ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.726.2019.2
sp. zn. 4 Tdo 726/2019- 1972
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 o dovolání obviněného J. T. , nar. XY, bytem XY, XY, obviněného R. P. , nar. XY, bytem XY, XY, obviněné F. O. – J., zapsaný spolek , se sídlem XY, XY a obviněné J. A M. , IČ XY, se sídlem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 10/2015, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J.T. odmítá .
II. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného R. P., obviněné F. O. – J., zapsaný spolek a obviněné J. A M. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 4 To 89/2018, a to ve výroku o náhradě škody, týkající se těchto obviněných, jakož i další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265m odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §265 tr. ř. se poškozená Česká republika, zastoupená Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, ul. Křížová 25 – Okresní správou sociálního zabezpečení Nový Jičín, se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15, odkazuje s nárokem na náhradu škody uplatněným vůči obviněnému R. P. a obviněným F. O. – J., zapsaný spolek a J. A M. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 1 T 10/2015, byl obviněný J. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 /dále jen tr. zák./ (bod 1. jmenovaného rozsudku) a přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 2. a 3. jmenovaného rozsudku), obviněné právnické osoby F. O. – J., zapsaný spolek a J. A M. byly uznány vinnými ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 3. jmenovaného rozsudku) a obviněný R. P. byl uznán vinným ze spáchání pomoci k přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 2. a 3. jmenovaného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili jednáním uvedeným pod body 1., 2. a 3. jmenovaného rozsudku.
Obviněný J. T. byl za uvedené jednání odsouzen podle §209 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců. Dále byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem Ostrava, ul. Zelená č. 34a/3158 a Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15.
Obviněný R. P. byl za uvedené jednání odsouzen podle §209 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Dále byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem Ostrava, ul. Zelená č. 34a/3158 a Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15.
Obviněné právnické osobě J. A M. byl za uvedené jednání podle §23 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění (dále jen „TOPO“) uložen trest zveřejnění rozsudku, a to v části, která se týká tohoto obžalovaného pod bodem ad 3) s právní kvalifikací včetně výroku o náhradě škody, který se týká obžalovaného, a to na své náklady ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci odsuzujícího rozsudku v deníku Mladá fronta DNES.
Obviněná právnická osoba, F. O.-J., zapsaný spolek, byla podle §23 odst. 1, 2 zák. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob v platném znění a řízení proti nim odsouzena k trestu uveřejnění rozsudku, a to v části, která se týká tohoto obviněného pod bodem ad 3) s právní kvalifikací včetně výroku o náhradě škody, který se týká obviněného, a to na své náklady ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci odsuzujícího rozsudku v deníku Mladá fronta DNES.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění J. T. a společnost J. a M. zavázáni zaplatit na náhradě škody poškozené České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15 společně a nerozdílně částku 299 324 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění J. T., R. P., společnost J. a M. a zapsaný spolek F. O.-J. zavázáni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15 částku 630 289 Kč.
Tímto rozsudkem bylo rovněž podle §226 písm. c) tr. ř. rozhodnuto o zproštění obviněného R. P. obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 23. 1. 2015 č. j. 1 ZT 25/2014-97, pro v obžalobě popsaný skutek, jímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by trestný čin spáchal obžalovaný.
Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 1 T 10/2015, podali obvinění J. T., R. P., obviněné právnické osoby J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. ř. v odsuzující části zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný J. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 1. jmenovaného rozsudku) a přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 2. a 3. jmenovaného rozsudku), obviněný R. P. byl uznán vinným ze spáchání pomoci k přečinu podvodu podle §24 odst. 1písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 2. a 3. jmenovaného rozsudku), obviněná právnická osoba J. A M. byla uznána vinnou ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 3. jmenovaného rozsudku) a obviněná právnická osoba F. O. – J., zapsaný spolek, byla uznána vinnou ze spáchání pomoci k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 3. jmenovaného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
1. obviněný J. T.
„nejprve dne 25. 1. 2008 v Ostravě v tehdejším sídle spol. J. a M. veden záměrem neoprávněně získat od České republiky – Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava výplatu dávek dočasné pracovní neschopnosti, v situaci, kdy mu bylo zřejmé, že vzhledem k dříve prodělaným onemocněním a recidivujícím zdravotním komplikacím souhrnně medicínsky diagnostikovaným jako kořenový syndrom L5S1 s prostorovou akcentací a těžkou poruchou dynamiky bederní páteře s výhřezem ploténky a společně s obstrukčními projevy onemocnění srdce, kterými v tomto období aktuálně trpěl, obžalovaný J. T. s vědomím, že nebude schopen vykonávat jednotlivé pracovní činnosti jako zaměstnanec podle níže uvedených pracovních smluv, uzavřel jako jednatel jednající jménem spol. J. a M. na straně zaměstnavatele sám se sebou jako fyzickou osobou – zaměstnancem, pracovní smlouvu na částečný pracovní úvazek v rozsahu dvaceti hodin týdně na pozici ekonoma se stanovenou základní mzdou v částce 13 000 Kč měsíčně a s nástupem do zaměstnání od 28. 1. 2008 a dále dne 20. 1. 2008 uzavřel se zástupcem zapsaného spolku F. O. – J. pracovní smlouvu jako zaměstnanec – fyzická osoba na pracovní pozici ekonoma – managera, a to na plný pracovní úvazek s dohodnutou základní mzdou 28 000 Kč měsíčně a následně podle těchto pracovních smluv byly podány dne 31. 8. 2008 u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě dvě oznámení o nástupu do zaměstnání ke dni 28. 1. 2008, přičemž poté již dne 1. 2. 2008 na základě shora zmiňovaných zdravotních onemocnění a komplikací nastoupil obžalovaný J. T. na dočasnou pracovní neschopnost a po dobu jejího trvání od 1. 2. 2008 do 31. 8. 2009 mu byla vyplácena neoprávněně souběžná dávka nemocenského pojištění z obou těchto zaměstnání a ke škodě České republiky, zastoupené tehdy Okresní správou sociálního zabezpečení v Ostravě mu byla vyplacena celková částka 299 324 Kč, čímž způsobil České republice zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení škodu v této výši,
2. obvinění J. T. a R. P.
nejprve dne 18. 1. 2010 v Ostravě, okres Ostrava – Město, v sídle společnosti J. a M. veden záměrem neoprávněně získat od České republiky, Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě, výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti za situace, kdy mu bylo opětovně zřejmé, vzhledem k dříve prodělaným onemocněním srdce, recidivě zdravotních komplikací souhrnně diagnostikovaných medicínsky jako kořenový syndrom LPS1 s pravostrannou akcentací a těžkou poruchou dynamiky bederní páteře a také rozvíjejícím se onemocněním štítné žlázy, obžalovaný J. T. s vědomím, že nebude schopen vykonávat jednotlivé pracovní činnosti podle níže uvedených pracovních smluv, uzavřel se spol. J. a M. jednající jejím jménem na straně zaměstnavatele sám se sebou jako zaměstnancem – fyzickou osobou pracovní smlouvu na částečný pracovní úvazek v rozsahu dvaceti hodin týdně se sjednanou základní mzdou v částce 15 000 Kč měsíčně s nástupem do zaměstnání ode dne 19. 1. 2010 a následně dne 19. 1. 2010 uzavřel jako zaměstnanec – fyzická osoba se statutárním zástupcem zapsaného spolku F. O. – J., a to prvním místopředsedou R. P. jako zaměstnavatelem, který byl zcela obeznámen s tím, že J. T. z důvodu své předchozí pracovní neschopnosti v období od 1. 2. 2008 do 31. 1. 2009 nevykonával jako zaměstnanec ekonom – manager zapsaného spolku F. O. – J. podle dříve uzavřené smlouvy s tímto zaměstnavatelem ze dne 28. 1. 2008 své pracovní povinnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s tím, že zdravotní obtíže a onemocnění mu budou i nadále bránit v tom, aby vykonával jako zaměstnanec ekonom – manager své pracovní povinnosti a také vzhledem k tomu, že tato pracovní pozice u zapsaného spolku F. O. – J. nebyla po dobu dočasné pracovní neschopnosti J. T., ale ani po jejím ukončení, obsazena jiným pracovníkem, pracovní smlouvu na tuto pracovní pozici na plný pracovní úvazek s dohodnutou minimální mzdou v částce 28 000 Kč a následně dne 20. 1. 2010 byly podány u Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě dvě oznámení o nástupu J. T. do zaměstnání ke dni 19. 1. 2010, přičemž J. T. již dne 22. 1. 2010 nastoupil na dočasnou pracovní neschopnost, která trvala až do 30. 4. 2011 a za dobu od 5. 2. 2010 do 30. 11. 2011 mu byla neoprávněně vyplacena souběžná dávka nemocenského pojištění z obou těchto zaměstnání ke škodě České republiky, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Ostravě, v celkové částce 316 800 Kč, když způsobil škodu České republice, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Ostravě, v této výši,
3. obvinění J. T., R. P., spol. J. a M. a zapsaný spolek F. O. – J.,
nejprve dne 30. 3. 2012 v Ostravě, okres Ostrava – Město, v sídle spol. J. a M. uzavřel J. T. jako jednatel jednající jménem spol. J. a M. na straně zaměstnavatele sám se sebou jako zaměstnancem – fyzickou osobou pracovní smlouvu na místo ekonoma s nástupem do zaměstnání od 2. 4. 2012 na částečný pracovní úvazek v rozsahu dvaceti hodin týdně a dohodnutou základní měsíční mzdou v částce 16 000 Kč, veden záměrem neoprávněně získat od České republiky, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Novém Jičíně, výplatu dávek dočasné pracovní neschopnosti, a to v situaci, kdy mu bylo zřejmé vzhledem k dříve prodělaným onemocněním, a to recidivujícím komplikacím souhrnně medicínsky diagnostikovaným jako kořenový syndrom L5S1 s pravostrannou akcentací a těžkou poruchou dynamiky bederní páteře a s výhřezem ploténky, jakož i prodělaným onemocněním srdce a již značně rozvinutým chronickým onemocněním štítné žlázy uzavřel dne 2. 4. 2012 smlouvu se statutárním zástupcem zapsaného spolku F. O. – J., jednajícím jeho jménem, a to prvním místopředsedou R. P., který byl zcela obeznámen s tím, že J. T. z důvodu svých předchozích dočasných pracovních neschopností v období od 1. 2. 2008 do 31. 1. 2009 a dále v období od 22. 1. 2010 do 30. 4. 2011 podle dříve uzavřených pracovních smluv se zapsaným spolkem F. O. – J. jako zaměstnavatelem a J. T. jako zaměstnancem ze dne 28. 1. 2008 a 19. 1. 2010 nebude schopen plnit pracovní povinnosti vyplývající z této pracovní pozice a také byl obeznámen s tím, že jeho zdravotní stav bude vyžadovat dlouhodobý pobyt na dočasné pracovní neschopnosti a s vědomím, že obžalovaný J. T. bude na základě sjednané pracovní smlouvy neoprávněně nárokovat výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti, jak to učinil ve dvou předešlých případech podle zmiňovaných pracovních smluv, záměrně a účelově, když po dobu trvání předchozích dvou pracovních neschopností obžalovaného J. T. od 1. 2. 2008 do 31. 1. 2009 a od 5. 2. 2010 do 30. 4. 2011, ale i v obdobích po ukončení jeho dočasné pracovní neschopnosti nebyla funkce ekonoma – managera jako zaměstnance u zapsaného spolku F. O. – J. obsazena a nevykonával ji jiný pracovník, sjednal pracovní smlouvu na pozici ekonoma – managera s obžalovaným J. T. jako zaměstnancem na plný pracovní úvazek s dohodnutou základní mzdou v částce 29 000 Kč a s nástupem do zaměstnání od 2. 4. 2012, přičemž již dne 6.4. 2012 nastoupil J. T. na dočasnou pracovní neschopnost, která trvala od 6. 4. 2012 do 31. 8. 2013 a za období od 27. 4. 2012 do 31. 8. 2013 mu byla neoprávněně ke škodě České republiky, zastoupené Okresní správnou sociálního zabezpečení v Novém Jičíně vyplacena souběžná dávka nemocenského pojištění z obou těchto zaměstnání v celkové výši 321 489 Kč, když České republice byla tímto jednáním způsobena škoda v uvedené výši“.
Obviněný J. T. byl za uvedené jednání odsouzen podle §209 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců. Dále byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem Ostrava, ul. Zelená č. 34a/3158 a Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15.
Obviněný R. P. byl za uvedené jednání odsouzen podle §209 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Dále byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správou sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem Ostrava, ul. Zelená č. 34a/3158 a Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15.
Obviněné právnické osobě J. A M. byl za uvedené jednání podle §23 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění (dále jen „TOPO“) uložen trest zveřejnění rozsudku, a to v části, která se týká této obžalované pod bodem ad 3) s právní kvalifikací včetně výroku o náhradě škody, který se týká obžalované, a to na své náklady ve lhůtě 1 měsíce od právní moci odsuzujícího rozsudku v Moravskoslezském deníku.
Obviněná právnická osoba F. O.-J., zapsaný spolek, byla podle §23 odst. 1, 2 zák. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob v platném znění a řízení proti nim odsouzena k trestu uveřejnění rozsudku, a to v části, která se týká této obžalované pod bodem ad 3) s právní kvalifikací včetně výroku o náhradě škody, který se týká obžalované, a to na své náklady ve lhůtě 1 měsíce od právní moci odsuzujícího rozsudku v Moravskoslezském deníku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný J. T. zavázán zaplatit na náhradě škody poškozené České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15 společně a nerozdílně částku 299 324 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. T. a R. P. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15 společně a nerozdílně částku 316 800 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění J. T., R. P., společnost J. a M. a F. O.-J., zapsaný spolek, zavázáni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25 – Okresní správě sociálního zabezpečení v Novém Jičíně se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15 částku 321 489 Kč.
Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, podali následně obvinění J. T. a R. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění v dovolání namítli, že jsou chybné skutkové závěry soudů, podle kterých ekonomická situace obviněných právnických osob byla natolik špatná, že si ani jedna z nich nemohla dovolit přijmout zaměstnance s předmětným příjmem, a podle kterých oba obvinění před podpisem jednotlivých pracovních smluv věděli, že zdravotní stav obviněného J. T. je natolik špatný, že nebude schopen práci ekonoma-managera vykonávat. Dovolatelé uvedli, že tyto závěry jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. V této souvislosti podrobně rozebrali provedené důkazy a ze svého hlediska hodnotí důkazní situaci ohledně ekonomické situace spolku F. O.-J. a poukazují na okolnosti, se kterými se soudy údajně nevypořádaly. Mj. vytkli soudům, že staví výpovědi svědků, které mohou být záměrně zkreslené, nad objektivní důkaz v podobě znaleckého posudku.
Za subjektivní závěr soudů označili také zjištění, že obviněný J. T. před podpisem každé pracovní smlouvy věděl či mohl vědět, že jeho zdravotní stav je natolik špatný, že nebude schopen práci ekonoma-managera vykonávat. V této souvislosti dovolatelé opět (ze svého hlediska) velmi detailně rozebrali důkazní situaci, přičemž podrobně rozepsaly závěr znaleckého posudku z oboru lékařství. Obvinění vyjádřili názor, že soudy na tyto závěry znalce z oboru lékařství nereflektovaly, učinily si svůj ničím nepodložený úsudek a naopak se snažily závěry znalce znevěrohodnit toliko na základě vlastních subjektivních názorů. Dovolatelé v rámci dovolání dále vyjádřili nesouhlas se skutkovým zjištěním o povědomí obviněného P. o zdravotním stavu obviněného T. i se závěry soudů, podle kterých obviněný T. absolvoval rekvalifikační kursy z oboru daní a účetnictví právě proto, aby mohl sjednat fiktivně uzavřené pracovní smlouvy. Za neprokázaný označili rovněž závěr soudu prvního stupně, že obviněný T. vůbec do práce nenastoupil, a v této souvislosti znovu rozebírali a následně hodnotili provedené důkazy a vytkli soudům tendenční dokazování a tendenční hodnocení důkazů. Ze svého hlediska hodnotili též skutečnost, že obviněný T. po skončení pracovní neschopnosti nenastoupil zpět do práce, ale evidoval se na úřadu práce.
Dále vytkli, že se soud prvního stupně dostatečně neřídil pokyny odvolacího soudu obsaženými v jeho předcházejícím kasačním rozhodnutí, aby upravil skutkové věty tak, aby z nich byl patrný úmysl obviněných spáchat trestný čin, resp. účastenství na něm. Popis skutkových okolností není dostatečně výstižný a přesný. Také v případě výroku o vině obviněného R. P. chybí popis skutkových okolností naplňující znaky pomoci k přečinu podvodu. Okresnímu soudu se dle názoru obviněných nepodařilo vypořádat s existencí subjektivní stránky trestného činu ve vztahu k obviněnému R. P., a to pokud se jedná o jeho povědomí o špatném zdravotním stavu obviněného T. Obvinění uvedli, že v dosavadním průběhu trestního řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by v tomto směru obviněného P. usvědčoval, a současně uvedli, že ani odvolací soud se svým předchozím právním názorem neřídil.
Za nesprávnou označili právní kvalifikaci proto, že OSSZ nezamlčeli žádnou skutečnost ani ji neuvedli v omyl. Pracovní smlouvy byly uzavřeny, pracovní poměry vznikly a zaměstnavatelé splnili všechny své povinnosti vůči OSSZ. Dovolatelům tudíž není jasné, v čem má spočívat úmyslný podvod. Závěr o podvodném jednání označili dovolatelé za spekulaci a znovu zopakovali námitky, podle kterých obviněný P. nemohl vědět, že po uzavření jednotlivých pracovních smluv T. vážně onemocní. Dovolatelé namítli, že je jim bez odpovídajícího skutkového základu „podsouváno vědomí o nejistých věcech budoucích“. Dále podatelé poukázali na nepřesnosti v datech uzavření jednotlivých pracovních smluv uvedených v tzv. skutkové větě.
Za nepřezkoumatelný označili dovolatelé výrok o náhradě škody. Pokud se týká skutku pod bodem 2) výroku o vině, pak obviněný P. a F. O.-J. mohou jen stěží nést odpovědnost za škodu, kterou způsobil obviněný T. se společností J. a M. a obráceně. Shodné námitky vznášejí dovolatelé též ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku o vině. Soudy podle dovolatelů rezignovaly na snahu srozumitelně popsat a uvést do souvislosti s vytýkaným jednáním, jaká škoda, v jaké výši a jakým způsobem měla skutečně vzniknout.
Z uvedených důvodů obvinění závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, příp. Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, podala prostřednictvím své obhájkyně také obviněná J. A M., v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná právnická osoba J. A M. v dovolání namítla, že ve vztahu k ní obžaloba ani rozsudky neobsahují popis skutku, přičemž citovala ustanovení §1 odst. 2 a §31 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen TOPO) a §177 písm. c), §180 odst. 1 a §220 odst. 1 tr. ř. Dále v rámci dovolání popsala údajné vady obžaloby a uvedla, že věc měla být vrácena státnímu zástupci k došetření. To se nestalo a soudy obou stupňů se snažily o vymezení skutku ve vztahu k právnické osobě. Popis skutku v rozsudku odvolacího soudu označila za nesrozumitelný, když v něm absentuje popis jednání právnické osoby, které naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu. Tento závadný postup vedl k vadnému závěru o výši škody, za kterou nese odpovědnost právnická osoba. Nemocenské dávky ve výši 321.489 Kč byly J. T. vyplaceny ze souběhu dvou zaměstnání, přičemž nemocenské dávky vyplacené ze zaměstnání u právnické osoby J. A M. činily pouze 114.321 Kč. Tato právnická osoba není v žádném právním vztahu k právnické osobě F. O.-J. a rozsudkem ze dne 30. 5. 2016 byla zavázána k náhradě škody toliko ve výši 114.321 Kč. Dále namítla nesprávnost samotné právní konstrukce, na které je napadený rozsudek založen. Není popsáno, čím právnická osoba někoho úmyslně uvedla v omyl či zamlčela podstatné skutečnosti. Zdůraznila, že vystavení pracovní neschopnosti nezáviselo na vůli právnické osoby, a uvedla, že v takovém případě by bylo nutno trestní odpovědnost dovozovat i u lékařů, kteří pracovní neschopnost vystavili. Klade řečnickou otázku, jak je možno spojovat trestní odpovědnost se skutečností, u níž není zřejmé, zda nastane. Dále uvedla, že v napadeném rozsudku není právnická osoba označena názvem firmy uvedeným ve firemním rejstříku, který správně zní J. A M.
Dále obviněná citovala judikaturu Nejvyššího soudu, podle které může být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založen skutečností, že ze strany soudů dojde k tzv. opomenutí důkazů. Namítla, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, protože soud zcela rezignoval na vyhodnocení důkazů, které prokazují, že právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které na ni bylo možno požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila, a zprostila se tak trestní odpovědnosti podle §8 odst. 5 TOPO. Právnická osoba požádala praktickou lékařku J. T. o provedení vstupní lékařské prohlídky v souvislosti s nástupem do zaměstnání na funkci ekonoma; tím, že obdržela vyjádření lékařky ze dne 2. 4. 2018, že je výkonu práce J. T. schopen, splnila veškeré povinnosti k ověření zdravotního stavu zaměstnance. Nelze si podle obviněné představit žádné jiné úsilí, které by právnická osoba ještě měla vynaložit.
S ohledem na vše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám rozhodl ve věci tak, že obviněnou zprostí obžaloby. Úplným závěrem také požádala soud prvního stupně, aby postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 5 To 23/2018, podala prostřednictvím svého obhájce rovněž obviněná F. O. – J., zapsaný spolek, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání právnická osoba F. O.-J., zapsaný spolek, namítla nesrozumitelnost popisu skutku, neboť ve výroku o vině není specifikováno, jakého jednání se dopustily obviněné fyzické osoby, a jednání, kterého se dopustily právnické osoby, takže obviněné není zřejmé, z jakého jí přičitatelného jednání je dovozována jeho trestní odpovědnost. Z obdobných důvodů jako společnost J. A M. napadla obviněná výrok o náhradě škody, když vytkla, že není jasné, z jakých důvodů je dovolatelce přičítána škoda vzešlá z jednání obviněného T. se společností J. A M.
Dále obviněná namítla nedostatečné prokázání subjektivní stránky trestného činu. Obdobně jako předcházející dovolatelka uvedla, že obviněný R. P., jehož jednání je obviněné přičítáno, si před uzavřením pracovní smlouvy nechal posoudit zdravotní stav J. T. lékařem, přičemž P. potvrdila, že obviněný J. T. je schopen výkonu funkce ekonoma. Skutečnost, že lékařka neměla dostatečné podklady k celkovému zdravotnímu stavu obviněného J. T., nemůže být kladena k tíži dovolateli. Poukázala na skutečnost, že obviněný R. P. byl zproštěn obžaloby u skutku 1) obžaloby, který spočíval v obdobném jednání, za které byl odsouzen. Obviněná má za to, že u obviněného R. P. mělo dojít ke zproštění obžaloby i u dalších skutků a v návaznosti na to pak ke zproštění obžaloby dovolatelky jako právnické osoby. V této souvislosti poukázala na provedené důkazy – výpovědi obviněných osob a zmínila, že se nenašla žádná jiná osoba, která by měla takové předpoklady pro výkon funkce ekonoma právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek, jako obviněný J. T. Rozhodnutí soudu je podle obviněné založeno na neobvyklosti věci a na řadě nepřímých důkazů, avšak neobvyklost věci nemůže sama o sobě založit trestnost daného jednání.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí ve věci. Závěrem také požádala soud prvního stupně, aby soud rozhodl o odložení výkonu rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněných J. T. a R. P. se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že část námitek obviněných deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Jsou to námitky, ve kterých dovolatelé na základě vlastního, mnohdy značně podrobného, hodnocení důkazů odmítají skutková zjištění o špatné ekonomické situaci na věci zúčastněných právnických osob, která neumožňovala výplatu mezd sjednaných v pracovních smlouvách, a zjištění o vědomosti obou obviněných o tom, že zdravotní stav obviněného T. je natolik špatný, že nebude schopen vykonávat sjednanou práci. Těmito námitkami dovolatelé nevytýkají nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků trestného činu podvodu, resp. účastenství na něm, ale domáhají se zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí.
Pro úplnost uvedl, že soudy učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, neboť o takovýto rozpor se jedná pouze v případě, že soudy učiněná skutková zjištění nemají žádnou logickou návaznost na provedené důkazy, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu hodnocení těchto důkazů, nebo když jsou skutková zjištění dokonce opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Takovouto vadou skutková zjištění netrpí a fakticky je nevytýkají ani samotní dovolatelé, když se domáhají pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jejich představám odpovídajícím způsobem.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit námitku, podle které ve skutkových větách není dostatečně vyjádřena subjektivní stránka trestné činnosti. Tuto námitku však nepovažuje za důvodnou. Ve vztahu k obviněnému T. je ve skutkových větách opakovaně uvedeno, že byl veden záměrem neoprávněně získat výplatu dávek dočasné pracovní neschopnosti a že mu při uzavírání pracovních smluv bylo zřejmé, že vzhledem k dříve prodělaným onemocněním a zdravotním komplikacím ve výroku o vině specifikovaným nebude schopen vykonávat činnosti v pracovních smlouvách uvedené. Taktéž ve vztahu k obviněnému P. bylo opakovaně konstatováno, že byl při uzavření pracovních smluv obeznámen s dřívějšími dlouhodobými pracovními neschopnostmi obviněného J. T. a že si byl vědom, že zdravotní obtíže a onemocnění budou i v budoucnu obviněnému T. bránit, aby vykonával pracovní povinnosti managera-ekonoma. Takto vymezená skutková zjištění považuje za zcela dostačující z hlediska vyjádření subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, popř. účastenství na něm ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za bezpředmětné považuje námitky týkající se absence znaku uvedení v omyl. OSSZ Nový Jičín byla uvedena v omyl v tom směru, že považovala obviněného T. za osobu zaměstnanou v řádném pracovním poměru, a která se stala dočasně práce neschopnou; ve skutečnosti byly předmětné pracovní smlouvy uzavírány ryze účelově proto, aby obviněný T. mohl neoprávněně nárokovat výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti.
Naopak za částečně důvodné považuje námitky týkající se výroku o náhradě škody, ovšem pouze ve vztahu k obviněnému R. P. V tzv. skutkových větách je přesně uvedena výše škody a v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu je rovněž specifikováno, v jaké výši byly dávky vyplaceny z pojištění u právnické osoby J. A M. a v jaké výši z pojištění u právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek. Zcela správné jsou výroky o náhradě škody ve vztahu k obviněnému T., který jako hlavní pachatel odpovídá za celou způsobenou škodu, a to bez ohledu na okolnost, že na některých částech jeho jednání se podílely i jiné fyzické a právnické osoby.
Jiná je však situace ve vztahu k obviněnému P. Obviněný P. obviněnému T. uzavřením fiktivní pracovní smlouvy nepochybně umožnil spáchat tu část trestné činnosti, která se týkala výplaty nemocenských dávek vyplacených z pojištění u právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek, kterou obviněný P. zastupoval. Pokud se však týká vyplacení nemocenských dávek z pojištění u právnické osoby J. A M., pak ze skutkových zjištění nevyplývá, že by obviněný P. ke spáchání této části trestné činnosti obviněnému T. nějak přispěl, třeba i jen psychickou pomocí. Podle jeho názoru proto bylo možno obviněného P. solidárně s obviněným T. zavázat pouze k náhradě částek 152.919 Kč a 207.168 Kč, které byly obviněnému T. podle skutkových zjištění vyplaceny z pojištění u právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek.
Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud na základě dovolání obviněného R. P. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018 sp. zn. 5 To 23/2018 ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě škody ve vztahu k tomuto obviněnému, a dále aby postupoval podle §265m odst. 2 a §265 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se dále vyjádřil k dovoláním obviněných právnických osob J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek. Ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh trestního řízení, jakož i dovolání obou obviněných právnických osob a následně se zabýval uplatněnými námitkami. Část uplatněných dovolacích námitek formálně deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu a vůbec mimo rámec dovolání jako mimořádného opravného prostředku směřujícího proti konečnému pravomocnému soudnímu rozhodnutí se nacházejí námitky dovolatelky J. A M., pokud cituje ustanovení §177 písm. c) tr. ř. o náležitostech žalobního návrhu a brojí proti kvalitě podané obžaloby. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou irelevantní a navíc nejasné též odkazy na §180 odst. 1 a §220 odst. 1 tr. ř. Pokud se týká dovolání obviněné právnické osoby, pak deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá část námitek, ve které podatel v podstatě dovozuje, že obviněný J. T. byl pro tuto právnickou osobu ve funkci ekonoma prakticky nepostradatelný.
K dalším námitkám, které lze pod deklarovaný dovolací důvod formálně podřadit, uvádí následující: Oba dovolatelé shodně vytýkají vadný a nesrozumitelný popis skutku, ve kterém není rozlišeno trestněprávně jednání obviněných fyzických osob a obviněných právnických osob; v této souvislosti napadají výrok o náhradě škody, kterým byly společně a nerozdílně zavázáni k náhradě škody odpovídající nemocenským dávkám vyplaceným ze zaměstnání u obou právnických osob. Námitky týkající se nevyhovujícího popisu skutku nepovažuje za důvodné. Právnická osoba totiž může spáchat trestný čin pouze prostřednictvím fyzických osob tvořících její personální substrát. Jestliže tedy bylo v popisu skutku vymezeno jednání obviněných J. T. a obviněného R. P. a současně vymezeno jejich postavení v obviněných právnických osobách, lze takovýto popis skutku považovat i ve vztahu k obviněným právnickým osobám za postačující. Z popisu skutku je zřejmá podstata skutku spočívající v tom, že obviněný T. uzavřel jednak sám se sebou jako jednatelem společnosti J. A M. a jednak se statutárním orgánem spolku O.-J. R. P. fiktivní pracovní smlouvy, přičemž obviněným P. i T. bylo známo, že sjednanou práci ekonoma nebude T. vykonávat a že smlouvy jsou uzavírány pouze za tím účelem, aby T. mohl pobírat dávky dočasné pracovní neschopnosti, k čemuž také v rozsahu v soudním rozhodnutí uvedeném skutečně došlo.
Za důvodné je však nutno považovat námitky týkající se výše škody, kterou lze přičítat jednotlivým obviněným právnickým osobám, a s tím související námitky týkající se výše škody. V předmětné věci nelze ze skutkových zjištění dovodit, že by skutek byl v celém rozsahu spáchán společným jednáním všech obviněných, takže by každá z obviněných osob odpovídala tak, jako by trestný čin spáchala sama. Ze skutkových zjištění vyplývá, že ve výroku uvedená částka 321.489 Kč sestávala ze dvou částí, když z pojištění u společnosti J. A M. byla vyplacena částka 114.321 Kč a z pojištění u spolku F. O.-J. částka 207.168 Kč. Obviněný T. jednal v rámci činnosti společnosti J. A M. pouze v té části jednání, ve které jako jednatel uvedené společnosti uzavřel pracovní smlouvu na pozici ekonoma sám se sebou. Pokud uzavřel pracovní smlouvu se spolkem F. O.-J., šlo o „soukromou aktivitu“, která s jeho postavením ve společnosti J. A M. nijak nesouvisela a nebyla učiněna v rámci její činnosti nebo dokonce v jejím zájmu. Společnosti J. A M., lze proto podle jeho názoru jako pachateli přičítat pouze tu část způsobené škody, která se týká dávek vyplacených z pojištění u této společnosti. Obdobně spolku F. O.-J. lze přičítat pouze tu část škody, která spočívá ve vyplacení dávek z nemocenského pojištění u této společnosti. Pouze způsobení této škody uvedený spolek umožnil tím, že obviněný R. P. v rámci činnosti uvedeného spolku uzavřel jako jeho statutární orgán účelovou pracovní smlouvu; nelze dovodit žádnou příčinnou souvislost mezi jednáním uvedeného spolku a vyplacením dávek z nemocenského pojištění u společnosti J. A M.; ty by byly minimálně v uvedené výši vyplaceny, i kdyby spolek F. O.-J. žádnou součinnost neposkytl.
Ve výroku o vině není výše škody ve vztahu k jednotlivým právnickým osobám specifikována. Ze skutkových zjištění nicméně vyplývá, že škoda jim přičitatelná u obou obviněných právnických osob jednoznačně přesahuje částku 50.000 Kč jako hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 a §209 odst. 3 tr. zákoníku. Nejde tedy podle jeho názoru o takovou vadu, pro kterou by výrok o vině nemohl obstát, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že oběma právnickým osobám byl jako samostatný trest uložen trest uveřejnění rozsudku, tj. nejmírnější druh trestu v zákoně č. 418/2011 Sb. uvedený. Jiná je však situace ohledně výroku o náhradě škody. Z výše uvedeného vyplývá, že každá z obviněných právnických osob způsobila společně s obviněným T. pouze část škody týkající se dávek dočasné pracovní neschopnosti vyplacených v souvislosti s pracovním poměrem u nich sjednaného. Z hlediska občanského práva tedy vyslovení solidární odpovědnosti nemůže obstát.
K dalším námitkám uplatněným v dovoláních jednotlivých dovolatelů uvedl:
Obviněná J. A M.
Za poněkud mimoběžnou považuje argumentaci této společnosti, pokud poukazuje na skutečnost, že na ní nezáviselo vystavení pracovní neschopnosti obviněnému T. Páchání každé trestné činnosti je vždy spojeno s určitým rizikem neúspěchu a teoreticky se mohlo stát, že by lékař obviněnému T. přes řadu chorob vypočtených ve výroku o vině (postižení páteře, prodělané onemocnění srdce, chronické onemocnění štítné žlázy), kterými trpěl, pracovní neschopnost nevystavil; tato skutečnost je však z hlediska trestní odpovědnosti právnické osoby bez významu.
Absolvování vstupní lékařské prohlídky je běžnou praxí při nástupu do pracovního poměru a lze z něho stěží dovozovat, že by společnost vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Jeví se poněkud absurdní konstrukce, podle které obviněný J. T. vyvinul veškeré úsilí, aby sám sobě zabránil ve spáchání trestné činnosti, přesto se však trestné činnosti dopustil. Neobstojí ani tvrzení o opomenutých důkazech, když odvolací soud se vyjádřením lékařky P. o způsobilosti obviněného T. k výkonu zaměstnání ekonoma zabýval.
Obviněný F. O.-J., zapsaný spolek
Tento dovolatel mimo námitek již uvedených zpochybňuje existenci subjektivní stránky trestného činu s poukazem na potvrzení P. o tom, že obviněný T. je způsobilý k výkonu funkce ekonoma. V daném případě lze tedy zavinění právnické osoby dovozovat ze zavinění na straně obviněného R. P. Závěr o existenci úmyslného zavinění na straně tohoto obviněného soudy dovodily z řady objektivně zjištěných okolností. Šlo již o třetí případ součinnosti obou obviněných, když v případě pracovních smluv sjednaných dne 20. 1. 2008 a dne 19. 1. 2010 obviněný T. vždy po několika dnech po sjednání smlouvy nastoupil na dlouhodobou pracovní neschopnost. Po dobu dlouhodobých pracovních neschopností (od 1. 2. 2008 do 31. 8. 2009 a od 22. 1. 2010 do 30. 4. 2011) ani později spolek F. O.-J. žádného ekonoma nezaměstnával a objektivně zřejmě zaměstnance v této pracovní pozici nepotřeboval. Pokud dovolatel poukazuje na zproštění obžaloby obviněného P. jako fyzické osoby pro skutek pod bodem 1) výroku o vině, pak jde o první případ součinnosti obviněného P. s obviněným T. v roce 2008, kdy k uzavření pracovní smlouvy došlo již dne 20. 1. 2008. Nalézací soud dospěl k závěru o absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu vzhledem k tomu, že tehdy ještě obviněný P. neměl relevantní informace o zdravotním stavu obviněného T. znemožňujícím výkon funkce ekonoma. V roce 2013, kdy za obdobných okolností uzavíral pracovní smlouvu s obviněným T. potřetí, již obviněný P. všechny rozhodné okolnosti znal. Důvody, pro které byl obviněný P. zproštěn obžaloby pro skutek spáchaný v roce 2008, tedy nijak nesouvisejí s otázkou existence podvodného úmyslu na straně obviněného P. a společnosti J. A M. v roce 2013.
Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2018 sp. zn. 5 To 23/2018 ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě škody ve vztahu k obviněným právnickým osobám J. A M. a F. O.-J., zapsaný spolek, a dále aby postupoval podle §265m odst. 2 a §265 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K dovolání obviněných J. T. a R. P.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obvinění J. T. a R. P. sice podali dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části svého dovolání však nenamítají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadají soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněných, v jejichž rámci namítali nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí obviněných J. T. a R. P., výpovědí svědků D. J., J. J., J. U., znaleckého posudku z oboru ekonomika, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví vnitřního lékařství, listinných důkazů – potvrzení P. o schopnosti obviněného J. T. pracovat na daném místě, osvědčení o rekvalifikacích) a vytýkali nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a dále zpochybnění některých skutkových zjištění, zejména zjištění o špatné ekonomické situaci na věci zúčastněných obviněných právnických osob, která neumožňovala výplatu mezd sjednaných v pracovních smlouvách, zjištění o vědomosti obou obviněných o tom, že zdravotní stav obviněného T. je natolik špatný, že nebude schopen vykonávat sjednanou práci, a vlastní interpretaci skutkových okolností (důvody absolvování rekvalifikačních kursů obviněným J. T., důvody, proč tento obviněný nezačal sjednanou práci vykonávat ani po skončení pracovní neschopnosti), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky týkající se údajných nepřesností v datech uzavření jednotlivých pracovních smluv.
Obvinění v této části založili dovolání na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Je třeba konstatovat, že obvinění se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhají jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Obvinění se tedy pouze snažili uvedenými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, respektive pokud skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoli případ, kdy obviněný má za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje nebo, že podle jeho názoru absentují skutková zjištění. Nejvyšší soud v projednávané věci existenci extrémního nesouladu neshledal.
Obvinění J. T. a R. P. popřeli, že by se projednávané trestné činnosti dopustili. Oba obvinění jsou ale spolehlivě usvědčováni především listinnými důkazy zaslaných OSSZ a výpověďmi zaměstnanců OSSZ, znaleckým posudkem znaleckého ústavu Ostravská znalecká a. s. a výpovědí zástupců tohoto znaleckého ústavu, výpověďmi svědků manželů J. a svědka U., když z daných výpovědí vyplynuly okolnosti, za nichž došlo k opakovaným uzavíráním pracovního poměru obviněným J. T. za pomoci spoluobviněného R. P. jednotlivými právnickými osobami, dále znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví vnitřního lékařství a dalšími listinnými důkazy – především lékařskými zprávami, daňovými přiznáními atd. Z těchto spolehlivě vyplynulo, že obviněnému J. T. byly vypláceny souběžně dávky nemocenského pojištění z fiktivně uzavřených zaměstnání. Po řádném vyhodnocení všech důkazů soudy dospěly k závěru, že obhajoba obviněných J. T. a R. P. byla spolehlivě vyvrácena a byl prokázán skutkový děj tak, jak se odrazil ve výroku rozsudku odvolacího soudu, když při důsledném postupu při hodnocení provedených důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. nelze ani dojít k jiným logickým závěrům, než k jakým soudy dospěly. Není tedy dán žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a jejich obsahem. Soudy se nedopustily žádné deformace důkazů, hodnotící úvahy vysvětlily jasně, srozumitelně a logicky. Pro stručnost lze tedy s ohledem na správnost skutkových zjištění i závěrů soudů odkázat, neboť s tam uvedeným se ztotožnil i Nejvyšší soud. To, že obvinění nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňují se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit tu, že podle obviněných nebyla ve skutkových větách dostatečně vyjádřena subjektivní stránka trestné činnosti. K této námitce je nutno uvést, že ohledně obviněného J. T. je ve skutkové větě daného rozsudku (body 1. – 3.), které v daných pasážích zní: „ …veden záměrem neoprávněně získat od České republiky – Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava výplatu dávek dočasné pracovní neschopnosti, v situaci, kdy mu bylo zřejmé, že vzhledem k dříve prodělaným onemocněním a recidivujícím zdravotním komplikacím … s vědomím, že nebude schopen vykonávat jednotlivé pracovní činnosti jako zaměstnanec podle níže uvedených pracovních smluv, uzavřel … pracovní smlouvu …. “ dostatečně vyjádřena subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, resp. §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Totéž platí i v případě obviněného R. P., kdy ze skutkové věty daného rozsudku (body 2. – 3.), které v daných pasážích zní: „ … následně dne 19. 1. 2010 uzavřel jako zaměstnanec – fyzická osoba se statutárním zástupcem zapsaného spolku F. O. – J., a to prvním místopředsedou R. P. jako zaměstnavatelem, který byl zcela obeznámen s tím, že J. T. z důvodu své předchozí pracovní neschopnosti v období od 1. 2. 2008 do 31. 1. 2009 nevykonával jako zaměstnanec ekonom – manager zapsaného spolku F. O. – J. podle dříve uzavřené smlouvy s tímto zaměstnavatelem ze dne 28. 1. 2008 své pracovní povinnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s tím, že zdravotní obtíže a onemocnění mu budou i nadále bránit v tom, aby vykonával jako zaměstnanec ekonom – manager své pracovní povinnosti a také vzhledem k tomu, že tato pracovní pozice u zapsaného spolku F. O. – J. nebyla po dobu dočasné pracovní neschopnosti J. T., ale ani po jejím ukončení, obsazena jiným pracovníkem, pracovní smlouvu na tuto pracovní pozici na plný pracovní úvazek …. “ je podle dovolacího soudu vyjádření subjektivní stránky pomoci k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dostatečně zřejmé.
Dále lze poznamenat, že i když ve skutkových větách není nikde výslovně uvedeno slovo „úmyslně“, z formulace uvedených skutkových vět zcela jasně vyplývá, že se obvinění takovéhoto jednání jinak než úmyslně dopustit nemohli. A to proto, že z tam popsaného jednání vyplývá, že obviněný J. T. ve třech případech uzavřel se dvěma právnickými osobami pracovní smlouvy obsahující ujednání o mzdě 13 000 Kč a 28 000 Kč (v dalších případech 15 000 Kč a 28 000 Kč, 16 000 Kč a 29 000 Kč), ačkoli věděl, že mu právnické osoby tam uvedené nebudou vzhledem ke své ekonomické situaci schopny dohodnutou mzdu vyplácet (v jedné byl zároveň jednatelem a tedy zaměstnavatelem), když takto jednal právě s úmyslem neoprávněného vylákání dávek nemocenského pojištění. Jak vyplývá ze znaleckého posudku (a jak uvedl ostatně i sám dovolatel), měl trvalé zdravotní problémy s páteří a mohl tedy důvodně očekávat, že mu bude přiznána pracovní neschopnost, a proto jednal právě popsaným způsobem, a tedy tak, aby neoprávněně zvýšil rozsah těchto dávek nemocenského pojištění a to právě navozením stavu, který neodpovídal skutečnosti. Zde je nutno zdůraznit, že dovolateli není kladeno za vinu nastoupení na pracovní neschopnost, neboť je objektivně a přesvědčivě doloženo, že důvody pro nastoupení na tuto pracovní neschopnost byly skutečně dány. Podstata spáchání jemu přisuzovaných trestných činů spočívá ve skutečnosti, že uvedl v omyl příslušné orgány správy sociálního zabezpečení navozením stavu, který neodpovídal skutečnosti (uzavření výše popsaných pracovních smluv) za účelem vlastního obohacení (vyplácení dávek nemocenského pojištění, které by mu však nebyly vyplaceny, kdyby tento stav neodpovídající realitě, nenavodil). Nezbývá tedy než uzavřít, že skutkové věty splňují všechny náležitosti v souladu s trestním řádem. Tyto námitky, ač uplatněné právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem, jsou tedy zjevně neopodstatněné.
K námitce obviněných J. T. a R. P. k výroku o náhradě škody
Pokud jde o výhradu obviněných spočívající v tom, že soudy nepopsaly, jaká škoda, jakým způsobem a v jaké výši vznikla, byla dovolacím soudem shledána jako neopodstatněná. V dané věci byly činy obviněných kvalifikovány jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, resp. jako účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Tomu odpovídala i formulace skutkové věty, která zahrnuje jak popis všech skutkových okolností rozhodných z hlediska objektivní i subjektivní stránky trestného činu, tak další okolnosti významné z hlediska příslušné formy účastenství včetně konkretizace individuálních rysů konkrétního úmyslného trestného činu, k jehož spáchání pomoc směřovala. Na tom nic nemění ani fakt, že formulaci skutkové věty rozhodně nelze označit za perfektní, když obsahuje i takové nepřesnosti, jako jsou nepřesnosti v datech uzavření jednotlivých smluv. Ze samotné skutkové věty, a ve spojení s odůvodněním napadených rozhodnutí zcela zřetelně, lze dovodit, že hlavní pachatel obviněný J. T. uzavřel jednak sám se sebou jako jednatelem společnosti J. A M. a jednak se statutárním orgánem spolku O.-J. R. P. fiktivní pracovní smlouvy, přičemž obviněným P. i T. bylo známo, že sjednanou práci ekonoma nebude T. vykonávat a že smlouvy jsou uzavírány pouze za tím účelem, aby T. mohl pobírat dávky dočasné pracovní neschopnosti. Pomoc obviněného R. P. spočívala v tom, že byl při uzavření pracovních smluv s hlavním pachatelem obeznámen s dřívějšími dlouhodobými pracovními neschopnostmi obviněného T., že si byl vědom, že zdravotní obtíže a onemocnění budou i v budoucnu obviněnému T. bránit, aby vykonával pracovní povinnosti managera ekonoma a že si byl vědom toho, že obviněný T. bude na základě sjednané pracovní smlouvy neoprávněně požadovat výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti. V tzv. skutkových větách je přesně uvedena výše škody a v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je rovněž specifikováno, v jaké výši byly dávky vyplaceny z pojištění u právnické osoby J. A M. a v jaké výši z pojištění u právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek. Je tak zřejmé, že hlavní pachatel za pomoci obviněného R. P. získal prostřednictvím fingovaných pracovních smluv plnění z nemocenského pojištění.
Obvinění však právně relevantním způsobem vznesli námitku nesprávnosti výroku o náhradě škody. V případě obviněného J. T. jako hlavního pachatele musí Nejvyšší soud konstatovat, že výroky o náhradě škody jsou správné a v souladu s právní úpravou, neboť obviněný J. T. jako hlavní pachatel odpovídá za celou způsobenou škodu, bez ohledu na to, zda se na některých částech jeho jednání podílely i jiné fyzické a právnické osoby.
Jinak je tomu v případě námitek proti výroku o náhradě škody u obviněného R. P. V tomto případě byly výhrady obviněného shledány důvodnými.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že zavázal obviněné k zaplacení náhrady škody poškozené České republice, zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení v Novém Jičíně, a to obviněného J. T. k náhradě škody ve výši 299 324 Kč, obviněného J. T. a obviněného R. P. k náhradě škody ve výši 316 800 Kč, a to společně a nerozdílně, a obviněného J. T., obviněného R. P., obviněnou právnickou osobu F. O.-J., zapsaný spolek, a obviněnou právnickou osobu J. a M. společně a nerozdílně k úhradě částky 321 489 Kč. Dále uvedl, že nárok na náhradu škody spočívající v neoprávněném vyplacení dávek nemocenského pojištění byl poškozeným uplatněn včas, řádně a oprávněným subjektem, jeho výše byla spolehlivě prokázána, nelze mít pochybnosti o odpovědnosti obviněných za uvedenou škodu způsobenou projednávanými přečiny a obvinění na této škodě ničeho nezaplatili.
V případě výroku o náhradě škody má nedostatečné rozlišení podílu jednotlivých obviněných R. P., J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, na vzniku škody v rozsudku soudu druhého stupně za následek vadnost tohoto výroku, a to v podobě vady, jenž má hmotněprávní povahu.
Nedostatek obou rozhodnutí soudů nižších stupňů je třeba spatřovat v tom, že výrok o náhradě škody, resp. důvodnost výše uvedeným obviněným uložené povinnosti z hlediska hmotněprávního nikterak neodůvodnily. Soudy se omezily na konstatování splnění procesních podmínek řádnosti a včasnosti připojení poškozeného s nárokem na náhradu škody (aniž by však odkázaly na příslušné ustanovení trestního řádu – tj. podmínku stanovenou v §228 odst. 1 tr. ř.: … jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3), obdobně nekonkrétní pokud jde o odkaz na příslušnou právní úpravu zůstaly i stran zdůvodnění hmotněprávního předpokladu vyslovení povinnosti obviněných k úhradě způsobené škody.
Povinnost uložená soudům ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. (jestliže byly do výroku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit) by v případě rozhodnutí v adhezní části měla být splněna alespoň stručným odkazem na hmotněprávní úpravu, kterou soud aplikuje. Ve věci posuzované je zřejmé, že zmíněn měl být alespoň §2915 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – to vzhledem k intertemporálním ustanovením a s přihlédnutím k období páchání trestné činnosti, resp. okamžiku vzniku škody. Důsledné přihlédnutí k výše uvedenému ustanovení mohlo vést k zamezení chyby, jíž se soud druhého stupně dopustil.
Z hlediska rozhodování o uplatněném nároku na náhradu škody bylo ve smyslu §2915 odst. 2 obč. zák. podstatné zjištění, v jakém směru ten který z obviněných svým jednáním k jejímu vzniku přispěl, resp. tuto způsobil. V případě obviněného R. P. je v tomto směru rozhodné pouze to skutkové vyjádření, jež uvádí bod 2) výroku o vině, tj. že „ … následně dne 19. 1. 2010 uzavřel jako zaměstnanec – fyzická osoba se statutárním zástupcem zapsaného spolku F. O. – J. , a to prvním místopředsedou R. P. jako zaměstnavatelem, který byl zcela obeznámen s tím, že J. T. … nevykonával jako zaměstnanec ekonom – manager zapsaného spolku F. O. – J. podle dříve uzavřené smlouvy s tímto zaměstnavatelem své pracovní povinnosti v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s tím, že zdravotní obtíže a onemocnění mu budou i nadále bránit v tom, aby vykonával jako zaměstnanec ekonom – manager své pracovní povinnosti … pracovní smlouvu na tuto pracovní pozici na plný pracovní úvazek s dohodnutou minimální mzdou v částce 28 000 Kč … přičemž J. T. … nastoupil na dočasnou pracovní neschopnost … a za dobu od 5. 2. 2010 do 30. 11. 2011 mu byla neoprávněně vyplacena souběžná dávka nemocenského pojištění z obou těchto zaměstnání ke škodě České republiky, v celkové částce 316 800 Kč, když způsobil škodu České republice, v této výši. “
A dále skutkové vyjádření uvedené v bodě 3) výroku o vině „ … uzavřel dne 2. 4. 2012 smlouvu se statutárním zástupcem zapsaného spolku F. O. – J. , jednajícím jeho jménem, a to prvním místopředsedou R. P., který byl zcela obeznámen s tím, že J. T. z důvodu svých předchozích dočasných pracovních neschopností … nebude schopen plnit pracovní povinnosti vyplývající z této pracovní pozice a také byl obeznámen s tím, že jeho zdravotní stav bude vyžadovat dlouhodobý pobyt na dočasné pracovní neschopnosti a s vědomím, že obviněný J. T. bude na základě sjednané pracovní smlouvy neoprávněně nárokovat výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti … sjednal pracovní smlouvu na pozici ekonoma – managera s obžalovaným J. T. jako zaměstnancem na plný pracovní úvazek s dohodnutou základní mzdou v částce 29 000 Kč a s nástupem do zaměstnání od 2. 4. 2012, přičemž již dne 6.4. 2012 nastoupil J. T. na dočasnou pracovní neschopnost, která trvala od 6. 4. 2012 do 31. 8. 2013 a za období od 27. 4. 2012 do 31. 8. 2013 mu byla neoprávněně ke škodě České republiky vyplacena souběžná dávka nemocenského pojištění z obou těchto zaměstnání v celkové výši 321 489 Kč, když České republice byla tímto jednáním způsobena škoda v uvedené výši “.
Vzhledem k tomuto zjištění dovolatel důvodně vytýká, že vyslovení solidární odpovědnosti obviněných J. T. a R. P. ve vztahu k částce 316 800 Kč a obviněných J. T., R. P., J. A M. a F. O.-J., zapsaný spolek, ve vztahu k částce 321 489 Kč je vadné.
Hmotněprávní problematika řešící otázku odpovědnosti za vznik škody je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v ustanoveních §2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Povinnost nahradit škodu stíhá toho škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného (§2910 o. z.). V případě, že je škůdců více, zakládá občanský zákoník v §2915 obč. zák. ( „[j]e-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.“ ), solidární povinnost k náhradě škody.
Pokud byla škoda způsobena více škůdci, je pravidlem, že vzniká solidární povinnost k její náhradě. Tato povinnost vzniká ze zákona, a proto se nevyžaduje žádný volní projev poškozeného, či kteréhokoli ze škůdců, jež by tuto povinnost založil. Občanský zákoník zmiňované pravidlo prolamuje pro určité situace, jež konkretizuje v §2915 odst. 2 věta první obč. zák. a vznik dílčí povinnosti k náhradě škody (tj. povinnosti rovnající se podílu na celkovém rozsahu způsobené škody, jež má původ v jednání konkrétního škůdce) váže na důvody hodné zvláštního zřetele. Pokud tyto důvody nastanou, soud může rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na způsobené škodě. Takové rozhodnutí je však vyloučeno tehdy, pokud „se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi“ (srov. §2915 odst. 2 věta druhá).
Z výše uvedeného plyne, že pokud hlavní pachatel páchal trestnou činnost jednak sám, jednak za přispění pomocníka [§24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], lze pomocníka solidárně zavázat pouze k náhradě škody způsobené tou částí trestné činnosti, jejíž spáchání umožnil nebo usnadnil. Pouze tato část škody je v příčinné souvislosti s jednáním účastníka.
Výrok o náhradě škody obsažený v rozsudku soudu druhého stupně tedy nelze hodnotit jako správný, protože rozsah, v němž ve vztahu k dovolateli došlo k uložení povinnosti, překračuje rámec koncepce subjektivní odpovědnosti za škodu, tj. odpovědnosti škůdce za jeho zaviněním způsobenou škodu. Obviněný R. P. uzavřením fiktivní pracovní smlouvy jednoznačně umožnil obviněnému T. spáchat tu část trestné činnosti, která se týkala výplaty nemocenských dávek vyplacených z pojištění u právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek, kterou obviněný P. zastupoval. V případě vyplacení nemocenských dávek z pojištění u právnické osoby J. A M., však ze skutkových zjištění nevyplývá, že by obviněný R. P. ke spáchání této části trestné činnosti obviněnému J. T. jakkoli přispěl, třeba i jen psychickou pomocí; k uzavření smluv „sám se sebou“ obviněný T. objektivně ani žádnou pomoc nepotřeboval.
Soudem vyslovený výrok o náhradě škody je v důsledku tohoto konstatování nutno považovat za vadný. Správně měl soud rozhodnout tak, že měl obviněného R. P. zavázat k náhradě škody pouze v rozsahu částek 152.919 Kč a 207.168 Kč, které byly podle skutkových zjištění vyplaceny z pojištění u právnické osoby F. O.-J., zapsaný spolek.
V této části byl proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení naplněn.
K dovolání obviněné J. A M.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná J. A M. mimo jiné podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části svého dovolání však nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, v jejichž rámci citovala ustanovení §177 písm. c) tr. ř. o náležitostech žalobního návrhu a brojila proti kvalitě podané obžaloby, když vytkla, že obžaloba neobsahuje ohledně právnické osoby popisu skutku, jsou zcela mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou rovněž irelevantní a navíc neurčitě formulované též odkazy na §180 odst. 1 a §220 odst. 1 tr. ř. K výše uvedenému nezbývá než poznamenat, že řízení před soudem bylo vedeno na podkladě obžaloby podané státním zástupcem a že nebylo jednáno o jiném skutku, než který byl v obžalobě uveden.
K námitce obviněné, že vystavení pracovní neschopnosti obviněnému T. nezáviselo na vůli právnické osoby, je nutno uvést, že dovolatelce (resp. obviněnému T., z jehož jednání je trestní odpovědnost společnosti dovozována) není kladeno za vinu nastoupení na pracovní neschopnost, neboť je objektivně a přesvědčivě doloženo, že důvody pro nastoupení na tuto pracovní neschopnost byly skutečně dány. Podstata spáchání jemu přisuzovaných trestných činů spočívá ve skutečnosti, že uvedl v omyl příslušné orgány správy sociálního zabezpečení navozením stavu, který neodpovídal skutečnosti (uzavření výše popsaných pracovních smluv se znalostí skutečnosti, že obviněný J. T. vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nastoupí pracovní neschopnost) za účelem vlastního obohacení (vyplácení dávek nemocenského pojištění, které by mu však nebyly vyplaceny, kdyby tento stav neodpovídající realitě, nenavodil). Zde lze souhlasit se státním zástupcem v tom, že páchání každé trestné činnosti vždy je spojeno s určitým rizikem neúspěchu a teoreticky se mohlo stát, že by lékař obviněnému T. přes řadu chorob vypočtených ve výroku o vině (postižení páteře, prodělané onemocnění srdce, chronické onemocnění štítné žlázy), kterými trpěl, pracovní neschopnost nevystavil; avšak tato skutečnost je z hlediska trestní odpovědnosti právnické osoby zcela bez významu.
Obviněná uplatnila dále námitku týkající se nepřesnosti v označení právnické osoby v rozsudku odvolacího soudu, když ve výroku odvolacího soudu je právnická osoba označena J. a M. místo J. A M. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v posuzovaném případě nedošlo k žádnému problému s nedostatečnou identifikací obviněné právnické osoby, přičemž výše uvedený nedostatek není takového charakteru, aby vzbuzoval pochybnosti o identitě obviněné právnické osoby a mohl vést k její záměně s jinou právnickou osobou. Obviněná nebyla označena údaji jiné nebo neexistující osoby, naopak je dostatečně jasně konkretizována údaji označujícími sídlo a IČ právnické osoby.
Dále obviněná argumentuje tím, že požádala v souvislosti s nástupem obviněného J. T. do zaměstnání o provedení lékařské prohlídky. Je třeba uvést, že absolvování vstupní lékařské prohlídky je při nástupu do pracovního poměru běžnou praxí a nelze dospět k závěru, že by společnost vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. Navíc v případě, kdy jediným statutárním orgánem a společníkem obviněné J. A M. byl obviněný J. T. a z předchozích období si byl vědom svých zdravotních obtíží spojených s dlouhodobými pracovními neschopnostmi.
Pokud se obviněná snažila poukázat na tzv. opomenuté důkazy v souvislosti vyjádřením lékařky P. o způsobilosti obviněného J. T. k výkonu zaměstnání ekonoma, je nutno zdůraznit, že v dané věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná.
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Nejvyšší soud k výše uvedenému uvádí, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není zásadní rozpor. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad, byť obvinění spáchání činu popírali. S obsahem provedených důkazů se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. V této souvislosti poznamenává, že odvolací soud se vyjádřením lékařky P. ze dne 2. 4. 2012 zabýval (přestože v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně zmiňuje pouze zaměstnání u spolku F. O.-J.), přičemž konstatoval, že neměla k dispozici veškerou lékařskou dokumentaci týkající se celkového rozsahu zdravotního stavu obviněného J. T. a vycházela zároveň i z toho, co jí obviněný ke svému zdravotnímu stavu sám uvedl a jak svou budoucí práci bez nároku na fyzickou a psychickou zátěž popsal (viz str. 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
K dovolání obviněné F. O.-J., zapsaný spolek
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky týkající se tvrzení obviněné, proč nebyl na danou pracovní pozici přijat jiný zaměstnanec, tj. že obviněný J. T. byl pro tuto právnickou osobu ve funkci ekonoma prakticky nepostradatelný. Obviněná tím odmítá skutkové zjištění o tom, že obviněný R. P. sjednal pracovní poměr záměrně a účelově s vědomím, že obviněný J. T. nebude ze zdravotních důvodů schopen tuto funkci vykonávat. S tím pak dovolatelka na základě použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojovala nesprávné právní posouzení stíhaného skutku. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem primárně domáhala zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnila na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě.
I další námitku obviněné, kterou zpochybňuje existenci subjektivní stránky trestného činu s poukazem na potvrzení P. ze dne 2. 4. 2012, je nutno označit za zjevně neopodstatněnou. Předně musí Nejvyšší soud zmínit ustanovení §7 TOPO od účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tedy od 1. 1. 2012, až do znění účinného do 30. 11. 2016, obsahovalo pozitivní výčet trestných činů, přičemž pouze za zde uvedené trestné činy mohla být právnická osoba trestně odpovědná. Vzhledem k tomu, že právnická osoba nemůže vytvářet žádný vnitřní vztah k následku činu (to může pouze pachatel, který je fyzickou osobou), je třeba odvozovat zavinění právnické osoby od zavinění fyzické osoby, která při páchání trestného činu jednala jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. V daném případě lze tedy zavinění dané právnické osoby dovozovat ze zavinění na straně obviněného R. P.
Oba soudy opodstatněně uzavřely, že J. T. uzavřel se statutárním orgánem spolku O.-J. R. P. fiktivní pracovní smlouvy, přičemž obviněným P. i T. bylo známo, že sjednanou práci ekonoma nebude T. vykonávat a že smlouvy jsou uzavírány pouze za tím účelem, aby T. mohl pobírat dávky dočasné pracovní neschopnosti. Lze podotknout, že pracovní poměry sice formálně existovaly a pracovní smlouvy z pohledu norem pracovního práva netrpí vadami, avšak materiálně tyto pracovní poměry neexistovaly a byly pouze fiktivní. V důsledku uvedení nepravdivých údajů ohledně fiktivního pracovního poměru byly obviněnému J. T. následně vypláceny dávky nemocenského pojištění. Je třeba zdůraznit, že šlo již o třetí případ součinnosti obou obviněných, když v případě pracovních smluv sjednaných dne 20. 1. 2008 a dne 19. 1. 2010 obviněný J. T. vždy po několika dnech po sjednání smlouvy nastoupil na dlouhodobou pracovní neschopnost. Po dobu dlouhodobých pracovních neschopností (od 1. 2. 2008 do 31. 8. 2009 a od 22. 1. 2010 do 30. 4. 2011) ani později spolek F. O.-J. žádného ekonoma nezaměstnával a objektivně zřejmě zaměstnance v této pracovní pozici nepotřeboval. Pomoc obviněného R. P. spočívala v tom, že byl při uzavření pracovních smluv s obviněným J. T. obeznámen s dřívějšími dlouhodobými pracovními neschopnostmi obviněného T., že si byl vědom, že zdravotní obtíže a onemocnění budou i v budoucnu obviněnému T. bránit, aby vykonával pracovní povinnosti managera ekonoma a že si byl vědom toho, že obviněný T. bude na základě sjednané pracovní smlouvy neoprávněně požadovat výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti. Z uvedeného lze učinit závěr, že obviněný R. P. nemohl mít vážný úmysl zaměstnat obviněného T. na pozici ekonoma a že pracovní smlouvu ze dne 2. 4. 2012 uzavřel účelově jen z toho důvodu, aby příslušné orgány byly uvedeny v omyl o výši pracovního příjmu obviněného T. a o jeho nároku na výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti. Účel jejich jednání v podobě neoprávněného obohacení obviněného J. T. musel být obviněnými od počátku sledován. Úmysl obviněných tedy směřoval ke způsobení majetkové újmy. Příčinný průběh je v zavinění obsažen a obvinění odpovídají za následek, který z předmětného jednání vzešel. Jednání, jehož se obviněný R. P. dopustil, bylo jednáním úmyslným, přičemž soud prvního stupně, s jehož rozhodnutím se soud odvolací ztotožnil, správně vyvodil, že se ho obviněný R. P. dopustil v úmyslu nepřímém. Existencí podvodného úmyslu na straně obviněného P. je pak dána i existence podvodného úmyslu na straně spolku F. O.-J., jehož jménem tento obviněný jednal.
Ohledně zproštění obžaloby obviněného P. jako fyzické osoby pro skutek pod bodem 1) výroku o vině, lze uvést, že jde o první případ součinnosti obviněného P. s obviněným T. v roce 2008, kdy k uzavření pracovní smlouvy došlo již dne 20. 1. 2008. Soud prvního stupně dospěl k závěru o absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu vzhledem k tomu, že tehdy ještě obviněný P. neměl relevantní informace o zdravotním stavu obviněného T. znemožňujícím výkon funkce ekonoma. V roce 2013, kdy za obdobných okolností uzavíral pracovní smlouvu s obviněným T. potřetí, již obviněný P. všechny rozhodné okolnosti znal. Důvody, pro které byl obviněný P. zproštěn obžaloby pro skutek spáchaný v roce 2008, tedy nijak nesouvisejí s otázkou existence podvodného úmyslu na straně obviněného P. a společnosti J. A M. v roce 2013.
Společné námitky obviněných J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek
Obviněné v rámci dovolání právně relevantně namítli nesrozumitelnost popisu skutku a rovněž absenci rozlišení trestněprávního jednání obviněných fyzických osob a obviněných právnických osob.
Ustanovení §7 TOPO v účinném znění od 1. 12. 2016 obsahuje negativní výčet trestných činů, což znamená, že právnická osoba může být trestně odpovědná za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku s výjimkou trestných činů uvedených v tomto ustanovení. Od účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, tedy od 1. 1. 2012, až do znění účinného do 30. 11. 2016, obsahovalo předmětné ustanovení pozitivní výčet trestných činů, přičemž pouze za zde uvedené trestné činy mohla být právnická osoba trestně odpovědná. Tento výčet obsahoval mj. trestný čin podvodu podle §2 09 tr. zákoníku.
Podle §8 odst. 1 TOPO je trestným činem spáchaným právnickou osobou protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak
a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce §8 odst. 2 TOPO.
Podle §8 odst. 2 TOPO lze právnické osobě přičítat spáchání trestného činu uvedeného v §7 TOPO, jestliže byl spáchán
a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo
b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
Trestní odpovědnost právnických osob je založena na principu viny za protiprávní jednání, které učinila jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti některá z fyzických osob, jejíž jednání se přičítá právnické osobě. Zákon tedy vytvořil za účelem trestní odpovědnosti právnických osob zvláštní konstrukci přičitatelnosti, která se považuje za odvozenou odpovědnost fyzických osob za podmínky, že činy byly spáchány ve prospěch právnické osoby, jejím jménem nebo při její činnosti. Nejedná se proto o objektivní odpovědnost, která se uplatňuje u správních deliktů. Zavinění je v tomto případě chápáno jako kumulativní kategorie. Právnická osoba nemůže vytvářet žádný vnitřní vztah k následku činu, to může pouze pachatel, který je fyzickou osobou. Teorie proto mluví o kumulativní subjektivní stránce – právní následky projevené vůle v podobě úmyslného nebo nedbalostního zavinění fyzické osoby se přičítají přímo nebo nepřímo právnické osobě jako subjektu práva.
Nejvyšší soud v této trestní věci vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněných, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, přičemž z popisu skutku vyplývá, že obviněný J. T. uzavřel jednak sám se sebou jako jednatelem společnosti J. A M. a jednak se statutárním orgánem spolku O.-J. R. P. fiktivní pracovní smlouvy, přičemž obviněným P. i T. bylo známo, že sjednanou práci ekonoma nebude T. vykonávat a že smlouvy jsou uzavírány pouze za tím účelem, aby J. T. mohl pobírat dávky dočasné pracovní neschopnosti, k čemuž také v rozsahu v soudním rozhodnutí uvedeném skutečně došlo. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný J. T. jako statutární orgán právnické osoby J. A M. a obviněný R. P. jako statutární orgán právnické osoby F. O. – J., zapsaný spolek, jednali nepochybně v rámci jejich činnosti a v jejich zájmu a takové jednání je proto nutné přičíst v souladu s ustanoveními §7 TOPO, §8 odst. 1 TOPO a §8 odst. 2 TOPO uvedeným společnostem.
K námitce obviněných J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, k výroku o náhradě škody
Pokud jde o výhradu obviněných právnických osob spočívající v tom, že soudy ve výroku o vině přesně nevymezily jednání, jehož se obviněné dopustily, byla dovolacím soudem shledána jako neopodstatněná. V dané věci byly činy obviněných kvalifikovány jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, resp. jako účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Tomu odpovídala i formulace skutkové věty, která zahrnuje nejen popis všech skutkových okolností rozhodných z hlediska objektivní i subjektivní stránky trestného činu, ale i další okolnosti významné z hlediska příslušné formy účastenství včetně konkretizace individuálních rysů konkrétního úmyslného trestného činu, k jehož spáchání pomoc směřovala. Ze samotné skutkové věty, a ve spojení s odůvodněním napadených rozhodnutí zcela zřetelně, lze dovodit, že hlavní pachatel obviněný J. T. uzavřel jednak sám se sebou jako jednatelem společnosti J. A M. a jednak se statutárním orgánem spolku O.-J. R. P., fiktivní pracovní smlouvy, přičemž obviněným P. i T. bylo známo, že sjednanou práci ekonoma nebude T. vykonávat a že smlouvy jsou uzavírány pouze za tím účelem, aby T. mohl pobírat dávky dočasné pracovní neschopnosti.
Obviněné však právně relevantním způsobem vznesly námitku nesprávnosti výroku o náhradě škody, které Nejvyšší soud shledal důvodnými.
Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že zavázal obviněné k zaplacení náhrady škody poškozené České republice, zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení v Novém Jičíně, a to obviněného J. T. k náhradě škody ve výši 299 324 Kč, obviněného J. T. a obviněného R. P. k náhradě škody ve výši 316 800 Kč, a to společně a nerozdílně, a obviněného J. T., obviněného R. P., obviněnou právnickou osobu F. O.-J., zapsaný spolek, a obviněnou právnickou osobu J. a M. společně a nerozdílně k úhradě částky 321 489 Kč. Dále uvedl, že nárok na náhradu škody spočívající v neoprávněném vyplacení dávek nemocenského pojištění byl poškozeným uplatněn včas, řádně a oprávněným subjektem, jeho výše byla spolehlivě prokázána, nelze mít pochybnosti o odpovědnosti obviněných za uvedenou škodu způsobenou projednávanými přečiny a obvinění na této škodě ničeho nezaplatili.
V případě výroku o náhradě škody má nedostatečné rozlišení podílu jednotlivých obviněných R. P., J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, na vzniku škody v rozsudku soudu druhého stupně za následek vadnost tohoto výroku, a to v podobě vady, jež má hmotněprávní povahu.
V tomto směru nebyla rozhodnutí soudů nižších stupňů dostatečně srozumitelná a náležitě odůvodněná, což zakládá jejich nepřezkoumatelnost, neboť se soudy nižších stupňů náležitě nevypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi, jimiž bylo na místě se zabývat. Je třeba připomenout, že při rozhodování o nárocích na náhradu škody musí být z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, na základě jakého hmotněprávního předpisu a jeho konkrétního ustanovení soud rozhodl, proč považoval v takovém ustanovení uvedené znaky za splněné, případně proč nepoužil ustanovení jiné. K povinnosti náležitě odůvodnit i výrok o náhradě škody tak, jako kdyby rozhodoval o uplatněném nároku soud v občanském soudním řízení, zejména pokud jde o to, o který hmotněprávní předpis je nárok opřen, zda nárok v době rozhodování soudu trval, zda jeho přiznání nebrání nějaká zákonná překážka ve smyslu §228 odst. 1 věta za středníkem tr. ř., je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (za všechny viz např. zhodnocení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1967, sp. zn. Pls 3/67, publikované pod č. III/1967 Sb. rozh. tr., případně nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08, uveřejněný pod č. 218 ve svazku 55 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Takové nároky judikatury ovšem rozhodnutí soudů nižších stupňů rozhodně nesplnily, když zrušené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v tomto směru zcela zmatečné a odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí postup při rozhodování o náhradě škody (ohledně vyslovení solidární odpovědnosti a jejího rozsahu) nijak nevysvětlil.
Povinnost uložená soudům ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. (jestliže byly do výroku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit) by v případě rozhodnutí v adhezní části měla být splněna alespoň stručným odkazem na hmotněprávní úpravu, kterou soud aplikuje. Ve věci posuzované je zřejmé, že zmíněny měly být alespoň §2915 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – to vzhledem k intertemporálním ustanovením a s přihlédnutím k období páchání trestné činnosti, resp. okamžiku vzniku škody. Důsledné přihlédnutí k výše uvedenému ustanovení mohlo vést k zamezení chyby, jíž se soud druhého stupně dopustil.
Z hlediska rozhodování o uplatněném nároku na náhradu škody bylo ve smyslu §2915 odst. 2 obč. zák. podstatné zjištění, v jakém směru ten který z obviněných svým jednáním k jejímu vzniku přispěl, resp. tuto způsobil. V případě obviněných J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, je v tomto směru rozhodné pouze to skutkové vyjádření, jež uvádí bod 3) výroku o vině, tj. že „ … nejprve uzavřel J. T. jako jednatel jednající jménem spol. J. a M. na straně zaměstnavatele sám se sebou jako zaměstnancem – fyzickou osobou pracovní smlouvu na místo ekonoma … veden záměrem neoprávněně získat od České republiky výplatu dávek dočasné pracovní neschopnosti, a to v situaci, kdy mu bylo zřejmé vzhledem k dříve prodělaným onemocněním … uzavřel dne 2. 4. 2012 smlouvu se statutárním zástupcem zapsaného spolku F. O. – J., jednajícím jeho jménem, a to prvním místopředsedou R. P., který byl zcela obeznámen s tím, že J. T. z důvodu svých předchozích dočasných pracovních neschopností … nebude schopen plnit pracovní povinnosti vyplývající z této pracovní pozice a také byl obeznámen s tím, že jeho zdravotní stav bude vyžadovat dlouhodobý pobyt na dočasné pracovní neschopnosti a s vědomím, že obžalovaný J. T. bude na základě sjednané pracovní smlouvy neoprávněně nárokovat výplatu dávek v dočasné pracovní neschopnosti, … sjednal pracovní smlouvu na pozici ekonoma – managera s obžalovaným J. T. jako zaměstnancem … již dne 6.4. 2012 nastoupil J. T. na dočasnou pracovní neschopnost, která trvala od 6. 4. 2012 do 31. 8. 2013 a za období od 27. 4. 2012 do 31. 8. 2013 mu byla neoprávněně ke škodě České republiky, zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení v Novém Jičíně vyplacena souběžná dávka nemocenského pojištění z obou těchto zaměstnání v celkové výši 321 489 Kč, když České republice byla tímto jednáním způsobena škoda v uvedené výši. “
Vzhledem k tomuto zjištění dovolatelé důvodně vytýkají, že vyslovení solidární odpovědnosti obviněných J. T., R. P., J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, ve vztahu k částce 321 489 Kč je vadné.
Hmotněprávní problematika řešící otázku odpovědnosti za vznik škody je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v ustanoveních §2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Povinnost nahradit škodu stíhá toho škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného (§2910 o. z.). V případě, že je škůdců více, zakládá občanský zákoník v §2915 obč. zák. ( „[j]e-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.“ ), solidární povinnost k náhradě škody.
Pokud byla škoda způsobena více škůdci, je pravidlem, že vzniká solidární povinnost náhradě. Tato povinnost vzniká ze zákona, a proto se nevyžaduje žádný volní projev poškozeného, či kteréhokoli ze škůdců, jež by tuto povinnost založil. Občanský zákoník zmiňované pravidlo prolamuje pro určité situace, jež konkretizuje v §2915 odst. 2 věta první obč. zák. a vznik dílčí povinnosti k náhradě škody (tj. povinnosti rovnající se podílu na celkovém rozsahu způsobené škody, jež má původ v jednání konkrétního škůdce) váže na důvody hodné zvláštního zřetele. Pokud tyto důvody nastanou, soud může rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na způsobené škodě. Takové rozhodnutí je však vyloučeno tehdy, pokud „ se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi“ (srov. §2915 odst. 2 věta druhá).
Výrok o náhradě škody obsažený v rozsudku soudu druhého stupně tedy nelze hodnotit jako správný, protože rozsah, v němž ve vztahu k dovolatelům došlo k uložení povinnosti, překračuje rámec koncepce subjektivní odpovědnosti za škodu, tj. odpovědnosti škůdce za jeho zaviněním způsobenou škodu.
Jak správně uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, v předmětné věci nelze ze skutkových zjištění dovodit, že by skutek byl v celém rozsahu spáchán společným jednáním všech obviněných, takže by každá z obviněných osob odpovídala tak, jako by trestný čin spáchala sama. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že ve výroku uvedená částka 321 489 Kč sestávala ze dvou částí, když z pojištění u společnosti J. A M. byla vyplacena částka 114 321 Kč a z pojištění u spolku F. O.-J. částka 207 168 Kč. Z §8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. vyplývá, že trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný fyzickou osobou v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti. Obviněný T. tedy jednal v rámci činnosti společnosti J. A M. pouze v té části jednání, ve které jako jednatel uvedené společnosti uzavřel pracovní smlouvu na pozici ekonoma sám se sebou. Pokud uzavřel pracovní smlouvu se spolkem F. O.-J., šlo o „soukromou aktivitu“, která s jeho postavením ve společnosti J. A M., s. r. o., nijak nesouvisela a nebyla učiněna v rámci její činnosti nebo dokonce v jejím zájmu. Společnosti J. A M. lze proto jako pachateli přičítat jen tu část způsobené škody, která se týká dávek vyplacených z pojištění u této společnosti. Taktéž spolku F. O.-J. lze přičítat pouze tu část škody, která spočívá ve vyplacení dávek z nemocenského pojištění u této společnosti. Pouze způsobení této škody uvedený spolek umožnil tím, že obviněný R. P. v rámci činnosti uvedeného spolku uzavřel jako jeho statutární orgán účelovou pracovní smlouvu. Z výše uvedeného nevyplývá příčinná souvislost mezi jednáním uvedeného spolku a vyplacením dávek z nemocenského pojištění u společnosti J. A M.; ty by byly minimálně v uvedené výši vyplaceny, i kdyby spolek F. O.-J. žádnou součinnost neposkytl.
Ve výroku o vině není výše škody ve vztahu k jednotlivým právnickým osobám specifikována. Tato nesprávnost (vztaženo zpětně k otázce viny dovolatelů) však nezakládá vadu spočívající v nesprávnosti právního posouzení skutku. Kvalifikaci soudem užitou totiž v dostatečném rozsahu vyjadřují skutková zjištění učiněná v bodě 3) výroku, tj. vznik škody ve výši 321 489 Kč, tj. přesahující částku 50 000 Kč, kterou je třeba ve smyslu §138 odst. 1 tr. ř. pokládat za větší škodu. Skutečnosti soudem uvedené jím zvolenou hmotněprávní subsumpci skutku plně odůvodňují. Uvedené konstatování dovolací soud uvádí pro detailnější vyjádření toho, proč na rozdíl od výroku náhradě škody nepřistoupil na podkladě podaného dovolání i ke kasaci výroku o vině (resp. pak i na něj navazujícího výroku o trestu).
Výrok o náhradě škody obsažený v rozsudku soudu druhého stupně tedy nelze hodnotit jako správný, protože rozsah, v němž ve vztahu k dovolatelům došlo k uložení povinnosti, překračuje rámec koncepce subjektivní odpovědnosti za škodu, tj. odpovědnosti škůdce za jeho zaviněním způsobenou škodu. Každá z obviněných právnických osob totiž způsobila společně s obviněným T. pouze část škody týkající se dávek dočasné pracovní neschopnosti vyplacených v souvislosti s pracovním poměrem u nich sjednaného. Z hlediska občanského práva tedy vyslovení solidární odpovědnosti nemůže obstát.
V této části byl proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení naplněn.
Předseda senátu soudu prvního stupně nepodal ohledně obviněných J. A M. a F. O. – J., zapsaný spolek, návrh na odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud pak s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání těchto obviněných neshledal důvod pro odložení výkonu napadeného rozhodnutí trestu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Pro meritorní rozhodnutí o náhradě škody neměl Nejvyšší soud v dosavadních zjištěních soudů prvního a druhého stupně potřebný podklad. Nepřicházelo v úvahu, aby Nejvyšší soud přikázal některému z nižších soudů nové projednání a rozhodnutí věci, protože za situace, kdy byl ponechán v právní moci výrok o vině a výrok o trestu, je vyloučeno konat další trestní řízení jen o náhradě škody.
Z výše uvedených důvodů, když obviněný J. T. své dovolání podal zjevně neopodstatněně, shledal Nejvyšší soud zákonné podmínky k tomu, aby o jeho dovolání rozhodl formou odmítnutí, a to podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V případě obviněných R. P., F. O. – J., zapsaný spolek a J. A M. z důvodu zjištěné nesprávnosti výroku o náhradě škody rozhodl dovolací soud tak, že podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. z podnětu jejich dovolání zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 4 To 89/2018, a to ve výroku o náhradě škody, týkající se těchto obviněných, jakož i další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrok o náhradě škody týkající se obviněného J. T. zůstal nedotčen.
Podle §265m odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §265 tr. ř. odkázal poškozenou Českou republiku, zastoupenou Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, ul. Křížová 25 – Okresní správou sociálního zabezpečení Nový Jičín, se sídlem Nový Jičín, ul. Svatopluka Čecha č. 15, s nárokem na náhradu škody uplatněným vůči obviněnému R. P. a obviněným F. O. – J., zapsaný spolek a J. A M. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu