky nevylučuje ani vyšší celkovou částku existujících dluhů ze závazkových vztahů. Pokud dovolatel zpochybnil závěry soudů, že došlo k uvedení nepravdivých údajů v rozsahu vymezeném v tzv. skutkové větě, napadl již skutková zjištění a tím znovu překročil meze uplatněného dovolacího důvodu.
Obdobný závěr lze podle mínění státního zástupce přijmout i ve vztahu k námitkám obviněného, jimiž zpochybnil naplnění znaku objektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, spočívajícího v uvedení jiného v omyl, a to u skutků popsaných pod body 4/ a) – d) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný zde sice postrádá uvedení toho, čím a koho měl uvést v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti, reálně však konkrétní okolnosti opodstatňující přijetí závěru o naplnění daného znaku trestného činu v jeho jednání všechny čtyři zmíněné body výrokové části rozsudku okresního soudu obsahují. Vždy se jednalo o vylákání finančních prostředků pod záminkou občanskoprávní půjčky s deklarovaným a utvrzovaným příslibem jejich řádného vrácení v určitém termínu, někdy i s podporou uvedení nepravdivých údajů o výši příjmů a výši jiných závazků. Obviněný si při vylákání peněz zároveň uvědomoval, že jeho finanční situace mu neumožní takto získané prostředky vrátit, hradit splátky a takto dostát všem svým závazkům. Pakliže konkrétně k bodu 4/ b) namítl, že poškozená F. B. vždy věděla, na co mu půjčuje, a současně znala jeho finanční situaci, není to pro závěr o jeho vině podstatné. Osobou uvedenou v omyl totiž v tomto případě nebyla F. B., nýbrž osoba vystupující za poškozenou společnost Provident Financial, s. r. o. Měl-li dovolatel při uplatnění této námitky na mysli bod 4/ d) výroku rozsudku, státní zástupce připomněl, že o trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku se za splnění všech zákonných podmínek jedná i v případě, že pachatel seznámil poškozeného se svou finanční situací, avšak utvrzoval ho v tom, že splní budoucí závazek.
Za důvodnou nepovažuje státní zástupce ani námitku absence subjektivní stránky trestných činů podvodu a úvěrového podvodu. Ze skutkových zjištění soudů podle jeho názoru vyplývá existence úmyslného zavinění na straně obviněného ve formě přímého úmyslu ve vztahu ke všem jednotlivým dílčím útokům naprosto zřetelně. Pouze obviněný a nikdo jiný si musel uvědomovat svou nelichotivou majetkovou situaci, znal výši svých dosahovaných příjmů i celkový rozsah zadlužení a výši měsíčních splátek z předchozích závazků. Věděl tedy, že již nebude schopen dostát všem svým závazkům. Přesto přistoupil k sjednávání dalších úvěrových smluv, při jejichž uzavírání musel nějaké skutečnosti pominout a jiné uvést záměrně nepravdivě, aby na peníze z úvěrů dosáhl. Stejně tak nereálnými přísliby vrácení všech vylákaných peněz cíleně hodlal dosáhnout toho, aby u poškozených osob vyvolal omyl v otázce návratnosti dobytnosti jimi poskytovaných peněz. Již v době poskytnutí půjček jednal v úmyslu vypůjčené peníze buď vůbec nevrátit, nebo je nevrátit ve smluvené lhůtě.
Tam, kde se obviněný v rámci dovolací argumentace pustil do vlastního výkladu některých důkazů, ať už se jednalo o důkazy údajně podporující jeho tvrzení o existenci pracovněprávního vztahu v zahraničí, o výpověď svědka V. či o zápisky F. B., podle poukazu státního zástupce jednoznačně překročil meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ke stěžejní námitce obviněného, podle níž dosahoval příjmů z pracovní činnosti v zahraničí, státní zástupce konkrétně podotkl, že pokud obviněný v cizině pracoval, bylo tomu tak dříve, než se dopustil trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu. V rozhodné době si nechal vyplácet invalidní důchod a do daňových přiznání k dani z příjmů jako daňový rezident žádné příjmy ze zahraničí nepřiznal. Tím dal de facto sám podklad pro závěr soudů, který přijaly k údajné výši jeho příjmů od roku 2008. Rovněž není důvod zpochybňovat důvěryhodnost a pravdivost svědectví poškozeného V. V. či závěr o prokázaném uvedení v omyl poškozené F. B. Procesního rázu je podle státního zástupce i námitka obviněného, že orgány činné v trestním řízení v dané trestní věci mechanicky vytěžily spis insolvenčního soudu.
Závěrem státní zástupce shrnul, že obviněný pouze zopakoval výhrady a skutečnosti, na nichž založil svou obhajobu i v předchozích stadiích trestního řízení a s nimiž se dostatečným a věcně správným způsobem vypořádaly již soudy prvního i druhého stupně. Z výše rekapitulovaných důvodů tedy navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevil i pro případ, že by bylo ve věci rozhodnuto způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný L. U. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. b), c), e), f), g) a l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu je v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo alespoň některou z obviněným namítaných vad zakládající dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c), e), f) nebo g) tr. ř., které rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Zákon přitom spojuje možnost podat dovolání z tohoto důvodu s naplněním dvou podmínek, které musejí být splněny současně. Prvním předpokladem je, že rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít tedy o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také rozhodl ve věci samé . K relevantnímu uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nestačí, že byla vyloučena kterákoli z osob podílejících se na řízení, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Nepostačovalo by tak, pokud by byl za podjatého ve věci označen např. státní zástupce nebo zástupce jiné strany řízení či soudní zapisovatel anebo vyloučený soudce, který se podílel na dřívějším stadiu řízení, ale nikoli již na vlastním rozhodnutí ve věci samé. Druhou podmínkou pro uplatnění předmětného dovolacího důvodu je, že okolnost svědčící pro vyloučení soudce nebyla tomu, kdo podává dovolání, známa již v původním řízení, a proto jím ani nebyla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítána. V opačném případě tento důvod dovolání použít nelze.
Jsou-li výše rozvedená obsahová východiska uplatněného dovolacího důvodu aplikována na nyní posuzovaný případ, je nutno námitky obviněného stran údajné podjatosti policisty P. hodnotit jako irelevantní. P. totiž žádné meritorní rozhodnutí ve věci nevydal a nebyl tedy orgánem, jehož podjatost by mohla být předmětem dovolacího přezkumu.
Relevantně neuplatnil dovolatel ani důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení §36 tr. ř. a v případě mladistvého ustanovení §42 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů. Předmětný dovolací důvod nicméně nenaplňuje jakékoliv nerespektování výše citovaných zákonných ustanovení. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, je nutno zároveň zkoumat, zda orgány činné v trestním řízení právě v takové fázi procesu skutečně prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. 7 Tdo 528/2002, publikované pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008 sp. zn. 3 Tdo 143/2008 nebo ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 6 Tdo 779/2013 aj.). Jinými slovy, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán pouze v těch případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho ze zákona mít měl, měla faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (k tomu také viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 11 Tdo 407/2008).
Nastíněná situace v posuzované trestní věci zjevně nenastala. Jak ve svém vyjádření výstižně podotkl státní zástupce, dovolatel se ocitl v pozici obviněného teprve převzetím usnesení o zahájení trestního stíhání dne 31. 10. 2015. Počínaje tímto momentem u něho nastaly také důvody nutné obhajoby. V navazujícím řízení následně vypovídal jakožto obviněný pouze jednou, a to před policejním orgánem dne 19. 1. 2016. Tomuto výslechu byla po celou dobu přítomna Mgr. Petra Spurná, advokátní koncipientka působící u jeho tehdejší obhájkyně JUDr. Evy Šubrtové (viz substituční plná moc a protokol o výslechu na č. l. 39-44 spisu). Jestliže Mgr. Spurná byla řádně zplnomocněna k zastupování dovolatele při tomto úkonu, a to se všemi oprávněními, jež při výkonu obhajoby náleží advokátovi (viz §26 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a §35 odst. 1 tr. ř.), nelze namítat, že při tomto významném procesním úkonu obviněný neměl obhájce. Z protokolu o výslechu pak ani náznakem neplyne, že by probíhal byť i jen po určitou chvíli v nepřítomnosti Mgr. Spurné. Událost, kterou popisoval svědek P. v hlavním líčení dne 7. 6. 2018, se váže k podání vysvětlení dne 18. 2. 2015, tedy k úkonu, který byl učiněn ještě před zahájením trestního stíhání dovolatele. Tedy v době, kdy dovolatel nebyl v postavení obviněného a důvody nutné obhajoby u něho ještě nebyly dány. Úřední záznam o podaném vysvětlení, sepsaný podle §158 odst. 6 tr. ř., přitom nebyl a ani nemohl být použit jako důkaz v řízení před soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. slouží k nápravě vady řízení spočívající v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání lze dovodit tehdy, nastane-li některá z okolností předvídaných v §11 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 tr. ř., či v §11a tr. ř. Výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, tento dovolací důvod nezakládají.
Obviněným namítané nedodržení zákonem stanoveného pořadí způsobů, jimiž se doručují písemnosti v trestním řízení (§62 odst. 1 tr. ř.), při doručení usnesení o zahájení trestního stíhání evidentně vadou řízení ve smyslu §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. není. Ani v tomto směru se tedy jeho výhrady nekryjí s obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu. Navíc nelze dovodit, že by v daném případě bylo trestní stíhání zahájeno nezákonně. I v tomto bodě je nutno přisvědčit vyjadřujícímu se státnímu zástupci v tom, že obviněnému bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno dne 31. 10. 2015 do vlastních rukou, tedy způsobem předvídaným v §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. (č. l. 18 spisu). Převzal je osobně a měl tak možnost se seznámit s tím, pro co je stíhán a jaké trestné činy jsou v jednotlivých skutcích spatřovány. Usnesení obsahovalo i ostatní zákonem předepsané obligatorní náležitosti, včetně poučení o opravném prostředku (§160 odst. 1 tr. ř.). Jakkoli tedy při jeho doručování nebylo dodrženo pořadí jednotlivých technik podle §62 odst. 1 tr. ř., neznamená to ještě, že byl dovolatel v důsledku tohoto formálního pochybení zkrácen ve svém ústavně garantovaném právu na obhajobu (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013 sp. zn. II. ÚS 1825/12).
S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze namítat, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod lze tedy relevantně uplatnit pouze v případech, kdy trestní řízení skončilo pravomocným usnesením soudu podle §265a odst. 2 písm. c), d), f) nebo g) tr. ř. Taková procesní situace ovšem v předložené trestní věci nenastala, neboť Okresní soud v Šumperku rozhodl o vině a trestu obviněného rozsudkem ve smyslu §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Vydal tedy rozhodnutí, na něž se ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. typově vůbec nevztahuje.
Podstatnou část argumentace obviněný podřadil pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který slouží k nápravě vad rozhodnutí ve věci samé, které spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Určitý průlom do výše rozvedených výkladových východisek přinesla judikatura Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvody nelze vykládat restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil typicky opomenutí důkazů obecnými soudy nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94, usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09 aj.). Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
S přihlédnutím k výše rozvedeným výkladovým východiskům k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že mu neodpovídají ty námitky obviněného, jejichž prostřednictvím brojil vůči rozsahu provedených důkazů a vůči způsobu, jakým je hodnotily soudy obou stupňů. To se týká zejména jeho obhajoby, že v rozhodné době, kdy vstupoval do posuzovaných úvěrových vztahů, dosahoval dostatečných příjmů ze zaměstnání v zahraničí a v tomto smyslu tedy fakticky žádné nepravdivé údaje při uzavírání příslušných smluv neuváděl a dále jeho tvrzení, že si od poškozeného V. V. nikdy žádné peníze nepůjčil. V tomto směru se obviněný domáhal zásadního přehodnocení (revize) skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve v návaznosti na tom namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že předmětný důvod dovolání zde v rozporu s jeho obsahovým vymezením uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., navíc nelze vyvozovat, že by okresní soud dospěl k dovolatelem zpochybňovaným dílčím skutkovým zjištěním po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. V rámci svých strukturovaných a logických úvah se naopak důsledně vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a zároveň dostatečně zdůvodnil, proč měl obhajobu obviněného spočívající na tezi, že v rozhodné době dosahoval zhruba takových příjmů, jimiž při uzavírání úvěrů druhé smluvní straně deklaroval svoji solventnost a tedy schopnost úvěrové prostředky v budoucnu řádně splácet, za vyvrácenou. Stejně pečlivě přistoupil i k posouzení věrohodnosti výpovědi poškozeného V. V., kterou obviněný vytrvale označoval za lživou. Prakticky totožnou procesní (skutkovou) argumentaci učinil obviněný následně i předmětem odvolacího přezkumu. Krajský soud jí věnoval náležitou pozornost a pokud vůči skutkovým zjištěním a na ně navazujícím právním závěrům soudu prvního stupně neměl žádných výhrad, i on své stanovisko v tomto směru na stranách 4 až 8 shora písemného vyhotovení napadeného usnesení odůvodnil v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud tudíž nedospěl k závěru, že by byl v namítaném směru skutkový stav věci zjišťován povrchně, nebo že by rozhodnutí soudů obou stupňů byla potud projevem nepřípustné libovůle.
Pokud jde o argumentaci dovolatele, která se reálně vztahovala k hmotněprávním aspektům posuzované trestní věci, je předně nutné jako neopodstatněnou odmítnout jeho výtku, že soudy nesprávně posoudily skutky uvedené v bodech 1/ a 2/ výroku odsuzujícího rozsudku jako dva trestné činy úvěrového podvodu, ačkoli se mohlo jednat maximálně o jeden pokračující trestný čin. Takový názor je zcela v rozporu s obecným pojetím pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák. a §116 tr. zákoníku), které mezi jinými vyžaduje blízkou časovou souvislost mezi po sobě jdoucími dílčími útoky. Byť onu časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, logicky půjde o prodlevy při páchání jednotlivých skutků v řádu několika dnů, u sofistikovanější trestné činnosti vyžadující složitější přípravu pak maximálně v řádu několika týdnů. Jestliže mezi skutkem ad 1/ b), jehož se obviněný dopustil dne 24. 1. 2018, a skutkem ad 2/a), který spáchal dne 18. 11. 2018, uplynulo téměř 10 měsíců, o blízké časové souvislosti mezi nimi – i s ohledem na v zásadě triviální povahu jeho trestné činnosti – zcela jistě hovořit nelze.
Přisvědčit nelze ani námitce obviněného, že v popisu jeho jednání pod body 1/ až 3/ výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně absentuje vyjádření obligatorního znaku trestného činu úvěrového podvodu, a sice uvedení nepravdivých údajů a současné zamlčení podstatných skutečností při sjednávání úvěrových smluv. Zmíněný zákonný znak trestného činu obviněný nesporně naplnil již tím, že (stručně řečeno) při sjednávání smluv o úvěru uvedl několikanásobně nadhodnocené údaje o výši svých příjmů a současně úvěrovým společnostem tajil celkovou výši svých splatných (a dosud nesplacených) závazků. Úvěrovým společnostem jakožto budoucím věřitelům tedy poskytoval významné informace pro rozhodování o poskytnutí úvěru, jejichž obsah vůbec neodpovídal realitě. Odpovědnosti za takové protiprávní jednání ho pak nemůže zbavit ani skutečnost, že při podpisu formalizovaných smluv mimoděk uděloval i souhlas s tím, aby si úvěrové společnosti případně mohly ověřit pravdivost jím uváděných údajů v jednotlivých dotaznících.
Opodstatnění postrádala i další hmotněprávní námitka obviněného, že soudy při stanovení výše škody nezohlednily splátky úvěrů učiněné na základě návrhu na povolení oddlužení. Nejvyšší soud nespatřuje žádný důvod k tomu, aby byly pro potřeby stanovení výše škody způsobené trestným činem zohledňovány i takové platby, které byly poškozeným společnostem jakožto původním věřitelům z úvěrových smluv vyplaceny z majetkové podstaty obviněného až po zahájení insolvenčního řízení. V té chvíli se již rozhodně nejednalo o řádné splátky úvěrů. Naopak, z důvodu jejich řádného neplacení muselo již předtím dojít ke změně obsahu závazkového vztahu. Po zahájení insolvenčního řízení mohli věřitelé své splatné pohledávky uplatnit již jen přihláškou s vědomím, že budou uspokojeni jen poměrně z majetkové podstaty obviněného. Tyto dodatečné platby soudy správně vyhodnotily pouze jako platby, které pachatel prostřednictvím insolvenčního správce uhradil až po dokonání trestného činu. V tomto smyslu nešlo o nic víc než o dílčí náhradu škody. Takové „splátky“ lze tedy posoudit jen jako částečnou náhradu škody, mající význam toliko pro adhezní výrok a nikoli pro právní kvalifikaci posuzovaného skutku.
Odmítnout bylo nutno také výtku, že v popisu jednání pod body 4/ a) – d) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně absentuje vyjádření znaku objektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, spočívajícího v uvedení jiného v omyl, využití něčího omylu nebo zamlčení podstatné skutečnosti. Z popisu všech čtyř zmíněných skutků je patrné, že modus operandi obviněného vždy spočíval ve vylákání finančních prostředků ke smyšleným účelům, pod falešnou záminkou či s podporou uvedení nepravdivých údajů o výši dosahovaných příjmů, ale především s nepravdivým příslibem jejich řádného vrácení v určitém termínu. Namítl-li obviněný, že především F. B. v době půjček věděla o jeho aktuálních finančních obtížích, lze mu oponovat tím, že ani tato poškozená mu zcela jistě své celoživotní úspory nepředávala s tím, že se s nimi už neshledá. I ji totiž obviněný přesvědčil o tom, že prochází pouze dočasnou sociální tísní, z níž se vymaní v momentě vyřízení dědictví po zesnulém strýci.
Pochybnosti nevzbuzuje ani závěr soudů o naplnění subjektivní stránky trestných činů úvěrového podvodu a podvodu v jednání obviněného, který jednoznačně vyplynul z okolností objektivní povahy, jež byly příčinnou vyvolání omylu u poškozených a vzniku škod na jejich majetku. Zavinění ve formě úmyslu soudy důvodně dovodily především z charakteru jednání obviněného, kdy si musel uvědomovat svou nelichotivou majetkovou situaci a současně znal výši vlastních příjmů a celkový rozsah svého zadlužení. Přesto přistoupil k sjednávání dalších úvěrových smluv, při jejichž uzavírání nějaké skutečnosti pominul a jiné uváděl záměrně nepravdivě, aby vůbec na požadované úvěrové prostředky dosáhl. Obdobně postupoval i při vylákání půjček od poškozených uvedených v bodech 4/ a) – d) výroku o vině rozsudku okresního soudu, které nereálnými přísliby utvrzoval v přesvědčení, že vylákané peníze vrátí ve stanovených termínech, byť věděl, že to s vysokou mírou pravděpodobnosti, rovnající se téměř jistotě, nebude v jeho finančních možnostech. Cíleně tedy jednal způsobem, jímž u poškozených osob vyvolal omyl v otázce reálnosti dobytnosti takto vzniklých pohledávek.
Za vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konečně nelze považovat ani obviněným namítané nesrovnalosti v popisu skutků ad 1/ 1) a 2), podle nichž měl mít v době uzavření smlouvy se společností ESSOX, s. r. o., dne 19. 1. 2008 v souhrnu o 200.000 Kč vyšší nesplacené závazky oproti dni 24. 1. 2008, kdy uzavřel smlouvu se společností CETELEM ČR, a. s. Byť se v tomto směru skutkové závěry okresního soudu vskutku jeví jako nepřesné, je nutno zdůraznit, že na jinak bezvadné právní posouzení jednání dovolatele tato nedůslednost neměla žádný vliv.
V konečném výsledku lze tedy shrnout, že dovolání obviněného L. U. bylo dílem opřeno o námitky, které ve skutečnosti nerespektovaly věcné zaměření použitých dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), c), e), f) a g) tr. ř., a dílem o argumenty, jimž z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo možno přiznat žádné opodstatnění. V důsledku toho pak postrádalo opodstatnění i uplatnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Proto Nejvyšší soud o předloženém dovolání rozhodl tak, že je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu