ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.720.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 720/2019- 695
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání obviněného J. H. , nar. XY ve XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2018 č. j. 7 To 99/2018-676, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 165/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 12. 2017 č. j. 4 T 165/2016-659 byl obviněný J. H. uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době od 03:33 hod. dne 9. 7. 2012 do 23.13 hod. dne 31. 10. 2012 ve XY, okr. Děčín, v domě v ul. XY, prostřednictvím sítě Internet odeslal z jím vlastněného osobního počítače připojeného k síti Internet přes statickou IP adresu poskytovatele Telefónica Czech Republic, a. s., (nyní O2 Czech Republic, a. s.) XY, z jím užívané e-mailové schránky XY do nejméně 5 e-mailových schránek minimálně 21 e-mailů obsahujících přinejmenším 207 fotografií a 7 videí zachycujících sexuální vyobrazení dětí, konkrétně do e-mailové schránky XY zaslal nejméně 1 e-mail, do e-mailové schránky XY nejméně 4 e-maily, do e-mailové schránky XY nejméně 4 e-maily, do e-mailové schránky XY nejméně 3 e-maily, do e-mailové schránky XY nejméně 9 e-mailů, a zároveň tyto soubory přechovával, a dále v přesně nezjištěné době od 5. 1. 2012 do 7. 10. 2014 ve XY, okr. Děčín, v domě v ul. XY, prostřednictvím sítě Internet odeslal z jím vlastněného osobního počítače připojeného k síti Internet přes statickou IP adresu poskytovatele Telefónica Czech Republic, a. s., (nyní O2 Czech Republic, a. s.) XY, z jím užívané e-mailové schránky XY do neupřesněného počtu e-mailových schránek minimálně 434 e-mailových zpráv obsahujících přinejmenším 530 fotografií zachycujících sexuální vyobrazení dětí, z toho nejméně 4 fotografie s tématikou dětské zoofilie, a dále 71 videí zachycujících sexuální vyobrazení dětí, a zároveň tyto soubory přechovával“. Za to byl obviněný podle §192 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu soud uložil rovněž trest propadnutí věci, a to tří stolních PC, jednoho USB flash disku a jedné Micro SD karty, podrobně specifikovaných ve výroku rozsudku.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 5. 2018 č. j. 7 To 99/2018-676 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Předmětné rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. H. následně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že skutkové závěry soudů v posuzované trestní věci vycházely z extrémně vadného hodnocení provedených důkazů. Nesprávně zjištěný skutek byl v důsledku toho nesprávně posouzen i po stránce hmotněprávní. Při výkladu a aplikaci trestního zákoníku soudy podle dovolatele „porušily“ zejména ustanovení §13, §15, §191 odst. 1 a §192 odst. 2. Vytkl jim i nepřezkoumatelnost meritorních rozhodnutí ve věci s tím, že se v odůvodněních dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou. Svou dovolací argumentaci opřel také o premisu, podle níž je šíření fotografií a videonahrávek internetovou sítí z technického hlediska naprosto vyloučené, a proto způsobem, jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, skutek vůbec nemohl spáchat.
Z výše rekapitulovaných důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2018 č. j. 7 To 99/2018-676 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 12. 2017 č. j. 4 T 165/2016-659 zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. věty druhé zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 1 tr. ř. ho zprostil obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně v rámci řízení podle §265h tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 30. 5. 2019 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Omezila se pouze na výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný J. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Obviněný sice formálně namítl nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako souběhu přečinů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku a šíření pornografie podle §191 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto výhradu nepodložil prakticky žádnou podrobnější relevantní argumentací, z níž by bylo možno dovodit, v čem vlastně tvrzené vady v aplikaci hmotného práva spatřuje. Ze stroze formulovaného textu dovolání byla zároveň jasně rozpoznatelná jeho snaha primárně zpochybnit soudy učiněná skutková zjištění a teprve v návaznosti na tom reklamovat vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to námitkami, jež současně nelze podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při vědomí konstantní judikatury Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil především opomenutí důkazů obecnými soudy nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94, usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09 aj.). Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
Napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející řízení však žádnou z výše uvedených závažných procesních vad netrpí.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., nelze vyvozovat, že by okresní soud dospěl k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů, nebo je dokonce založil na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích. V rámci svých strukturovaných a logických úvah se naopak důsledně vypořádal jak se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, tak také s obhajobou obviněného, spočívající jednak v popření jakéhokoli osobního vztahu k počítačům, mediím a pornografickým materiálům zajištěným policií při domovní prohlídce v domě jeho rodičů a jednak na hypotéze, že jeho e-mailovou schránku mohla k šíření dětské pornografie zneužít cizí osoba z řad hackerů. S prakticky totožnou procesní (skutkovou) argumentací obviněného se pak v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) musel vypořádat i odvolací soud. Pokud vůči skutkovým zjištěním a na ně navazujícím právním závěrům soudu prvního stupně neměl žádných výhrad, i on své stanovisko v tomto směru na stranách 2 až 4 písemného vyhotovení usnesení odůvodnil v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud tudíž nedospěl k závěru, že by byl v namítaném směru skutkový stav věci zjišťován nezákonným způsobem či povrchně, nebo že by rozhodnutí soudů obou stupňů byla potud projevem nepřípustné libovůle.
Jisté novum v obhajobě obviněného představovala dovolací námitka, že trestnou činnost způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku okresního soudu vůbec nemohl spáchat, protože šíření fotografií nebo videozáznamů prostřednictvím internetové sítě není po technické stránce proveditelné. I zde se ve své podstatě jednalo především o tezi popírající soudy zjištěný skutkový stav. Kromě toho dovolatel prezentoval zobecňující východisko, které postrádá jakoukoli oporu v realitě a nelze mu tudíž přisvědčit ani z věcného hlediska. Je notoricky známo, že posílat fotografie i videa prostřednictvím e-mailu, který patří mezi základní internetové služby, možné je. V dnešní době už jde o poměrně hojně využívanou a uživatelsky spíše nenáročnou operaci, která u odesílatele zprávy nevyžaduje ani hlubší vzdělání v oboru informatiky, ani nadstandardní praktické znalosti práce na počítači.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného J. H. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 7. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu